francievojaci
7.8.2019
Kategorie: Společnost

Francie se zvolna propadá do chaosu

Sdílejte článek:

REFORMY.CZ

14. července se v Paříži na Champs-Élysées slavil Den Bastily. Než začala vojenská přehlídka, vyjel prezident Emmanuel Macron po tomto bulváru v oficiální prezidentské káře, aby se pozdravil s davy. Tisíce lidí shromážděných podél tohoto bulváru řvaly „Macrone, rezignuj,“ fůj a chrlily nadávky.

Na konci slavnostní přehlídky vypustilo na oblohu pár desítek lidí žluté balóny a začali rozdávat letáky s poselstvím „Žluté vesty nejsou mrtvé.“ Policie je rychle a tvrdě rozehnala. O chvíli později dorazily stovky anarchistů od „Antifa“, strhli bezpečnostní bariéry na silnici, aby z nich postavili barikády, zapálili ohně a rozmlátili průčelí několika obchodů. Policie si užila horké chvilky, aby tuto situaci zvládla, ale počátkem večera, o pár hodin později obnovila pořádek.

Za nějakou tu hodinu poté se tisíce mladých Arabů z předměstí shromáždily u Vítězného oblouku. Ti zjevně dorazili, aby po svém „oslavili“ vítězství alžírského fotbalového týmu. Rozmlátili průčelí spousty obchodů a spoustu jich vyloupili. Všude vlály alžírské vlajky. Výskali si přitom slogany: „Ať již Alžírsko,“ „Francie je naše“, „Chcípni Francie“. Dopravní značky se jménem bulváru vyměnili za značku s novým jménem Abd El Kader, což byl náboženský a vojenský vůdce, který bojoval proti francouzské armádě v dobách kolonizace Alžírska. Policie se omezila na lokalizaci těchto násilností ohrazováním v naději, že se alespoň nebudou šířit. Kolem půlnoci vyšli z policejní stanice tři vůdci hnutí „žlutých vest“ a řekli televizním reportérům, že je ráno na zbytek dne zatkli. Jejich advokáti prohlásili, že nespáchali nic špatného, a stejně byli „preventivně“ zatčeni. Ti také upozorňovali, že v únoru 2019 schválený zákon francouzské policii umožňuje, aby zatkla jakoukoliv osobu, která by mohla jít na demonstraci; aniž by k tomu potřebovali soudní příkaz a žádné odvolání vůči tomu není možné.

V pátek 19. července alžírský fotbalový tým zase vyhrál. U Vítězného oblouku se shromáždilo ještě více mladých Arabů, aby zase „oslavovali“. Škody byly ještě větší než před pár dny. Předvádělo se tam ještě více policistů, aniž by však něco pořádně dělali.

Dva dny před Dnem Bastily 12. července se několik set podle vlastního označení afrických ilegálních migrantů vlámalo do Panteonu, tj. do monumentu s hroby hrdinů, kteří v historii Francie sehráli klíčovou roli. Tam ti migranti vyhlásili zrození „hnutí Černých vest.“ Dožadovali se „řádného uzákonění“ přijetí všech ilegálních imigrantů na francouzském území a přidělení bydlení zdarma pro každého z nich. Policie se tam předvedla, ale zdržela se jakéhokoliv zásahu. Většina demonstrantů v klidu odešla. Pár jich ale policajtům nadávalo, a ti byli zatčeni.

Dnešní Francie je zemí zmítanou v křečích. Nepokoje a nezákonnost si vydobývají čím dál větší základnu. Nepokoje se stávají součástí denního života. Průzkumy ukazují, že velká většina nesnáší prezidenta Macrona. Zjevně nenávidí jeho aroganci a nechtějí mu nic odpustit. Zjevně nemohou spolknout jeho opovržení chudinou; jeho způsoby rozdrcení hnutí „žlutých vest“ a to, jak přezíral i ty nejmenší požadavky protestujících, jako je právo na vedení občanského referenda tak, jako je to ve Švýcarsku. Macron se nemůže nikde na veřejnosti objevit bez rizika, že narazí na lidový hněv.

„Žluté vesty“, jak to vypadá, svých demonstrací nechaly: příliš mnoho jich bylo zmrzačeno nebo zraněno. Jejich naštvanost však neustala. Zjevně čeká, až přijde čas dalšího výbuchu.

Francouzská policie viditelně propadá zuřivosti, když se může vyřádit na mírumilovných protestujících, ale skupinám jako „Antifa“ sotva brání vtom, aby páchaly násilnosti. A tak se v současnosti na konci každé demonstrace právě „Antifa“ náhle zjeví. Francouzská policie je však obzvláště opatrně ohleduplná, když má co dělat s arabskými mladíky a s ilegálními migranty. Policisté k tomu dostali rozkazy. Vědí, že arabská mládež a ilegální migranti by mohli vyvolat bouře ohromných proporcí. Před pár měsíci v Grenoblu pobíhala policejní honička, kdy štvali arabské mladíky na ukradeném motocyklu, které z té krádeže vinili. Prchající zlodějíčci se ale na té motorce rozplácli. Načež se rozpoutalo pětidenní peklo.

Prezident Macron vždy, když narazí na naštvaný plebs, tak se chová jako autoritářský vůdce. Nikdy neřekl, že by mu bylo líto těch, kdo v důsledku extrémní policejní brutality přišli o oko nebo o ruku, případně utrpěli nevyléčitelné poranění mozku. Naopak požádal francouzský parlament, aby schválil zákon, který téměř úplně zrušil právo na protesty, skoncoval s presumpcí neviny a dovoluje zatýkat kohokoliv, kdekoliv, aniž by k tomu byl zákonný důvod.  A oni mu ten zákon schválili.

V červnu schválil francouzský parlament další zákon, a ten krutě trestá každého, kdo řekne či napíše cokoliv, co by mohlo obsahovat onu tzv. „nenávistnou mluvu“. Ten zákon je tak vágní, že se americký právní znalec Jonathan Turley uchýlil k nevybíravé reakci: „Francie se teď stává největší mezinárodní hrozbou svobody slova,“ napsal.

Když má Macron co dělat s násilnými anarchisty, tak vůbec autoritářsky nevypadá. A když má co dělat s arabskými mladíky a s ilegálními migranty, tak to už vypadá jako vstřícný slaboch.

Dobře ví, co v listopadu 2018 řekl při rezignaci z vlády bývalý ministr vnitra Gérard Collomb:

„Komunity ve Francii se obrací do konfliktu jedna s druhou a čím dál více to začíná být nesmírně násilné. Dnes ještě žijeme jeden vedle druhého, děsím se ale, že zítra budeme stát jeden proti druhému.“

Macron také ví, co po skončení svého funkčního období řekl bývalý prezident Francois Hollande: „Francie je na pokraji rozkolu.“

Macron ví, že ten rozkol ve Francii vždy existoval. Většina Arabů a Afričanů žije v no-go zónách odděleně od zbytku obyvatelstva, kde čím dál méně přijímají přítomnost ne-Arabů a ne-Afričanů jako snesitelnou. Ti se nepovažují za Francouze, kromě okamžiků, kdy říkají, že Francie bude patřit jim. Zprávy dokládají, že ve většině z nich je hluboce zakořeněné rozhodné zavrhování Francouzské a vůbec Západní civilizace. Narůstající počet z nich klade své náboženství jako nadřazené jejich občanství a mnozí se viditelně radikalizují a jsou připraveni bojovat.

Macron však zjevně bojovat nechce. Naopak rozhodl se jim podlézat. Cílevědomě protlačuje svůj plán na institucionalizaci islámu ve Francii. Před třemi měsíci byla založena Muslimská asociace pro islám ve Francii (AMIF). Jedna z jejích poboček se bude starat o kulturní expanzi islámu a má na starost také „boj proti anti-muslimskému rasismu.“ Další pobočka bude zodpovídat za program školení imámů a budování mešit. Letos na podzim bude zřízen „Koncil imámů Francie“. Hlavními vůdci AMIF jsou (nebo donedávna, kdy ty přehledy vznikly, byly) členové Muslimského bratrstva, tj. hnutí určeného jako teroristická organizace v Egyptě, Bahrajnu, Sýrii, Rusku, Saúdské Arábii a ve Spojených arabských emirátech – ovšem ne tak ve Francii.

Macron je obeznámen s demografickými daty. Ta ukazují, že v nadcházejících letech populace muslimů ve Francii významně naroste. (Nedávno napsal ekonom Charles Gave, že do roku 2057 bude mít Francie muslimskou většinu). Macronovi je jasné, že zanedlouho nebude nikdo moci být zvolen prezidentem, aniž by byl volen muslimskými hlasy, a podle toho jedná.

Macronovi je také určitě jasné, že to znechucení, ze kterého se zrodilo hnutí „žlutých vest“, je tu pořád. Zjevně si ale myslí, že k zabránění jakýchkoliv dalších povstání budou stačit represe, a tak k nápravě příčin jejich naštvanosti nemá zapotřebí cokoliv dělat.

Hnutí „žlutých vest“ se zrodilo z revolty proti vyděračsky vysokým daním z paliv a proti surovými vládním opatřením proti automobilům a motoristům. K těmto opatřením patří omezení rychlosti na většině dálnic na 90 km/h a nasazení spousty rychlostních kamer, prudký vzestup výše blokových pokut stejně jako složité a drahé každoroční kontroly vozidel. Francouzské daně z paliv nedávno ještě vzrostly a jsou teď nejvyšší v Evropě (obnáší to 70% nárůst ceny zaplacené u pumpy). I další opatření proti používání automobilů a motorismu, která jsou už zavedené, jsou zvláště bolestivá pro chudé. Ti už byli vyhnáni z předměstí svými netolerantními nově příchozími, a tak teď aby si vydělali – a mohli i jezdit – tak musí do práce dojíždět na ještě větší vzdálenosti.

Macron nepřijal žádné rozhodnutí, které by mělo napravit katastrofální ekonomickou situaci ve Francii. Už když byl zvolen, tak poplatky, cla a sociální odvody představovaly skoro 50% HDP. Vládní výdaje představují 57% HDP (což je nejvyšší míra mezi rozvinutými zeměmi). Poměr národního dluhu k HDP byl skoro 100%.

Daně, poplatky a sociální odvody i vládní výdaje zůstávají po nástupu Macrona na stejné úrovni. Poměr zadlužení k HDP je 100% a pořád roste. Francouzská ekonomika nevytváří žádná pracovní místa. Chudoba zůstává extrémně vysoká: 14% obyvatelstva vydělává méně než 855 euro (22 010 Kč) měsíčně.

Macron přezírá narůstající kulturní katastrofu, která také zachvacuje zemi. Školský systém se rozpadá. Čím dál více absolventů odchází ze střední školy s maturitou, aniž by uměli napsat větu bez gramatických chyb, které z čehokoliv, co napíší, činí zmetek. Křesťanství se vytrácí. Většina ne-muslimských Francouzů se už ke křesťanství nehlásí. Požár, který zachvátil Katedrálu Notre Dame v Paříži, byl oficiálně „nehoda“, ale byla to vlastně jen jedna z mnoha křesťanských náboženských staveb v zemi, které byly v poslední době zničeny. Není týdne, kdy by nebyly vandalsky znesvěceny kostely – což naráží u veřejnosti na obecnou lhostejnost. Za první pololetí roku 2019 bylo vypáleno 22 kostelů.

Ale hlavním zdrojem obav pro Macrona a francouzskou vládu zjevně není nebezpečí veřejných nepokojů, naštvanost veřejnosti, mizení křesťanství, katastrofální ekonomická situace nebo nějaká islamizace a její důsledky. Ne, tím zdrojem hrůzy je klimatická změna. Ač je celková výše emisí oxidu uhličitého Francií skoro nekonečně malá (méně než 1% celkových globálních emisí), tak boj s bájnou „lidstvem spáchanou klimatickou změnou“ je zjevně tou nejzazší Macronovou prioritou.

Nedávno do francouzského národního shromáždění pozvali Macronovi poslanci parlamentu 16-leté švédské děvčátko Gretu Thunberg, která je teď v Evropě největší prorokem „džihádu za klima“. Ta tam pronesla projev plný slibů „nezvratné zkázy“ planety, která už brzy začne. Přidala k tomu, že političtí vůdci „nejsou dostatečně dospělí“ a potřebují proto poučení od dětí. Tomu Macronovi poslanci vřele tleskali. Obdržela za to Cenu svobody, která byla právě vytvořena, a bude se každoročně udělovat lidem, kteří „bojují za hodnoty těch, kdo se v roce 1944 vylodili v Normandii, aby osvobodili Evropu.“ S jistou rozumností se přitom dá předpokládat, že nikdo z těch, kdo se v Normandii v roce 1944 vyloďovali, si nemyslel, že bojuje za záchranu klimatu. To jsou ale podružné detaily, které Macronovi a jeho poslancům unikají.

Macrona a Francouzskou vládu také zjevně nezajímají Židé, které ze země vyhání vzestup anti-semitismu, a kteří jsou dost pochopitelně znepokojení soudními rozhodnutím prodchnutými duchem podřízenosti násilnému islámu, a tak z Francie neustále prchají.

Kobili Traore, tj. muž, který v roce 2017, prozpěvujíc liturgické súry z Koránu, zavraždil Sarah Halimi, což oslavil hulákáním, že Židé jsou Šeitan (tj. arabsky „Satan“), nebyl shledán vinným. Ukázalo se totiž, že Traore si před vraždou zahulil konopí, a tak soudci rozhodli, že za svůj čin nebyl zodpovědný. Traoreho tedy za chvíli z basy pustí a co se asi stane, až si zase zahulí trávu?

Pár týdnů po vraždě Halimi, se stali předmětem útoku tři členové židovské rodiny, které mučil a držel je jako rukojmí v jejich domě gang pěti chlapů, kteří prohlašovali, „Žiďáci mají prachy,“ a tak „Žiďáci musí platit.“ Ty muže zatkli, všichni byli muslimové. Soudce, který je obvinil, oznámil, že jejich činy nebyly „nijak antisemitské.“

25. července 2019, když v Štrasburku hrál izraelský fotbalový tým Maccabi Haifa, tak francouzská vláda nařídila, že na stadion smí přijít jen 600 izraelských fanoušků, ani o jednoho víc. Ty tisíce, co vyhodily peníze za letenku, aby se toho zápasu ve Francii zúčastnily, měly smůlu. Francouzská vláda rovněž zakázala vytahování izraelských vlajek, jak při zápase, tak kdekoliv ve městě. Nicméně ve jménu „svobody slova“ povolilo francouzské ministerstvo vnitra, aby před stadionem probíhala proti-izraelská demonstrace a palestinské vlajky a transparenty s nápisem „Smrt Izraeli“ byly úplně v pořádku. Den před zápasem byli v restauraci u stadionu násilně napadeni izraelští návštěvníci. „Demonstrace proti Izraeli se ve jménu svobody slova úřady povolují, ale fanouškům Maccabi Haifa zakazují vztyčit izraelskou vlajku, to je nepřijatelné,“ uvedl izraelský velvyslanec ve Francii Liza Ben Nun.

Den nato odletěl letoun plný francouzských Židů prchajících z Francie usadit se v Izraeli. Brzy za nimi přijde spousta dalších francouzských Židů. Odchod Židů do Izraele s sebou nese určité oběti: některé francouzské agentury obchodování s nemovitostmi si už na tom mastí kapsu a touží, aby vypadlo hodně židovských rodin, a oni mohli od Židů skoupit nemovitost pěkně pod cenou o dost níže než standardní tržní ocenění.

Macron zůstane prezidentem do května 2022. Několik vůdců středo-levicových stran (jako Socialistická strana) a středo-pravicových (jako Republikáni) k té před dvěma lety Macronem založené straně Republika na pochodu přeběhlo. Poté se voličská základna jak Socialistické strany, tak Republikánů zhroutila. Macronovým hlavním oponentem tedy i v roce 2022 zůstane ta samá strana jak v roce 2017, tj. populistická Národní obroda Marine Le Pen.

Ač je Macron všeobecně nepopulární a široce nenáviděný, tak nejspíš k volbám použije ty samé slogany jako v roce 2017: že on je poslední baštou naděje proti „chaosu“ a „fašismu“. A má s tím silnou šanci, že bude zvolen zase. Kdokoliv, kdo četl politický program Národní obrody, vidí, že Le Pen není fašistka. Také každý, kdo vidí situaci ve Francii, může pochybovat o tom, že by Francie ještě nepropadal chaosu.

Jenže ty smutné poměry vládnoucí ve Francii se moc neliší od mnoha dalších zemí v Evropě. Před pár týdny vydal africký kardinál Robert Sarah knihu Le soir approche et déjá le jour baisse („Soumrak přichází a světlo už potemnělo“). Píše: „Kořenem kolapsu Západu je krize kulturní identity. Západ už neví, čím je, protože už neví a nechce vědět, co jej utvářelo, co ho představuje, čím byl a čím je. To jeho sebe-rdoušení vede Západ k dekadenci, která otvírá cestu k nástupu nových barbarských civilizací.“

A přesně to se ve Francii děje – a i všude v Evropě.

Tyler Durden

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 3 049 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (29 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.