Filosofie liberalismu

Sdílejte článek:

OD: LVMI 13|04|2014

V praxi není možné provádět centrální plánování života lidí tak, aby bylo dlouhodobě úspěšné. Jen v Česku a na Slovensku žijí miliony lidí, z nichž každý je jedinečný ve svých schopnostech, zájmech i prioritách. Tito lidé se svým okolím spolupracují v mnoha sférách lidského života a vytváří tak neskutečně komplikovanou pavučinu lidské činnosti. Je naivní si myslet, že existuje nějaká skupina politiků a úředníků, která by byla schopna se vyznat v každém detailu této pavučiny a řídit ji, nebo dokonce každému z nás vidět do hlavy a vědět, co v životě chceme. V našem okolí se vyznáme nejlépe my sami a stejně tak my sami víme nejlépe, co máme rádi a co umíme.

Neschopnost vlády řídit naší ekonomiku se projevuje například v tom, že od té doby, co vlády získaly v ekonomice velké slovo, se na světě objevují periodicky se opakující hospodářské cykly, neboli fáze euforie a plýtvání následované fázemi krachů a nezaměstnanosti. Státy ovládají tisk peněz, centrálně ovlivňují úrokové sazby a svými dotacemi a regulacemi se snaží určit, co a jak se bude vyrábět. Toto vede k nahromadění špatných rozhodnutí, které přeroste únosnou mez a vyústí v krizi. Vlády následně k léčbě krize používají stejné recepty, které krizi způsobily.

Jakékoliv státní zásahy a regulace trhu jsou pro spotřebitele v důsledku špatné, protože každá regulace přináší nové náklady, které si výrobce promítne do koncové ceny. Navíc jsou překážkou pro začínající podnikatele, a tak omezují tolik potřebnou konkurenci. Nejlepším regulátorem vždycky byli sami spotřebitelé, kteří se můžou na základě kvality výrobku nebo služby svobodně rozhodnout, jestli si je koupí, a výrobce tak má motivaci jim vyhovět. Pokud výrobce nějaký standard nedodržuje, svědčí to o tom, že jeho zákazníci o tento standard nestojí, a jeho nařízení ze strany státu tak půjde proti vůli spotřebitelů.

Lidé si myslí, že stát potřebujeme alespoň k zajištění právního řádu, justice a bezpečnosti. Toto je ale jen mýtus daný skutečností, že nikdo z nás za našeho života jinou než státní justici a státní policii nezažil. Ve skutečnosti existuje teoretické i praktické zdůvodnění, že soukromý trh může fungovat i v těchto oblastech a přinášet mnohem lepší výsledky než státní monopol. Stejné závěry platí i pro ochranu životního prostředí a další údajná “selhání trhu”. Více o soukromém právu a bezpečnosti.

Nesmíme zapomínat ani na morální stránku věci. Každá koruna nebo euro, které stát utratí, musel nejprve někde vzít. Kromě dluhu, což je jen dočasný nástroj, který nakonec stejně musí být splacen z jiných zdrojů, je mohl získat jedině tak, že je vzal svým občanům, obvykle pomocí daní. Daně většina z nás neplatí dobrovolně – pokud bychom se finančnímu úřadu vzepřeli, peníze by nám byly odebrány násilím. Daně jsou tedy nevyhnutelně krádeží. Sice opovrhujeme, když jeden člověk násilím oloupí druhého, ale když milión lidí násilně oloupí druhý milión lidí, to už nám nevadí. Ano, stát nám sice za naše daně poskytuje určité služby, ale kde bereme tu jistotu, že každý z nás přesně o tyto služby v této kvalitě stojí?

Jakékoliv státní zásahy a regulace trhu jsou pro spotřebitele v důsledku špatné, protože každá regulace přináší nové náklady, které si výrobce promítne do koncové ceny. Navíc jsou překážkou pro začínající podnikatele, a tak omezují tolik potřebnou konkurenci. Nejlepším regulátorem vždycky byli sami spotřebitelé, kteří se můžou na základě kvality výrobku nebo služby svobodně rozhodnout, jestli si je koupí, a výrobce tak má motivaci jim vyhovět. Pokud výrobce nějaký standard nedodržuje, svědčí to o tom, že jeho zákazníci o tento standard nestojí, a jeho nařízení ze strany státu tak půjde proti vůli spotřebitelů.

About
Latest Posts

Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****

Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 19 254,00 Kč

Vybráno 55.01%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Sledujte PP