cor_TITVIRPENIÍZE
31.3.2020
Kategorie: Společnost

Co přijde, bude horší…

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Momentální situace se jeví být velmi nepříjemnou. Covid-19 se šíří vcelku systematicky po celém světě, zasahuje zdraví, soukromí, pracovní povinnosti, ekonomiku, mediální prostředí. Vstupuje do politiky. O jeho vzniku a uvedení do provozu se vedou diskuse, existuje mnoho verzí a možností od čistě přírodní, kterou prosazují především američtí odborníci, až po zjevně připravené a předurčené k určitému účelu. Pokud však vypustíme myšlenky na možné odpovědi spojené s otázkami týkajícími se těchto úvah, i tak se musíme zamyslet nad tím, co vše to způsobí.

Covid-19 způsobil už nyní obrovské ztráty. Nikoliv jen na životech, tam bychom mohli srovnat jeho statistiky s nám tolik známou chřipkou a zjistili bychom, že chřipka výrazně vede. Jen ji lépe známe, naučili jsme se s ní žít. Pokud umře člověk na chřipku, nemá to tak dramatický průběh, ale konec je stejně fatální. Není třeba zlehčovat brutalitu nového koronaviru, na druhou stranu se začíná zdát, že jde o solidní kšeft. Chřipka každoročně postihne mnohem větší množství lidí a následkem jejího působení jich také více zemře. Covid-19 je novinkou, je mu tedy věnována větší pozornost. Navíc měl drsný nástup a solidní propagaci. Dokonce je kolem něj kriminální zápletka, protože se objevil na více místech před lokalizací v Číně. Nicméně to podstatné se na něm mimo zdravotních dopadů s následkem smrti týká i jiných věcí.

Celé to divadlo kolem něj je totiž výrazně větší, než by bylo třeba. Disciplína samozřejmě napomáhá udržet plochou křivku nemocnosti a ulevit někde přetíženým nemocnicím. To se týká naší republiky, jinde to pojali trochu odvážněji a bojují s raketovým nárůstem. Takže si můžeme říct, že to tu děláme dobře. Záleží na úhlu pohledu. Otázkou však zůstávají dopady toho všeho, co se dělá vítězství nad nákazou, která s většinou populace v podstatě nic neudělá. Kdo si myslí, že cca 3000 oficiálně nakažených je realita, ten se velmi mýlí. Řada lidí onemocnění ani pořádně nezaregistruje a většina z těch, kteří mají horší průběh, by po podání nějakého běžně dostupného léku po třech dnech byla z nejhoršího venku. Nějaký lék je samozřejmě široký pojem. Pár druhů se zkouší a je zajímavé, jak opatrně v dobách předstírané války se k tomu přistupuje. Pokud umírají lidé, je třeba bezodkladně zkusit používat to, co je k dispozici aspoň u těch nejtěžších případů a následky či vedlejší účinky hledat poté, až se pacienti zachrání. To se až na jeden případ neděje.

S dopady epidemie bojujeme i na jiném poli než zdravotním. Vir ukončil období rozmachu a srazil hodnoty akcií, kvalitu života a perspektivu hospodářského růstu na nulu. Bohaté státy si s následky možná poradí, kolik takových ovšem je. Už nyní jsou ztráty astronomické. Velké společnosti budou státy chránit, některé projdou určitou transformací a ty nejschopnější se i očistí od mnoha závazků, takže opět zvítězí globální hráči. Střední firmy už nyní těžko bojují, protože se na mnoha místech zastavil život tolik potřebný pro jejich existenci. Propustí se zaměstnanci, nastaví nouzový režim a čeká se. Nejhůře na tom jsou ti nejmenší. Pokud nepočítají se zadními vrátky, mají nyní přímo existenční problémy. To se týká soukromého sektoru. Aktivita vlády v podobě dohadů s bohatým a vládnoucím bankovním sektorem trvá dlouho, návrhy pouze odložených nájmů s pozdější splatností jsou výsměchem.

Podobné to je například se silniční daní. Něco odložit znamená vymáhat to později v plné výši. Kde na to firmy i jednotlivci vezmou, když budou muset znova rozeběhnout výrobu a obchod? Plno zaměstnanců je doma, často to pojali jako dovolenou. Jejich zaměstnavatelé přesto hradí zdravotní a sociální odvody. Přitom práce stojí. Potřebujete partu 60ti lidí včetně stavební techniky? Můžeme je během dvou dnů poslat na stavbu, tedy pokud je zaplatíte. Stát totiž částečně přestal pracovat, zadané zakázky řada firem s odvoláním se na fluktuaci či na úprk především ukrajinských pracovníků do své vlasti neplní. Řeklo by se, že kdo teď lidi má, může vydělávat. Omyl. Už nyní jsme v situaci, kdy úředníci spí a soukromé firmy nemají co investovat, takže není tzv. do čeho píchnout. Stojí i technika, za kterou je třeba hradit splátky úvěrů a leasingů.

Každý další den vládních opatření bude stát existenci desítky firem a živnostníků. Slibované úvěry na restart pouze navýší procento dlužníků, v systému se ztratí mnoho peněz, které zaplatí právě soukromníci. A navíc na ně nedosáhne každý. Je třeba začít prodávat, ale musí být komu. Takže rozeběhnutí výroby je jedna věc, druhou je odbyt. Kde na to lidé vezmou? Státní zaměstnanci jsou zatím v pohodě, soukromý sektor už teď mele z posledního. Ať už pracovníci, tak i zaměstnavatelé. Ne všichni, ale značná část. Teď se projevuje dosavadní nenažranost státu více než kdykoliv před tím. Stanovení minimálních mezd navyšujících odvody, řada daní, skutečně vysoké nájmy, drahé energie, vodné a stočné (za to mohou politici prodejem zahraničním společnostem). To vše tlačí podnikatele dlouhodobě k zemi a teď se to dopadá nejvíce. K tomu extrémní množství restrikcí a dosud katastrofální dotační politika zvýhodňující pouze některé. Také systém zadávání státních zakázek pouze spřáteleným firmám nyní právě ukazuje, jak se štěpí zisky. Tzv. řetězení při práci na státních zakázkách je důsledkem toho, že je získávají velké společnosti, ovšem s nedostatečným personálním zajištěním, a velkou část činností stejně odvedou ti menší, ovšem za daleko méně peněz. Takže velké firmy přežijí, mají dostatečný polštář, ti malí mají už teď obrazně hlad.

Koronavir však dokázal ještě jednu věc. Tou je odvedení pozornosti od politických řešení. I přes krizi je na vládě k jednání připraveno manželství homosexuálů, měla se řešit Istanbulská úmluva, spustil se Velký bratr nazvaný Chytrá karanténa, EU se vrátila k pokračování importu migrantů, kterým dala privilegia v podobě volné pohybu přes hranice, Němci se připravují k drancování Itálie po vzoru toho minulého v Řecku a zkusí to i u dalších států. A za dveřmi je Zelený úděl pro Evropu a snaha navýšit vliv Evropské komise v porovnání s národními vládami, přestože EU prostě v době potřeby nefunguje. Ekonomika dostane zabrat všude, ale Evropu pošle do kolen a jen dvě tři země to ustojí s klidem. I když sebevražda hessenského ministra financí může být varováním, že to nemusí být pravda ani u bohatých sousedů. Jeho smrt je možná hlubokým zatětím sekyry do falešné propagandy. Důsledky epidemie budou katastrofální, a ten, kdo ji vyvolal, to předvídal. V době takovýchto krizí se ještě více rozevírají nůžky mezi chudými a bohatými, mezi mocnými a podřízenými. Jsme toho svědky v přímém přenosu.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2020: *****

Vladimír Pospíšil 800,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jiří Sika 500,- Kč, Ernest Wachtl 30,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jakub Malinovský 36,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Sabo 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Marie Kouklíková 300,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Jan Dočekal 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 12 721,00 Kč
Vybráno 36.34%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 2 664 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,40 out of 5)
Loading...
loading...
36 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.