17-listopad
17.11.2016
Kategorie: Historie

Co vlastně znamená: Nejsme jako oni!

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ

V roce 1989 občané všech vazalských států Stalinem založeného socialistického bloku konečně “dostali odvahu” (dle všech současných poznatků za režie StB) vyjít do ulic a vymoci si na totalitní nomenklatuře alespoň základní lidská práva, která jim byla po celou dobu vlády rudých soudruhů moci upírána. Je pravdou, že hlavním impulsem těchto akcí nebyla najednou nalezená hrdinská odvaha nějakých protirežimních bojovníků, kteří by komunistům vyhlásili otevřenou válku, ale geniální politika amerického presidenta Ronalda Reagana, který díky svému projektu hvězdných válek konečně dostal ruského medvěda na kolena a poplašil kremelské politbyro natolik, že vyvěsilo bílou vlajku jménem perestrojka.


Myslím, že dodnes ti nejkovanější zasloužilí bolševici nechápavě kroutí hlavou jak se jim to malé povolení uzdy koncem 80. let minulého století vymklo z rukou a v bezesných nocích spílají Gorbačovovi za konec éry poklidného podřimování na stranických sjezdech, neustálého překonávání cílů pětiletých plánů, odměňování zasloužilých úderníků, rozjásaných prvomájových průvodů a opojné absolutní moci, jenomže – chyběly dolary, chyběly technologie, chyběly dámské vložky i toaletní papír. A pokud se Rudé Právou používalo více na záchodcích než na schůzích KSČ, to se pak vysněný, sociálně spravedlivý komunistický stát buduje velmi těžko.

I u nás tedy došlo k určitému společenskému pohybu. Zatímco občané západní části Berlína se již pomalu začali seznamovat s pýchou dederónského automobilového průmyslu jménem Trabant, na který obyčejný pracující v NDR čekal i několik let v potupném pořadníku, také naše náměstí se začala plnit prvními odvážlivci s trikolórou na klopě. Ortodoxní senilní vůdcové z ÚV KSČ chtěli okamžitě povolat na svoji obranu vyzbrojené pluky Lidových milicí, věrné tankové prapory i elitní komanda pro boj s vnitřním nepřítelem, avšak pragmatická a sovětskými tajnými službami poučená skupina bolševických realistů ometálované strejce rychle uklidila do politického důchodku.

Iniciativy se tedy chopila sametová divadelní skupina Václava Havla a jeho kamarádů z vyšších pater Charty 77, důstojníků STB, poradců KGB a najednou “upřímně” spolupracujících špiček KSČ. Vše bylo podřízeno jedinému – sebrat komunistům moc takovým způsobem, aby o ni vlastně nepřišli. Proto se hlavním mottem celé revoluční frašky stalo heslo: “Nejsme jako oni!”

Bylo to velmi jednoduché a dobře připravené. Lidu byl předhozen obětní beránek Štěpán, který si ve své VUMLem zdegenerované šedé kůře mozkové nedokázal rychle vykalkulovat beznadějnost situace, vybrat správnou stranu barikády a chtěl lidovým milicionářům plnit zásobníky samopalů ostrými náboji. Stal se tak jediným odsouzeným československým komunistou,jehož uvěznění mělo před očima veřejnosti smýt veškeré hříchy KSČ za zvěrstva páchaná po celou dobu její totalitní krutovlády. Takže výše uvedená revoluční úderka poslala jednoho, velmi neoblíbeného a nadutého papaláše na pár měsíců do fešáckého kriminálu. Co však ostatní?

Lidu byly předhozeny cukrátka v podobě televizních mýdlových oper, asijských džínsů v nově vymalovaných obchodech, české edice časopisu Playboy a přestříhaných drátů na hranicích. Část národa návnadu bohužel spolkla i s navijákem. Pravda a láska zvítězila, občanu hry nepoznané umožnila, bolševika však netrefila.

Naše vlast se díky dlouho utajované dohodě mezi komunisty z KSČ a komunisty nasazenými do Charty 77, pod taktovkou tajných služeb ČSSR i SSSR, nikdy se starým totalitním režimem nevypořádala. Bohužel už dnes se ukazuje jaká to byla chyba a za co vlastně Havel prodal svoji disidentskou čest. Všechny státní úřady, soudy, orgány moci výkonné i zákonodárné jsou prolezlé bývalými nomenklaturními kádry KSČ. Většina znárodněného bohatství skončila v soukromých rukou bývalých soudruhů ředitelů a tajemníků, kteří za pomoci soudruhů bankéřů zprivatizovali všechny jen trochu konkurenceschopné provozy, o kterých měli informace z první ruky, aby je buď vyždímali na troud nebo prodali lukrativnímu zájemci z dříve znepřátelené strany hranic, popřípadě dodnes sedí za tučnou odměnu ve správních radách.

Avšak ani to dnes rudým gardám nestačí. Nemálo na tom, že mají svoje lidi ve všech parlamentních politických stranách, nemálo na tom, že přes zákon o zákazu hnutí a spolků propagujících potlačování lidských práv a svobod si na ulici Politických vězňů sídlí naprosto legální pokračovatelka totalitní komunistické strany, nemálo na tom, že její představitelé zcela veřejně a bez trestu vychvalují masového vraha Gottwalda a jeho krvelačné praktiky vyhlazování nesouhlasící části národa. Drzost bolševiků však nezná mezí.

Místo, aby v politickém ústraní sepisovali svoje utopistické bláboly o sociálně rovné společnosti a byli rádi, že s nimi národ nezatočil jako oni se svými odpůrci po roce 1948. Místo, aby byli rádi, že nemusí potupně umírat v lágrech, emigrovat do KLDR či odevzdávat svoje majetky novým mocipánům, místo toho se naši současní neokomunističtí vůdcové roztahují ve Strakově akademii, jejich zvrácené myšlení je respektováno jako relevantní politický směr, jejich touha po moci je vykládána jako naprosto normální prvek demokracie. Kde to proboha jsme?

Bohužel mají dnes silné spojence v celé EU. Sobotkova sociálně demokratická plutokracie s mimikry Svědků Burešových stále oslovuje více jak polovinu našich spoluobčanů. Občanů, kterým nevadí oslavné ódy soudruha Filipa na Gottwaldův socialismus, manifestace bolševického dorostu pod rudými prapory se srpem a kladivem, Sobotkovy veletoče názorů, Zaorálkovy demagogické teze, Babišovy lži a …. mohli bychom pokračovat do nekonečna.

Jak dlouho jim to ještě budeme tolerovat, než konečně pošleme otevřeně tyto lidi kam patří? Jenomže my stále nejsme jako oni. Proto dnes toto pravidlo poruším poopravenou citací z fimu Pelíšky: “Bolševici všech zemí, běžte už konečně do prdele!”

(Mírně aktualizovaný text z archivu autora, r. 2008)

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Věra Vladyková 290,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Eco Bau 500,- Kč, MUDr. Štefan Ridzoň 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Nikola Bornová 250,- Kč, Tomáš Foldyna 1003,08 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 5 676,08 Kč
Vybráno 16.21%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
62 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.