2.12.2014
Kategorie: Společnost

Do zadele s frustrací … žít tady a teď!

Sdílejte článek:

IGNÁC MILAN KRAJNIAK 02|12|2014

Žít v dnešním Česku znamená čvachtat se ve všeobecné frustraci. Když poslouchám lidi kolem sebe, nebo čtu jejich blogy, statusy, komenty a články, neustále mi přicházejí na mysl slova opilecké písničky: ” Všechno je na pi .., a to je na ko …. Jen včely jsou na med. A ještě i ten med je na pi .. “.

 

 

Dvacátníci v Česku žít nechtějí. A za všeobecného souhlasu, tvrdíc, že se zde ani žít nedá, nastupují na první vlak, který jede někam na západ od našich hranic.  Třicátníci už odešli. A pokud neodešli, vylévají si splín, že oni to tu nezmění, i když by bylo třeba. Naříkají nad poměry, jakoby oni sami už nebyli za ně spoluzodpovení.

Jako čerstvý čtyřicátník mám potřebu vám něco k tomu říct. A udělám tak v bodech, aby to bylo naprosto jasné.

 

CESI

 

1. V Česku se dnes žije nejlépe během celé jeho historie. Máme svobodu, můžeme věřit v Boha nebo být ateistou. Můžeme cestovat po celém světě. Nikdo neumírá hlady. Máme slušnou zdravotní péči, která by samozřejmě mohla být i v našich poměrech mnohem lepší. Ale co by nemohlo být lepší?

2. Naši prapradědečkové ani nemohli mluvit před úřady vlastní řečí a nemohli se česky učit ani na základní škole. Pak je povolali a museli bojovat a umírat v první světové válce.

3. Naši pradědové museli bojovat v druhé světové válce na východní frontě, případně přišli o veškerý majetek a skončili v lágru. A když to všechno náhodou přežili, přišel komunismus, který jim opět veškerý majetek vzal. Případně je i zavřel, pokud byli třeba náhodou katolíci. Nebo komunisté či partyzáni v nesprávné stranické frakci. A pokud je i nezavřeli, oni a jejich děti přišly o jakoukoli životní perspektivu.

4. Naši dědové v šedesátých letech uvěřili, že by mohlo být i lepší, ale pak přišli Rusové. A tak se naši dědové kvůli našim otcům a kvůli nám museli ohýbat nebo vzdorovat, jak nejlépe uměli.

5. Naši otcové poučeni zklamáním našich dědů, se nám snažili dát šťastné dětství v mezích gulášového komunismu za železnou oponou. A spolu s našimi dědy tajně doufali, že se to celé nakonec i tak změní.

6. V listopadu 1989 se naši dědové a otcové naši vzepřeli, aby nám dali lepší perspektivu a naději do budoucna, než měli oni sami. A my, jako mladí studenti jsme už byli s nimi při tom.

7. Po listopadu jsme se my, dnešní čtyřicátníci, vrhli “po hlavě” do života. Šli jsme do zahraničí, začali jsme podnikat. Jako dvacátníci nebo třicátníci jsme jen nekritizovali. Chtěli jsme změnit naši zem a i jsme ji spolu s našimi otci změnili. Chtěli jsme, aby se začalo ekonomicky dařit. Jsme v NATO. Jsme je v EU. Za 25 let jsme předběhli Řeky a Portugalce. Jsme před Poláky a Maďary. Je to málo na to, abychom všichni mohli být na sebe trochu hrdí?

8. Každá generace Čechů za posledních 100 let zanechala Slovensko pro své děti a vnuky v lepším stavu, než v jakém jej převzala.

 

 

A jak k Česku přistupujete vy, dnešní dvacátníci a třicátníci? Tak se mi zdá, že je mezi vámi trochu moc “utíkačů” a “plaček”. Minimálně ohledem na to, jaké Česko jste obdrželi od svých otců a dědů. Vidíte na dnešním Česku jen selhávající stát, rozpad morálních hodnot, korupci a nespravedlnost? Máte pravdu. I já to vidím. Ale naši otcové, dědové a pradědové je u nás viděli také a ještě ve větším měřítku. A přece s tím něco udělali.

Ale abych nebyl nesprávně pochopen. Nikdo nemá povinnost doma zůstat žít. Každý máme svobodu a já ji respektuji. Ctím svobodu rozhodování každého z nás. Hledíc na mnohé problémy, které dnes Česko trápí, každý se musí sám za sebe rozhodnout, zda a nakolik je ochoten se s nimi pasovat. 

Za sebe chci říct jen tolik: Z celého srdce jsem vděčný našim otcům a dědům, že mohu žít v takovém Česku. Že mohu žít v zemi, která patří mezi nejsvobodnější a nejrozvinutější státy světa. Že mohu žít v Česku, jehož kvalita závisí jen na nás samých.

 

 

Baví mě to tu. A žádní dnešní mocní mi nezabrání, abych se zde cítil dobře. Protože proti všemu: Mám to tady rád, chci a budu tady žít.

Do svého posledního dechu se budu snažit zanechat své dceři a svým případným vnukům lepší Česko, než jaké jsem dostal. Stojí mi za to zápasit o lepší vlast nejen pro sebe. Když už pro nic jiného, ​​tak z úcty k mému otci a matce a z úcty k mým prarodičům. Pán Bůh nás nebude soudit podle toho, zda jsme uspěli, ale podle toho, jak jsme se snažili.

 

ZDROJ: Ignác Milan Krajniak

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Alena Albrecht 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Anonym 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Cígler 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jana Slabá 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, L. Skrobacek 149,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 300,- Kč¨, František Vrána 50,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 13 765,- Kč
Vybráno 39.32%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 55 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...