1b
8.8.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Cítím hlubokou bezmoc, vztek a smutek zároveň

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (67 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

PETR STEFANEC

Včera jsem s manželkou a dětmi navštívil koupaliště Plivátko v Dubí. Otřesný zážitek, který jsme zažili mne přesvědčil o tom že soužití majority s minoritou je už přes všechny snahy, prohlášení a další kecy nemožné.

Konflikt se odehrál v dětském brouzdališti. Pro ty kdo nevěří, znova píšu v dětském brouzdališti. Začátek byl banální jak už to tak v dnešní době bývá. Takzvané bílé děti a romské děti si prostě v brouzdališti hrály jak umí. Nevím jak bych je jinak rozlišil, protože do dneška pro mne byli jen jedny děti a lidi jsem rozlišoval jen na dobré a špatné. Pak jedno romské dítě, věřím že nechtěně, začalo topit dítě takzvané bílé. Matka bílého dítěte přiskočila, dítě co topilo její dítě chytla, odstrčila a zvedla svoje dítě. A tím to mělo skončit.

Bohužel, neskončilo. Matka romského dítěte přiskočila, kromě sprostých a samozřejmě rasistických nadávek, začala opravdu hodně brutálně bít matku topeného dítěte, rány střídalo brutální tahání za vlasy. Během toho zmatku jeden obyčejný mladý muž, podotýkám úplně obyčejný, vůbec žádná vazba, a jak jsem se později dozvěděl nebyl dokonce ani známý těch napadených, vběhl do bazénu a snažil se napadené ženě pomoci.

V tu chvíli už v bazénu mezi ještě pár dětmi, které nechápali co se děje, křičely a brečely, byly naběhlé dvě romské ženy a dalších šest romských chlapů. Ženě se v tu chvíli podařilo z bazénu utéct a všech těchto minimálně 7 lidi začalo brutálně bít kluka, co se ženě snažil pomoci, a když píšu brutálně, tak mi věřte, že to bylo opravdu strašlivé, protože od té chvíle jsem to vše viděl asi že tři metrů, předchozí děj jsem viděl z větší dálky, ale běžel jsem k místu, protože tam byla moje žena a jedno z mých dětí.

38670961_971616943008286_7455441984606437376_n-678x381

 

Připadal jsem si jak v tranzu a nejdřív mne napadlo, že poběžím pro zbraň a vystřelím a pomůže to, ale najednou jsem viděl toho kluka v krvi jak ho řežou a byl tam v tu chvíli jenom on a těch 7 hrdinu navíc, jak na potvoru jsem 9 plasmusku nechal v autě. Jako by zdálky slyším moji ženu: “Peťo, běž tam, oni ho zabijou!” a já, kterej se v životě pral asi pětkrát, z toho jsem dvakrát slušně nafasoval, jsem jak v takový mlze viděl obličej toho kluka, jak je tam sám a najednou jsem věděl, že tam musím i kdyby mne dobili jak jeho.

Běžím tam, křičím nechte ho, snažím se ho vytáhnout z pod nich, najednou už kolem sebe vidím plavčíka a pár dalších takzvaně bílejch chlapů. Přestávají ho najednou mlátit, většina někam zmizí, nevím jak je to možný, ale najednou vidím normálně, kdybyste všechny co ho mlátili postavili přede mne nedokážu je popsat, vidím toho kluka – krvavě potrhanej, bez zubů, ale žije. Bazének plnej jeho krve, já ruce a nohy taky od jeho krve.

Nechápu nic, jak v tranzu se jdu osprchovat, najednou už se objevuje policie. Tábor jakože bílých pravdivě popisuje situaci, moje žena co to viděla od úplného začátku, popisuje taktéž. Romská žena, co konflikt začala je přítomna, popisuje zcela lživě celou situaci. Probírá mne to z letargie, začnu řvát na celé kolo proč lže, policista mne div nezatkne, ale když mu říkám, že jsem byl první kdo skočil pomoci tomu klukovi, pochopí situaci a uklidní mne i sebe.

Mám pár přátel mezi Romy, Vietnamci a i dalšími. Jestli se vám po zveřejnění tohoto pravdivého příběhu nelíbí, že po dnešku už budu dělat rozdíly, odebere si mne z přátel. Tolik zloby, výhrůžek a nadávek, co se dneska sešlo na moji rodinu děti a okolní přihlížející, už nejsem ochoten tolerovat. Přísahám na vše a všechny co mám rád, že co jsem napsal je nepřibarvená pravda. Nejsem žádnej hrdina, je mi zle ještě teď při pomyšlení, že jsme mohli se ženou dopadnout jako ten mladík. On hrdina je, udělal co bylo správné, doufám, že se někdy ještě uvidíme, při odjezdu záchranky se na mne podíval a poděkoval, v tu chvíli jsem se na vteřinu cejtil strašně dobře.

Ještě se omlouvám za pravopis, jsem pořád v težkejch emocích a navíc telefon to dělá někdy sám. Podepisují se celým svým jménem, aby nikdo nebyl na pochybách, že je to jenom anonymní. Petr Stefanec

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2018: *****

Rudolf Roedling 1000,- Kč, Jan Klíma 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ladislav Adamec 500,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Jakub Malinovský 111,11 Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Miroslav Meder 300,- Kč

Celkem za měsíc: 4 611,11 Kč
Vybráno 13.17%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
240 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.