nazma-khan-style-the-hijab-7
15.12.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

Hidžáby do škol?

Loading...
Sdílejte článek:

URZA 

urzaNesnažme se vnucovat druhým naši představu o světě; o to usilovněji se však braňme tomu, aby nám někdo vnucoval představu svou.

 

Ayan Jamaal Ahmednuur chodila na pražskou Střední zdravotnickou školu; s ředitelkou měla dohodu, že na praxích nebude nosit hidžáb, zatímco na hodinách teoretické výuky ano. V roce 2013 po ní však na začátku školního roku začala ředitelka chtít, aby hidžáb sundávala i na hodiny teorie. Studentka školu opustila a začala se domáhat odškodného 60 tisíc korun. Soudy nižších instancí to zamítly; Nejvyšší soud se jí však zastal.

Rozsudek považuji za velice nešťastný. Teoreticky bych si uměl představit, že za určitých okolností by si studentka náhradu škody mohla zasloužit; kupříkladu kdyby její dohoda s ředitelkou o šátku platila na celou dobu studia, dotyčná by nastoupila do školy za určitých (explicitně předem daných) smluvních podmínek, které by ředitelka jednostranně změnila. Tohle však bohužel vůbec nebylo předmětem sporu; Nejvyšší soud své rozhodnutí odůvodnil respektem k náboženskému pluralismu a zákazem diskriminace na základě vyznání, což vnímám jako velký zásah do svobody nás všech.

Primární problém našeho vzdělávacího systému spočívá v tom, že je socialistický, centrálně řízený a s volným trhem má společného pramálo. Čím více regulací a centrálních pravidel v něm bude existovat, tím hůře. Snad každý chápe, proč jsou monopoly škodlivé; většina lidí však zcela přehlíží škodlivost toho největšího (a snad jediného skutečného) monopolu – státu. Opakem monopolu je konkurenční prostředí; v případě vzdělávacího systému by to mimo jiné znamenalo, že by měl každý možnost založit si školu s vlastními pravidly bez ohledu na svolení ministerstva, které v tom bohužel momentálně efektivně brání (každoročně přijímá MŠMT velké desítky žádostí o založení nových škol; neschválí typicky ani polovinu). Tam, kde by měl rozhodovat zákazník peněženkou, rozhoduje úředník razítkem.

Když už je školství jednou monopolizováno, můžeme se alespoň snažit minimalizovat ztráty; to v praxi znamená co snahu o největší autonomii jednotlivých škol a co nejméně centrálních nařízení jakéhokoliv typu. Nemělo by existovat centrální rozhodnutí o tom, zda se ve školách smějí či nesmějí nosit šátky. Něco takového by si měla mít možnost rozhodnout každá škola sama za sebe; a to zejména v případě, kdy takové rozhodnutí nedopadá jen na školy státní, ale bohužel i na ty de iure soukromé (byť de facto o jejich chodu rozhoduje stát více než jejich majitelé).

Jedním z inherentních problémů demokracie je, že rozděluje společnost; staví proti sobě lidi, kteří mají diametrálně odlišné názory; dělá z nich potenciální nepřátele. Zatímco ve svobodné volnotržní společnosti si každý zařídí své záležitosti po svém (různí lidé třeba i hodně rozdílně), v centrálně řízené společnosti s vládou podléhající demokratickému hlasování existuje možnost vnutit ostatním svůj názor skrze volby. Budu-li zastáncem amikace a sebeřízeného vzdělávání, zatímco můj soused zvolí rákosku a dril pruské kadetky, ničemu to nevadí, dokud nebude mít ani jeden z nás možnost rozhodovat o vzdělávání dětí toho druhého; avšak v systému, který nám k rozhodování o cizích životech dává nástroje, se můžeme cítit postojem toho druhého (právem) ohroženi.

Když jsem se k tomuto případu vyjadřoval před několika roky (táhne se totiž už šest let), poukazoval jsem přesně na totéž – že centrální rozhodnutí je nebezpečné – a volal po decentralizaci a autonomii každé školy nastavit vlastní pravidla, čelil jsem ostré kritice z řad odpůrců islámu; tehdy byla totiž jiná nálada ve společnosti a oproti dnešku byla větší šance (i rozhodnutí soudů nižších instancí to naznačovalo), že pokud dojde k centrálnímu rozhodnutí, půjde o povinný zákaz (a ne povinnou akceptaci). Uplynulo několik let, situace se změnila a vznikl nám nebezpečný precedens. Jedním z nebezpečí vnucování vlastní vůle druhým skrze legislativu je bohužel to, že se tak z vnucování vůle skrze legislativu stává norma; a příště se můžete velice snadno ocitnout na druhé straně.

Řešení tedy nespočívá v donucení všech škol k plošné akceptaci džihábů. Řešením však také není donutit školy k jejich plošnému zákazu. Ani jedno nic neřeší, obojí omezuje něčí svobodu, a tím pádem i stupňuje napěti ve společnosti. Představa, že své odpůrce (a to platí pro obě strany) „pacifikujete“ nucenou akceptací či zákazem toho, co máte či nemáte rádi, je naprosto iluzorní; podobně jako představa, že svobody lze dosáhnout útlakem těch, se kterými nesouhlasíte (i tohle platí pro obě strany). Rozhodnutí Nejvyššího soudu jde proti svobodě nás všech; každá škola by totiž měla mít možnost volby. Nesnažme se vnucovat druhým naši představu o světě; o to usilovněji se však braňme tomu, aby nám někdo vnucoval představu svou.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2020: *****

František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Alena Fuszteiová 300,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Přemysl Hrůza 1000,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Kamil Potoček 300,- Kč, Ivanka Podzimková 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Iva Floríková 300,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, ing. Josef Musil 200,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč


Celkem za měsíc: 10 698,00 Kč
Vybráno 30.56%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 173 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 2,44 out of 5)
Loading...
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.