2B84712500000578-3204828-image-m-32_1440081649946
8.5.2016
Kategorie: Společnost

Drsná výpověď Češky, která musela nějaký čas žít s africkými imigranty v azylovém táboře II.

Sdílejte článek:

HANA LOŠŤÁKOVÁ 08|05|2016

DOPLNĚNÍ  K „Drsné výpovědi“ české občanky a syna Martina L.,  kteří žili v opravdovém uprchlickém centru v Basileji ve Švýcarsku. Vážení čtenáři, prosím, čtěte až do konce !!!

 

Vážení čtenáři Pravého prostoru, dnes bych Vám ráda uvedla další skutečnosti ohledně článku „Drsná výpověď Češky, která musela nějaký čas žít s africkými imigranty v azylovém táboře“ v Basileji ve Švýcarsku. Jak již jsem uvedla, tento článek vzešel ze spontánní mé reakce s panem Jiřím Pehem, „Prezident přikládá pod kotel“.

Vážení čtenáři  Pravého prostoru, chtěla bych Vám v tomto článku vše pravdivě uvést, proč jsme se v 12/2010 s tehdy 14-tiletým synem dostali do uprchlického centra ve Švýcarsku. Nepřála bych si, aby tyto níže uvedené skutečnosti někdo zesměšměňoval.

Pokusím se naše těžké „Story“  s mým tehdy 14-tiletým synem před útěkem v 12/2010  do uprchlického centra ve Švýcarsku uvést krátce, přesto, že je to opravdu s českou justicí a se zástupci nejvyšších institucí na velký a dlouhý „román“ , který stále není dokončen, neboť ministři spravedlnosti atd. se mění tak rychle, že žádný ministr spravedlnosti si nechce dělat problémy a raději porušuje lidská práva.

Pokusím se popsat v tomto článku i skutečnosti, jak  opravdu vypadá uprchlické centrum – přijímací centrum pro upchlíky ve Švýcarsku v r. 2011 a nevěřím, že by nastaly ve Švýcarsku v uprchlických zařízeních jakékoliv změny.

  • Ad 1) Proč jsme se dostali s nezl. 14-tiletým synem do uprchlického centra: Na základě zveřejněné reportáži v TV NOVA dne 04.11.2004 – Zmizelí zesnulí

Biologický otec mého syna Štefan Š. se prostě jako těžce nemocný, který je od svých 10-ti let léčen na psychiatrii (o čemž jsem nevěděla), velmi ale chytrý a lstivý a nenávistný, se prostě rozhodl v době naší nepřítomnosti s mým synem Martinem L.  (1 000 tis. km. od ČR), že zlikviduje urny s ostatky mých rodičů, které v hrobě ležely mnoho let a věděl, že toto je ta nejcitelnější stránka  moje i mého syna; Štefan Š. dobře si umí jakoukoliv lest i pro policajty hezky naplánovat do detailu;  prostě zavolal v pátek dne 26.03.2004 na pohřební ústav jménem mého bývalého exmanžela Ing. Milana L.,  že jako můj manžel chce vyzvednou urny s ostatky mých rodičů a to v sobotu 27.04.2004 s jeho intrikami, že si je chci převést do SRN,  a můj exmanžel je tedy může vyzvednout jenom v sobotu, což znamená, že lstí vylákal dokonce i vykopání uren a předání k 27.03.2004 v květinářství Pohřebního ústavu ve městě Blansko, kdy v tento den jsem byla se svým synem prokazatelně v SRN u mé sestry a právě v tuto sobotu jsme i měli velkou oslavu s mnoha svědky. Viz. svědectví sousedů – důchodců v Blansku V ČR, kteří měli trvale  klíče od mého bytu. Biolog. otec syna Martina urny s ostatky sešrotoval v míchačce na beton s dlaždičkami.

Po mém příjezdu se synem ze SRN  v sobotu dne 03. 04.2004 před Velikonocemi mne právě moje sousedka, která měla klíče od mého bytu sdělila, že byla na hřbitově (což mne vlastně už sdělila i telefonicky, neboť jsem ji volávala kvůli poště atd. ze SRN), kam chodí na hrob svých příbuzných, a že byla i urnovém háji a viděla, že náš hrob  je celý rozkopaný. V tuto sobotu po příjezdu dne 03.04.2004 jsem už nic navečer neřešila, a dá se říci, že jsem tomu ani nevěřila. Ale v neděli dne 04.04. 2004 jsme ihned se synem šli na hrob mých rodičů dát před Velikonocemi kytici. (Viz. další stream – Zmizelí zesnulí – TV reportáž Nova ze dne 04.11.2004.)

Před reportáží v TV NOVA jsem se snažila tento problém řešit s paní starostkou města Blansku v JK a policií s redaktorem Monitoru v Blansku, a s Atlasem, ale ihned jsem byla poslána k „šípku“. Město Blansko se rozhodlo mne po této reportáži s tehdy nezl. 8-mi letým synem odstranit. Po zveřejněné reportáži dne 04.11.2004 v TV NOVA se zkorumpované město B. v JK s exstarostkou na místo OMLUVY rozhodlo využít svých korupčních konexí a to k řediteli JK, který měl konexe k zástupkyni D.L. Ústavního soudu.

Zástupci města Blanska v JK se rozhodli mne s tehdy 8-miletým synem udělat PEKLO ZE ŽIVOTA a vyštvat nás z tohoto města Blanska. Kvůli skandálu a rozruchu po reportáži u občanů, neboť zástupkyně JUDr. Magdeléna Raabová byla známa již jako velmi zkorumpovaná pracovnice a na blanenském hřbitově se děly velmi zvláštní věci. Viz. fakta a důkazy.  Krajská státní zástupkyně v Brně pro ochránění korupce uvedla, že při dnešní dopravě (1 tis. km) jsem si mohla během dne  tyto urny si vyzvednout sama, což už je do nebe volající, když svědkem je tehdy 8-miletý syn a přátelé u kterých jsme byli na oslavě a vrátit se zpět do SRN.

Samá lež a intriky od zástupců spravedlnosti, jenom pro chránění korupce, zabránění skandálu a uvedení pravdy. Dokonce jsme byli surově zmláceni blanenskými strážníky dne 02.10.2005 a to hlavně má sestra, která za námi na jeden přijela. Cílem města Blanska i bylo, aby moje sestra dostala strach a už nám finančně se synem nepomáhala a nejezdila do Blanska a nepodporovala mne v prošetření „uren s ostatky našich rodičů“ a neplatila advokátku, která po té nesměla svoji funkci vykonávat, a mohla psát jenom nějaké smlouvy.

Tisíce proseb, dá se říci „tisíce spisů“ žádající o pomoc zaslaným všem i nejvyšším činitelům v ČR, nám se synem nepomohlo. Ani dopis mého syna uvádějící skutečnosti panu prezidentovi Václavovi Klausovi. Neměli jsme šanci se zachránit a kdokoliv ze státních činitelů stál na naší straně, byl ihned odvolán.

Začali jsme s nezl. synem být tak pronásledováni, COŽ SE NEDÁ ANI POPSAT a nikdo z nejvyšších státních institucí nám nepohl. Naše situace se dostala tak daleko, že mne začali zástupci města Blanska v JK dávat i hrůzné exekuce za to, že se nezl. syn Martin L. jakože se odmítal stýkat s tímto psychopatickým otcem Štefanem Š.

Nakonec, když se městu Blansku nepodařilo hrůznou nepopsatelnou zločinností – nás vyhnat z města Blanska, tak se zástupci města a zástupci JK rozhodli, že nás jakýmkoliv způsobem přímo odstraní. Nezl. syn Martin L. byl  na tom tak silně psychicky špatně, že mu stačila trocha, aby spáchal sebevraždu z těžkých psychosomatických problémů – těžké bolesti břicha atd., o čemž věděli někteří zástupci města Blanska a Brna.

Tak se zástupci města Blanska a Brna JK  v zastoupení města rozhodli o umlčení „dvou much jednou ranou“, že mne odsoudí do věznice s dozorem, za to, že se vysoce sociál. syn nechtěl stýkat se svým psychopatickým otcem, a syna vyzvednou pracov. soc. úřadu a předají do diagnostického centra, kde věděli, že nezl. syn v tomto „dezolátním“ psychickém stavu by spáchal sebevraždu a já po oznámení ve věznici taktéž. Dokonce zástupci ve městě Blansko a v Brně se postarali o to, že právě tento psychopatický biolog. otec nemusí uhradit výživné a to za 8 let a viz. navýšení. (měl určenou částku 1 tis. Kč.). Což dodnes není dořešeno i přes neustále urgence i ministryní práce a soc. zabezpečení.

  • Ad2) Zástupci české justice na místo pomoci řádným českým občanům a dodržování Mezinárodních úmluv a lidských práv si  hráli a hrají do dnešního dne „na mrtvé brouky“ ( raději pomáhají dvěma cárorkám, které se vydaly poznávat Turecko a Islám a hradí za ně  cca.150 milionů Kč – do nebe volající)

A proto dovolili „tito“ zástupci v zastoupení exministra Pospíšila, abych byla dne 26.10. 2010 odsouzena do věznice s dozorem, za to, že se nezl. Martin 14. tiletý  nechtěl se svým psychopatickým biolog. otcem, s kterým se vysoce vyspělý soc. syn nechtěl stýkat.

Je to vše na  moc dlouhé  a dlouhé psaní o velmi závažné diskriminaci dítěte a jeho matky, za čím stojí zástupci ČR a rychle měnící se ministři a celá česká společnost, zastoupená zkorumpovanou justicí, nad kterou není dohled, a každý ač zločinec soudce dostal pravomoci od ČR vykonávat svoji funkci bez jakéhokoliv dohledu až do důchodu. Což je velmi diametrální rozdíl mezi soudnictvím v ČR a např. ve Švýcarsku, kde dělají soudci „ kolečko“ v jednom případě a za další jsou voleni jenom na 3 léta. Pan zástupce vlády  ČR mne dokonce napsal, že  ČR „jede“ podle osnov Francie, že tam jsou též navolení soudci až do svého důchodu. Ale pan zástupce vlády ČR,  nebyl to pan Babiš; tento místopředseda Vlády ČR zapomněl, když mne písemně odpovídal na jednu skutečnost, že ČR nebyla „demokratická“ do r. 1989 na rozdíl Francie, a že v ČR každý jakýkoliv navolený soudce ať byl jakýkoli před r. 1989 zůstává soudcem až do  svého důchodu. A každý “ať ZLOČINEC” – soudce dostal od ČR neomezené pravomoce, takže si může ze své pravomoci odsoudit kohokoliv i na ulici !!! 

Jak již jsem uvedla, tato zločinecká česká justice nás s nezl. synem chtěla přímo pohřbít v zastoupení zločinců města Blanska, a zástupců Brna v JK a ještě k tomu podporovali měnící se ministři spravedlnosti, zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního zastupitelství v Olomouci . A nikdo z těchto zástupců se vůbec  toho neštítil odstranit nezl. dítě a matku, jenom aby pravda o hrůzném porušování lidských práv a důstojnosti a korupci nebyla nikdy uvedena !!!

  • Ad3) Dne 26.10.2010 jsem byla soudem v ČR u Krajského soudu v Jihomoravském soudně odsouzena do věznice s dozorem;

Moje první reakce byla se synem odjet k OSN do Ženevy ve Švýcarsku, kde jsme se setkali s pracovníky OSN a ti nám pak nabídli u charity týdenní pobyt, ale jinou pomoc jsme nedostali. Tak jsme se s nezl. Martinem rozhodli přijet zpět do Prahy, kde jsme navštívili Ministerstvo vnitra, a Ministerstvo spravedlnosti, kde jsme pak cca. 2 hod. mluvili se zástupkyní MS – OSD V., která nás upozornila i na skutečnosti, že by se mohlo cokoliv mému synovi stát, či nás upozornila,  abychom dávali na sebe pozor, že náhody se dějí. Měli jsme sepsanou Stížnost pro porušení zákonů v ČR, kterou nám tato pracovnice MS ČR přijala, a že se pokusí o to, aby se tím min. spravedlnosti Jiří Pospíšil zabýval. Věřili jsme se synem, že už je vše tímto „zažehnáno“ a vrátili se zpět do Blanska, kde jsme začali zase normálně žít. To vydrželo 1 měsíc a na konci 11/2010 jsem se zcela náhodně dozvěděla, že mám za týden nastoupit do věznice s dozorem.

Okamžitě jsem byla rozhodnuta se synem do týdne tajně odjet z ČR znovu k OSN do Ženevy, k čemuž nám pomáhal náš rodinný přítel. Odjížděli jsme se synem tajně večer, neboť jsme se již silně obávali se synem o naše životy. Vědělo to pár přátel a to i sousedi důchodci, kteří měli od našeho bytu stabilně klíč. Naši přátelé měli o nás velký strach. Když jsem zavírala dveře v bytě na ul. Svitavská v BK, který přepsala moje maminka před smrtí na moji dceru, a kde jsem prožila s moji sestrou dětství, jsem věděla, že už se do tohoto bytu mého dětství nikdy nebudeme moci vrátit.

  • Ad4) Na konci 12/2010 jsme tajně se synem před mým nástupem do věznice definitivně uprchli s nezl. synem do Švýcarska do Ženevy,

kde jsme žádali u OSN definitvní pomoc. Samozřejmě, že jsme nejednali s českými zástupci, ale se švýcarskými. Tito zástupci hledali nějak nám pomoci, ale žádná nebyla. Tak jsme jim sdělili, že nemáme jiné východisko, než jít pro záchranu našich životů do nejbližšího uprchlického centra a to Vallorbe ve Švýcarsku, ve francouzském kantonu. Zástupci OSN nám se snažili zabránit s tím, že my do tohoto uprchlického centra nepatříme, neboť jsme z EU, a že si nedovedeme představit jak bychom v tomto uprchlickém centru žili. Zástupci OSN nám neuměli jinak pomoci, tak jsme se synem trvali, že opravdu do tohoto uprchlického centra jedeme. Tak po rozmlouvání nám této šílené skutečnosti řekli, dobře, může vás tam odvést policie, což jsem věděla, že by nebylo dobré, tak jsem řekla, my tam přijedeme za vlastní peníze. (mimochodem před útěkem jsem si vzala půjčku od Home kredit, a moje sestra s rodinou se s námi přišla rozloučit v Praze  a dali mi cca. 500 eur.). Týden jsme v Ženevě bydleli v hostelu, odkud jsem psala neustálé prosby do ČR.

Můj syn už nemohl více a řekl mi: „Mami, tak už neotálej a jedeme už konečně do toho pekla!!!”

Synovi jsem ještě den před útěkem zajistila první Android mobil v zástavárně v Brně, který si nesmírně přál. Vlastně nebýt tohoto mobilu, byli bychom se synem všude ztraceni. Měl tam navigaci, takže jsme věděli kam dojít.

Koupili jsme lístky do Vallorbe a jeli vláčkem. Na to nikdy nezapomenu do smrti, stejně jak můj syn. Tehdy i v té zimě svítilo sluníčko a jedeme vláčkem a najednou šílená tma, jak kdybychom jeli opravdu do pekla. Přijeli jsme na miniaturní nádraží, které vyčnívalo nad malou vesničkou Vallorbe a kousek od tohoto nádražíčka bylo malé uprchlické centrum.

Přišli jsme tam a hned nás securita, to nebyla normální securita, ale označila bych tuto securitu jako „gestapo“ nám sebrala naše pasy. To už jsme se synem dostali strach. Najednou vidíme, že se vracejí z určených procházek imigranti, hlavně černoši, a musejí se za paravanem svléci přímo do naha, jestli něco neukradli. Naskočila nám se synem husí kůže. Zacházeli s těmito uprchlíky jak s dobytkem.

Tato securita, ačkoliv znala něměcky, mluvila na nás francouzsky a byla i k nám tvrdá. Můj syn měl tento android, a sám řekl francouzsky, že jestli může na záchod, neboť tato securita na německý jazyk záměrně nereagovala. Můj syn byl na „toaletě“ , která byla pro přicházející uprchlíky. Stačil to natočit na svůj mobil a má to dodnes uchovaný. To je neskutečné, nerez díra do země a nad tím tím tekla voda, což mělo být jako sprcha.

Čekali jsme na zástupce tohoto malého uprchlického centra. Ten asi do ½ hodiny dorazil. Mluvil s námi spisovnou němčinou, řekli jsme mu naše story, a on ihned, že tu vůbec nepatříme. Ale to už jsme věděli i s mým synem a jenom jsme měli strach, aby nám vrátili pasy, neboť v tomto pekle nemůžeme zůstat. Syn se tak třásl strachem a to i já matka, to je nepopsatelné. Ještě že jsem myslela na zadní kolečka a zbyly mi ještě Eura na cestu z tohoto pekla pryč. Když jsme odjížděli autobusem, měli jsme strach, neboť tento autobus odjížděl z tohoto nádraží a jel jak kdyby do rokliny. Byl poschoďový. Jeli jsme do Basileje, kde jsme přenocovali jednu noc a po té jeli do Bonnu k mé neteři. Byli jsme zoufalí a nevěděli se synem kam máme jet.

U neteře jsme byli 3 dny a po té jsme se rozhodli defintivně jít do uprchlického centra v Basileji ve Švýcarsku, kde se v tomto kantonu mluvilo německy. Přijeli jsme se synem do Basileje, kde jsme jednu noc strávili v hostelu. Bylo krátce před vánocemi a ještě z tohoto hostelu jsem psala znovu o pomoc panu exprezidentovi Václavovi Kalusovi a expředsedkyni NS ČR Ivě Brožové, s kterou jsme se se synem osobně setkali na zač. 11/2010, s kterou jsem si dopisovala a v jednom dopise uvedla, že věří, že dostaneme zadostučinění.

Ráno dne 14.12. 2010 můj syn mi řekl: “Tak mami, tak už to ukončeme a fakt už jdeme do toho našeho pekla života“. Už jsme ani neměli peníze. Syn našel toto uprchlické centrum dle svého telefonu a pěšky jsme se vydali na cestu do tohoto uprchlického centra.

Čekali jsme další „Vallorbe“. K našemu překvapení jsme přišli do tohoto uprchlického centra, kde securita byla přísná, samozřejmě, že nás prohledali, ale nemuseli jsme se svlékat. Museli jsme vše odevzdat a syn Martin musel odevzdat svoje „zlatíčko“ mobil, který pro něho moc znamenal. Neuměl se s tím vyrovnat. Taky jsme měli nakoupené nějaké sladkosti a vše jsme museli odevzdat. Měla jsem vitamíny, které stabilně užívám a užívala, abych přežila, tak mne na ně dělali kontrolu, a dohadovali se, jestli si je mohu nechat. Měli jsme výkonný notebook, který jsme museli též odevzdat. Vzali nám samozřejmě pasy. Peníze už jsme neměli. V tomto uprchlickém centru jsme požádali pouze o dočasnou pomoc, dočasný azyl do doby, než bude naše Stížnost pro porušení zákonů v ČR prošetřena, čemuž jsme se synem věřili.

Betreung – čili zaměstnanci o péči o uprchlíky nám byli nakloněni a snažili se nám pomáhat, ale taky za něco. Byli jsme umístěni do malého pokoje pro 12 osob, kde žili ženy k doplňováni rodin z Eritreji a to byla síla. Vůbec je nezajímaly děti, které rodí v 14 letech a o pořádku a jejich špíně to se nedá ani mluvit, hlavně měli všichni super oblečení a když bylo pokaděné , tak ho vyhodili a jejich přátelé jim nosili neustále nové super oblečení. Urpchlické centrum v Basileji s přirovnáním – s luxusem v ČR pro uprchlíky,  je opravdu ve Švýcarsku chudoba v uprchlickém centru se šváby a špínou, i když tam Betreung uklízel.

Viděla jsem super penziony- centrum pro uprchlíky v ČR, které jsou napadány jako špatné zástupci právě OSN, kteří nám právě sdělili, že my se synem tam mezi „tyto“ uprchlíky  nepatříme, a že to není pro nás.  Ale dnes obráceně OSN uvádí, že tito uprchlíci z uprchlických center patří mezi Evropany a to s ombudsmankou ČR Šabatovou. Tak jak to je vlastně ? Je to tak jak se to hodí OSN.

Paní Šabatové extra bych přála týden na 12 lůžkovém pokoji s Eritrejkyněmi a dětmi a nakonec i v celém uprchlickém centru s těmito hodnými uprchlíky z Blízkého východu a Afriky. To stejné bych přála i paní Merklové.

Pokoj v Basileji pro uprchlíky byl velmi malý a absolutně nedostačující pro 12 osob na pokoji a tisíce švábů. Dvoupostele nad sebou a vedle úzká kovová malá skříňka na věci a všude, všude jenom velcí švábi, kteří lezli všude a bylo je v noci velmi silně slyšet. Co se týká „toalet“, tak to už jsem se zmínila v mém článku na Pravém prostoru, to byla katastrofa. Vycházky jsme měli od 9 hod do 12. Nikdo nesměl přijít ani o minutu později. A odpolední od 13 hod do 17 hod. Pokud někdo nepřišel , tak nebyl už vpuštěn do tohoto „areálu“. Při každém příchodu jsme byli kontrolováni, co máme a zásadně jsme nesměli mít sebou např.  ani jeden bonbon hašlerku.  Dostávali jsme, teď ať neuvádím lži, bylo to asi 3 eur. na osobu za den. Co se týká stravování, tak to bylo dobré. Chybělo akorát vepřové maso.

Ale snažili se dávat i zeleninu a ovoce v rámci možností. Můj syn byl podvyživený, tak jsem se snažila vždy mu za tyto peníze něco koupit při procházkách. Jenže Švýcarsko má hodně volných dnů, kdy byly obchody zavřeny, tak jsem např. čokolády pro mého syna zahrabala pod sníh v lese, vedle uprchlického centra.

Nedaleko tohoto uprchlického centra byl velký obchodní dům, kam můj syn chodil dělat svoji „potřebu“, neboť na záchodech byl neustále obtěžován těmito uprchlíky. Píši ale hlavně o uprchlicích z Blízkého východu, od kterých nás securita se snažila co nejvíc distancovat. Tito uprchlíci byli velmi násilničtí a žili ve vědomí, že jim vše patří. Černí imigranti tam taktéž byli. Např. ze Somálska a právě s jedním se syn zkamarádil. Syn ho bral  jako kamaráda, neboť syn se uměl i dorozumět anglicky. Ale pozor, když jsme např. vždy v 9.hod. před odchodem stáli před securitou, tak tito, by i zabili, jenom aby byli první. Jeden chtěl syna nedaleko uprchlického centra znásilnit, ale mluvím hlavně o hrůzách z Blízkého východu. Securita se starala o nás tak, abychom se do tohoto křídla těchto nebezpečných uprchlíků nedostali.

Na co se BETREUNG – Ochrana uprchlíků spoléhala, že já přesto, že mám těžkou artrózu a revmat. artritidu, že jim tam odřeme se synem neskutečný chlív po těchto uprchlících, kteří za sebou nechávali i hovna. Můj syn zástupce Betreung označil přezdívkami. Např. „Karamelka“, když mne oslovil, tak bylo jasné, že potřebují drhnout a uklízet. Neboť jsem to drhla vše po těch lhostejných špínách já se synem, pak se připojil jeden Polák, který přišel 2 měsíce po nás. To je nepopsatelné, ten bordel. Já se nemohla ani po takovém úklidu pohnout, ale za to jsme měli se synem si možnost v jejich pračkách po špinavých momech vyprat prádlo.

Nyní ohledně co se konalo během dne: . Pokoje byly zásadně nezamykatelné. V 7 hod. ráno tam bušila securita vstávat. V 7.30 byla snídaně a do 8 hodin museli všichni být pryč ze svých pokojů až do 13 hod. Dělal se rozpis na úklidy pokojů z řad uprchlíků. Kterýkoliv uprchlíck to odmítl, tak s tím nic nikdo nenadělal. Eritrejci, tak tam byl problém, neboť v životě zřejmě neuklízeli.

Jinak „záchody“ jestli se to dá nazvat  „záchody“ čistili zástupci Betreung ve skafandrech, a vždy mne říkali, že tolik bacilů a hrůzy na záchodech je nepopsatelné. Já měla budíček v hlavě a vždy brzy ráno, než se tam celá nekulturní svoloč sejde, půjdu si udělat potřebu. Samozřejmě že tam byly i díry namísto toalety , ale i kovové „záchody“. Odpoledne jít na tyto záchody, tak měl člověk velký problém , neboť byly obsrané všude dokola.

Přesto, že jsme brali se synem vysoké dávky vitamínu C a zinku atd., tak  přes ty šílené bacily nám to nepohlo, ale věřím, že aspoň částečně. Největší problém v tomto uprchlickém centru byl, že můj syn dostal tak těžkou silnou infekci, měl 40 stupňů horečky a prostě neexistovalo, že by mohl zůstat po 8 hod. ranní v posteli. Musela jsem jít přemlouvat Betreung a prosit, že 14.tiletý syn na tom není dobře. Takže zástupkyně Betreung přišla s teploměrem a měla šok. Řekla mne, že tedy syn může mimořádně zůstat na pokoji, ale o nějaké lékařské péči nebyla řeč. Až druhý den, kdy jsem trvala, aby zdravotní stav mého syna byl akceptován. Tak lékař mu v uprchlickém centru dal antibiotika 2 g pro 45 kg mého syna. Po té zjistili, že syn má silně nabourané ledviny a dostal vývod. Já dostala tak silnou gynelogickou infekci, že jsem tomuto lékaři přimo určila vsouvací tablety, které mi pomůžou.

Já mohla zemřít stejně jak můj syn. Naštěstí se zabývám i alternativní medicínou a nechala jsem si přes kontrolovanou Charitu ve Švýcarsku z Česka poslat vitamíny a to hlavně vitamín C, zinek atd. Na to jsem já dostala 40-cítky horečky, nemohla jsem mluvit a kašel byl odstrašující.

Zapomněla jsem uvést, že po 14 denním pobytu ve 12 lůžkovém „pokoji“ s Erittrejkami, kde jsem se musela starat i o jejich děti, nám z protekce zástupce Betreuung udělil návštěvní dvoulůžkový pokoj, tedy samozřejmě i se šváby, kteří byly všude ve velkém množství.

V době časů v uprchlickém centru v době možnosti od 13 hod. jsem jenom spala a spala. Věřila jsem Betreung, že dávají pozor na mého syna. Můj syn se spřátelil silně s Betreung, že securita ho nechávala opravovat a instalovat  počítače pro Betreung a mohl do 23  hod. působit v místnostech pro securitu.

Popisovat jak jsme museli s těmito všemi upchlíky frontu na jídlo je nepopsatelné. Tito uprchlicíci byli moc tvrdí a suverenní. Skutečnosti kterými jsme se synem prošli jsou na sepsání velmi tučné knihy.

Jak již jsem v mém článku uvedla, naproti tohoto uprchlického centra byla přímo věznice. A securita, která si měnila služby i tam nám uvedla, že všichni ti co dostanou azyl do roka budou v této věznici.

  • Ad5) A co zástupci v ČR v tento čas činili? Byla jsem  tehdy v ČR v hledáčku recidivistů v ČR, za to, že syn Martin se nechtěl stýkat se svým psychopatickým otcem. 

Po celý čas zástupci ČR věděli ode mne kde se nacházíme, či , že syn začal ve Švýcarsku po 3 měsících      v uprchlickém centru, kdy jsme žili  v azylovém domě musel ze zákona pokračovat ve školní docházce.        Nejdříve navštěvoval vyrovnávací školu, i když se německy dorozuměl, a po té začal navštěvovat gymnásium jeho ročníku. 

Zástupci ČR jako mne nezákonně ČR odsouzenou měli strach mne přes např. Interpol stíhat, neboť tím by se zjistila pravá skutečnost o české justici a české vládě. Zástupci ČR hlavně v zastoupení exministra Pospíšila se dopustili na mém synovi a matce hrůzné brutality, kdy se nás i exministr Jiří Pospíšil se snažil se synem nás v souvislosti s SPZ ze dne 26.10.2010 odstranit na základě ochránění svých kumplů.

Co však nejsilnější v této korupci mne a mého syna k odstranění je, že v době, kdy jsme trvale přihlášeni        v Rakouskuod 06/2011 tak jsem byla znovu 3 x  blanenskou soudkyní a zkorumpovaným státním blanenským okresním státním zástupcem odsouzena znovu do věznice s dozorem zač. r. 2012, prý že syn žije zahálčivým životem. Dokonce se zástupci v Blansku neštítili na mne dát 3 měsíce před dovršením synovy plnoletosti, že se nestýká se svým psychopatickým biolog. otcem, který sešrovatl urny s ostatky mých rodičů s dlaždičkami znovu žalobu, a to se snažili i zrušit amnestii!

K tomu se jednoznačně vyjádřil soc. úřad ve Vídni, který tito zkorumpovaní nehodlají rekceptovat, stejně jak naše lidská  práva. Česká justice v zastoupení města Blanska a Brna má tak silné pravomoci, že si rozhodují i  o občanech a dětech, kteří spadají pod cizí jurisdikci. To je zločinnost nejvyššího stupně od justice města Blanska a JK v Brně, kterou chrání dnes JUDr. Robert Pelikán.

  • Ad6)  Moc děkuji panu exprezidentovi Václavovi Klausovi, který udělil při svém odchodu z funce amnestii.

Taky zdůraznil i skutečnost , že se na něj obrací i nezletilé děti. A to já vím, že exprezident Václav Klaus  mluvil o excelentním dopisu, mého tehdy skoro 10-ti letého syna, který je napsaný v tak vysoké kultuře o našem pronásledování zástupci justice a blanenskými strážníky, kteří nás zmlátili, což  mluví za vše. Pan exprezident Václav Klaus  udělal nejzáslužnější čin, že ví kolik bezbranných osob, jak já i s mým synem jsme byli nezákonně odsouzeni. Nenáviděla jsem pana Jakla , který mne po celý čas odpovídal za exprezidenta Václava Klause, ale dnes vím, že i pan Jakl náš problém či hlavně prezident neuměl podle Ústavy zvládnout a neměli pravomoce. Exprezident Václav Klaus udělal ke svému odchodu velkou amnestii, neboť věděl, že kromě odsouzených cca, 70  % cikánů a grázlů , jsou  cca. ve výši 30% odsouzeni lidi  jako já i s mým synem, kteří jsou v ČR nežádoucí. Ale já jsem toho názoru, že v takové justici jako je česká a s takovou policií je to cca 50 % vykonstruovaně odsouzených.

Odsouzeni by měli být hlavně tito zločinci zástupci a justice, kteří vykonstruovaně odsuzují řádné občany České republiky. „Klobouk dolů“, moc si pana exprezidenta Václava Klause vážím, že to s Českou republikou myslí jako z mála moc dobře.

A co se týče hospodářské kriminality v ČR, tak ta snad už po 10 ti letéch měla být ukončena a už jsem se k paskvilu pan Trošky vyjádřila. (Mimochodem si nedovedu představit, že ve Švýcarsku by 10 let vyšetřovali hospoadářksou kriminalitu, a pořád další různí vykonstruovaní svědci). Moc si vážím pana exprezidenta Václava  Klause, neboť díky jeho amnestii mohu vidět malé vnoučátka mé dcery a dceru, kteří žijí v Praze. A za další exprezident Václav Klaus vidí realně, co se děje s Evropou.

V prvé řadě by měla Poslanecká sněmovna ze dne na den odhlasovat okamžitě trestní stíhání za zločinnost soudcům a ihned by jim měla být odebrána pravomoc do důchodu a měla být kontrola nad soudci, státními zástupci a policisty. Důkazy o vážné zločinnosti zástupci ČR mám tu uloženou v tučných seznamech.

Moc si stejně vážím i pana Sulíka a pana Okamury, kteří mají dle mého názoru, na rozdíl ostatních poslanců, čistý štít. Stejně jak já s rodinou. A přesto mne chtěli se synem odstranit !!!

Co je na tomto případě zcela jednoznačné je tak skutečnost, že zástupci OSN nám přímo bránili, že uprchlický tábor není  pro nás lidi z EU. A dnes uvádí, zcela opak!

A česká vláda namísto chránění řádné matky a dítěte, se nás navždy snaží umlčet a ještě před tím obrat o veškerý majetek. Když se je nepodařilo nás zabít, tak zástupci ČR mne matku a dítě připraví o výživné a uvádí vykonstruované exekuce, a další nové žaloby na mne, aby nám zabránila vstupu do České republiky.

Vše co se děje v ČR je moc zvláštní. V Rakousku mají děti možnost si určovat s kým chtějí žít, a rozhodně od 14-ti let mají děti práva se rozhodnout s kým chtějí žít a už nemá s tím ani soc. úřad ani soud co do činění. A před 14 ti léty pokud dítě je soc. vyspělé, tak jeho názor je brán na prvním místě a je respektován jeho zájem s kým se chce stýkat. Ale ČR si hraje jakože na demokratickou a přitom buzeruje děti a ovládá je jak Norsko!

Poznámka redakce PP: Text obsahuje subjektivní názory autorky, která nás požádala o zveřejnění k doplnění původního článku a ohlasů na něj.  

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2019: *****

Luděk Kurka 100,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Petr Chovanec 1000,- Kč, René David 900,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 0.000421 BTC (99.84 CZK), Květa Sekyrová 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Lucijan Škorjanc 150,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Roman Doubravský 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč

Celkem za měsíc: 10 312,44 Kč
Vybráno 29.46%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 375 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 2,75 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
108 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.