30.10.2014
Kategorie: Společnost

Faktor důvěry

Sdílejte článek:

ZDENĚK VAVERKA   30|10|2014

Politickou a společenskou situaci v ČR už téměř všichni přestali označovat za krizi. Je to neklamné znamení toho, že takové hodnocení není ani šokující, provokativní nebo objevně nové. Rozklad politického systému ideově ukotvených politických stran dostoupil takové fáze, že můžeme oprávněně považovat transformaci země od komunismu za definitivně ukončenou. Jenže jinak, než předvídali její stratégové.

 

 

Vojenský konflikt na Ukrajině se stal lakmusovým papírkem stavu české společnosti. Jeho zabarvení oprávněně vzbuzuje značné obavy. Nejvíce šokují postoje těch, kteří měli být oporami české demokracie. Střední třída volí Babišovo populistické ANO, představitelé veřejného života a nejvyšší reprezentanti státu odpuzují a rozdělují zmatené a znechucené někdejší zastánce západních hodnot a často i aktivní odpůrce komunistického režimu.

 

Je třeba si položit otázku, co zásadního se v uplynulých letech stalo, že se takto zásadně proměnila podoba našeho veřejného života a směřování české politiky. Odpověď nebude jednoduchá. Přestože je možné vyjmenovat minimálně půl tuctu nepříznivých událostí pro zdraví naší demokracie, stěží lze některou označit za tu přelomovou, takovou, která byla křižovatkou na cestě od anglosaských zítřků k proputinovskému dnešku.

 

Zdá se, že se jedná o proměnu plynulou, takovou, která není vnucena zvenčí, ale vychází přímo z nás, z nitra naší společnosti. Bylo by typickou „sametovou“ chybou, kdybychom se domnívali, že se jedná o pouhý bumerang-efekt, tedy reakci na velké společenské změny, jakousi minikontrarevoluci proti Listopadu, která sama odezní, brzy nenápadně vyšumí. Změny, kterými  česká společnosti ve 20. století prošla, byly hluboké a svým způsobem nevratné. Jestliže jsme na jeho počátku patřili k nejvyspělejšímu koutu střední Evropy a v jeho první polovině jsme opovrhovali zeměmi jako Rakousko, Bavorsko, Jižní Tyrolsko, na počátku 21. století je zřejmé, že již žádný fenomén kulturně a společensky vyspělého regionu nesoucího stejné znaky chování v podobě střední Evropy neexistuje. České země nejsou hospodářsky a politicky nejvyspělejší částí tohoto koutu kontinentu.

 

Poválečná sovětizace a návaznost na již předcházející nacionální rozštěpení a očišťování českého prostoru dokonaly své. Změnili se lidé, změnila se společnost. Prosadili se ti, kteří jsou dlouhodobě nositeli jiných hodnot než třídy a vrstvy, jejichž místa obsadili kupředu se deroucí „zástupci lidu“. Přestože se společnost formuje shora, veřejný život se vytváří zdola. K proměně člověka sovětizovaného předchozím půlstoletím nestačí dvě desetiletí plytce ukotvená v ideologii liberálního individualismu. Je proto na čase analyzovat omyly uplynulého čtvrtstoletí svobodného vývoje, pokud chceme, aby naše budoucnost v příštích desetiletích byla ještě svobodná a nezávislá.

 

duvera

 

Prvním předpokladem je uvědomit si, že má-li se u nás něco změnit k lepšímu, znamená to, že se k lepšímu změní i naše společnost, každý z nás. Druhým předpokladem je, že se ve společnosti, tedy mezi námi, v našich rodinách, v sousedství a na pracovišti, stejně tak vůči těm, které si zvolíme, aby nás reprezentovali, obnoví důvěra. Protože: normalizační totalita stála na nedůvěře člověka vůči bližním, nejen vládnoucím. Naopak ráda vytvářela atmosféru strachu. Stáhli jsme se do svého soukromí, z veřejného prostoru, na naše zahrádky. Taktéž se zakládala na sobeckém individualistickém vztahu k veřejné sféře, k majetku, na neúctě k práci druhých. Hrdinou nebyl ten, co něco dal, ale ten, který si (ze společného) přivlastnil.

 

Jestliže zhodnotíme uplynulých dvacet pět let z tohoto úhlu pohledu, zjistíme, že jsme ještě na počátku naší transformace. To, co dnes prožíváme, je ztráta důvěry. Zklamaly nás politické strany, zklamali političtí představitelé, jimi hlásané ideje a k nim protikladné chování, zklamal „zdravý duch“ národa. Pocit oklamání, podvedení nás vede k iracionální náklonnosti k silným osobnostem, náhradním politickým projektům, obdivu k svalnaté politice Vladimira Putina a k zázračným řešením od manažerů, kteří už v minulosti dokázali, za jakou cenu dokážou dosáhnout svého úspěchu. Nic nám v našem dnešním okouzlení nepomůže, ani zkušenost vlastní, ani jiných. Že ten „nejméně špatný ze všech špatných způsobů vlády“, se osvědčil k řešení krizí nejen na Britských ostrovech, ale vynikajícím způsobem uspěl u našich západních sousedů, kde poraženou a zcela beznadějně zničenou a morálně politicky rozloženou zemi vrátil za dvě desetiletí do čela celého kontinentu. A že žádné jiné koncepty nikdy neuspěly (že jsme jich také už několik vyzkoušeli: demokracii národní a socialistickou, lidovou, komunismus s lidskou tváří).

 

Pokud by se naplnily představy o bezchybnosti naší polistopadové transformace, stěží bychom si dnes kladli otázky, zda Češi dokážou být státotvorným národem, proč nedokážeme využít dar svobody a bezprecedentně dlouhé období bezpečí a prosperity, které prožíváme. Odkud pramení nejen naše nespokojenost, všeobecná nedůvěra a všechny ty znepokojivé jevy, pro které si přestáváme vážit sami sebe. Naše zbabělá politika podráží nohy našim sousedům, kteří se obávají o svoji bezpečnost, Polákům a pobaltským republikám. Zdá se, že Visegrádská spolupráce je po dvou desetiletích mrtvá. Je proto nejvyšší čas vyhlásit nový program obnovy střední Evropy. Změnit se tak, abychom překonali desetiletí, která nás od nejvyspělejší části světa rozdělují. Je čas přijít s konceptem obnovy důvěry ve společnosti, která začne u každého z nás.

 

 ZDROJ: Zdeněk Vaverka

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 11 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 3,88 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
5 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.