eric-zemmour-ne-sera-plus-en-direct-sur-cnews-1354066
15.11.2021
Kategorie: Politika

Francie: Stane se Éric Zemmour příštím prezidentem?

Sdílejte článek:

YVES MAMOU

  • Zemmour reprezentuje Francii minulosti – Francii Napoleona, katedrály Notre-Dame a generála Charlese de Gaulla – Francii, která se nechce stát islámskou republikou. “Nebezpečím pro Francii je to, že by se mohla stát druhým Libanonem,” říká často Zemmour, čímž myslí zemi roztříštěnou na sektářské komunity, které žijí v atmosféře vzájemného strachu a nenávisti.
  • Je to muž, který prolomil tabu a do diskusí v médiích přinesl témata jako “imigrace” a “džihád”, o kterých se nikdo nikdy neodvážil veřejně promluvit. Je to muž, který ztělesňuje strach z toho, že tradiční Francie – země kostelních věží a baget – mizí pod útoky džihádu a záplavou politické korektnosti.
  • Raketový vzestup Zemmoura má ještě další efekt: prolomil ponižující volební past, ve které uvízli francouzští voliči. Tuto volební past vymyslel v polovině 80. let minulého století socialistický prezident François Mitterrand, který se zasloužil o rozdrobení pravice, což jí zabránilo dostat se k moci.
  • Od poloviny 80. let minulého století až do současnosti média a levice společně roztáčely mašinérii hanby a nálepkovaly jako “rasistu” a “nacistu” každého, kdo se odvážil říci něco kritického o imigraci….
  • Boj Érica Zemmoura o prezidentský úřad sotva začal. Jedno je však jisté: Zemmour zahajuje skutečnou demokratickou debatu o bezpečnosti, islámu a imigraci – to je o věcech, na kterých Francouzům skutečně záleží. Pro mnohé Francouze je Éric Zemmour poslední šancí, jak zabránit tomu, aby se Francie stala buď islámskou zemí, nebo “evropským Libanonem”.

Novinář a esejista Éric Zemmour zatím není oficiálním kandidátem na francouzského prezidenta, ale jeho popularita způsobila, že Francie už čile žije prezidentskými volbami. Pro deník Financial Times je Zemmour “extrémním pravičákem” a pro New York Times je “pravicovou autoritou“. Pro týdeník Die Zeit je to “muž, který rozděluje Francii“….

Prezidentské volby se budou konat zhruba za 200 dní, ale neuplyne týden, aby nějaký průzkum opět neposunul Érica Zemmoura výš ve svých předpovědích na rok 2022. Průzkum společnosti Harris Interactivezveřejněný časopisem Challenges 6. října 2021 přisuzuje Zemmourovi 17 % hlasů a Marine Le Pen, kandidátce strany Národní shromáždění, která od léta klesla o 13 %, přisuzuje 15 %. Zemmour je stále pozadu za úřadujícím prezidentem Emmanuelem Macronem, jehož pozice bývá odhadována na 24 %. Ale na jak dlouho?

17 % se jako předpokládaný počet hlasů pro Zemmoura může zdát zahraničním pozorovatelům jako poměrně nízké číslo, ale ve Francii jsou prezidentské volby dvoukolovým kláním. Zde citované průzkumy se týkají pouze prvního kola, kde se může utkat až 25 kandidátů. V důsledku toho je hlasování v prvním kole velice roztříštěné. Pokud by se volby konaly příští týden, tak to vypadá, že do druhého kola by postoupili jen Macron se Zemmourem.

“Nikdy předtím jsme neviděli takový raketový vzestup potenciálního prezidentského kandidáta,” tvrdí Jean-Daniel Lévy, zástupce ředitele společnosti Harris Interactive. “Jsme svědky kolapsu skalní základny voličů ​​Marine Le Pen.”

Kdo je tedy vlastně Éric Zemmour? Je to muž, který prolomil tabu a do diskusí v médiích přinesl témata jako “imigrace” a “džihád”, o kterých se nikdo nikdy neodvážil veřejně promluvit. Je to muž, který ztělesňuje strach z toho, že tradiční Francie – země kostelních věží a baget – mizí pod útoky džihádu a záplavou politické korektnosti.

Kniha Érica Zemmoura, která vyšla 16. září 2021 s názvem La France n’a pas dit son dernier mot (Francie ještě neřekla své poslední slovo), pojednává o národní identitě. První týden se prodalo 100 000 výtisků. Zemmour reprezentuje Francii minulosti – Francii Napoleona, katedrály Notre-Dame a generála Charlese de Gaulla – Francii, která se nechce stát islámskou republikou. “Nebezpečím pro Francii je to, že by se mohla stát druhým Libanonem,” říká často Zemmour, čímž myslí zemi roztříštěnou na sektářské komunity, které žijí v atmosféře vzájemného strachu a nenávisti.

Zemmour není profesionální politik. Začínal jako politický reportér v deníku Le Figaro v 90. letech minulého století, ale protože byl skvělý, pronášel informované soudy o francouzských politicích a hluboce rozuměl celé politické a historické kultuře, začal být zván do rozhlasu a televize. V deníku Le Figaro dostal pravidelnou rubriku a v roce 2006 se stal skutečnou mediální hvězdou. Jeho pětileté působení v pořadu “On n’est pas couché” (“My nespíme”) – pravidelné talk show vysílané v sobotu večer – ho proslavilo po celé Francii. V roce 2015 vyjádřil moderátor talk show Laurent Ruquier politování nad tím, že se Zemmourem spolupracoval. “Nemysleli jsme si, že se z něho vyklube takové monstrum,” řekl.

Proč je Zemmour “monstrum”? Protože tvrdí, že “Francouzi z přistěhovaleckého prostředí jsou častěji kontrolováni policií než ostatní, protože většina pašeráků lidí jsou černoši a Arabové…. To je fakt.” Zemmour byl za toto tvrzení soudem odsouzen, ne proto, že by to byla lež, ale proto, že takové tvrzení nelze prokázat. Podle francouzských zákonů totiž není možné vypracovat statistiky založené na etnickém původu, které existují ve Velké Británii nebo Spojených státech.

Éric Zemmour lidi šokuje, když říká, že Francie přestala být Francií v ten den, kdy umožnila rodičům cizího původu dávat svým dětem africká nebo muslimská jména. Mohammed je nejrozšířenější jméno na pařížských předměstích. Zemmour říká, že by rád obnovil zákon z 19. století, který zavazoval všechny francouzské občany “dávat francouzská křestní jména” svým dětem. Zemmour také požaduje, aby Francie přestala podléhat pravomoci Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva, které podle Zemmoura brání deportaci zločinců cizího původu.

Éric Zemmour je nekompromisní i v jiných společenských otázkách: staví se proti asistované reprodukci (“Chci, aby děti měly otce a matku.”), transgender propagandě ve školách, sňatkům osob stejného pohlaví a militantnímu tažení členů LGBT komunity ve školách. Zemmour nemá nic proti homosexuálům, jen říká, že “LGBT lobby” a “menšiny” válčí s Francií podobně, jako válčí islamisté se Západem.

Éric Zemmour není populární proto, že pronáší provokativní poznámky o imigraci a o právech členů LGBT komunity. Je oblíbený, protože nastoluje v médiích otázky, které se dříve přetřásaly jen v rodinném kruhu nebo mezi přáteli. Éric Zemmour nyní přináší tyto náměty z médií do sféry politické a jak potvrzují průzkumy, jeho obliba strmě roste.

Má Éric Zemmour šanci stát se prezidentem? Zemmour dosud není oficiálním kandidátem v prezidentských volbách, ale nechal se slyšet, že by “mnoho lidí zklamal, kdyby nekandidoval”.

Éric Zemmour má z mnoha důvodů slušnou šanci stát se příštím prezidentem Francie. Již Macron dokázal, že prezidentské volby může vyhrát kandidát, který nepatří k žádné politické straně. Taková situace by se mohla docela dobře opakovat.

Další okolností je to, že Ústava páté republiky ve Francii je přímo koncipována tak, aby umožnila interakci výjimečné osobností s francouzskými voliči. Tento systém byl vytvořen pro generála de Gaulla a Francouzi pro něj hlasovali přímo. Kontakt Zemmoura s francouzskými voliči je nyní již realitou. Když Zemmour zorganizoval křest své poslední knihy, přišly mu potřást rukou tisíce lidí.

Existují i ​​další důvody, které vysvětlují Zemmourovu výjimečnou popularitu. Za prvé, francouzská populace je dnes rozdělena do různých “skupin” a center zájmu. Hlavní charakteristikou všech těchto francouzských politických “zájmových skupin” je pocit “úzkosti” a “hněvu” vůči elitám, které dlouho prosazovaly masovou imigraci bez jakékoliv konzultace s původním obyvatelstvem. Dobrým indikátorem “ochablosti, mrzutosti a nedůvěry”, kterou k politikům zjevně pociťuje většina Francouzů, je barometr důvěry – průzkum, který každoročně ve Francii zveřejňuje výzkumné centrum Pařížského Institutu politických studií Cevipof.

Jak se dostat ze současné volební pasti

Raketový vzestup Zemmoura má ještě další efekt: prolomil ponižující volební past, ve které uvízli francouzští voliči. Tuto volební past vymyslel v polovině 80. let minulého století socialistický prezident François Mitterrand, který se zasloužil o rozdrobení pravice, což jí zabránilo dostat se k moci. Mitterrand nechal státní rozhlas a televizi propagovat tehdy mikroskopickou krajně pravicovou stranu Národní frontu, která se jako první odvážila vystupovat proti imigraci.

Od té doby až do současnosti média a levice společně roztáčely mašinérii hanby a nálepkovaly jako “rasistu” a “nacistu” každého, kdo se odvážil říci něco kritického o imigraci.

Tato politika hanby byla tak silná, že se stigmatu “nacistky” pokusila uniknout i vůdkyně Národního shromáždění Marine Le Pen tím, že nyní říká pozitivní věci o muslimské imigraci a nevylučuje využívání imigrace ke zlepšení situace na trhu práce, který údajně trpí akutním nedostatkem pracovních sil.

Co se týče Zemmoura tak snaha antirasistických médií nyní vyznívá naprázdno – čím více se ho snaží stigmatizovat a nálepkovat jako “nacistu”, tím větší je jeho obliba u voličů.

Zastavit “nekontrolovanou imigraci” a imigrační laxnost dnes navrhují dokonce i lídři pravicové strany Les Républicains, kteří se slovo “imigrace” nikdy neodvážili vyslovit. Dokonce i Macron v soukromém rozhovoru uznal, že co se týče imigrace “má Zemmour pravdu.”

Boj Érica Zemmoura o prezidentský úřad sotva začal. Jedno je však jisté: Zemmour zahajuje skutečnou demokratickou debatu o bezpečnosti, islámu a imigraci – to je o věcech, na kterých Francouzům skutečně záleží. Pro mnohé Francouze je Éric Zemmour poslední šancí, jak zabránit tomu, aby se Francie stala buď islámskou zemí, nebo “evropským Libanonem”.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2022: *****

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Příkopa 500,- Kč, MUDr. Richard Domín 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Daniela Frumarová 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Karel Kubela 100,- Kč, Jiří Stejskal 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Petra Rohlíčková 111,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč

Celkem za měsíc: 12 633,00 Kč
Vybráno 36.09%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 106 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...
26 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)