malacova419
9.4.2019
Kategorie: Politika

Dnešní sociální politika státu je úchylná

Sdílejte článek:

ROMAN KŘÍŽ

ROMANKRIZJak je všeobecně známo, ministryně práce a sociálních věcí Maláčová (ČSSD) připravuje se svými podřízenými z ministerstva tzv. prorodinný balíček, kde řeší rodičovský příspěvek, dětské skupiny, částečné úvazky a zálohované výživné až za miliardy korun. Zlí jazykové tvrdí, že by dala každému. A skoro to tak vypadá… Ne, nesouvisí to s jejím vzhledem, spíš náš politický systém vynáší do politických funkcí ty, kteří vesele dávají každému, kdo si řekne. Z cizího, samozřejmě.

Dávky z pohledu ekonoma

Známý bonmot praví, že daň je trest za to, že se člověku daří. Sociální dávky jsou z tohoto pohledu odměnou pro ty, kterým se nedaří. Jinými slovy – budeš-li se snažit, usilovně pracovat a odpovědně plodit děti, vezmeme ti, co se dá. A dáme to těm, kteří se nesnaží, nepracují a nechovají se zase až tak zodpovědně…

Člověk je tvor merkantilní. Neustále zvažuje výnosy a náklady, lepší poměr vyhrává. Ať jde o rozhodnutí, zda koupit uzeniny z masa nebo ty Kostelecké, zda jít do kina na premiéru nového filmu, nebo potřinácté zkouknout sedmý díl Majora Zemana. Nejinak je tomu i v případě daní a dávek. Je vlastně docela fajn dostat něco zadarmo. Prostě přijdete, natáhnete ruku a řeknete si. „Zdarma“ je velmi oblíbená cena.
Zakládáme si na průšvih. Ekonomický.

V ekonomii existuje teorie redistribučních systémů. Řeší modely rozdělení bohatství. Příkladem budiž firma, kterou vlastní rovným dílem tři společníci. Každý z nich je různě výkonný, jeden svou činností vydělá firmě 60 korun, druhý 30, třetí, ten nejméně schopný, jen 10. Na první pohled je to logické – každému dle jeho zásluh. Každý si při dělení zisku vezme dle poměru, kterým se podílí na výnosu. Ten, kdo vydělal nejvíce, bude trávit dovolenou na Bahamách, prostřední na Třeboňsku a ten, který přinesl nejméně bude rád, že bude mít na jídlo… a bude se příště víc snažit.

Na valné hromadě při dělení zisku to však vypadá jinak. Dva méně úspěšní se domluví a zisk se dělí rovným dílem mezi všechny. Protože všichni mají stejný díl firmy, že? A tak všichni pojedou na dovolenou do Jižních Čech. A nebo taky jinak – dva méně úspěšní se domluví a každý si přiklepne polovinu zisku. Protože toho nejúspěšnějšího přehlasují… hezky demokraticky, tak to máme rádi…

Ne, nebojte se, nebudu tu popisovat možná protiopatření toho nejúspěšnějšího, unudil bych vás se k smrti, je to celá věda. Ale myslím, že problém je zjevný. Ten nejúspěšnější bude v každém případě nakonec bit. A příští rok se už tolik snažit nebude, nebo začne šidit. V konečném důsledku celá firma začne vydělávat méně. Ne, podobnost se státem, jeho daněmi a jeho sociální politikou není náhodná. Právě jsem totiž velmi zjednodušeně popsal, proč se státům s velkou mírou přerozdělování (zdanění) ekonomicky daří mnohem hůř, než by mohlo. I proto nefungují všechny ty Lisabonské strategie, Strategie EU 2020 a další velkohubé plány, ne nepodobné onomu známému bolševickému „dohnat a předehnat“.

Zakládáme si na průšvih. Morální.

Morálka je obecná představa o tom, jaké je správné jednání ve společnosti. My jsme, bohužel, už ve fázi, kdy vydělávat hodně peněz se jaksi nesluší. Cení se chudoba. Franta je chudý, musíme vzít bohatému Karlovi a dát jeho peníze Frantovi.

A tak najednou, nepozorovaně, všichni drží palce Frantovi. Protože morálně přijatelnější je jeho životní styl, nikoliv ten Karlův. A když, nedejbože, Karel namítá, že se třeba Franta málo snaží, protože se mu nelíbí, že stát mu pro Frantu bere jeho vydřené peníze, je rovnou za vyvrhela.

Ani nevíme jak, ale morálním se stalo to, že se každý hlavně snaží ze „společného“ urvat co se dá. Hlas ve volbách je výdělečným nástrojem.

Zakládáme si na průšvih. Sociální.

Sociální dávky mají ještě jeden důsledek. Přirozené mezilidské a rodinné vztahy se změnily. Naším sociálním partnerem se totiž stal stát. Tedy politik a úředník. Máme-li problém, nejen, že nehledáme pomoc na konci vlastní paže, nehledáme ji ani u rodiny či známých. Ti by nám totiž pouze půjčili, nebo by si dobře zkontrolovali, že jejich pomoc jsme neprojedli, ale že jsme se díky ní postavili zase na vlastní nohy. To stát nevyžaduje. Ten si totiž takové případy přímo hýčká. Komu by jinak sloužily úřady práce, pro koho by se vymýšlely prorodinné a jiné balíčky?

Stovky a stovky let bylo nejlepším zabezpečením na stáří množství dobře vychovaných a vydělávajících (a tedy vzdělaných) potomků. Ty se pak (protože dobře vychováni) postarali o své předky na sklonku života. Málo dětí nebo špatně vychované? Na stáří nic moc… a dnes? Nejlepším zabezpečením na stáří je politik. Politik, který za hlas seniora obere kohokoliv, kdo ještě vydělává, a zvedne mu důchod. Na této logice nic nezmění sebepropracovanější finanční „balíčky“. Proto vymíráme.

Co s tím?

Řešení existuje. Jen o něm nikdo nemluví. Bojí se, že by byl ukřičen kazateli moderní „morálky chudoby“.
Řešení vychází z jednoduchého předpokladu, že rolí státu není vykrmovat své líné či neschopné občany za peníze těch snaživějších a schopnějších. Jistě, nikdo nechce, aby někdo musel bydlet na ulici a vybíral popelnice. Nicméně stát by měl být až poslední v řadě. Poté, co selhala rodina, příbuzní, známí, charity apod. Nicméně dávky, tedy dary, by měly být nahrazeny půjčkami. Dostal ses do problémů a nikdo ti nechce pomoci? Můžeš dostat půjčku. Až se zvedneš, vrátíš. Ale za dluh ručíš svým majetkem. Protože ten, kdo má majetek, nemusí natahovat ruku. Nelíbí se ti žít v chudobě? Snaž se.

A ještě něco…

Znáte film Knoflíkáři? Je tam ona známá scéna, kdy padne ono už proslulé: „Neživíš, tak nepřepínej.“
Celý problém je totiž v tom, že díky všeobecnému volebnímu právu mohou „přepínat“ i ti, co „neživí“. Rozhodnou svým hlasem o tom, kolik jim stát dá z cizího. Sami sice prokázali, že svoje záležitosti dobře spravovat neumí, ale chtějí rozhodovat o záležitostech společných. Zvýšit si dávky. Zlepšit si podmínky. Takoví, jako paní ministryně Maláčová jim rádi vyjdou vstříc.

Nabízí se tedy otázka, zda ty, kteří se neumí postarat sami o sebe, nevyloučit z rozhodování o společných věcech, zda je nezbavit volebního práva. Mám takový nejasný pocit, že paní ministryně by nebyla paní ministryní. Možná by totiž ani nebylo žádné ministerstvo práce a sociálních věcí.

Roman Kříž, www.romankriz.cz, autor je zakladatelem Libertariánského institutu a kandiduje za Svobodné do EP

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč

Celkem za měsíc: 14 705,00 Kč
Vybráno 42.01%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 939 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (30 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...
politicon.cz
26 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.