RASIN
12.4.2018
Kategorie: Historie

Dr. Alois Rašín: Můj finanční plán

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,30 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Tak jsem dnes odpoledne slavnostně dokončil práci na téměř sto let starém dokumentu, ve kterém dr. Alois Rašín vysvětluje svůj plán na finanční ozdravění čerstvě vzniklé republiky Československé. Dokument jsem ponechal v původním archaickém jazyku, a protože jsem ho měl k dispozici pouze v oskenované podobě původního vydání ve velmi špatné technické kvalitě, nebylo možno prohnat ho programem OCR na rozpoznávání znaků, ale musel jsem jej prakticky celý přediktovat. Ke stažení jej dávám ve formátu .epub a do dnešního článku přebírám jenom několik zajímavých citací z projevu ministra financí Rašína při předkládání rozpočtu na rok 1919 v Parlamentu.

Řeč v Národním shromáždění dne 13. května 1919 při předložení rozpočtu na rok 1919.

Slavné shromáždění!

Slíbil jsem, že do konce dubna podám rozpočet příjmů a vydání Československé republiky na rok 1919. Tomuto slibu jsem tím, že jsem dnešního dne v první schůzi, která po konci dubna nastala, tento rozpočet předložil, dostál. … A tu, pokud jde o řádný rozpočet, činí řádná vydání 2.124,849.145 K a řádné příjmy 2.306,620.802 K, čili řádný rozpočet jest aktivní 181 miliony korun.

Já, velectění pánové, přejdu však k rozpočtu mimořádnému. A tu v mimořádném rozpočtu obnášejí mimořádné výdaje 3.829,164.404 K a mimořádné příjmy 505,762.698 K, čili, pánové, končíme v mimořádném rozpočtu deficitem 3 miliardy 300 mil. Velice bychom si mohli přáti, kdyby tento mimořádný deficit byl skutečně mimořádný a poslední.

A jestliže tedy oceňujeme, proč vznikl náš tak veliký deficit, tu některé položky musíme připočísti na vrub těchto věcí válečných. Jest tu hned jedna položka takových válečných opatření, totiž vyživovací příspěvky v obnosu 1081 milionů. Připočteme-li k tomu ostatní podpory, které jsou udělovány z důvodu vojenských, obnáší tento výdaj 1200 milionů. My tento výdaj neseme, a sice neseme ho s jistou hořkostí.

Druhá veliká položka, ze které se skládá náš mimořádný deficit, je položka usnadnění živobytí. Drahota, která následkem devalvované měny nastala a která nastala také následkem toho, že zde bylo příliš málo věcí, příliš málo statků a potřeb, vedla stát k tomu, že poskytoval celou řadu úlev a podpor na zlevnění potravin, na zlevnění chleba a na zlevnění masa.

Tyto obnosy dělají cifru 220 milionů. Mimo to nedostatek veškerých surovin následkem právě boykotu a následkem blokády vedl k tomu, že po demobilisaci nastala veliká nezaměstnanost. Za 2 měsíce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo vyplaceno na podporách v nezaměstnanosti 58 milionů. Do rozpočtu dáváme obnos 216 milionů, předpokládajíce, že tato nezaměstnanost bude povlovně klesati, poněvadž snad neplyne z toho důvodu, že by lidé pracovati nechtěli.

Doufám, že tato příležitost k práci se bude množiti, poroste, a že tento obnos 216 milionů snad ani nevyčerpáme. Nevyčerpáme ho ovšem tenkrát, jestliže zase občané — nejenom úřady — beze všeho milosrdenství budou hleděti na správné provádění zákona, kterýžto není určen pro to, aby z něho brali podpory lenoši, nýbrž jenom ti, kteří příležitosti k práci nemají. (Výborně!)

Já jsem se proto namáhal o to bez ohledu, zdali je to populární nebo ne. Já jsem vzal na sebe to těžké břímě ministra financí, břímě, které žádný nechtěl, a myslil jsem, že první povinností každého ministra financí jest šetřit. Totéž myslil také Lloyd George, když byl ministrem financí. Dopadlo to pro něho také špatně. A tu, pánové, přicházím k položce, která zavdávala v tomto shromáždění a v mém poměru k jednotlivým výborům nejvíce příčin k frikcím, a to jest položka: „přídavky, příplatky, cestovné, paušály státních zaměstnanců“. Tato položka u zaměstnanců státních dělá 350 mil. K, u zaměstnanců železničních 269 mil. K, u vojska, gážistů a mužstva 245 mil. K, úhrnem 864 mil. K.

Já vím, velectění pánové, že je dnes situace ministra financí velice nepříznivá. My ale všichni se pamatujeme, že v rakouském parlamentě, když jednalo se o milion, byly sváděny celé bitvy a ministerstvo Körbrovo padlo pro refundaci 7 milionů. Dnes ty věci stojí tak, že když něco nestojí 100 mil., jest to laciné. Prosím však, račte laskavě uvážiti, že celý výnos daní přímých a nepřímých činí 617 mil. korun a drahotní přídavky zaměstnanců státních a vojska bez železničních zaměstnanců 595 mil. K, čili z celého výnosu daní přímých a nepřímých zbývá na to všecko ostatní 22 mil. K, které však, pánové, budou zítra neb pozítří velmi dokonale zkonsumovány. Jestliže tedy, velectěné shromáždění, jest takový stav, můžete se tomu ministru financí divit, že hledí šetřiti? Jest to jeho povinností, jestliže nechce skutečně způsobiti velkou finanční katastrofu.

 Já nemíním slavné shromáždění nějakým způsobem strašiti. Račte však uvážiti, že máme jeden podnik, největší podnik státní, a to jsou naše státní železnice. Račte se podívati, mnoho-li k tomuto deficitu 3 miliardy 200 mil. K přispěl tento náš státní podnik. Já jsem se vyjádřil snad špatně, já jsem měl říci, mnoho-li tento státní podnik přispěl k výtěžku. To by se rozumělo samo sebou, jestliže se jedná o státní podnik.

Velectěné shromáždění! Železnice však vykazují příjmů okrouhle 700 mil., vydání 1050 mil. a k tomu drahotní přídavky 269 mil. K, čili jejich deficit dělá 600 milionů, za nějakou chvíli vzroste o dalších 100 milionů a já myslím, že to půjde ještě výše. Jestliže, pánové, uvážíte, že železnice vydají dvakrát tolik, kolik měly příjmů, musíte si říci, že snad by bylo pro stát lépe, kdybychom to někomu dali. (Posl. Modráček: Jestli by si to někdo vzal! Veselost.) Nemáte v tomto deficitu ještě vůbec ani úroky z dluhů, které event. budeme musiti převzíti a které při nejmenším musíme odhadovat na 80 mil.

Velectěné shromáždění, já jsem druhý Čech ministr financí — prvním byl dr. Kaizl ve Vídni — a oba dva shodujeme se v jednom: že státní dráhy nemají býti pasivní, že státní dráhy to, co vydávají, musí svými příjmy také krýti. Velectění pánové, račte si vzíti soukromého podnikatele, nějakou společnost dráhy, která by vydávala dvakrát tolik, nežli přijme; ta musí, poněvadž zde není nikoho, kdo by to za ni zaplatil, udělati bankrot. U státních drah se to přece nemůže udělati tak, že by podnik přišel jednoduše do státní pokladny a odtud si obnosy na krytí deficitu vybral. Ty státní dráhy na sebe fakticky musí vydělat a já konstatuji, že po této stránce jsem v úplném souhlasu se svým kolegou ministrem železnic (Výborně!) a že před vás také on přijde — on vlastně sám to může učiniti ve své působnosti — s takovým zvýšením tarifů, že tento deficit bude kryt. Přirozeně, nebude nic jiného zbývat, budou-li růsti náklady, budou také zvyšovány tarify. Já ovšem docela otevřeně říkám, že jenom mladost naší republiky může ospravedlniti to, že výdaje u železnic jsou tak veliké a i po této stránce shoduji se s ministrem železnic v tom, že by se na výdajích státních drah dalo velmi mnoho ušetřit. (Výborně!)

Ale, prosím, pánové, toto šetření musí býti prováděno skutečně způsobem, který by byl pronikavý. Neboť, velectěné shromáždění, to není ke cti republiky, jestliže jedete první třídou a máte tam rakouský pořádek, to jest, že tam vůbec nikdo neplatí. To není ke cti republiky, jestliže v II. třídě polovička lidí neplatí a polovička platí III. třídu. To není ke cti republiky, že ve III. třídě jezdí slepí pasažeři anebo platí samé režijní lístky do 4. kolena dolů a nahoru a z vedlejší linie (Veselost.); velectěné shromáždění, to není ke cti demokracie! Demokracie znamená rovnost, ale znamená rovnost také v povinnostech, neznamená taková privilegia, která se dávají na drahách. To nejde; tady znamená to odstraniti všecka privilegia a pěkně šetřiti, začíti šetřiti od tohoto. Tedy, pánové, to bude demokratické, jestliže všichni občané republiky budou stejně na železnicích platiti. (Výborně! Potlesk. Posl. Kolaříková: Salonní vozy!) Já jsem nejel v salonním voze! (Posl. Kolaříková: Pojďte do třetí třídy, hnísti se tam jako my, uvidíte! Různé výkřiky.)

Prosím, slavné shromáždění, je viděti, že jsme snad ještě nedospěli k tomu, aby nevzbudilo odpor, když se řekne, že všichni občané v republice jsou si rovni v povinnostech (Potlesk.), že snad nejsme ještě tak daleko, abychom směli říci, že se v republice musí šetřiti. To ovšem by bylo skutečně smutné, kdybychom nebyli již tak daleko, ale já přijdu k tomu a ukáži, že po této stránce jiné vyspělejší státy také nejsou ještě tak daleko, ale přes to je potřeba, docela otevřeně tuto věc říci, poněvadž je viděti, že pro tyto zásady se musí velmi mnoho agitovati. Bude to snad před volbami nepříjemné, ale agitovati po této stránce se musí.

Druhá věc, která nepřiměřeně zatěžuje náš rozpočet, jest to, že naše náklady na veřejnou správu jsou příliš veliké, nepoměrně veliké k rozsahu našeho státu. Jest také tuto věc třeba říci, poněvadž takovou záplavu žádostí za úřednická místa, takovou ohromnou záplavu a tolik plánů na zřízení nových a nových úřadů, jakou jsme viděli u nás v republice, myslím, ještě nikde nebylo viděti. (Souhlas.) My jsme z Rakouska převzali tu zásadu, že úředníků (Hluk. Předseda zvoní.) musí býti mnoho (Hlas: I ministerstev!), ale, pánové, my jsme spravedliví a my jsme řekli, že musí býti dobře placeni. Bylo by to sice lepší, kdyby se řeklo, že úředníků má býti málo a dobře placených, ale my chceme obojí: mnoho a hodně placených. A to jest ovšem, pánové, pro naše finance velmi krutá a těžká rána.

Já vím, je to velmi nepopulární, takovéto věci říkati, ale já již jsem tak neodvislý člověk, že je mně to lhostejné. Já se nedívám na strany, já se nedívám na stavy a já se nedívám na třídy; já si myslím, že když jsem vstoupil do ministerstva a přijal resort ministerstva financí, že nesmím býti ničím jiným, než republikánem, ne československého venkova, ani snad města, ani toho neb onoho stavu, nýbrž prostě jedině a pouze republikánem. A proto neračte z toho, co já říkám, žádnou zbraň kouti proti straně, ze které jsem vyšel. Já se svou stranu v této věci jsem velmi často a velmi ostře na štíru. (Veselost.) Ale já při tom, že jsem se svou stranou často na štíru ve všech těchto věcech, mohu říci, že jsem často v souhlasu se svými kolegy z ministerstva. Přítel dr. Soukup to jednou napsal, že to v Čechách dopadne tak: když v Rakousku byl každý sedmý člověk úředníkem, že u nás bude každý třetí (Veselost.), a tedy tato převaha úředníků, to ustavičné rozmnožování počtu úředníků povede eventuelně k tomu, že nezřídíme lidovou, nýbrž úřednickou republiku.

Velectěné shromáždění, ty závody, které vidíme, aby si jednotlivé strany získaly přízeň úředníků a učitelů, a to, že vidíme, že se příslušenství mění podle toho, která strana dá více, to mne jinak nechává lhostejným stranicky a politicky. Před jedním ale varuji, pánové; viděli jsme to už na jednom místě, viděli jsme to v Praze před válkou, kde úředníci rozhodovali ve II. sboru a každý rok byli předmětem zápasů mezi stranami. A výsledek toho byl jedním slovem: pražský magistrát. Každý Pražan vám řekne, co to znamená. Dejme, pánové, v úřednické otázce pozor, abychom z celé republiky neudělali pražský magistrát. (Výborně!)

Tedy z těchto asi položek, velectění pánové a dámy, skládá se náš mimořádně velký deficit. A já jen o jedno prosím: přestaňte její zvětšovat! Přestaňme jej, pánové, zvětšovat, poněvadž my ten rozpočet, ten deficit, jsme dělali, protože jsme si skutečně mysleli, že musíme za živého Boha mírově býti živi. My jsme jej dělali z jisté netrpělivosti, že všechny ty křivdy, které spáchalo na jednotlivých stavech Rakousko, musí být okamžitě přes noc odstraněny. My jsme dokonce — a bylo mně to často velice hořké, když mně to bylo vyčítáno — myslili, že musíme všechno, co jsme vynutili ve své pasivní rezistenci proti Rakousku na těch rakouských vládách, obratem ruky splniti.

Stát, který by ze jmění bral na běžná svá vydání, byl by velmi brzy hotov. Stát může brát jenom z důchodů a nikoliv ze skutečného jmění. Tedy tuto daň počítati nemůžeme ke krytí tohoto schodku. Ale přece mám za svou povinnost říci jaksi, jakým způsobem a jak daleko dospěly tyto přípravy a to tím spíše, že u nás obyčejně netrpěliví lidé myslí, že s takovou obrovskou věcí, jako je daň z majetku, můžeme být hotovi přes noc. Takoví čarodějové nejsme.

Vzácní pánové, já jsem ještě při žádném vydávání, které zde bylo, neslyšel z tohoto slavného shromáždění ozvat se slovo: Není možno. Ještě ani při jednom zatížení státního pokladu tady nepovstal nikdo proti. Velectění pánové, 20%ní daň z uhlí jest již zavedena v Německu a my ji dokonce platíme, poněvadž, pokud se nám dováží uhlí, tuto daň platíme v ceně a naše uhlí, které jde do Německa, je touto daní zdaněno v Německu proto, že u nás daň zavedena není. (Posl. Johanis: Zdaňte jen vývoz a ne domácí konzumenty! Různé výkřiky.)

Při tom, prosím, máme deficit 3 miliardy 300 milionů. Jak ráčíte viděti, ještě velmi mnoho se nedostalo k tomu, aby celý tento deficit byl kryt výnosem nových daní, a vláda musí asi apelovat na Národní shromáždění, aby jí dáno bylo právo, aby kryla tento schodek výpůjčkou. Všecky tyto daně i tento návrh na výpůjčku, to nejsou věci mého srdce, pánové, to také nejsou věci mého rozumu.Tak já si nepředstavuji úpravu finančních poměrů a úpravu nového daňového systému Čs. republiky. To není věc, za kterou bych stál a říkal, že to je spravedlivé a že to jest správné. Ne, pánové. Je to sice zvláštní, že finanční ministr tyto věci navrhuje a vám přímo říká, že se mu je ani nechce hájiti, ale je to pravda. Proč? Poněvadž my jsme nadělali výdajů, my jsme udělali deficit na tři miliardy; na to, abychom udělali velikou finanční reformu, nebylo času a v té celé situaci, jak dnes jest, také času nebude, či jinými slovy: my si musíme vypomáhati, my musíme prozatím jenom flikovati, my nemůžeme dělati žádné veliké dílo, nýbrž my můžeme jen dělati spravovačky. Ale, vzácné shromáždění, když ta vydání jste dělali, tak jste je dělali také bez nějakého plánu a já myslím, že žádný z vás a žádný z nás nevidí rád takové položky, jako jsou vyživovací příspěvky, nerad vidí takové položky, jako jest nezaměstnanost, nerad vidí takové položky, jako jsou subvence na nějaké stavby, všichni z vás by rádi viděli v těchto vydáních jiný pořádek, jiný postup, aby také mohl býti jiný pořádek a jiný postup v příjmech.

Tady se jedná o něco jiného. Jestliže řeknete, že to nechcete dáti, tak vám docela otevřeně řeknu, že ty 4 miliardy, na které průběhem rozpočtového jednání ten deficit vzroste, nemůžete krýti jinak, nežli že budete tisknout bankovky.

Tedy, pánové, tady přestává všechno žertování, tady přestává také to, abychom dělali nějakou „Prinzipienreiterei“. My jsme ji nedělali, vy jste ji nedělali, když se dělalo vydání, tedy prosím, nyní také tyto důsledky se musí nésti. A, velectěné shromáždění, věřte, že je to snad pro ministra financí nejméně příjemné, když musí přijít s novými daněmi, a já jsem to byl, který se velmi rozmýšlel, abych s daněmi chodil, poněvadž jsem si myslil, že dovedeme uspořit tolik, abychom jakž takž s nějakou malou výpůjčkou vyšli.

To mi bylo znemožněno, a tyto daně, které navrhuji, skutečně jsou proti mému plánu, a také to říkám docela otevřeně. Ovšem, jestliže jsme si dovedli — já sice osobně ne — získati lásku a nadšení různých vrstev obyvatelstva svojí dřívější činností, tedy musíme také dáti a splniti svou povinnost vůči republice. Neboť, pánové, až jednou bude se psáti historie, jak byl tvořen tento stát, tu, věřte mi, ten historik bude se velmi málo starati o ty, kteří pro blaho nějakého stavu, nějaké třídy, nějaké určité skupiny republiky něco dělali; myslím, že historik bude si vybírat jen ty, kteří nechtěli republiku budovati podle hesla úpadkového Říma „Panem et circenses“, nýbrž ty, kteří se hlásí k velkému heslu římské republiky, kdy byla nejsilnější, k heslu: „Salus rei publicae suprema lex esto“. (Výborně! Potlesk.)


Jak z úryvků vidíme, některé věci jsme si přenesli už z Rakousko-Uherska a přetrvávají v podstatě v neopravené podobě dosud, i po 100 letech.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč

Celkem za měsíc: 2 400,00 Kč
Vybráno 6.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.