RIDICSENIOR
11.7.2020
Kategorie: Společnost

Generační problém na silnicích

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

KULHAVÝJízda po silnici i mimo něj patří k výsadám moderní doby. Nahrazením koní a jimi taženými kočárů přineslo v mnohém svobodu. Kůň byl sice vcelku univerzální pohonná jednotka, která se osvědčila v průběhu mnoha staletí a stal se jak velmi praktickým strůjcem pohybu, tak i měřítkem úspěchu, ale přiznejme si, že vyžadoval nonstop určitou péči. Nejde ho jen tak zaparkovat za domem a třeba týden si ho vůbec nevšímat. Přesto je koňský hřbet místem, které si zamilovaly stovky generací mužů a velmi často i žen. Dosud se najdou tací, kteří ho považují za nejkrásnější na zemi.

Význam koně však v předminulém století začal klesat. Stavba prvních pekelných strojů postupně přešla v kultivované výrobní procesy, kdy moderní linky dokážou chrlit stovky aut denně. Kdysi zázraky mechaniky a ukázka šikovnosti tvůrců automobilů pocházejících z mnoha oborů od chytrých inženýrů, zručných kovovýrobců a obráběčů, elektrotechniků až po čalouníky a skláře, to vše často sloučené do dvou až tří lidí schopných stvořit automobil, znamenaly cosi fascinujícího. Pokrok nezastavíš, takže od zákonů určujících povinnost běhat s praporky před každou řvoucí příšerou a chránit tak bezpečnost chodců jsme postupně přešli k Bugatti Chiron schopnému jet přes 450 km/hod. Jestliže kdysi byl extrém dojet z Paříže na pobřeží, dnes křižujeme moderními automobily celou Evropu a nikoho to neudiví.

Auto se stalo symbolem doby. Existují mistrovské kousky, umělecká díla, ale většina z nás jezdí samozřejmě v běžně dostupných plecháčích. Jejich spolehlivost je natolik vypracovaná, že už dávno nemusíte být zručným mechanikem, abyste mohl vozidlo používat. Tedy pokud si nekoupíte některou z britských značek. Nepatříte li zrovna k manuálně zručným, což je většina ,,moderních‘‘ lidí a především mladá generace se vyznačuje nezájmem vzít do ruky kleště či klíč, často ani neví, že to existuje, pak jistě využíváte husté sítě servisů. Zdá se, že kdybychom dnešní mládež přesunuli do doby vzniku prvních aut a motocyklů, díky jejich šikovnosti bychom dosud jezdili na koních. Přišli bychom tak o mnoho radosti a možnosti pohybu.

Vztah starší generace, a především mužů, k mechanice se neprojevuje pouze krásnými stroji vzniklými v minulosti, ale také pochopením zákonů fyziky a uměním jezdit. V minulosti vznikly takové skvosty, jakými jsou Lotus 7, AC Cobra, Porsche 911, diamanty od Ferrari , Lamborghini či jiných mistrů se smyslem pro genialitu. Byli to pekelně rychlá auta, také krásná a zároveň pohybující se na hraně gravitace. Stala se měřítkem úspěšnosti svých majitelů, šikovnosti mistrů za volantem a schopností konstruktérů. Umět ovládat přemotorované stroje na podvozcích, které by dnešní uživatelé považovali za šílenost, jezdící na pneumatikách neschopných udržet zběsilé bestie pevně na silnici a přesto dosahovat neskutečných rychlostí v přímce i v zatáčkách vyžadovalo znalosti a odvahu.

Postupem času se však konstruktéři začali zabývat větší využitelností elektrotechniky a její vstup do automobilismu přinesl razantní změny v ovladatelnosti. Nynější auta jsou přímo přeplněna moderními asistenty, jejichž existence umožňuje jezdit svižně i průměrným řidičům. Mladá generace už ani neví, jak se chová klasické auto po jejich deaktivaci, takže u většiny z nich už ani nejdou vypnout. Všechny ty ASR, ABS, a další zkratky pro běžně užívané bezpečnostní systémy umožňují to, že řidič už de facto jen točí volantem. Snaha posadit ho do vozidla s autonomním řízením je dalším krokem k debilizaci lidstva. Navíc mladí si myslí, že snědli moudrost světa a vůbec si nepřipouští, že vše je výsledkem vývoje, na kterém mají podíl předešlé generace, tedy i ta, o které si momentálně myslí, že jim překáží. Což se odráží i v přístupu k automobilové dopravě, a především zvládnutí umění řídit.

Pohybujete li se po silnicích, nestačíte se mnohému divit. Existuje totiž obrovský rozdíl ve schopnostech za volantem. Masovost používání vozidel se stala kontraproduktivní. Dnešní osmdesátníci vzpomínají na prázdné silnice, šedesátníci pamatují dobu, kdy už sice parkovací místa byla před domy víceméně zaplněná, ale neexistovala žádná přídavná parkoviště. Ulice tak stačily pojmout všechna vozidla, tedy i ta odstavená. Rychlosti bývaly neomezené, dokonce i v obcích se v noci mohlo jezdit bez obavy z nějakého měření. Ostatně co má za smysl ploužit se ve tři ráno po Jižní spojce osmdesátkou, to nedává moc smyslu ani nyní. Dobrá, množství aut stouplo, zákony se staly přísnějšími, auta jsou plná pomocných berliček. To vše má však dopad na jednu skutečnost. Většina mladších řidičů už ani netuší, co to je mít v rukách vozidlo, ve kterém absentují tyto moderní vychytávky a jež přesto dokáže jet vysokou rychlostí na limitech zákonů fyziky, často i díky umu řidiče daleko za ní. Takže, abychom to řekli úplně po lopatě, prostě až na výjimky, kterými jsou nadšenci pro automobilismus, umí úplné, jak to říci slušně, ho.no. Přijměte omluvu za tento výrok, ale čím mladší člověk za volantem, tím větší riziko nepochopení toho, proč a jak se vyvíjelo toto odvětví, jak stroje fungují, co je možné s nimi dokázat a co už vůbec ne. Za to ale o to více umí gestikulovat, riskovat, motat se v provozu, ohrožovat ostatní naprosto zkratkovitým jednáním. A nakonec trefí strom.

Pravdou je, že nelze unifikovat řidiče. Všeobecně lze konstatovat, že u velmi starých lidí je problémem jejich reakční doba a řada z nich prostě skončí s řízením sama, protože si uvědomují, že již nestíhají. Ale i mezi nimi jsou ještě tací, pro které v 80ti sedět za volantem není žádný problém. Jde o individuální přístup k nim. Sedmdesátníci jsou běžnými účastníky provozu stejně jako lidé v šedesáti. Mají zkušenosti, prošli mnohým, a pokud jsou zdraví, je pro ně motorové vozidlo denní potřebou. Nejlepšími řidiči jsou pravděpodobně ti kolem padesáti, protože pamatují auta bez jediného asistenta, prošli dobou, kdy stoupnuly rychlosti, a ještě si je a úzkých uličkách užili, zároveň zachytili nástup moderní techniky. Ještě si vypnou v zimě ABS, ASR, stabilizaci, tedy pokud to jde, a dokážou jet smykem a smát se u toho od ucha k uchu.

Mladší generace už na toto vzpomínat nemohou a záleží na jednotlivcích, také na výchově. Mají li štěstí, že je jejich táta vedl k lásce k ježdění a k pochopení takových pojmů, jako je setrvačnost, gravitace, dynamika, stabilita a naučí se za volantem přemýšlet, existuje u nich šance, že se i mezi nimi najdou milovníci vůně pálícího se benzínu, gumových čar a hlavně získají schopnost přežít. Pokud však vidíte za volantem uživatele playstationu, počítačového mága, uživatele sociálních sítí či obrýlenou fiflenu právě řešící objednávku u své manikérky či ekologickou stopu čehokoliv, případně někoho majícího na zadním sedadle transparent Black Lives Matter, možná jste narazili na skutečnou katastrofu na silnicích. Mladá generace se utápí v řešení neskutečných hovadin, ale přehlíží skutečné hodnoty života. I proto patří ke konzumní společnosti neschopné mít radost z mimořádných věcí. Třeba z toho umět řídit. Ostatně stejně, jako v životě či politice, i za volantem je třeba získat především zkušenosti. Bez nich jste nebezpečím pro své okolí. Talent totiž nemá zdaleka každý. A ani ten jen nestačí.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2020: *****

Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Michaela Wurmová 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Doc. RNDr. Richard Čapek 5000,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Zdeňka Brancuská 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Josef Chlebovy 300,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Svatoš s.r.o. 1000,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč

Celkem za měsíc: 17 111,00 Kč
Vybráno 48.88%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 509 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (27 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...
politicon.cz
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.