eu-flag-2108026_960_720
19.2.2019
Kategorie: Politika

Evropská unie, jak ji známe, už brzy skončí

Sdílejte článek:

MILAN ŠARAPATKA

Evropští byrokraté a jejich protektoři, jako francouzský prezident Macron nebo německá kancléřka Merkelová, se dnes nejspíš třesou strachy z výsledků nadcházejících evropských voleb.

Proti dosavadní politice Evropské unie se totiž již nestaví jenom země V4, považované donedávna v Bruselu pouze za nevděčné potížisty. Do čela kritiky fungování Evropské unie a její politiky se nově postavila Itálie a po jejím boku silně kritizují postupy EU například také Rakousko i některé další zejména skandinávské země.

Italský premiér Conte ve svém nedávném proslovu v Evropském parlamentu o budoucnosti Evropy prohlásil, mimo jiné, že se EU „se strachem stáhla do procedur“ a ztratila kontakt s lidmi. Unii a její vedení také obvinil z odkládání důležitých rozhodnutí ohledně migrace a dodal, že „Evropa se nemůže vypořádávat s migrací pouze ad hoc krizovými opatřeními“. Pochopitelně za to sklidil ostrou kritiku ze strany vedení Unie i některých europoslanců, například lídra evropských socialistů Udo Bullmanna. Dle jeho názoru prý Itálie směřuje v Evropě do ekonomické a politické izolace.

Reagoval tak na diplomatickou roztržku mezi Itálií a Francií, když Francie předminulý týden odvolala svého velvyslance z Říma kvůli „bezdůvodným útokům, které nemají obdobu od druhé světové války“.

K nelibosti francouzské vlády se totiž předseda italského vládnoucího Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio sešel s předními představiteli hnutí žlutých vest, které již 15. týden protestují proti politice „novodobého Napoleona“ prezidenta Emmanuela Macrona. Tajnou schůzku na francouzské straně zorganizoval Christophe Chalençon – muž, který už začátkem prosince volal po demisi francouzské vlády a prezidenta. Chalençon tehdy navrhoval, aby se do čela nového kabinetu postavil generál Pierre de Villiers, bývalý vrchní velitel armády, jenž ve funkci skončil po roztržce s prezidentem Emmanuelem Macronem.

Odvolání velvyslance na konzultace je forma velmi silného a výrazného diplomatického protestu, který se používá mezi státy jen ve výjimečných krizových situacích. Od momentu, kdy Benito Mussolini 10. června 1940 vyhlásil Francii válku, tak nemá stávající situace obdoby.

Tradičně přátelské vztahy mezi Itálií a Francií však ochladly již brzy po nástupu koalice Di Maiova hnutí a protiimigrační Ligy Mattea Salviniho do vlády v Itálii. Vládnoucí italští politici opakovaně označili Francii za hlavní příčinu migrace z Afriky do Evropy, která Itálii tolik sužuje. Francie, dle jejich názoru, nedělá nic pro zlepšení ekonomické situace ve svých bývalých koloniích, odkud pochází nejvíce imigrantů, které v minulosti brutálně vykořisťovala. Matteo Salvini také prohlásil, že Francie dělá málo nebo nic pro nastolení míru v Libyi, ačkoliv se zásadním dílem podílela na destabilizaci této části afrického kontinentu.

Roztržka mezi Francií a Itálií však odráží obecnější spory v Evropské unii. Francie, Německo a některé další státy tzv. tvrdého evropského jádra prosazují co největší a co nejrychlejší centralizaci Evropské unie shora a s tím související povinnost členských států podřizovat se bez odmlouvání nařízením z Bruselu. Ta jsou ovšem formována především právě potřebami největších hráčů, tedy Německa a Francie. Na druhé straně stojí dnes čím dál silnější skupina států, která považuje dosavadní směřování Unie pod taktovkou Francie a Německa za slepou uličku a snaží se centralizační trendy v Evropské Unii omezit nebo alespoň zpomalit.

Osobně se také domnívám, že centralizační trendy v Evropě jsou velmi potřebné, neboť jen silná a centralizovaná Evropa bude schopná odpovědět na výzvy 21. století a být rovnocenným partnerem velmocem typu USA, Číny nebo Ruska. Nesmí k nim ale docházet překotně, ale postupnými kroky v delším časovém horizontu a především, výhradně z vůle jednotlivých členských států. Nikoli na základě jakéhokoli diktátu, ať již z Bruselu nebo z Paříže. Toho jsme si ve střední Evropě v minulosti užili dost a dost.

Nastávající volby do Evropského parlamentu tak, podle mého názoru, dosavadní směřování Unie hodně změní. Nedomnívám se sice, že by v novém Europarlamentu získaly již v těchto volbách absolutní většinu hlasy oponentů dosavadní politiky Unie, myslím si ale, že kritici dnešní politiky Unie získají dostatek hlasů pro to, aby se s nimi muselo vážně počítat. Ideální, i když asi v tuto chvíli nerealistický, by byl návrat Unie ke stavu před Lisabonskou smlouvou a postupné znovuvybudování Evropské unie na základě rovnosti a respektování názorů a specifik všech členských států. V opačném případě se obávám, že nás nečeká jen Brexit, ale že v blízké budoucnosti odejdou z Evropské unie i další státy, které se odmítnou nadále podřizovat diktátu z Bruselu, Paříže nebo Berlína. Podle dosavadního vývoje se zdá, že právě Itálie, jedna ze zakládajících zemí Unie, může být mezi prvními.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2019: *****

František Šmíd 600,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč

Celkem za měsíc: 6 738,00 Kč
Vybráno 19.25%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 755 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
46 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.