netbyznys
12.5.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Elektronická média nahrazují národní pospolitost globální morálkou

Sdílejte článek:

JAN FRANK

Občané střední a východní Evropy jsou Západem stále častěji voláni ke globální odpovědnosti a etice. Jak ukazuje problematika migrace nebo ekologie, globální etiku za svou přijala i řada našich domácích liberálních politických stran, globální pohled na věc je doma ve velkých městech, zvláště u mladších lidí. Přesvědčení, že svět představuje rozumovou jednotu, z níž vyplývá neabstraktní rovnost, už není tak úplně elitářská idea. Ostatně, stále více se podle toho chová i katolická církev. Změna se obvykle automaticky politizuje, příznivci i odpůrci s ní spojují systémové instituce. Ve skutečnosti zdaleka nemá jen politické příčiny.


Jediná možná vize

Elementární globální etika již nějakou dobu existuje. Přinejmenším od konce 2. světové války. Vyjadřuje ji existence OSN, celé řady nadnárodních humanitárních organizací, bohatší státy světa neváhají již dlouhá desetiletí finančně i prakticky pomáhat při velkých neštěstích na druhé straně planety apod. Samostatnou kapitolou jsou – často velmi kontroverzní – projevy jako vojenské zásahy a další mise pod hlavičkou OSN. Zřejmě hlavní charakteristikou současné globální etiky je přesvědčení o existenci jedině globálně řešitelných problémů a dále náklonnost k uprchlictví před zvůlí a útlakem. Tedy zpřístupnění (obvykle pokud možno trvalé) bezpečných a stabilních zemí lidem na útěku.

Jde o posun zcela zásadní. Dříve byla globální odpovědnost vymezena negativně: cílem bylo především „hasit“ humanitární katastrofy, například bránit hladomoru, tam kde se odehrávaly. Zdaleka tak silný nebyl ani názor, že kromě lokálních máme okruh problémů, řešitelných výhradně globálně, dnes typicky v oblasti ochrany klimatu. Mezitím ale počet imigrantů v západních zemích narostl. Ty se tak staly – chtě nechtě – multikulturními společnostmi. Tím je podmíněna i nová definice globální odpovědnosti z pohledu Západu. Přijímat více uprchlíků, začleňovat je a vytvářet s nimi novou komunitu. Globalismus se na základě multikulturní zkušenosti stal v podstatě jedinou možnou etickou vizí v oblasti lidských práv.

Tabula rasa

Není žádnou novinkou říci, že pro země „pod ochranou“ někdejší železné opony je celková stavba společenského postoje k problematice lidských práv a globálních agend vlastní západním zemím, dosti cizí. Kromě toho, že nepřijímaly masově osoby z odlišných kultur, neměly ani kolonie, nerozněcovaly velké války, neměly „velké“ filozofy a s tím vším spojené historické pocity viny a „revoluční tradice“. Otázku, zda je jejich pojetí společenské etiky dostatečně angažované, by si teoreticky vůbec nemusely klást. Ne vše je ale otázkou koloniální minulosti, rozsahu národnostních minorit, vlivu univerzit, zaměření vzdělávání, aktivistů z neziskovek apod.

Novou etapu ve vytváření pocitu globální zodpovědnosti si lze jen velmi těžko představit bez podílu moderních médií. V tomto smyslu byly země střední a východní Evropy v 90. letech 20. století, teprve v počátcích moderního zpravodajství, v době před internetem, cosi jako tabula rasa. Byla by globální agenda dnes tak aktuální jen na základě novinových článků s černobílými fotkami? Jen na základě přebíraného televizního a rozhlasového vysílání? Jen vlivem intelektuálů na školách a v novinách? Jen díky – obvykle ambivalentní – každodenní zkušenosti občanů s imigranty? Nebyla by při existenci jen těchto kanálů situace celého lidskoprávního liberalismu vč. genderových témat dokonce horší? Jakou roli hraje tedy význam vizuální a textové informace?

Zrada vědomí

Za posledních přibližně 25 let se díky rozvoji technologií a internetu mnohonásobně zvýšila nejen rychlost přenosu informací, ale také jejich množství a pestrost. Vzniklo a na mediální trh vstoupilo nepřeberné množství nových zdrojů informací včetně výstupů dobrodruhů a manipulátorů. Přidanou hodnotou se stala i nová svoboda elektronických médií, ta v expresivitě zacházejí mnohem dále než média veřejné služby, nebo starší komerční média omezená podmínkami licencí. Video s vraždou seniora v podchodu může sponzorovat třeba KIA. Účin jednotlivých šokujících a alarmujících událostí, po nichž je největší poptávka, násobně zesilují sociální sítě, kde se informace přemění na odvozenou politickou hmotu.
Asi hlavní charakteristikou je každodenní, vysoce frekvenční, po komunikovaných událostech okamžitě následující (stále častěji přímo v jejich průběhu), současné masové sdílení a zčásti i hromadná „analýza“. Ta se však odehrává více v závislosti na národním jazyku. Jednotlivé události mají ohromné publikum, které od sebe navzájem a ani od událostí, které sdílí, nedělí v podstatě žádná vzdálenost. Existují-li tyto základní podmínky, můžeme hovořit o existenci základu propojeného globálního informačního vědomí. Jím žijící osoby jsou z politického hlediska rozpolceny na fyzickou část a část vědomí. Tu druhou, volitelně anonymní, vyvazuje tok informací z občanské národní loajality. Může ji ale, jak vidíme, také vyvolat či upevnit.

Tvůrce iluzí

Kromě převažující liberalizace etického úsudku způsobuje zvýšený příjem informací i posun ve vnímání rozdílu mezi jednotlivostí a mnohostí. Pod syrovým dojmem ze zpřístupněného světa soukromých a sociálních problémů lidí z různých koutů planety se zákonitě na místo, kde dříve dominoval tradiční, tj. národní politický kontext (ve stovkách obměn), tlačí jednolitá představa o globální komunitě. V kontextu globálního vědomí, závislého na přenosu dat, je uzamčení do národního pojetí etické odpovědnosti logicky i morálně nepřijatelnou iluzí. Tím pádem i aktuálním politickým apelem, z něhož čerpají moc síly jako Piráti apod. Právě na jejich úspěchu můžeme měřit vliv liberalismu zakódovaného v globálně šířených informačních tocích.

Akceptujeme-li existenci moderních médií jako relevantní faktor utváření úsudku, akceptujeme i odlišnost mezi politickým úsudkem vyplývajícím z napojení na média a úsudkem, který si vytváříme jako členové velikostně omezené komunity v reálném světě. Napětí mezi univerzální logikou panující v kyberprostoru, přející globálnímu pojetí lidských práv, neomezené migraci, boji proti klimatické změně apod., a logikou pro oddělená společenství nalézající se v nezprostředkovaném světě, pravděpodobně poroste. Je jen otázkou času, kdy bude za viníka takto postavených konfliktů označen sám internet jako komerční tvůrce iluzí. Ostatně, první náznaky destrukce přinesla přímo u nás v ČR nedávná diskuse nad kriminalizací mazání příspěvků Facebookem.

Co nás drží v Evropě?

Slabou stránkou rostoucího globálního vědomí je jeho technologická podmíněnost a vydanost na pospas manipulacím. Do jaké míry je naléhavost řešení například takové klimatické změny spojená s přenosem obrazů dokládajících její údajný fatální vliv? Podařilo by se tuto agendu bez moderních technologií vůbec tak masově prosadit? Dříve, když o nich média nic nesdělovala, nebyly tzv. globální problémy? Jak to, že se vyřešily bez nás? Nápadné spojení mezi existencí údajných globálních hrozeb a moderními médii lze rozpoznat celkem snadno. Samo globální vědomí je na rozdíl od běžného života podmíněné. Můžeme ale tak snadno prohlásit, že jde jen o hru a kratochvíli? Vypnout můžou, zapnout musí, dalo by se říci.
Moderní informační technologie jsou černým koněm české civilizační debaty. Debata o nich se v národně – konzervativních kruzích nahradila neudržitelným monotónním „lidovým“ antielitarismem. Nikoli Brusel nebo Soros, neziskovky a korporace, nýbrž moderní informační technologie, jsou v současnosti hlavním tvůrcem liberálního elektorátu. Facebook nebo Google vyvolaly samy o sobě u nás více dlouhodobých liberálních postojů globálního typu, než Václav Havel a Karel Schwarzenberg ve své nejlepší formě. Bez souvislosti s mazáním příspěvků na sociálních sítích. Abychom byli konkrétní: to, co nás po 15 letech členství v EU se západními státy nejvíce sbližuje, je moderní forma sdílené informace. Ne propaganda, nejsou to evropské dotace a dokonce ani svoboda pohybu a obchodu.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Aleš Karásek 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Eduard Ezer 500,- Kč

Celkem za měsíc: 15 655,00 Kč
Vybráno 44.72%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 525 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...
politicon.cz
4 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.