George Soros a politika naděje a nenávisti

.

Sorosova nadace (Open Society Foundation) se také aktivně pokoušela zbavit Izrael legalizace – s cílem „zpochybnit rasistickou a protidemokratickou politiku Izraele“ v mezinárodních fórech – zčásti tím, že zpochybňovala reputaci Izraele jako demokratického státu, a podněcovala bojkot a lobování za sankce proti Izraeli. Pro někoho, kdo je Žid a vyrůstal v nacisty okupovaném Maďarsku, to už je za hranicí únosnosti. Ale potom Soros a jeho sebenenávistná rodina z vyšší střední třídy, která neměla žádné skutečné spojení nebo soucit s Židy, uzavřela během 2. světové války v Maďarsku smlouvu s ďáblem, a podařilo se jim uprchnout do Anglie, aby si zachránili kůži. Co se týče Izraele a těžkého údělu Židů, George Soros je plný nenávisti, patologické nenávisti.

George Soros má také patologickou nenávist vůči Rusku, ruskému lidu a vůči ruskému prezidentu Putinovi. V lednu 2015 Soros prohlásil velmi rozzuřeně a paranoidně: „Evropa se musí probudit a uznat, že je vystavená útoku Ruska.“ Takový nesmysl! Jako kdyby chtěl rozpoutat novou studenou válku. Také patřil na Západě k hlavním zastáncům a prosazovatelům rozsáhlých ekonomických sankcí proti Rusku. Soros udělal všechno, co bylo v jeho moci, spolu s jeho miliardami, ve snaze podkopat (pokud ne rovnou svrhnout) prezidenta Putina a ruskou vládu. Místo toho, aby se snažil podporovat novou alianci s Ruskem, založenou na vzájemném respektu, obdivu a společných zájmech (a úctě k masivním obětem, které podstoupil hrdinský ruský lid při obraně ironicky západní civilizace během 2. světové války), dělá Soros vše proto, aby vypukla válka mezi NATO a Moskvou. To mu přeci nemůže beztrestně projít.

V současné době není Soros spokojen s pokusem o podkopání Izraele nebo Ruské federace ve prospěch své vlastní agendy, proto se svými následovníky založil v Británii podnik s vlastní „špionážní sítí“ v rámci málo známé charitativní organizace s názvem „Hope“ not „Hate“ (Naděje, ne nenávist), která má sídlo na náměstí sv. Jakuba (St. James Square)v Londýně. To připomíná prázdný a povrchní slogan prezidenta Obamy z roku 2008 „Naděje & změna“. Avšak Obamovi budiž ke cti, že přestože vyčerpal finanční prostředky, které mu Soros v roce 2008 dal, odmítl se s ním poté setkat v Oválné pracovně v Bílém domě. Soros totiž doufal, že se zařadí do dlouhé řady amerických „supersponzorů“ a stane se stínovým prezidentem. Když prezident Obama nebyl ochoten hrát tuto hru, Soros litoval své investice a uvedl, že měl místo toho podporovat Hillary Clintonovou.

To vysvětluje, proč celou dobu podporoval Hillary v roce 2016 v jejím financování – aby nakonec získal pozici stínového prezidenta, kterým se měl dle svého názoru stát již v roce 2008. Přesto nepočítal s tím, že jeho další rivalský „supersponzor“ poruší pravidla a bude sám kandidovat na prezidenta, místo toho, aby financoval zpovzdálí. Tím však osvobodil Oválnou pracovnu ze sevření velkých peněz, poskytovaných multimilionáři a miliardáři ve prospěch „zvláštních zájmů stínových prezidentů“, jako je např. Soros, Sheldon Adelsonnebo Pamela Harriman a jiní. To, co se v současné době děje ve vnitřní americké politice, je v prvé řadě osobní/politická bitva mezi prezidentem Trumpem a rádoby stínovým prezidentem Sorosem.

Zatím se Soros a jeho pomýlení následovníci začali ve své špionážní síti „Naděje, ne nenávist“ zaměřovat na kohokoliv v Británii, kdo využívá svá demokratická a občanská práva ve prospěch intelektuální svobody, svobody projevu a svobody myšlení v rámci obhajoby a vyjadřování názorů na podporu nové realistické aliance „Grand Accommodation“ s Ruskem.

Každý, kdo má odvahu pokusit se o načrtnutí nového geopolitického kurzu v mezinárodních vztazích a připomenout Západu masivní dluh, který stále musí řádně splácet vůči Rusku, stane se okamžitě cílem sítě „Naděje, ne nenávist“. Každý, kdo má tu troufalost zpochybňovat moudrost politiky USA-UK ohledně Sýrie (od samého začátku konfliktu v roce 2011), stane se okamžitě cílem Sorosovi sítě „Naděje, ne nenávist“. Každý, kdo učiní i ten nejkratší pozitivní komentář o Rusku nebo ruském lidu, nebo vyjádří svůj obdiv k Rusku, je okamžitě cílem Sorosovi sítě „Naděje, ne nenávist“. Fakt, že může být takové nezávislé špionážní síti v Británii povoleno fungovat, je velmi znepokojující, a je to další znak jakoby gestapáckého státu z roku 1984, jakým se postupně Spojené království stává. Skutečně existuje úzká součinnost mezi některými elementy ve Velké Británii a Sorosovými „špióny“.

Sorosovi následovníci, pracující v jeho špionážní síti „Naděje, ne nenávist“, by si však měli uvědomit, že jejich vůdce není žádný světec. Soros je velmi zlý člověk, který nenávidí sám sebe. Nenávidí Izrael, Rusko i Británii. Ironií je, že jeho hedgeový fond, který založil v 60. letech, se nazývá „Quantum“. Soros nenávidí Británii a brousí si zuby nejen na tuto zem, ale i na Izrael, Rusko a určité lidi v Americe. Opět uvádím, že s užitečnými idioty je manipulováno v mnohem větším, globálním geopolitickém/geopersonálním kontextu. Možná nastala doba, aby se Soros a jeho špionážní sekta „Naděje, ne nenávist“ na sebe dlouze a zpytavě zadívali do zrcadla a položili si otázku, zda jsou tak čistí a nevinní, aby mohli vynášet soudy nad ostatními.

ZDROJ: George Soros and the Politics of Hope and Hate