13.6.2014
Kategorie: Ekonomika

Etika daňových konfiskací

Sdílejte článek:

LUBOŠ ZÁLOM 13|06|2014

Jako každý rok touto dobou si i nyní připomínáme Den daňové svobody, který nám říká, že doba lopoty pro stát již skončila, a nyní si vyděláváme už jen a jen na své vlastní požitky. Jeden rok se tato pomyslná hranice posouvá blíže začátku roku, jindy zase o něco dále, ale v principu se pro nás mnoho nemění: stát nám všemožnými daněmi bere kolem 50 % našich příjmů a každoroční posouvání Dne daňové svobody je spíše kosmetickou záležitostí. Podstata daňové politiky je hluboce zakořeněna v morálce, která ovládá převážnou část společnosti.

 

 

Často se připomínají zločiny komunismu, znárodňování, vyvlastňování, všechny možné krádeže posvěcené tehdejší legislativou. Politici napříč celým spektrem tehdejší praktiky odsuzují, odmítají snahy o naprostou kolektivizaci statků i výsledků produkce jednotlivců. Ti samí jsou potom schopni sednout a bez mrknutí oka schválit zákon uvalující další daně a poplatky na to či ono, aniž by si uvědomili, že staví na stejných myšlenkových principech, na nichž se odehrávalo znárodňování.

 

Daňová politika je podložena stejnou morálkou jako znárodňování: morálkou altruismu, která vyzdvihuje sebeobětování, vzdání se vlastních hodnot, poníženou poslušnost, shrbenou konformitu – a to vše v zájmu “vyššího dobra”. Obětovat se pro “vyšší dobro” je správné, říkají intelektuální autority obhajující altruistickou etiku. Chovejte se morálně: vzdejte se svých peněz, svého štěstí, svých hodnot. V čí prospěch? To je v zásadě jedno. Vaším cílem a principem jednání, chcete-li se chovat morálně, má být sebeobětování, nikoliv starost o to, kdo bude příjemcem.

 

Loupež ... státní nebo jiná?

Loupež ... státní nebo jiná?

 

A pokud se nechcete chovat v duchu altruistické morálky dobrovolně, nebo autority usoudí, že míra vašeho sebeobětování není dostatečná, budete k požadovanému jednání donuceni – třeba prostřednictvím daní.

 

To je praxe altruistické etiky, s níž se setkáváme tak často, že jsme si již zvykli nad její podstatou vůbec nepřemýšlet a pokládat ji za nevyhnutelný fakt, lapidárně vyjádřený okřídleným výrokem, že na světě jsou pouze dvě jistoty: smrt a daně.

 

Jestliže nám dnes stát bere prostřednictvím daňové konfiskace polovinu našich příjmů, potom, je-li správné se obětovat v maximální možné míře, není vlastně polovina málo? Daně ve výši 90 % by znamenaly větší oběť a tedy daleko vyšší naplnění “vyššího dobra”. Jsme -li altruisté a vyzdvihujeme sebeobětování, měli bychom tudíž, chceme-li být konzistentní, požadovat úplné zdanění všeho – tedy znárodnění, zespolečenštění, naprostou kolektivizaci. Se všemi důsledky, společenskými i ekonomickým, jež z toho nevyhnutelně plynou.

 

Ekonomické následky, jakkoliv mohou být strašlivé, jsou teprve něčím druhotným. Primární je motiv – za jakoukoliv politikou se skrývá morální důvod. Třebaže se nám zdá, že současná politika je naprosto odtržená od morálky, není tomu tak. Morální principy nelze pominout, a tou klíčovou otázkou potom je, zda jde o správnou nebo nesprávnou morálku. Jestliže je altruismus nelidskou morálkou neslučující se s lidským životem, protože nutí člověka v každém okamžiku vzdávat se svých hodnot a tím v principu podkopávat nejvyšší hodnotu, jakou má, tedy vlastní život, následky uplatnění takové morálky v politické praxi nemohou být jiné než bída a utrpení. Naprosté obětování nás nemůže dovést jinam než k hrůzám stalinského Ruska, maoistické Kambodže nebo Severní Koreje pod vládou dynastie Kimů. Částečné obětování z vůle politické moci nás dovede “jen” tam, kde se nyní nachází Evropská unie: ubíjející stagnace, bezvýchodnost těch, na něž důsledky politiky nejvážněji dopadají (například mladí uchazeči o práci ve Španělsku), postupující šedivost nedbale překrytá falešně zářivými barvami, stále patrněji se podobající normalizačnímu marasmu Československa 80. let.

 

Protože současné politice vládne pragmatismus odmítající jakékoliv neměnné principy, jsme přesvědčováni, že jakýkoliv extrém je špatný, a že současná míra zdanění je správná: vyšší míra by paralyzovala ekonomickou výkonnost a v konečném důsledku by stát vybral méně (všimněme si, že se zde vůbec neargumentuje právem na majetek, ale pouze tím, že stát by měl pomocí vhodné daňové politiky maximalizovat celkový výběr), nižší by zase znamenala přílišnou nerovnost mezi lidmi.

 

Principy však fungují, ať chceme nebo ne – ať se rozhodneme morální pojmy respektovat nebo se před nimi pokusíme uniknout. Jestliže vzít někomu všechem příjem a všechen majetek je zlem, lze se konzistentně dostat k závěru, že sebrat mu jen polovinu je dobrem? Takový postoj je neobhajitelný. Jakákoliv loupež je zlem vždy a za všech okolností, i kdyby tím lupičem byl úředník ministerstva financí.

 

Občas se tvrdí, že daněmi si přece kupujeme nějakou veřejnou službu, takže nejsme v žádném případě okradeni. Kdyby neexistovaly daně, kdo by stavěl silnice? Je to však jen velice vratká berlička pro toho, kdo tuší, že celý koncept daní je morálně neobhajitelný, ale přesto se jej nehodlá vzdát. Socialisté se při obhajování daňové politiky nezaštiťují nějakým veřejným statkem – nikdy neřeknou: zaplaťte nám víc, a my vám za to poskytneme lepší nemocnice, kvalitnější silnice, víc bezpečnosti. Naopak, tím hlavním argumentem, dojde-li na zvyšování daní, je solidarita. Solidarita je pojem, který byl naprosto překroucen altruisty – v současném diskurzu již neznamená dobrovolnou, výjimečnou benevolenci ve prospěch toho, kdo v daném okamžiku potřebuje pomoc (a zaslouží si ji), ale jako něco automatického, podmíněného nikoliv vůlí dárce, ale morálním nárokem toho, kdo natáhne ruku.

 

Koupě je dobrovolným aktem, jímž se obě strany vzdají nějaké hodnoty, aby za ni výměnou získaly hodnotu vyšší. Obě strany jsou na tom po směně lépe, obě jsou spokojené. V případě daní však nejednáme ani dobrovolně (kdyby dnes za neplacení daní nehrozil postih, platil by je někdo?), a už vůbec nemáme důvod cítit se lépe, když se podíváme na výplatní pásku nebo na arch daňového přiznání, na němž vidíme, o kolik peněz jsme přišli. Narozdíl od svobodné koupě neuslyšíme od státu po zaplacení daní větu “Děkujeme, přijďte zas,” nýbrž “Koukej příště zase zaplatit, jinak uvidíš!”

 

Chceme-li tedy odmítnout současnou míru daňové konfiskace, nezbývá nám, než odsoudit celou daňovou politiku jako neospravedlnitelnou loupež. Jedním dechem ale musíme odmítnout i altruismus, tedy morální koncept, který státu vůbec umožňuje lidem své daňové zákony předložit. Nejde ani tak o to, jak rychle bychom se mohli daní zbavit, jaké daně zrušit dříve a jaké až později, nebo zda vůbec může být stát financován bez daní. To všechno jsou důležité otázky, ale morální stránka věci je předchází. Teprve tehdy, nahradíme-li altruistickou poníženost a shrbenost etickým konceptem, který vyzdvihuje lidské štěstí, dobrovolné benevolentní vztahy mezi lidmi, produktivitu anezávislost, konzistentnost myšlení a jednání, hrdý sebezájem a především racionalitu, můzeme očekávat skutečně trvalé a pozitivní změny i v politice a osvobodit se od státní regulační mašinerie, jejíž neodmyslitelnou součástí jsou i daně.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč

Celkem za měsíc: 7 378,00 Kč
Vybráno 21.08%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 26 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.