SOCIALOBCHOD
20.7.2019
Kategorie: Historie

Deset deka salámu, to byla nějaká hromada

Sdílejte článek:

PETR BURIAN

Tedy myšleno za socíku. A taky když mi byly dva roky, byl mi rohlík po loket. A dnes? Škoda povídat. Takhle nějak vzpomínají mnozí na stravovací ráj za komunistů. Všechno vonělo a chutnalo báječně a bylo to navíc neskutečně levné.

Nebudu jednostranný a rovnou řeknu, že opravdu něco tehdy chutnalo líp a mělo už napohled vyšší kvalitu oproti obdobnému výrobku dneška. Ale…ale všechno má svá ale. A dokonce ani ten dnešní horor plný éček, sóji a separátů není zase až tak žádným hororem tohoto naplnění.

Tak v prvé řadě není pravdou, že komunisté nepřidávali do potravin tolik barviva, konzervantů a náhražek proto, že by jim záleželo na lidech. Pravdou je, že kdyby tehdy měli k dispozici takové technologické vymoženosti, rvali by to tam po hrstech také. Vzpomínám si na jeden filmový týdeník z konce 80. let (tuto formu ideové nalívárny vymyslel Goebbels a komunisti to od něj převzali), ve kterém se soudruzi chlubili, že vymysleli repasované maso. To se vezmou všechny odřezky, šlachy, kůže a vrácené zkažené maso odevšad, semele se to v masomlejnu spolu s kýblem krve, smíchá s potravinářským klihem a raznice z toho vyseká nové plátky masa. Tehdy se tím chlubili jako pokrokem nového věku, takže si dovedu představit, čím by nás krmili dneska.

Potravinářské normy tehdy neměly sloužit k ochraně spotřebitele, ale výhradně k tomu, aby v rezervaci pod centrálním dohledem nevyrobila náhodou jedna provozovna lepší točeňák než ta druhá, a neprozradila tak, že to jde kvalitněji a líp za stejné peníze. To, že se za komunistů potraviny kazily, a ony se kazily fest, neznamená že byly vyrobeny z kvalitnějších surovin, ale pouze to, že komunisti neměli k dispozici konzervanty a lidi zase v takové míře kvalitní lednice a mrazáky. A taky to, že díky zastaralým zpracovatelským postupům byly plné nežádoucích bakterií, plísní a kvasinek. O skladování nemluvě. Nebylo výjimkou, že už po třech dnech se vám mlíko procházelo po lednici a překračovalo přitom zelené hromádky smradlavého salámu. Do piva se přidávaly kdejaké náhražky z Vietnamu, protože český chmel byla deviza. V tancích s mlíkem před první filtrací plavaly kusy slámy, nechci říct hnoje. Vybryndaná marmeláda a hořčice se ve fabrikách nabírala ze země lopatou zpátky do mašin. O hygieně při zpracování potravin dnešní úrovně si mohli komunisté nechat jen zdát ze dvou kilometrů.

Všechno se muselo očichávat. Ten psí postup začínal už v obchodě, kdy běžným úkonem bylo vzít potravinu a prvně si ji strčit pod nos. Mimo limonád a lahvového piva, samozřejmě. Ty se zase obracely proti světlu, protože v každém čtvrtém plavaly pucky kvasinek a sajrajtu. Myš v láhvi nebyla zas až tak výjimečnou událostí. A mimo pečiva, jistě. To se zas automatiky promačkávalo prsty. A pokud jste ty stovky cizích daktyl nestihli sníst do dvou dnů, chleba vám ztvrdl a rohlíky zgumovatěly tak jako dneska. Nebylo vůbec výjimečné, že vám řezník prodal zelený kus masa, játra s bonusem žluči a ještě vás u toho natáhl na váze. Kdo si maso nerozbalil přímo u pultu a neprohlédl, ten byl považován za pokerového hráče. Ještě tak nejmenší problémy byly s ovocem. A to proto, že nebylo buď vůbec, anebo bylo vyprodáno tak rychle, že to rozkladný proces v něm nestačil ani zaregistrovat. Od ledna do května trpěly všechny stravovací provozy na nedostatek brambor. Komunisté neuměli efektivně uskladňovat kvanta brambor do další úrody, takže v mezidobí, co lid již sežral loňskou úrodu a než se objevily rané brambory, tláskali jsme v jídelnách kolínka a rýži.

Jít nakupovat byla mise ne nepodobná akčním kouskům Jamese Bonda. Neříkalo se “jdu nakupovat”, ale “jdu shánět”. Ve městech, ve kterých se dnes tyčí pět supermarketů a řada malých soukromníků, bylo zpravidla ne víc, než sedm malých samoobsluh. Fronty začínaly už u košíků a táhly se mnohdy až na chodník. Po nich následoval boj o zrno mezi regály, smyslové testy ukořistěného zboží a vše bylo zakončeno stejnou frontou u pokladny. Pokud se tedy nejednalo o pultový prodej. Tam nám úvodní a střední část procesu vypadla a byla nahrazena dvojitou frontou. Nebylo výjimkou, že vám prodavačka odmítla prodat tři kila špekáčků, nebo čtyři chleby s tím, že by se na ostatní nedostalo.

Samostatným adrenalinovým zážitkem byl oběd v restauraci nižší cenové skupiny. Kategorii takového stravovacího provozu určoval smrad ze záchodů podle principu “čím menší, tím vyšší cenová skupina podniku”. Uvědomme si, že zaměstnanci tohoto zařízení přišli do práce vydělávat peníze a ne nás rozmazlovat. A protože měli pevný plat nezávislý na tržbách, oproti dnešním majitelům restaurací, byly zdroje jejich příjmů: pochybné suroviny odněkud, malé porce, nastavované a ředěné všechno něčím a závěrečné oškubání zákazníka při placení. Protože i číšník je jen člověk a potřebuje jíst. Ovšem znalý zákazník byl s tím srozuměn a prakticky za morální vítězství považoval už jen to, že se mu podařilo sehnat volné místo u stolu a obsluha si ho po nějaké době všimla. A za další dobu ho i oslovila.

Autor: Petr Burian

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč

Celkem za měsíc: 11 405,00 Kč
Vybráno 32.58%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 290 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (34 votes, average: 3,21 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
191 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.