ruskorubl
5.3.2021
Kategorie: Ekonomika

Ginzburg: Rusko je zemí masivní korupce, kde stát neumí ochránit podnikání

Sdílejte článek:

JAN ZIEGLER

blogerzieKdysi úspěšný ruský podnikatel Vitalij Ginzburg uvedl, že Rusko je zemí s mizerným podnikatelským prostředím, které ničí především úplatkářství představitelů silových resortů vybírajících „výpalné“.

Vitalij Ginzburg strávil téměř dva roky ve vazební věznici v Praze na Pankráci kvůli s velkou pravděpodobností vykonstruovanému obvinění ruských vyšetřovatelů.

Údajně měl zpronevěřit 1,2 miliardy rublů (cca 360 milionů korun). Nyní je na svobodě, byl mu ministerstvem vnitra ČR udělen podmínečný azyl na 12 měsíců, a hodlá obnovit svoje dříve úspěšné podnikání v inženýringu. Pětašedesátiletý ruský byznysmen, který má i izraelské státní občanství, se brání tím, že jeho obvinění je vykonstruované, protože sám upozornil na skandální korupční jednání kremelské mafie ve vedení významné ruské banky VTB, které odmítl dát úplatek. Úvěry nemohl splácet z toho důvodu, že měl zablokované účty.

Nejedná se o žádného oligarchu, protože svoji dříve prosperující inženýringovou společnost Vitalij Ginzburg vybudoval z ničeho, v Rusku nezprivatizoval žádný státní majetek.

Ten také soudí, že Putinův režim udělal vlastní hloupostí z Alexeje Navalného pronásledovanou oběť vládnoucí moci a mediální hvězdu.

Můžete objasnit Váš případ, proč na Vás Rusko vydalo mezinárodní zatykač?

Stal jsem se další obětí ruského korupčního systému. Posuďte sami. Banka VTB, druhá největší banka, v zemi vydala mé společnosti korporátní úvěr k doplnění oběžných prostředků. Vydala jej v souladu se všemi korporátními postupy a kontrolami.

A za půl roku dokonce nabídla navýšení tohoto úvěru. Získaný úvěr jsem používal na rozvoj společnosti. Společnost si po obdržení tohoto úvěru ponechala všechna aktiva, zvítězila v mezinárodním tendru na rekonstrukci objektu, který patří bance, úspěšně pracovala na kosmodromu Vostočnyj, stejně úspěšně probíhala identifikace možných rizik, a společnost byla výborně hodnocena jako perspektivní pro investování. Společnost, jako jedna z mála v Rusku, se dvakrát po sobě stala finalistou mezinárodní soutěže Best innovator, a to v letech 2013-2014.

Já jako fyzická osoba jsem obdržel čestný titul Podnikatel roku 2014. Současně s tím banka VTB zastoupená svým viceprezidentem anuluje mé vítězství v mezinárodním tendru. Moje společnost jej vyhrála s velkým náskokem před konkurenty s nabídkou nejnižší ceny. Zástupci banky mě však přesvědčovali, ať svoji nabídku navýším, a to kvůli úplatkům pro její vedení. Odmítl jsem, společnost přišla o financování a následně jedna z nejúspěšnějších inovačních ruských společností zbankrotovala. Tady se nejednalo o podnikatelské riziko, ale došlo k obyčejnému zločinu – korupčnímu jednání ze strany pracovníků banky, kteří z toho chtěli mít velké peníze pro vlastní potřebu.

A protože se jednalo o ukradené peníze získané ze západních finančních trhů, bylo to přímé porušení americké protikorupční legislativy, zákona Magnitského, a já mám v úmyslu obrátit se s touto věcí na americký soud. Disponuji všemi potvrzujícími dokumenty, které svědčí o těchto nekalých praktikách.

To, že mám pravdu, potvrzuje i skutečnost, že proti mně byla za přímé účasti bezpečnostní služby banky vykonstruována nepravdivá obvinění. Řízení bylo zahájeno s osmi závažnými procesními vadami. Této provokaci k mé velké lítosti podlehlo jen Česko, zastoupené konkrétními úředníky, kteří uvěřili lžím v ruském zatykači. Jiné země jako Lotyšsko, které se v nich dokonale zorientovalo, a Francie, kde jsem žil, tomu vůbec nevěnovaly pozornost.

Jak to vypadá s korupcí v Rusku?

Korupce v Rusku je věčné téma, o kterém jsem už mnoho napsal a pověděl. Je třeba si uvědomit, že korupci v Rusku nelze porazit bez opravdových reforem. K vítězství nad ní nestačí dobré zákony nebo represivní opatření. Nic se nepodaří do doby, než v Rusku bude volbami zajištěno obyčejné střídání u moci, tak jak je to běžné v západních demokratických státech. Ovšem musí to být opravdové střídání, nesmí s jednat o operaci, kdy je „následník trůnu“ vybrán vládcem jenom proto, aby se formálně vyhovělo zákonu. Rusko také potřebuje soudy nezávislé na výkonné moci a také nezávislá masmédia.

Problém střídání u moci spočívá po celou dobu v mentalitě, v očekávání rychlého zázraku v zemi, která je vykrádána státní mocí s různou intenzitou už více než sto let.

Jestliže se nevyřeší otázka střídání u moci se všemi vyplývajícími důsledky, bude boj s korupcí probíhat podle jiných scénářů. Jmenovitě. Boj s cizí korupcí nebo boj o svou korupci, což je těsně propojeno.

Nyní moje osobní hledisko k této otázce. Nesnáším lidi, kteří se starají jenom o to, jak si něco urvat pro sebe, a na ničem jiném jim nezáleží. Velmi často jsem se střetával s rozbujelou ruskou korupcí.

Nejhorší situace v tomto ohledu byla v RŽD (Ruské železnice) v éře jejich generálního ředitele za Vladimíra Jakunina (osobní přítel Miloše Zemana, pozn. autora). To nepřekvapuje, vždyť už před 150 lety psal jeden z klasiků ruské literatury M. J. Saltykov-Ščedrin o tom, že na celém světě se železnice staví za účelem přepravy, ale v Rusku navíc i za účelem krádeží.

Apetit po bohatství a úplatcích tam mělo jeho vedení vždycky značný, ale za Jakunina se stal bezmezným. Mně osobně se v roce 2002 podařilo vyhrát spor u arbitrážního soudu a zabránit velikému úplatku ve výši přes jeden a půl milionu dolarů pro jednu ze struktur Baltské stavební společnosti, tehdy řízenou panem Olegem Tonim, který se později stal viceprezidentem RŽD a současně jedním z pilířů veškeré ruské korupce. Ve své funkci je dodnes.

Pravda, nedávno se jeho jméno dostalo do všech masmédií v souvislosti s odhalením informace z Luxemburgu o jeho společnostech a nemovitostech včetně jedné české.

V RŽD existovala speciální korupční síť s názvem Bassejn, která zapustila kořeny za V. Jakunina. Jejím účelem bylo inkasování 15 % ze všech kontraktů RŽD, avšak částka neúnosného inkasa od dodavatelů pořád narůstala.

Moje společnost tam realizovala několik projektů a já jsem s nimi pracoval do té doby, dokud jsem měl možnost dělat to, na co jsem mohl být hrdý. Ne ve smyslu zisku, ale ve smyslu kvality práce. Takovými objekty byl Jižní regionální centrum řízení přepravy v Rostově na Donu a komunikační síť.

V dubnu 2007 mi dali takové podmínky, že bych mohl vydělávat značné peníze, jenže ne za kvalitní práci, ale za praní špinavých peněz. Samozřejmě jsem odmítl, hlasitě bouchl dveřmi a odmítl další spolupráci s RŽD.

Jak to skončilo?

Pokračovali jsme v práci na jiných projektech. No a ti účastníci bassejnu s nimiž jsem se rozešel, jsou buď v pátrání za praní peněz nebo jako V. А. Markelov třetí rok ve vězení. Tím chci skončit, protože moje úvahy o ruské korupci mohou přesahovat rámec jakéhokoliv rozhovoru. Je čas napsat knihu.

Jaké je podnikatelské prostředí v Rusku?

Pro zhodnocení podnikatelského prostředí jsou důležité následující ukazatele:

– ekonomický růst už není mnoho let;

– velikost trhů, které se zmenšují spolu se snižováním příjmů;

– existence konkurenčního prostředí, které taky není;

– existence nezávislé justice. Ta rovněž není, a případ Navalného to ukázal nejlépe.

– záruky nedotknutelnosti vlastnictví neexistují. Místo něho se prosazují právo silnějšího, existencí vazeb a podpory.

Poslední bod mohu okomentovat na svém vlastním příkladu. Mou společnost nezničil Putin, ale malí úředníci, s ním nesrovnatelní, za využití orgánů činných v trestním řízení, zejména soudu. A to přesto, že byla jedním z lídrů na trhu, měla maximální respekt mezinárodní inženýrské a podnikatelské komunity a disponovala svými vlastními technologiemi, které země potřebuje.

V roce 2017 už po mém odjezdu z Ruska jsem se díval v televizi na vystoupení prezidenta Putina. On v něm hovořil o tom, že Rusko nesmí zaostat ve vývoji technologie Internet věcí (Internet of things). Jak jsem na to měl reagovat, když projekt na letišti Vnukovo je jedním z největších projektů této technologie v Evropě? Jak mně a mému podnikání pomohlo odolávání zločinu a útokům ze strany státu? Samozřejmě kdybych měl přístup na takovou úroveň moci, mohlo být všechno jinak. Vždyť tento projekt i tak ocenili nejvyšším možným způsobem vedoucí prezidentské administrativy a starosta Moskvy. A nic. Cožpak toto není charakteristikou podnikatelského prostředí? Má snad podnikání hledat podporu pouze u hlavy státu?

A po odchodu z Ruska jsem během několika měsíců dokázal najít zájemce o mé technologie, partnery a investory. Bez zkušeností a vazeb. Doufám, že jsem odpověděl na Vaši otázku.

Co byste poradil českým podnikatelům, kteří by chtěli podnikat v Rusku?
Jaké problémy mohou očekávat?
V Rusku čelí každý zahraniční podnikatel riziku země a politickým rizikům.
A oni to musí chápat. Ale hodně záleží na rozsahu podnikání a formě jeho realizace.
Velký podnik je proti tomu chráněn lépe.
Podnikání Škody na území Ruska je chráněno jménem Volkswagenu, investičními dohodami atd. A ruská moc celkově raději nevstupuje do konfliktu s velkými cizozemskými podniky. Pravda je, že ani to nepřispívá přílivu investic.
Ani podnikání, které souvisí s dodávkami zboží do Ruska nehrozí zvláštní rizika.
Všechny problémy mohou vzniknout v případech, kdy se do Ruska rozhodnou přijít střední nebo malé podniky. Tedy takové, které za sebou nemají politickou lobby, a nemohou tak získat žádné zvláštní garance. A ty budou muset čelit všem nástrahám ruské reality plus specifikám ruské legislativy a zásahům státu. A to kromě čistě ekonomických, souvisejících s poklesem ekonomiky, předpokládá vysokou korupci, nekalou soutěž, dodatečné náklady na bezpečnost atd. A řekneme si to otevřeně, v mnoha případech to znamená placení výpalného představitelům silových složek (armády, policie a FSB)
Dříve to vše bylo vyváženo vyšší mírou zisku na rostoucím trhu. Ale dnes už tento faktor nefunguje. Například za situace s koronavirem. Stát z populistických důvodů poskytuje všem občanům placenou dovolenou. Zároveň však platební břemeno přesouvá na podnikatele, kterým ale nijak nepomáhá. A pokud na sebe podnik nemůže tyto náklady převzít, pak je za neplacení mzdy trestně odpovědný. Ovšem prokázat u soudu, že platit nemůže, je prakticky nereálné. Nezávislé soudy neexistují. Samozřejmě neustále se deklaruje starost o malé a střední podniky. Ale v praxi je s nimi dnes ruský stát ve válce. Mnozí raději zvolí přežití odchodem do stínové ekonomiky s využitím různých vazeb atd. Ale to už není podnikání, nýbrž různé stupně trestné činnosti. Ovšem tam je podnikání postrkováno mocí. To je třeba mít na paměti.

V čem je Vaše kauza podobná případu Magnitského?

Mnohokrát jsem řekl, že hodlám využít možností plynoucích ze zákona Magnitského a amerických protikorupčních zákonů k trestnímu stíhání zločinců, kteří zničili můj byznys, a k ochraně svých zájmů. Jsem velmi rád, že český tisk na tuto podobnost upozornil a několikrát o ní psal.

Posuďte sami. Sergej Magnitskij odhalil a pokusil se zabránit tomu, aby zaměstnanci finančního úřadu a orgánů činných v trestním řízení ukradli stovky milionů eur. Já jsem rozbil korupční vazby ve VTB Bank a na kosmodromu Vostočnyj za více než dvě miliardy eur. V bance VTB se tím zabývali dva místopředsedové, z nichž jeden v současnosti v čele Veřejné rady FSB Ruska. Je to Vasilij Nikolajevič Titov.

V případě S. Magnitského už 15 let ruská moc nepřipouští vinu korupčníků. Tím se zabývá William Browder. A v mém případě byla již jejich vina oficiálně uznána.

V bance VTB byli odvolání ze svých funkcí. Na kosmodromu byl А. А. Mordavec odsouzen za korupci, a hlavní viník J. P. Volkodav čeká na soud, přičemž, jak jsem pochopil, zdaleka ne za všechny své trestné činy.

Dokumenty, které jsem shromáždil, byly už předběžně zkontrolovány z hlediska odůvodněnosti, pravdivosti a soudní perspektivy anglickými, francouzskými a americkými právníky a bylo zjištěno, že jsou plně akceptovatelné. Jediné, čeho lituji, je to, že to dlouho nemohli pochopit český státní zástupce a soudci. A já jsem musel dojít až k Nejvyššímu státnímu zastupitelství Česka a Ústavnímu soudu.

Co si myslíte o případu A. Navalného?

Nejjednodušší je nazvat ho politickým. V takovém případě je prostě dalším v řadě a nevyvolá žádný zájem. Případ Navalného, to je akutní krize ruského politického systému, který vznikl za Putina. Přes všechny problémy současné ruské moci se nenašel jediný charismatický vůdce opozice. A to byla její velká výhoda. Teď není.

A způsobila to sama ruská moc velmi jednoduchým způsobem, dobře srozumitelným českému čtenáři. Vzpomeňte si na J. Haška. V jeho románu o Švejkovi je taková epizoda. Kdosi napsal na kousek papíru větu Frani Josef je blbec a lístek hodil do císařova kočáru. Policie začala ve velkém utajení hledat zločince a vyslýchala přitom každého obyvatele města. A všichni se o obsahu lístku dozvěděli. A zrovna tak dnes zná celá země Navalného, jeho pátrání a reakce moci na ně. Případ Navalného demonstruje absolutní ignoraci práva v Rusku a rozmach represí. Avšak přinesl i pozitivní moment, když vzkřísil občanské protesty v zemi.

Co soudíte o lidech, kteří vychvalují Putina?

Už zmíněný Saltykov-Ščedrin psal o tom, že ruská moc musí trvale ohromovat lid. Domnívám se, že pokud jde o to ohromení, tak se naprosto shodneme, i když Vy nemáte k ruskému lidu žádný vztah. No a ti ohromení chválí.

Na konci roku 2019 jsem napsal článek Poslední tah Koněvodstvem. Souvisel s reakcí ruských mocných a provládních masmédií na odstranění pomníku. Představil jsem v něm svou pyramidu ruského patriotizmu. Skládá se ze šesti stupňů.

Nejvyšší stupeň zaujímají zloději-patrioti, to souvisí se slovem zlodějina. To jsou hlavní beneficienti vzniklého systému. A tihle ho chválí jako beneficienti. Pátý stupeň představují byznys patrioti. Nevěděl jsem to, ale ukázalo se, že existuje dokonce asociace s tímto názvem. Patří sem také hlavní propagandisté ​​provládních masmédií, kteří z toho udělali seriózní podnikání. Ti vyrábějí obsah a prodávají ho státu.

Čtvrtý stupeň, to jsou patrioti s platem nebo profesionální patrioti, z nichž mnozí jsou státními zaměstnanci. Další tři stupně nejsou spojeny s okamžitými a významnými materiálními užitky. Třetí stupeň zaujímají hurá patrioti, kteří chválí za dobrodružství. Druhý stupeň jsou nešťastní patrioti. Chválí za prosté statky a stabilitu ve své chudobě. První a nejnižší úroveň jsou idioti. Ti chválí svým ohlušujícím mlčením. Zároveň nechci nikoho urazit. Opět cituji klasika. Bernard Show, laureát Nobelovy ceny za literaturu, řekl Vlastenectví je nejvyšší formou biocide.

Události posledních dnů to sice nezměnily, ale způsobily výrazné korekce jak v poměru, tak v počtu lidí na třech nejnižších úrovních.

Co teď budete dělat v Česku?

Za prvé chci poděkovat českému státu a české občanské společnosti za to, že moje záležitost nakonec to dopadla dobře.

Za druhé nechci být pro české daňové poplatníky přítěží. Před dvěma lety jsem totiž přijel do Prahy, abych se svým obchodním partnerem projednal podrobnosti dohody o založení velké reinženýring společnosti, jejímž cílem byl rozvoj letištní infrastruktury v asijsko-tichooceánském regionu (TAR). Společnost plánovala, že bude mít v Praze jednu z kanceláří a současně vytvoří nová pracovní místa. Kvůli mému zadržení byla dohoda zmařena a tím vznikla škoda všem jejím účastníkům: mně, obchodnímu partnerovi – občanu Švýcarska, velké evropské veřejné TI společnosti a investičnímu fondu.

V nejbližší době se chystám tuto dohodu oživit, přinejmenším se o to budu ze všech sil snažit. Pokud se mi to podaří, přinese to užitek nejen účastníkům dohody, ale také ekonomice Česka a jeho občanům.

Za třetí chci analyzovat všechno, co se mi přihodilo, informovat české soudy, a veřejnost za účelem přijetí opatření, která by zabránila něčemu podobnému v budoucnosti.

Během svého pobytu ve vazbě jsem měl totiž příležitost porozumět některým věcem.

Napsal jsem řadu žádostí a mohu říci, že také díky své žádosti nejvyššímu státnímu zástupci České republiky byla věnována pozornost nezákonnému držení ve vazbě občana Ukrajiny Andreje Kovalova, který byl po 33 měsících vazby plně soudně rehabilitován. V naprosto stejné situaci se nyní nacházejí občan Ruska Sergej Naškudli, občan Ukrajiny Andrej Makarova a řada dalších, se kterými probíhá nezákonné ex tradiční řízení a neplní se pravomocná rozhodnutí Městského soudu v Praze o udělení azylu jmenovaným.

Já samozřejmě nemám právo vměšovat se do vnitřních věcí Česka, ale jako člověk, který Česko upřímně miluje, bych chtěl svůj názor sdělit úřadům a veřejnosti nejen s cílem ochrany práva, ale také proto, aby podobná porušení nepoškozovala pověst České republiky.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč, Anonym 673,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Suchý 500,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Karel Jeřábek 163,- Kč

Celkem za měsíc: 15 364,00 Kč
Vybráno 43.89%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 914 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (26 votes, average: 1,92 out of 5)
Loading...
politicon.cz
89 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)