DEMONBENESOVA
12.6.2019
Kategorie: Společnost

Demonstruji, demonstruješ, demonstrujeme… A dál?

Sdílejte článek:

JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ

Úvodem chci říct, že zcela chápu ty, kteří vyjdou do ulic, aby společně vyslovovali a sdíleli společně názory na negativa dnešních dnů. A že jich je. Takže lidé odsuzující určité jevy dnešní společnosti se sejdou, nabijí se společně energií, a zase se rozejdou. Proč ne. Navíc když se na to údajně sami složí, a platí si tímto způsobem i organizátory (ať se to může zdát nám, co pamatujeme listopad 89, podivné). 

Postupem týdnů se ale nabízí jiná otázka, než ona “proč ne”. Ta otázka zní: Proč ano? Je důvodem jen ANO?

Takže možná pár rad od člověka, který má také rád plný sál, a chce, aby ti lidé přišli opět příště. 

Témata musí být stále zajímavá – takže jedno, stále se opakující téma, za chvíli omrzí, bude nudit a odrazovat od chuti přijít. To, že má odstoupit premiér pro svůj střet zájmů a řadu jiných věcí a ministryně spravedlnosti, aby byla zachována nezávislost justice, zní už několik týdnů. Výsledek? Neodstoupili a neodstoupí. A přichází vakuum, protože s tím se asi tak nějak nepočítalo. Kdo však sleduje politickou scénu, s tím počítat měl – máme prostě premiéra, který neodstupuje – za žádných okolností. 

Dále – pokud sdělujete a popisujete problém, je třeba navrhnout i to, jak z něho ven. Tedy nabídnout řešení. Pouhý popis problému bez alespoň náznaku řešení bude totiž za chvíli pro účastníky čehokoliv (ať odborné přednášky či demonstrace) ztrátou času. Bez ohledu na to, že problém budou popisovat různí lidé, různě dramaticky či nápaditě, a opakovat různě pořád totéž, pořád to bude jeden a tentýž problém, prozatím bez řešení. A to, že není řešení, nezachrání ani velkoplošné obrazovky. 

To publikum tedy nesmí definitivně pochopit, že si sami nevíte rady. Pokud to pochopí, rozejde se, protože si řekne, že ti na pódiu jsem na tom stejně, jako ti pod pódiem. Jsou naštvaní na stav věci, umožnili to říct všem hodně nahlas, dokonce do mikrofonu na Václavském náměstí, ale co s tím stavem věcí dělat neví stejně tak, jako ti, co jim přišli naslouchat. Stojí tam tedy naštvaní bezradní nahoře (na pódiu), a naštvaní bezradní dole (pod pódiem). A dál? 

Co vlastně může být dál? V demokratické společnosti jen nové volby. Kdyby toto skandoval Václavák a jiná náměstí, mělo by to logiku. Jenže – mají teď nové volby logiku? 

Dívaje se na průzkumy popularity stran i jednotlivých politiků, nové volby neřeší vůbec nic, respektivě neřeší jediný problém, který byl zatím do mikrofonu na náměstích hlasitě křičen, či pateticky štkán. Andrej Babiš je premiérem, protože vyhrál s hnutím ANO s vysokou převahou volby. Ta výhra měla dva základní důvody – jednak jeho vynikající marketing a nasazení, s nímž získal na svou podporu třeba i Jaromíra Jágra, jednak jeho trpělivost čekat, až se ti před ním totálně znemožní, a umetou mu cestu do Strakovy akademie sami – tím, jak to, omlouvám se, “posírali”. A oni mu tu radost opravdu dělali – submisivní Petr Nečas a ve sněmovních lavicích vyrůstající nevýrazný Bohuslav Sobotka bez jakýchkoli vlastností lídra lidu nemohli střet s pardálem z tvrdého byznysu vyhrát ani omylem. O všech dalších v politice kradnoucích kmotrech tradičních stran nemluvě – ti všichni nástup Andreje Babiše tak nějak jako vedlejší produkt svých zlodějin připravovali. A on toho obratně a tvrdě využil. Taková je politika. 

Ne nadarmo naskočí název filmu Prohnilí proti prohnilým – protože tak možná uvažoval český volič. Jsou v politice lumpové a gauneři? Tak to chce ještě o stupeň vyšší ligu, aby je to dostalo na lopatky. A stalo se. Pokud Češi nechali vyhrát volby Slováka, který neumí ani pořádně česky, který má za sebou ne příliš zářnou minulost z bývalého režimu, a který zbohatl na privatizaci, a dokonce který je aktuálně trestně stíhaný, museli být totálně vytočení na to, co bylo. Navíc se mnozí netají obdivem ke schopnostem a cílevědomosti Andreje Babiše, který se nedal odradit, a zpočátku vysmívané hnutí dovedl do sněmovny a do vlády jako vítěznou sílu čelem. V dobách, kdy selhávají údajní demokrati, protože začnou krást, lhát a hrát si v politice na novodobou šlechtu, obklopenou vlivnými podnikateli, tedy v dobách, kdy se ztratí ze zorného úhlu politiků normální občan, nastupují pravidelně a snadno diktátoři, kterým zpočátku lid tleská, a jeho vlastní lidé k němu obdivně vzhlíží. Úspěch je totiž stejné afrodiziakum, jako ta plná náměstí. 

Takže nové volby náměstími logicky nezní. Nebyly by totiž teď tím řešením. Jednak proto, že Andrej Babiš patří nadále podle průzkumů mezi tři nejdůvěryhodnější politiky, dále proto, že jeho hnutí ANO je nadále výrazná jednička, a i kdyby lidé “z nouze” volali po kompromisu, tedy hnutí ANO ano, ale ne Andrej Babiš, není to možné – hnutí ANO je postaveno na jednom jméně, s ním stojí a padá, tedy nemá kde vzít jiného lídra, protože žádná tvorba lídrů uvnitř hnutí neběží. Proto z něj také všichni, kdo by měli chuť se výrazněji profilovat, tedy lidé s vlastnostmi lídrů, odešli. ANO je armáda, která poslouchá svého generála – a bůh suď, jak se to AB podařilo. 

Takže ona plná náměstí jsou v patové situaci. Snaží se pojmenovat problém, což se tu a tam lépe, tu a tam hůře daří, ale nedaří se jim formulovat jakékoli řešení. Křičí se do mikrofonu, co je špatně, ale neříká se, co dělat, aby to zase bylo “dobře”. 

Publikum tedy bude odpadat, navíc zklamáno, že soudě podle průzkumů jejich aktivita nepřesvědčila přesvědčené (voliče AB), a že samotného AB nenapadne ani náhodou, aby odstoupil. 

Je tedy otázkou, zda bez politické síly v zádech, připravené jít do voleb s novým, neokoukaným, přitom životem protřelým a hlavně charismatickým lídrem, mohou demonstrace vůbec něco změnit na české politické scéně současnosti. Nemohou. Jakkoli se nespokojeným na plný Václavák dobře dívá, protože veřejně zní to, co se doma říkalo u zpráv. 

Ale demonstrace začnou mít pro AB nebezpečnou sílu až v okamžiku, kdy namísto Ani Geislerové, Jitky Čvančarové nebo studenta organizátora přistoupí k mikrofonu NĚKDO s velkým N, a řekne ztichlému davu – jsem ten a ten, jdu do příštích voleb, mám za sebou ty a ty zkušené ekonomy, právníky, učitele, starosty, lékaře a další, a jsme pro vás připraveni vyhrát volby a řídit tuto zemi. Někdo, komu budou lidé věřit, kdo umí nadchnout…a kdo ty lidi pod pódiem nepodrazí. 

Pokud to bude stále jen o demisi dvou lidí, do té doby se bude Andrej Babiš smát. Právem – z onoho A mu totiž nic nehrozí, a on to dobře ví. Z návrhu řešení, tedy z onoho B, už by mohl mít těžké spaní. Takže slovní hříčkou – v boji proti AB musí znát pódium A i B. To B na těch náměstích zatím nezní, a to je jejich největší slabina. Přesto je možná dobře, že lidé do ulic jdou, a že názory zní. Věřme jen, že to neslouží k tomu, aby nás to v republice rozbíjelo na více táborů, než je zdrávo. Nejednotný národ je snadná kořist. Koho? Všech kolem. EU počínaje i konče. 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Soňa Holcová 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 13 147,00 Kč
Vybráno 37.56%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 667 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
53 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.