Dubcek_vita_Brezneva_68
21.8.2018
Kategorie: Historie

Dubček: Falešný mýtus

Sdílejte článek:

REC/AŽL

V roce 1968 to bohužel nemohlo dopadnout jinak, než že bude zlikvidováno “Pražské jaro” vojenskou silou. Svět byl stále rozdělen na dva mocenskopolitickým bloky. Demokratický Západ mohl pouze přihlížet, jak tanky Varšavské smlouvy drtí naděje na liberálnější režim v Československu. Bylo naivní myslet si, že Západ nám pomůže. Tuto naivitu můžeme ještě i dnes slyšet v obviněních, že nás Západ, rozumějme USA, ponechal napospas Sovětskému svazu.

 

Co v roce 1968 českoslovenští komunisté čekali? Že Moskva bude tolerovat snahy o demontáž režimu? Jen před pěti lety, v srpnu 1961, sovětské okupační vojska postavily v Berlíně mezi západní a východní částí města zeď. Opravdu si někdo u nás tehdy myslel, že po pěti letech od ostrého rozdělení Berlína bude Moskva přihlížet, jak jim v Československu parta naivních komunistických intelektuálů rozebírá systém, na kterém stála samotná existence SSSR? Dovolit co jen jednomu satelitu odpoutat se od matky – sovětské komunistické strany – by znamenalo připustit, že je to možné, a to by byl příklad i pro jiné adepty. Byl by to signál, že Moskva je slabá, že nedokáže uhlídat své ovečky v ohradě.

Dvacátý první srpen je den, kdy se slovenští i čeští politici se vší vážností a s patosem vyjadřují k výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Veřejní činitelé odsoudí vstup pěti armád, o následující dvacetileté okupaci už někteří z nich – zejména ti aktivní komunisté před rokem 1989, kteří aktivně kolaborovali s okupačním režimem až do listopadu 1989 – raději pomlčí. Aby vyvážili tento handicap, vyzdvihují přínos Alexandra Dubčeka v demokratizačním procesu v prvních měsících roku 1968. Jde však jen o další falešný mýtus v dějinách.

Dubček nebyl žádný intelektuál, byl to jednoduchý dělník a komunista. Vždy věrný komunistické straně SSSR. Tam v “Sojuzu” vyrůstal, tam se formoval jeho pohled na svět. Co matka strana přikázala, to poslušně udělal. Pochybnosti se netrpěly. Nebyl ani autorem rebelantských myšlenek, jakými byli posedlí čeští takzvaní proreformní komunisté, žijící v bludu, že komunismus lze zlidštit a vytvořit “socialismus s lidskou tváří”. To by byl stejný experiment, jako převychovat hyeny na přítulné zvířátka kategorie kočky domácí. Tento nesmysl však ještě i dnes slyšet opakovat jako mantru typu “kdyby se tehdy” … Ne, žádné “kdyby tehdy” nemohlo být. Moskva měla pouze jednu možnost – dát československým rebelům po pysku. A to se v srpnu 1968 i stalo.

Dubčeka si vybrali českoslovenští komunističtí intelektuálové na čelo politických změn pro jeho nekonfliktnost a široký úsměv, dnes bychom řekli, pro jeho silné charisma. Po invazi Sověti zajistili československé politické špičky a odlifrovali je do Moskvy. Vzápětí za nimi odletěl další poslušný soudruh, prezident Ludvík Svoboda, a s ním celá delegace. Šli jednat se sovětským stranickým vedením. Výsledkem jejich “jednání” ve dnech 23. – 26. srpna byl Moskevský protokol, který byl faktickou kapitulací a legitimizoval okupaci Československa. Tento dokument podepsalo z 22-členné delegace 21 soudruhů. Jediný šéf Národní fronty, František Kriegel, odmítl. Dubček, tak jako ostatní, podepsal.

Podle záznamu telefonického rozhovoru ze dne 13. srpna 1968 týden před invazí řekl generální tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček generálnímu tajemníkovi ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi, který naléhavě žádal zastavit proces demokratizace, následující větu: “Udělejte všechna opatření, které považujete za správné.” Sověti o týden “všechna opatření” uskutečnily. Dubček se proti tomu nepostavil a do poslední chvíle zatajoval před veřejností, jaká pohroma se blíží.

I další rok ukázal, že je poslušným synem strany. Na první výročí okupace lidé vyšli spontánně ve všech větších městech v Československu do ulic a na náměstí, aby vyjádřili s okupací nesouhlas. A tehdy proti nim nezasáhla okupační vojska, ale naše vlastní domácí represivní síly Veřejné bezpečnosti, Lidové armády, Lidových milicí a Státní bezpečnosti. Výsledkem zásahu byly desítky zraněných a mrtví. Na druhý den schválilo předsednictvo Federálního shromáždění ČSSR takzvané zákonné opatření, které dalo zásahu legitimitu. Pod ním svítí i podpis tehdejšího předsedy Federálního shromáždění ČSSR Alexandra Dubčeka. Nemusel to podepsat, tak jak Kriegel nepodepsal Moskevský protokol. Dubček podepsal jedno i druhé. Dubčekův podpis pod “zákonným opatřením” nebyl jen znamením souhlasu s bitím a zabíjením jeho spoluobčanů, ale i posvěcením, že ty hanebné skutky nebudou vyšetřeny a potrestány. Koneckonců, bylo to přece “zákonné opatření”. 

My si tu stále navzdory těmto faktům spojujeme jeho jméno s reformním úsilím komunistů. Místo opakování falešného mýtu bychom měli věnovat tichou vzpomínku těm, které onoho 21. srpna 1969 zabily nebo zmrzačily československé státní orgány.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2019: *****

Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Mgr. Jana Lavičková 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Pavel Rliko 200,- Kč, Vlastimil 800,- Kč, Jan Rada 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 449,00 Kč
Vybráno 32.71%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 26 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
19 komentářů

Napsat komentář: marie Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.