krize
7.6.2018
Kategorie: Ekonomika

Ekonomická krize: Itálie je další Řecko

Loading...
Sdílejte článek:

PAVEL KOHOUT

Zemi čekají těžké roky. Její hospodářské problémy nemají žádné dobré řešení.

Řekněme to hned na rovinu: hospodářské problémy Itálie nemají žádné dobré řešení. Je přitom úplně lhostejné, kdo je či není momentálně ve vládě. Tuto zemi čeká řada těžkých let. Ano, Itálie je další Řecko.

Státní dluh převyšující 130 procent HDP. Průmyslová produkce o 18 procent pod úrovní roku 2008, což mimochodem odpovídá roku 1988. Dvojciferná nezaměstnanost i v období konjunktury (11,2 procenta za duben 2018). Nezaměstnanost mládeže 31,7 procenta. Demografická krize. Migrační krize. Bankovní krize, která trvá nepřetržitě od roku 2009.

Bankovní krize stojí za zvláštní zmínku. Od zavedení eura do vypuknutí finanční krize se objem italských bankovních úvěrů firmám v nefinančním sektoru zvýšil více než dvojnásobně. Celkový objem bankovních aktiv vzrostl adekvátně. Expanze úvěrů měla vliv i na růst výše zmíněné průmyslové výroby, stejně jako bankovní krize na následný pokles průmyslu.

Zde je třeba vyvrátit rozšířenou pověru, že evropská bankovní krize byla „zavlečena“ do Evropy z USA. Podobně jako v případě mandelinky bramborové (která v žádném případě nebyla nasazena americkými imperialisty, aby sabotovala družstevní bramborové lány lidově demokratického Československa) ani evropská finanční krize trvající zhruba od roku 2008 nemá s vrahy z Wall Streetu nic společného.

Evropská krize je čistě důsledkem nepříliš zdařilé centralizované měnové politiky Evropské centrální banky v součinnosti s nepříliš zdařilou úvěrovou politikou italských bank. Výsledkem je, že po řadě let záchranných prací italské banky stále trpí špatnými úvěry v hodnotě kolem 11 procent z celkového objemu. Ačkoli jde o zlepšení ve srovnání s rokem 2016, tato hodnota stále brání italským bankám poskytovat nové úvěry.

Země zralá na zásadní reformy

Co by Itálie potřebovala? Zásadní reformy podnikatelského prostředí a pracovního trhu. Jenomže každá podobná reforma potřebuje minimálně pět let, aby se projevila. Kromě toho, italští voliči si nic podobného neobjednali. Ani letos, ani za celou dobu existence poválečné italské demokracie.

Itálii by dále prospělo snížení daní, jenomže při státním dluhu dané magnitudy je to krajně odvážná myšlenka. Redukční dieta ve veřejném sektoru by rovněž byla namístě: Itálie patří mezi nejnákladnější sociální státy na světě. Na sociální ochranu utrácí 28,9 procenta HDP. Dražší sociální stát má již jen Belgie, Finsko a Francie. (Česko utrácí na sociální ochranu 19,4 procenta HDP – a stačí to. Míra ohrožení chudobou je v Česku nižší než v Itálii.)

Jenomže – jak zareaguje ekonomika, kde provedete tak zásadní reformu sociálních výdajů? Kromě politické odezvy lze v krátkém období očekávat pokles agregátní poptávky. Po škrtech bude nutně následovat recese, a to i v případě, že redukce výdajů je oprávněná a z dlouhodobého hlediska zdravá. V každém případě se škrty mohou dočasně projevit nejen nespokojeností části populace, ale i výpadkem příjmů státního rozpočtu. Což je přesně ta poslední věc, kterou Itálie dnes potřebuje.

Jaké možnosti tedy má?

Scénář číslo jedna: Evropská centrální banka opět jednou poruší všechna myslitelná pravidla a bude pokračovat ve financování italského státního dluhu jako doposud. Již nějakou dobu totiž prakticky všechny nově vydané italské dluhopisy kupuje právě ECB. Je to v přímém protikladu k idejím, s nimiž byla ECB zakládána, ale když vedení banky v roce 2012 položilo na jednu misku vah ideje a na druhou záchranu Itálie, bylo zřejmé, co dostane přednost.

Je tedy možné, že Itálie aspoň po nějakou dobu bude financována stejně jako doposud: emisí nových peněz přímo z centrální banky. Teoreticky by bylo možné takto pokračovat ještě dlouho, ale všichni vědí, že to není zdravý postup. Co jiného je možné?

Řecký scénář

Druhý scénář zahrnuje realizaci některých myšlenek francouzského prezidenta Macrona. Šlo by zejména o transformaci záchranného mechanismu EMS do Evropského měnového fondu, který by půjčoval problémovým zemím za podmínek přijetí dlouhodobých strukturálních reforem.

Když si odmyslíme formality, jedná se vlastně o řecký scénář, ovšem v mnohem větším měřítku. Itálie pak bude v zásadě podřízena komisi jmenované Evropskou unií a ztratí fakticky samostatnost. Dost možná dojde i k určitému „sestřihu“ italského dluhu, tedy částečné platební neschopnosti – podobně, jako se stalo s řeckým dluhem v roce 2012. Termín „platební neschopnost“ ovšem i v tomto případě bude oficiálně tabu.

Pravděpodobně se dočkáme i obnoveného tlaku, aby státy visegrádské skupiny přijaly euro. Solidarita s Itálií bude drahá, jakkoli německá kancléřka stále odmítá myšlenku „transferové unie“. Čím více členů eurozóny, tím více plátců do Evropského měnového fondu.

Pomůže evropská solidarita? Podívejme, jak pomohla Řecku, které je nyní na necelých 75 procentech ekonomické výkonnosti roku 2008 a jehož ekonomika stagnuje i během evropské konjunktury. Itálie nemá před sebou žádnou dobrou volbu.

Autor: Pavel Kohout, Robot Investment Calculator

 
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2020: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Koubský 500,- Kč, Jiří Nováček 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Pavel Janeček 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, ing. Jiří Lechner 800,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Josef Malý 250,- Kč, MUDr. Jiří Roh 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Mario Valent 484,78 Kč (20 eur), Karel Kubela 50,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Pavel Jurášek 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč


Celkem za měsíc: 16 820,78 Kč
Vybráno 48.05%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 107 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...
loading...
Loading...

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.