francieislampolicie
31.10.2020
Kategorie: Multikulturní soužití

Francie je na pokraji občanské krvavé války

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

KULHAVÝFrancie je nejen nádherná a rozlehlá evropská země, zároveň se díky své historii řadí k nejvíce multikulturním státům Evropské unie. Pro Čechy jsou jejím symbolem Paříž se svými bulváry a Eiffelovou věží, prodejny s luxusním módním zbožím, především oblečením, doplňky a parfémy. Dále lyžařská střediska v Savojských Alpách, vinařské oblasti, Provensálská Alpy představující nádherné prostředí, ve kterém by řada z nás dokázala žít, či snad Azurové pobřeží spojované kdysi s vysněnou dovolenou. Bohatá francouzská minulost ztvárněná v mnoha románech, vynikající kuchyně a monumentální stavby k této zemi patří stejně, jako k Praze chrám sv.Víta.

Francie je však také bývalou koloniální velmocí s liberálním přístupem k obyvatelům svých kolonií, kterým vždy umožňovala život i na svém evropském území. Import cizích národů tak přispívá k velmi multikulturní společnosti, z níž se skládá její obyvatelstvo. To je patrné především ve městech, kde vedle katolíků žije skutečně velmi mnoho muslimů. U moci se ve Francii drží tradičně levicově zaměření politici, a i v minulosti se politické směřování blížilo k socialistickému. Tomu přispívají vysoké daně a výrazná sociální podpora méně produktivní části obyvatelstva. I to dlouhodobě lákalo mnohé k imigraci a vedlo ke vzniku široké muslimské komunity. Tolerance předešlých vlád byla bezbřehá, takže se postupně z progresivní a moderní země stává evropská oblast obsazovaná muslimy s jejich tradičním pojetím života. K němu patří mnohem menší smysl pro pořádek a pracovitost, podřadné postavení žen včetně jejich zahalování, rozdílná kuchyně a především islám spojený s relativně radikálními požadavky.

Samotní Francouzi jsou zvyklí žít v prostředí, v němž se střetávají různé civilizace, nicméně milují svou zemi a jsou pyšní na její historii. Jsou schopni přivítat na svém území cizince a nemají problém jej přijmout mezi sebe. Na druhou stranu byli vždy hrdí, učili se neradi cizí jazyky a často ani netuší, že existují jiné státy. Pro řadu z nich končí svět hranicemi s Německem, na druhé straně je dlouholetý nepřítel v podobě Velké Británie. Toto vnímání světa už je částečně minulostí, globalismus zasáhl i Francii, ovšem hrdost zůstává součástí původních Francouzů a v některých případech i té části společnosti, které se i přes jiný původ podařilo integrovat. To se však netýká muslimské komunity.

O rozpínavosti islámu už mají pochyby pouze naivní idealisté z naší politické scény a prostředí zkorumpovaných neziskovek. Muslimové jsou zvyklí šířit své náboženství kdekoliv, kam přijdou. Zprvu se chovají pokorně a nenápadně. V této fázi budoucí islamizace vybraného území působí přívětivě, snaží se být nenápadnými a získávají sympatie. Postupně navyšují své počty a rozšiřují obsazování území. To přináší vytváření vlastního ekonomického a podnikatelského prostředí a začínají zkoušet uplatňovat první nároky. S jídlem roste chuť a po prvních ústupcích místních nastává explosivní nárůst dalších požadavků. Dochází k vytěsňování původního obyvatelstva a vzniku vlastních kolonií. V této fázi už je pozdě k mírumilovnému potlačení islámu a nastává boj o přežití. Muslimové se radikalizují a pro svou víru jsou ochotní zemřít. Korán jim moc na výběr nedává, jsou považováni za hrdiny a jdou si za svým úkolem, kterým je násilné šíření islámu všude, kam přijdou. Křesťané jsou pro ně uznávaným nepřítelem, ostatní považují za podlidi.

Francie je ve stavu, kdy islamizace jejího území běží na plné obrátky. Toleranci považují muslimové za slabost a se slabými nemají slitování. Paříž už dávno není tím krásným a bezpečným městem, ale její převzetí muslimům nestačí. Hoří auta, katedrály, kostely, padají kříže, symboly křesťanství. Vybírají si další místa, ve kterých chtějí žít po svém. Samozřejmě ta nejzajímavější. Většinou jsou to velká města, kde splynou s místním davem, aby později udělali vše pro převzetí moci. V Anglii se jim to daří v Londýnu, ve Francii v Paříži, Lyonu, Marseille, zajímá je perla Azurového pobřeží Nice. Po mnoha posledních incidentech, z nichž poslední znamenaly brutální smrt učitele v hlavním městě, tři mrtvé v Nice, incident v Avignonu a Lyonu, v hlavní roli byl vždy nůž a 2x došlo k uříznutí hlavy oběti, vládě dochází, že muslimové přechází do fáze převzetí země. Navíc po prvních prohlášeních prezidenta Macrona o potřebě zastavit agresi islámu a muslimského bratstva došlo k reakci muslimských zemí a několika incidentům poblíž ambasád Francie v daných zemích. Nejvíce slyšet byl opět Turek Erdogan, který přikázal stáhnout francouzské zboží z prodeje v Turecku, ostatně ve sporu s Macronem je již delší dobu ohledně situace kolem snahy vytěsnit Řecko u území bohatého na podmořská uhlovodíková ložiska. Přidaly se Saudská Arábie, Pákistán a pár dalších zemí. Tlak na Francii zvenčí se zvyšuje, ovšem ten uvnitř je mnohem nebezpečnější.

Francie je na pokraji občanské krvavé války. Muslimové se radikalizují a přestávají brát na zřetel, že jsou na území dlouhodobě patřícím katolíkům. Ti mají díky své historii a vztahu k rodné zemi pro změnu již dost tolerance vůči násilí a ústupků. Je otázkou času, kdy dojde na protiakce, před kterými vláda sice varuje, ale pokud nepřevezme iniciativu, mohou potomci hrdinů velké francouzské revoluce převzít právo do svých rukou. A vzhledem k množství muslimů by šlo o velmi krvavou pouliční válku. Města ovládají gangy tvořené mladými radikály, k nimž se přidávají migranti. Hoří auta, jsou znásilňovány ženy, vraždí se jednotlivci, ale není výjimkou ani terorismus s mnoha oběťmi. Přidejme materiální a ideologickou pomoc ze zahraničí a přiznejme si, že Evropa může o Francii přijít. Kdo bude následovat dále? Na řadě je Švédsko, Dánsko, země Beneluxu, Rakousko a jako třešnička na dortu Německo. A mezitím Italové staví před soud svého exministra vnitra Salviniho za to, že odmítal vylodění dalších invazních islámských jednotek na své území. Nechceme li dopadnout podobně, musíme si svou zemi chránit. Francouzům to začíná docházet. Pozdě, ale přeci.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc listopad 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jan Sabo 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sika 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Anonym poštou 222,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Petr Čermák 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Golombek 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Ludmila Kárská 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Olga Petrová 300,- Kč, Vítězslav Nováček 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Marie Kouklíková 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Miroslav Zatřepálek 100,- Kč

Celkem za měsíc: 20 371,00 Kč
Vybráno 58.20%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 3 299 times, 3 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (31 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz
104 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.