Millenials
19.7.2018
Kategorie: Společnost

Dopis „Padesátky“ Mileniálům a písmenkovým generacím

Sdílejte článek:

MARIE PETROVOVÁ

Milí mladí,

chápu, že vám lezeme na nervy. Úplně stejně nám lezli na nervy naši rodiče. Potkali jsme se v pracovním procesu přesně ve chvíli, kdy oni, na zenitu svých kariér, pohřbívali komunismus.  Mnozí z nich ho v zápalu mládí pomáhali budovat. My jsme se stejnou energií a s podobně vyhrnutými rukávy začali na socialistických troskách budovat kapitalismus.

 

To byly ty časy, kdy se rodily naše pracovní návyky. Tak se nedivte, že nás teď poněkud překvapují ty vaše…

Ve škole jsme se neučili diskutovat a už vůbec ne s autoritami. No a pak ten kapitalismus… To máte tak, neříkám, že všichni, ale spousta z nás se nechala přesvědčit o tom, že kariéra se buduje pílí, tvrdou prací a překonáváním překážek. 

Můj první šéf utužoval mojí pracovní morálku tím, že mě při nedělní službě posílal se džbánkem pro pivo. Inkoust na mém vysokoškolském diplomu byl ještě mokrý a o mobingu tenkrát nikdo neměl ani ponětí.  Aby bylo jasno, to zrovna za vzor nepovažuji.

Kdybych před ním začala brebentit něco o firemní kultuře, tak by si myslel, že chci zorganizovat hromadný výlet do divadla. Asi by si poklepal na čelo a přidal mi nějakou rutinní práci, která byla určena elévům.  Redaktor byl už jiná šarže. Než  jsem si mohla sednout za mikrofon na živo, trvalo to několik dlouhých měsíců usilovného zkoušení, předělávání , přetáčení a především velmi otevřené a často jadrné zpětné vazby. Zpravidla začínala slovy: „A na to jste přišla jak?“  Mělo to dvě obrovské výhody: naučila jsem se pořádně základy řemesla a bylo o co usilovat. Musela jsem se pořád zlepšovat, a čím jsem byla lepší, tím větší výzvy přede mě kladl.

Šéf byl šéf a měl vždycky pravdu, a když se vám to nelíbilo, tak jste si mohli vybrat: buď to skousnout, postavit se do latě a dál se učit, nebo jít jinam. Jenomže v té době, bylo v celé republice jenom jedno rádio. No, a když jste měli práci snů, tak to za pár zhrzených slz na záchodě stálo. 

Na těchto zkušenostech jsme postavili svoje kariéry, svůj přístup a svoje strategie úspěchu. A ono to fungovalo, protože jsme si do těch šéfovských křesel po letech sedli sami. Jak to, že to najednou nefunguje? Proč by to mělo být jinak, když  podepisujeme pracovní smlouvy vrstevníkům vlastních dětí?

Nejspíš proto, že jsme pro vás chtěli jiný svět. Chtěli jsme pro vás školy, kde převažuje tvořivost nad drilem, chtěli jsme, abyste se učili hrou, vyjeli sbírat zkušenosti do zahraničí, abyste měli všechno, na co ukážete – začalo to Barbínami, Legem, pokračovalo Nintendem, prvním počítačem , mobilem ( u nás v rodině měla první mobil s barevným displejem moje dcera, a to jsem byla v té době korporátní manažerka se služební limuzínou), pokračovalo tetováním a řidičákem jako lidským právem. Vy jste se s tím vším naučili žít naprosto samozřejmě a pak jste přišli do práce a chcete pořád totéž: diskuse, pochopení, toleranci, volný čas… Můj první šéf by se asi zeptal: „A na to jste přišli jak?” Jednoduše. Naučili jsme vás to.

Psychologové říkají, že nás ve výchově ovlivňují až dvě předcházející generace – ony ovlivňují naše žebříčky hodnot a naše přesvědčení. To znamená, že ačkoli jsme se narodili několik desetiletí  po válce, válečné zkušenosti našich prarodičů se na naší výchově definitivně podepsaly.  Přidejte si k tomu všechny křivdy socialismu a máte ďábelský koktejl, který nás hnal k tomu, abychom zběsile pracovali, vydělávali, nakupovali a hromadili. Dělali jsme to kvůli vám. 

Některým z nás už začíná docházet, že to asi nebude ten nejlepší model pro výchovu, pro lidstvo a pro planetu. Pravda ovšem také je, že se toto prozření zpravidla dostavuje v čase, kdy si vy –naše děti -jdete pro svůj diplom a splátkový kalendář hypotéky můžeme stříhat  jako metr (jestli nevíte, proč metr, zeptejte se táty, nejspíš byl na vojně).

Tak s námi, prosím, mějte tu trpělivost také. Zkuste pochopit, že když se celý život snažíte najít tu správnou strategii, nechcete na konci tak úplně slyšet, že to třeba nebylo  dobře.  Naší rodiče možná na stejném tektonickém zlomu kariéry odcházeli do penze, nebo to do ní tak nějak doklepali. Nás čeká ještě docela hodně let práce, a jestli se dočkáme nějaké penze, to je ve hvězdách.

Když na vás v práci  vrčíme, protože pořádně neposloucháte, když vám vysvětlujeme zadání úkolu;  když nechápeme, jak můžete odejít klidně domů, ačkoliv nemáte hotovo; když cedíme krev mezi zuby, protože se po stopadesáté ptáte na to samé;  když  (podle nás) zbaběle zdrháte ze zaměstnání, kde se na vás jen trochu  někdo zamračí ; když nevěřícně zíráme, o jaké peníze si dokážete říct přesto, že ještě pořádně nevíte, kde jste se vůbec ocitli – to se nám ozvěnou vracejí naše začátky a také naše výchova. Někdy si říkám, čemu se to vlastně divíme.

Buďte tedy shovívaví a trpěliví. A my vám za to občas pohlídáme děti a přeneseme na ně některé naše návyky. Třeba ten, že špinavé prádlo patří do koše v koupelně a čisté a vyžehlené do skříně. Nikoli vše do jednoho chumlu. A na tom trvám!

Vaše matka, teta, tchýně, nebo šéfová

Marie Petrovová 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč

Celkem za měsíc: 10 156,00 Kč
Vybráno 29.01%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 94 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (29 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.