messtelle_stuttgart
1.2.2019
Kategorie: Společnost

Dvakrát měř, jednou zakazuj …

Loading...
Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

… aneb co se mezitím odehrálo na emisním bojišti v Německu.

Iniciativa stovky německých plicních lékařů, kteří zpochybnili moudrost aktuálních limitů na oxidy dusíku a polétavý prach, vzbudila první reakce na nejvyšší úrovni. Spolkový ministr dopravy Andreas Scheuer (CSU) vyzval Evropskou komisi k novému prozkoumání emisních limitů oxidů dusíku, které jsou nyní stanoveny na 40 mikrogramů na metr krychlový vzduchu.

Limit 40 mikrogramů je sice zakotven i v řadě mimoevropských států, ale nejde o světový standard. Například ekologicky založená Kalifornie předepisuje hraniční hodnotu 57 mikrogramů (PDF, hledejte Annual Arithmetic Mean). Spojené státy na federální úrovni se spokojí s průměrem 100 mikrogramů (tamtéž, vedlejší sloupec). Austrálie má stejnou normujako Kalifornie, tj 57 mikrogramů (0,030 ppm).

Bez ohledu na to, že normy se ve vyspělém světě takto podstatně liší, podráždila Scheuerova výzva koaliční sociální demokraty. Ti ministra obvinili z toho, že „kráčí cestou populistů, jako například Donalda Trumpa“ a označili jeho snahu za „prohlášení, že Země je placka“. SPD poslední dobou v preferencích značně pokulhává za Zelenými, možná i z tohoto důvodu volí tak velká slova. Nic horšího než srovnání s Trumpem svému koaličnímu partnerovi v Německu udělat nemůžete.

Vzhledem k vývoji na evropské politické scéně se však očekává, že novým předsedou Evropské komise po volbách do EP bude Bavorák Manfred Weber, Scheuerův stranický kolega. Manfred Weber je velký pragmatik, vědomý si toho, jakou roli hraje automobilový průmysl v ekonomické síle Německa. Je tedy možné, že Andreas Scheuer se bude smát naposled a nejlíp.


Die Welt se mezitím zabýval otázkou toho, jak se měří znečištění vzduchu v jednotlivých městech Evropy. Stručně shrnuto: je to bordel, celoevropské standardy jsou příliš volné a to znamená, že hodnoty z jednotlivých měst se nedají přímo srovnat.

Článek ve Weltu uvádí několik případů posbíraných inženýrem Martinem Schraagem. Místy jsou dost křiklavé.

Tak třeba rakouská Vídeň si nainstalovala měřiče i na taková místa, jako je náměstí u Svatoštěpánského dómu. Ach, taková drobnost: to je pěší zóna, a další měřiče jsou umístěny na „zelených ostrovech“ kus od komunikací. (Zdá se, že české geny zanechaly ve Vídeňácích notnou stopu švejkoviny.) Barcelona a Budapešť měří koncentrace škodlivin cca deset metrů od okraje jízdní dráhy. A řecké Atény, věrny své koncepci kreativní práce s čísly, umístily čidla na budovy, ve výši mezi prvním a druhým patrem, tedy dost daleko od výfuků. Díky čemuž vypadají nasbíraná čísla vcelku civilizovaně, i když realita je taková, že město se dusí smogem. Zchudlé obyvatelstvo strčí v zimě do pece cokoliv, aby se ohřálo.

Naproti tomu Mnichov, který loni zaujal v německém přehledu druhou nejhorší příčku, instaloval měřiče na Landshuter Allee, nejzatíženější silnici města. Co pak z takových srovnání vyčíst?

Jeden z komentátorů pod článkem Weltu to shrnul vtipně: „V Německu směřujeme k tomu, že auta nebudou smět jezdit tam, kde stojí měřiče. Ve zbytku Evropy se zase nesmějí měřiče instalovat tam, kde jezdí auta.“


Existuje takový starý matfyzácký vtip.

Dva lidi vlezou do balónu, odstartují do nebes, přijde mlha, vítr je kamsi zavleče a oni nevědí, kde jsou. Najednou se mlha na chvíli roztrhne a oni pod sebou spatří človíčka.

„Kde jsme?“ volají na něj. Človíček jen zírá.

„Kde jsme??“ volají hlasitěji. Pořád nic.

„Probohaživého, kde jsme???“ křičí už oba, div jim neprasknou hlasivky.

Človíček pokrčí rameny, „No přeci v balónu!“ zakřičí zpátky a mlha se zase zavře.

Jeden z letců se obrátí k druhému a říká: „Tak jo, to budeme u kolejí matfyzu v Tróji. To musel být určitě matfyzák.“

„Jak jsi to poznal?“ ptá se druhý.

„To je jednoduché. Trvalo mu to dlouho, dal nám naprosto přesnou odpověď a byla nám k ničemu.

V případě měření kvality vzduchu v jednotlivých evropských městech jsme na tom naprosto stejně, jako v tom vtipu.

Máme slušné penzum nasbíraných měření, ze kterých lze spočítat velmi přesné hodnoty, a přesto jsou k ničemu, protože metodika měření nebyla jednotná. Není pravda, že by v Mnichově byl srovnatelný nebo dokonce horší vzduch než v Aténách, ani omylem. Kdokoliv v zimě navštíví Atény, vrací se odtamtud mírně otřesen a říká něco o plynové komoře pokrývající celé město.

Atény se ke svému způsobu měření ani nevyjádřily, ale vídeňská radnice ano. Heinz Tizek (že by původně Čížek?) z vídeňského magistrátu řekl Weltu, že rozmístění detektorů do klidnějších oblastí má smysl, protože vídeňské konšely zajímá celkový obraz kvality vzduchu. Jinak řečeno, lidé bydlící ve městě obvykle nestanují přímo uprostřed silniční magistrály.

Naproti tomu Stuttgart či Mnichov se – aspoň podle rozmístění čidel soudě – rozhodly zachytit ty nejhorší, nejčernější hodnoty na velkých dopravních tepnách. Tím samy sebe i širší veřejnost přesvědčily, že situace je špatná a k jejímu zlepšení je potřeba zákaz provozu dieselů. Ale jaký dopad na kvalitu vzduchu a života to bude mít v bytě vzdáleném třeba jen třicet metrů od dotyčné tepny? O tom nevíme nic.

A to jsme se ještě nedostali k dalšímu tématu, kterým je, zda ty zákazy vjezdu dieselů mají vůbec na hladinu oxidů dusíku vliv.

Hamburk zakázal provoz dieselů na některých ulicích už v květnu 2018, ale naměřené hodnoty jsou stále vysoké a překračují povolený limit. Situace byla kupodivu citelně lepší v říjnu 2017, kdy ještě zákaz neplatil. (Iniciativa „Reine!Luft!Altona!“ z toho usuzuje, že je potřeba dalších zákazů a omezení rychlosti na 30 km/h.)

A město Oldenburg zaznamenalo dvakrát vysoké (limit překračující) hodnoty oxidů dusíků na Heiligengeistwallu, kde přitom v daný okamžik auta vůbec jezdit nesměla; v jednom případě byla ulice uzavřena kvůli rekonstrukci, v druhém proto, že tam měl probíhat městský maraton. Pro férovost ale musíme dodat, že radnice požádala o přezkoumání funkčnosti čidla, protože se jí nechce věřit, že by to tak bylo.

Apropos, víte, jak si docela podstatně zvýšit koncentraci NOx v bytě? Stačí vařit na plynovém sporáku, který vám do ovzduší kromě oxidů dusíku dodá i nějaký ten oxid uhelnatý.

Autor:  

0_Marian_Kechlibar

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2020: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Koubský 500,- Kč, Jiří Nováček 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Pavel Janeček 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, ing. Jiří Lechner 800,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Josef Malý 250,- Kč, MUDr. Jiří Roh 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Mario Valent 484,78 Kč (20 eur), Karel Kubela 50,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Pavel Jurášek 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Nezn. dárce 0,01 BTC, Eduard Ezer 500,- Kč, ing. Ivan Svoboda 500,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Miroslav Zatřepálek 100,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč


Celkem za měsíc: 19 920,78 Kč
Vybráno 56.91%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 014 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (33 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...
loading...
Loading...
44 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.