17-listopad
17.11.2016
Kategorie: Historie

Co vlastně znamená: Nejsme jako oni!

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ

V roce 1989 občané všech vazalských států Stalinem založeného socialistického bloku konečně “dostali odvahu” (dle všech současných poznatků za režie StB) vyjít do ulic a vymoci si na totalitní nomenklatuře alespoň základní lidská práva, která jim byla po celou dobu vlády rudých soudruhů moci upírána. Je pravdou, že hlavním impulsem těchto akcí nebyla najednou nalezená hrdinská odvaha nějakých protirežimních bojovníků, kteří by komunistům vyhlásili otevřenou válku, ale geniální politika amerického presidenta Ronalda Reagana, který díky svému projektu hvězdných válek konečně dostal ruského medvěda na kolena a poplašil kremelské politbyro natolik, že vyvěsilo bílou vlajku jménem perestrojka.


Myslím, že dodnes ti nejkovanější zasloužilí bolševici nechápavě kroutí hlavou jak se jim to malé povolení uzdy koncem 80. let minulého století vymklo z rukou a v bezesných nocích spílají Gorbačovovi za konec éry poklidného podřimování na stranických sjezdech, neustálého překonávání cílů pětiletých plánů, odměňování zasloužilých úderníků, rozjásaných prvomájových průvodů a opojné absolutní moci, jenomže – chyběly dolary, chyběly technologie, chyběly dámské vložky i toaletní papír. A pokud se Rudé Právou používalo více na záchodcích než na schůzích KSČ, to se pak vysněný, sociálně spravedlivý komunistický stát buduje velmi těžko.

I u nás tedy došlo k určitému společenskému pohybu. Zatímco občané západní části Berlína se již pomalu začali seznamovat s pýchou dederónského automobilového průmyslu jménem Trabant, na který obyčejný pracující v NDR čekal i několik let v potupném pořadníku, také naše náměstí se začala plnit prvními odvážlivci s trikolórou na klopě. Ortodoxní senilní vůdcové z ÚV KSČ chtěli okamžitě povolat na svoji obranu vyzbrojené pluky Lidových milicí, věrné tankové prapory i elitní komanda pro boj s vnitřním nepřítelem, avšak pragmatická a sovětskými tajnými službami poučená skupina bolševických realistů ometálované strejce rychle uklidila do politického důchodku.

Iniciativy se tedy chopila sametová divadelní skupina Václava Havla a jeho kamarádů z vyšších pater Charty 77, důstojníků STB, poradců KGB a najednou “upřímně” spolupracujících špiček KSČ. Vše bylo podřízeno jedinému – sebrat komunistům moc takovým způsobem, aby o ni vlastně nepřišli. Proto se hlavním mottem celé revoluční frašky stalo heslo: “Nejsme jako oni!”

Bylo to velmi jednoduché a dobře připravené. Lidu byl předhozen obětní beránek Štěpán, který si ve své VUMLem zdegenerované šedé kůře mozkové nedokázal rychle vykalkulovat beznadějnost situace, vybrat správnou stranu barikády a chtěl lidovým milicionářům plnit zásobníky samopalů ostrými náboji. Stal se tak jediným odsouzeným československým komunistou,jehož uvěznění mělo před očima veřejnosti smýt veškeré hříchy KSČ za zvěrstva páchaná po celou dobu její totalitní krutovlády. Takže výše uvedená revoluční úderka poslala jednoho, velmi neoblíbeného a nadutého papaláše na pár měsíců do fešáckého kriminálu. Co však ostatní?

Lidu byly předhozeny cukrátka v podobě televizních mýdlových oper, asijských džínsů v nově vymalovaných obchodech, české edice časopisu Playboy a přestříhaných drátů na hranicích. Část národa návnadu bohužel spolkla i s navijákem. Pravda a láska zvítězila, občanu hry nepoznané umožnila, bolševika však netrefila.

Naše vlast se díky dlouho utajované dohodě mezi komunisty z KSČ a komunisty nasazenými do Charty 77, pod taktovkou tajných služeb ČSSR i SSSR, nikdy se starým totalitním režimem nevypořádala. Bohužel už dnes se ukazuje jaká to byla chyba a za co vlastně Havel prodal svoji disidentskou čest. Všechny státní úřady, soudy, orgány moci výkonné i zákonodárné jsou prolezlé bývalými nomenklaturními kádry KSČ. Většina znárodněného bohatství skončila v soukromých rukou bývalých soudruhů ředitelů a tajemníků, kteří za pomoci soudruhů bankéřů zprivatizovali všechny jen trochu konkurenceschopné provozy, o kterých měli informace z první ruky, aby je buď vyždímali na troud nebo prodali lukrativnímu zájemci z dříve znepřátelené strany hranic, popřípadě dodnes sedí za tučnou odměnu ve správních radách.

Avšak ani to dnes rudým gardám nestačí. Nemálo na tom, že mají svoje lidi ve všech parlamentních politických stranách, nemálo na tom, že přes zákon o zákazu hnutí a spolků propagujících potlačování lidských práv a svobod si na ulici Politických vězňů sídlí naprosto legální pokračovatelka totalitní komunistické strany, nemálo na tom, že její představitelé zcela veřejně a bez trestu vychvalují masového vraha Gottwalda a jeho krvelačné praktiky vyhlazování nesouhlasící části národa. Drzost bolševiků však nezná mezí.

Místo, aby v politickém ústraní sepisovali svoje utopistické bláboly o sociálně rovné společnosti a byli rádi, že s nimi národ nezatočil jako oni se svými odpůrci po roce 1948. Místo, aby byli rádi, že nemusí potupně umírat v lágrech, emigrovat do KLDR či odevzdávat svoje majetky novým mocipánům, místo toho se naši současní neokomunističtí vůdcové roztahují ve Strakově akademii, jejich zvrácené myšlení je respektováno jako relevantní politický směr, jejich touha po moci je vykládána jako naprosto normální prvek demokracie. Kde to proboha jsme?

Bohužel mají dnes silné spojence v celé EU. Sobotkova sociálně demokratická plutokracie s mimikry Svědků Burešových stále oslovuje více jak polovinu našich spoluobčanů. Občanů, kterým nevadí oslavné ódy soudruha Filipa na Gottwaldův socialismus, manifestace bolševického dorostu pod rudými prapory se srpem a kladivem, Sobotkovy veletoče názorů, Zaorálkovy demagogické teze, Babišovy lži a …. mohli bychom pokračovat do nekonečna.

Jak dlouho jim to ještě budeme tolerovat, než konečně pošleme otevřeně tyto lidi kam patří? Jenomže my stále nejsme jako oni. Proto dnes toto pravidlo poruším poopravenou citací z fimu Pelíšky: “Bolševici všech zemí, běžte už konečně do prdele!”

(Mírně aktualizovaný text z archivu autora, r. 2008)

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč, František Dvořák 300,- Kč, Ivana Stupková 500,- Kč, Růžena Neuwirthová 200,- Kč

Celkem za měsíc: 48 492,60 Kč
Vybráno 138.54%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 21 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
62 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.