7.10.2015
Kategorie: Společnost

Eurokomisařka Jourová touží po roli cenzora

Sdílejte článek:

LUBOŠ ZÁLOM 07|10|2015

Pod tíhou imigrační krize se Evropská unie konečně odhodlala k nějaké rozhodné konkrétní akci. Bohužel, jak se dalo čekat, za cíl si stanovila boj proti občanům jednotlivých členských zemí. Označila je za své primární nepřátele.

Věra Jourová, komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví se sešla se zástupci hlavních hráčů na trhu s internetovými službami – se zástupci Googlu, Facebooku, Microsoftu a Twitteru, aby se s nimi dohodla na možnostech, jak na internetu potlačovat svobodný projev určitého druhu názorů. Tyto společnosti by měly společně připravit postup, jak v rámci svých služeb vyhledávat a cíleně odstraňovat takové postoje, jaké EU označí za sobě nepohodlné – souhrně označené nálepkou “nenávistné”. Komisařka Jourová tak přiznala, že to, z čeho má největší obavy, nejsou žádné muslimské hordy zaplavující Evropu, ale občané, kterým se taková invaze nelíbí a oprávněně z ní mají obavy. Domnívá se, že problém zmizí tehdy, zmizí-li ti, kteří na něj upozorňují.

Žijeme v éře internetových sociálních sítí, kdy lze jakýkoliv názor velice rychle rozšířit za minimálního úsilí a zanedbatelných nákladů takřka do celého světa. Čím závažnější názor, tím živelněji se šíří. Latentní totalitáři, jakým je i komisařka Jourová, mají z něčeho takového pochopitelně strach. Vlastně od samého začátku, kdy se internet stal naprosto celospolečenským fenoménem a ne pouze záležitostí brýlatých podivínů diskutujících o Star Treku, můžeme sledovat snahy jeho přirozený rozvoj svázat co nepevnějšími provazy. Prozatím víceméně marně – internet je zatím stále ještě svobodný, třebaže pouze virtuální prostor.

cenzinternet

Je úžasné, jak dlouho se internet jako svobodné médium a komunikační prostředek udržel. Třebaže jej zakazovači a regulátoři soustavně vykreslovali jako divoké prostředí zločinu, zvrhlé pornografie, obchodu s drogami a návodů k podomáckému výrobu atomové bomby, nikdy se žádnou skutečně účinnou legislativu nepodařilo uvést v život.

Nyní dostali lepší nápad: přizvat k celému záměru ty, kteří internet tak, jak jej dnes známe a každodenně používáme, budovali. Svobodný projev názorů na internetu nemá být zakázán z vůle zákona, ale jako výsledek dobrovolné spolupráce Googlu, Facebooku a Twitteru s cenzory působícími v Evropské komisi. Jestliže se lidé jako Larry Page, Sergey Brin nebo Mark Zuckenberg, kteří postupně rozvíjeli své firmy a snažili se nalézt cesty, jak co nejlépe, nejprospěšněji a nejproduktivněji využít bezbřehé svobody internetu, dnes pracují proti této svobodě, je to popřením všeho, pro co žili a pro co jsou právem obdivováni. Je to vlastně typický příklad toho, co bychom mohli nazvat kolaborací podnikatelů.

Dalo by se snad namítnout, že majitelé firem smějí stanovovat u svých služeb v rámci svého přirozeného práva na majetek libovolné podmínky. Snad bychom jim nechtěli toto právo upírat! Taková námitka ale znamená chápat pojem právo mimo kontext. Soukromá firma samozřejmě může, nebo měla by smět určit jakékoliv smluvní podmínky, a pokud se na nich se svými zákazníky shodne, obě strany tak vyjadřují své nezadatelné právo na majetek. Nedává však smysl využít existence přirozených práv s cílem tato práva potlačovat. Jestliže se majitel Googlu domluví s vládou a bude svůj majetek využívat pro její politický cíl, jímž je postupné zničení svobody, nachází se taková firma v jakémsi vzduchoprázdnu, mimo pojem přirozeného práva. Jestliže firma začne dobrovolně, na základě svých vlastních záměrů a cílů, omezovat pole působnosti svých zákazníků, je to její věc; někdy třeba ne zcela chytrá, ale rozhodně legitimní. Začne-li je však omezovat na politickou objednávku, je to kolaborace proti svobodě.

A Google v tom už vlastně má bohatou praxi – ze svého působení v Číně.

Za prchavou a pomíjivou přízeň politických elit se však šéfové Googlu či Facebooku sami dávají všanc. Pomáhají totiž stavět zbraně, které se dříve nebo později stejně obrátí proti nim. Dnes jejich geniální mozky vymyslí mechanismy, kterými zabrání nejširší veřejnosti uplatnit své nejzákladnější demokratické právo – vyjádřit nesouhlas. Až se situace uklidní, uplyne nějaký čas, a Evropská komise usoudí, že je potřeba opět zaútočit proti údajnému monopolu služeb Googlu nebo Microsoftu, rozdělit jej na několik různých společností, zakázat mu jeho vlastní cenovou politiku, nebo mu prostě udělit tučnou pokutu, bude všude slyšet jenom souhlas. Nebude slyšet nikoho, kdo by prostřednictvím sociálních sítí upozorňoval, že takové praktiky jsou totalitní, socialistické, neoprávněné, nespravedlivé a ničemné.

Domnívá se snad někdo, že se cenzorní choutky lidí jako je komisařka Jourová zastaví ve chvíli, až budou umlčeni odpůrci islámské imigrace? S jídlem roste chuť a můžeme si být jisti, že jakmile EU poprvé začne účinně potlačovat svobodný projev názorů, ať už bude samotný mechanismus řízen legislativou nebo zákulisní kolaborací podnikatelů, překročí tak hranici a už nikdy se nezastaví.

Svobodnému projevu názorů totiž nelze zabránit omezením jednoho jediného média. Jestliže lidé čelí oprávněným obavám o osud svých dětí, o osud kultury, jež jim je vlastní, a navíc vidí, že jsou na každém kroku zrazováni těmi, kteří jsou placeni za zajištění jejich bezpečí, budou tyto obavy vyjadřovat dál – jinými cestami, možná ne ve virtuálním prostoru, ale osobně, v hospodách, na pracovištích, na náměstích. A nakonec ve volebních místnostech. Chtějí-li se politické elity uchránit následků svého zločinného jednání vůči svým vlastním občanům, nemohou se v potlačování svobody projevu omezit jen na internetové sociální sítě, ale nezbyde jim než se zaměřit i na ty skutečné.

Pokud dnes EU iniciuje cílené vyhledávání a odstraňování facebookových postů o tom, jak barbarský umí být islám, musí zároveň pronásledovat každého, kdo bude místo postování na Facebooku rozdávat letáky na ulici. V obavách o své vlastní bezpečí a pohodlí, nikoliv o bezpečí občanů, uspokojeni tím, jak hladce projde cenzura sociálních sítí (skrytá vlastně za autocenzuru provozovatelů služeb), budou muset politici začít potlačovat svobodu sdružování, shromažďování, publikování, vystupování na veřejnosti.

Jestliže dnes, ve spolupráci s Facebookem nebo Googem začnou mazat z internetu jim nepohodlné názory a postoje, musí zákonitě dospět k jedinému závěru: aby skutečně takové názory a postoje zlikvidovali, budou muset mazat ze světa lidské bytosti.

ZDROJ: Luboš Zálom

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2019: *****

František Šmíd 600,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč

Celkem za měsíc: 7 571,00 Kč
Vybráno 21.63%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 34 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
16 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.