Filosofie liberalismu

Nesmíme zapomínat ani na morální stránku věci. Každá koruna nebo euro, které stát utratí, musel nejprve někde vzít. Kromě dluhu, což je jen dočasný nástroj, který nakonec stejně musí být splacen z jiných zdrojů, je mohl získat jedině tak, že je vzal svým občanům, obvykle pomocí daní. Daně většina z nás neplatí dobrovolně – pokud bychom se finančnímu úřadu vzepřeli, peníze by nám byly odebrány násilím. Daně jsou tedy nevyhnutelně krádeží. Sice opovrhujeme, když jeden člověk násilím oloupí druhého, ale když milión lidí násilně oloupí druhý milión lidí, to už nám nevadí. Ano, stát nám sice za naše daně poskytuje určité služby, ale kde bereme tu jistotu, že každý z nás přesně o tyto služby v této kvalitě stojí? 

Jakékoliv státní zásahy a regulace trhu jsou pro spotřebitele v důsledku špatné, protože každá regulace přináší nové náklady, které si výrobce promítne do koncové ceny. Navíc jsou překážkou pro začínající podnikatele, a tak omezují tolik potřebnou konkurenci. Nejlepším regulátorem vždycky byli sami spotřebitelé, kteří se můžou na základě kvality výrobku nebo služby svobodně rozhodnout, jestli si je koupí, a výrobce tak má motivaci jim vyhovět. Pokud výrobce nějaký standard nedodržuje, svědčí to o tom, že jeho zákazníci o tento standard nestojí, a jeho nařízení ze strany státu tak půjde proti vůli spotřebitelů.