krize
7.6.2018
Kategorie: Ekonomika

Ekonomická krize: Itálie je další Řecko

Sdílejte článek:

PAVEL KOHOUT

Zemi čekají těžké roky. Její hospodářské problémy nemají žádné dobré řešení.

Řekněme to hned na rovinu: hospodářské problémy Itálie nemají žádné dobré řešení. Je přitom úplně lhostejné, kdo je či není momentálně ve vládě. Tuto zemi čeká řada těžkých let. Ano, Itálie je další Řecko.

Státní dluh převyšující 130 procent HDP. Průmyslová produkce o 18 procent pod úrovní roku 2008, což mimochodem odpovídá roku 1988. Dvojciferná nezaměstnanost i v období konjunktury (11,2 procenta za duben 2018). Nezaměstnanost mládeže 31,7 procenta. Demografická krize. Migrační krize. Bankovní krize, která trvá nepřetržitě od roku 2009.

Bankovní krize stojí za zvláštní zmínku. Od zavedení eura do vypuknutí finanční krize se objem italských bankovních úvěrů firmám v nefinančním sektoru zvýšil více než dvojnásobně. Celkový objem bankovních aktiv vzrostl adekvátně. Expanze úvěrů měla vliv i na růst výše zmíněné průmyslové výroby, stejně jako bankovní krize na následný pokles průmyslu.

Zde je třeba vyvrátit rozšířenou pověru, že evropská bankovní krize byla „zavlečena“ do Evropy z USA. Podobně jako v případě mandelinky bramborové (která v žádném případě nebyla nasazena americkými imperialisty, aby sabotovala družstevní bramborové lány lidově demokratického Československa) ani evropská finanční krize trvající zhruba od roku 2008 nemá s vrahy z Wall Streetu nic společného.

Evropská krize je čistě důsledkem nepříliš zdařilé centralizované měnové politiky Evropské centrální banky v součinnosti s nepříliš zdařilou úvěrovou politikou italských bank. Výsledkem je, že po řadě let záchranných prací italské banky stále trpí špatnými úvěry v hodnotě kolem 11 procent z celkového objemu. Ačkoli jde o zlepšení ve srovnání s rokem 2016, tato hodnota stále brání italským bankám poskytovat nové úvěry.

Země zralá na zásadní reformy

Co by Itálie potřebovala? Zásadní reformy podnikatelského prostředí a pracovního trhu. Jenomže každá podobná reforma potřebuje minimálně pět let, aby se projevila. Kromě toho, italští voliči si nic podobného neobjednali. Ani letos, ani za celou dobu existence poválečné italské demokracie.

Itálii by dále prospělo snížení daní, jenomže při státním dluhu dané magnitudy je to krajně odvážná myšlenka. Redukční dieta ve veřejném sektoru by rovněž byla namístě: Itálie patří mezi nejnákladnější sociální státy na světě. Na sociální ochranu utrácí 28,9 procenta HDP. Dražší sociální stát má již jen Belgie, Finsko a Francie. (Česko utrácí na sociální ochranu 19,4 procenta HDP – a stačí to. Míra ohrožení chudobou je v Česku nižší než v Itálii.)

Jenomže – jak zareaguje ekonomika, kde provedete tak zásadní reformu sociálních výdajů? Kromě politické odezvy lze v krátkém období očekávat pokles agregátní poptávky. Po škrtech bude nutně následovat recese, a to i v případě, že redukce výdajů je oprávněná a z dlouhodobého hlediska zdravá. V každém případě se škrty mohou dočasně projevit nejen nespokojeností části populace, ale i výpadkem příjmů státního rozpočtu. Což je přesně ta poslední věc, kterou Itálie dnes potřebuje.

Jaké možnosti tedy má?

Scénář číslo jedna: Evropská centrální banka opět jednou poruší všechna myslitelná pravidla a bude pokračovat ve financování italského státního dluhu jako doposud. Již nějakou dobu totiž prakticky všechny nově vydané italské dluhopisy kupuje právě ECB. Je to v přímém protikladu k idejím, s nimiž byla ECB zakládána, ale když vedení banky v roce 2012 položilo na jednu misku vah ideje a na druhou záchranu Itálie, bylo zřejmé, co dostane přednost.

Je tedy možné, že Itálie aspoň po nějakou dobu bude financována stejně jako doposud: emisí nových peněz přímo z centrální banky. Teoreticky by bylo možné takto pokračovat ještě dlouho, ale všichni vědí, že to není zdravý postup. Co jiného je možné?

Řecký scénář

Druhý scénář zahrnuje realizaci některých myšlenek francouzského prezidenta Macrona. Šlo by zejména o transformaci záchranného mechanismu EMS do Evropského měnového fondu, který by půjčoval problémovým zemím za podmínek přijetí dlouhodobých strukturálních reforem.

Když si odmyslíme formality, jedná se vlastně o řecký scénář, ovšem v mnohem větším měřítku. Itálie pak bude v zásadě podřízena komisi jmenované Evropskou unií a ztratí fakticky samostatnost. Dost možná dojde i k určitému „sestřihu“ italského dluhu, tedy částečné platební neschopnosti – podobně, jako se stalo s řeckým dluhem v roce 2012. Termín „platební neschopnost“ ovšem i v tomto případě bude oficiálně tabu.

Pravděpodobně se dočkáme i obnoveného tlaku, aby státy visegrádské skupiny přijaly euro. Solidarita s Itálií bude drahá, jakkoli německá kancléřka stále odmítá myšlenku „transferové unie“. Čím více členů eurozóny, tím více plátců do Evropského měnového fondu.

Pomůže evropská solidarita? Podívejme, jak pomohla Řecku, které je nyní na necelých 75 procentech ekonomické výkonnosti roku 2008 a jehož ekonomika stagnuje i během evropské konjunktury. Itálie nemá před sebou žádnou dobrou volbu.

Autor: Pavel Kohout, Robot Investment Calculator

 
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč

Celkem za měsíc: 47 342,60 Kč
Vybráno 135.26%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 44 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.