Člověk v tísni v tísni. Čas na malou oslavu

Člověk v tísni se v Rusku dostal do tísně. Byl vykopnut. Prozápadní média pohoršeně oprášila své tradiční předtištěné mantry o strašné ruské totalitě a náš domorodý pomocník ministerstva zahraničí USA Petříček si rozhořčeně předvolává ruského velvyslance. U nás doma to vidíme v kapánek jiném světle. My jsme tu radostnou událost oslavili.

Protože život je plný ústrků a takovýchto drobných radostí se v něm vyskytuje příliš málo na to, abychom je ponechávali nepovšimnuté. A zvláště v tomhle podělaném čase. K jehož vzniku lvím podílem přispěli a stále mohutně přispívají právě instituce typu Člověka v tísni. Instituce, které pod maskou něčeho zdánlivě nevinného nebo dokonce chvályhodného často provozují věci, které by jako chvályhodné či nevinné označil asi pouze plod incestního poměru obecního idiota a televizní rosničky po lobotomii, Respekt, Česká televize nebo současný loutkový ministr zahraničí.

Jako „podělaný čas“ definuji současný stav, kdy právě Člověk v tísni, Nadace otevřené společnosti nebo Evropské hodnoty ruku v ruce s evropskými politiky a novináři soustavně a cíleně vytvářejí svojí činností společenskou atmosféru. Významným způsobem se podílejí na tom obrovské tlaku, kterému jsou občané států Evropské unie každodenně vystavováni, kterou jejich guru Havel kdysi definoval jako „blbou náladu“, a který je má zformovat do nového tvaru. Tvaru, který by těm, co onen tlak vytvářejí více vyhovoval. Aby ti ze spodku a středu pyramidy snadněji, bez otázek a nejlépe radostně přijímali všechno to nové, co pro ně bylo nachystáno těmi z jejího vrcholu.

Těmi, jak je nám neustále zdůrazňováno, moudrými a velice vzdělanými patriciji, kteří nejlépe vědí, co nevzdělaní a hloupí plebejci chtějí.

A tak se na nás neustále právě i prostřednictvím takzvaného neziskového sektoru, jenž je ve skutečnost proklatě ziskový, valí záplavy propagandy, lží a dezinformací. Média zcela nekriticky a jako bernou minci přebírají zjevně tendenční a účelová stanoviska tak obskurních organizací, jako je na příklad rozhlasovým moderátorem Xaverem nedávno „zpopularizovaný“ Nadační fond české žurnalistiky a jeho hlásná trouba server Hlídací pes.

Všichni do jednoho jsou tihle apologeti „demokracie, občanské společnosti a lidských práv“ nějakou měrou placeni ze zahraničních zdrojů a sledují nějaké konkrétní, zhusta velice ziskové cíle. Na demokracii i lidská práva přitom sere pes. I ten hlídací. Kdyby u nás byly zákony co k čemu, jako třeba v USA nebo v Rusku, tak by všechny tyto organizace musely být označovány jako „zahraniční agenti“ .  Čehož rozumným účelem je jasně identifikovat tyto subjekty jako něco, co může jakoukoliv svou, ať už zjevnou či skrytou činnost, provozovat v cizím zájmu.

A ke všemu, co pochází z tohoto zdroje je tedy třeba přistupovat velice opatrně. A vážit a zkoumat to poněkud více. Opak je bohužel pravdou. Cokoliv, co vypadne z Evropských hodnot, Hlídacího psa, Organizace na pomoc uprchlíkům nebo Člověka v tísni, ať se jedná o sebevětší kravinu nebo jasnou účelovou manipulaci, je okamžitě vcelku a bez výhrad přebíráno médii i politiky a šířeno jako slovo boží. A jako něco, co bych měl bez otázek akceptovat, přijímat, přizpůsobovat se tomu a hlavně to také ihned šířit a velebit.

Samotní Člověci v tísni to okomentovali tak, že tento krok očekávali a vyjádřili podiv nad tím, že to trvalo tak dlouho. Což mi přijde jako poměrně realistický přístup. Když dlouho a poměrně hodně škodím někde v cizí zemi, tak je skutečně rozumné něco takového očekávat.

A je vyjádřením dostatečné vnitřní síly takového státu, když dokáže činnost podobných škůdců působících v cizím zájmu  na svém území zarazit. Můžeme jen tiše závidět. Rusko se díky tomu nestane lepším, ale na jeho cestě k lepší a svébytně ruské budoucnosti tím ubude jedna z překážek.

Protože všichni dobroserové typu Člověka v tísni, co se domnívají vlastnit patent na dobro, demokracii a lidská práva a kteří se pod nejrůznějšími zástěrkami snaží dosud „necivilizovaným“ nezápadním národům tyhle svoje univerzální západní patenty vnutit hlava nehlava, takovou překážkou nutně jsou.

A to nemluvě o samotném velice pochybném obsahu těchto patentů, které začíná odmítat čím dál větší množství občanů i v západních zemích.

Mám z toho prostě radost. Že se najde stát, který tyhle zhoubné maskované cizí parazity nestrpí a dokáže se jich razantně zbavit. Slovy hlavního Člověka Pánka tím chce Rusko „zadusit vlastní občanskou společnost, odříznout ji od informační a morální podpory a od kontaktů v zahraničí“ . Tak určitě.

My tady u nás na vlastní kůži už docela dlouho zkoušíme, co to v praxi znamená, když nějaký stát nedokáže pod rouškou naprosto prázdného pojmu „občanská společnost“ svoje občany dostatečně „odříznout od informační a morální podpory a kontaktů v zahraničí…“ . A po mém soudu je to naprostá tragédie. Takže nezbývá než Rusům závidět, že mají ve svém čele někoho, kdo je k takovým nezbytným sebezáchovným krokům ochoten.

Kdyby se Člověk v tísni věnoval výhradně dobrovolným humanitárním projektům a nebyl profesionální prodlouženou rukou nejrůznějších politických a jiných zájmů, tak by se mu podobné věci nestávaly. Kdo seje vítr, sklízí občas bouři.

Přemítám, jak by asi Rusové reagovali, kdyby se jim Pánkovci taky usadili ve školách a pokoušeli se jejich dětem tlačit do hlavy to, co už zcela běžně tlačí do hlav českým dětem v rámci ideologického indoktrinačního projektu Jeden svět na školách.

Já se Rusům vůbec nedivím, že ve své zemi americkou Nadaci otevřené společnosti, americkou Nadaci na podporu demokracie, ukrajinský Světový kongres Ukrajinců, bůhví čího vlastně Člověka v tísni a podobné „šiřitele demokracie“ nechtějí. Mají svých starostí dost a jestli něco určitě nepotřebují, tak aby jim podobné účelové zahraniční spolky svou pochybnou činností nějaké přidávaly.