socialstat
21.4.2017
Kategorie: Ekonomika

Čiň (sociálnímu) státu dobře, jen si pak nestěžuj, až se ocitneš v pasti

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Ano, důchodový systém už dávno není náš největší problém. Až to “praskne”, politici prostě vyhlásí, že se důchody zredukují, zvýší se daně a zvedne sociální pojištění. To vše pod argumentem, že 5% lidí se o sebe nepostará, tak to musí udělat těch 95% zbylých prostřednictvím státu, protože stát je jediná záruka „té správné“ (vynucené) solidarity mezi generacemi, společenskými třídami  a – však uvidíte brzy sami. Tam ale problém nekončí, on tam – bohužel – začíná.

Podle ideologie sociálního státu je zdravotnictví švédský stůl, kde je vše “zdarma z ústavy.” To nikoho nemotivuje k prevenci, protože “stát se o mě přece zadara postará, tak co bych hubnul, nekouřil, hýbal se nebo šel včas na kolonoskopii (mimochodem, konkrétně mě pravděpodobně právě kolonoskopie zachránila život a Vám ušetřila dost nákladů spojených s mým postupným umíráním).” Každý odpovědný lékař Vám řekne, že odhadem 70-80% nákladů na zdravotnictví vzniká v důsledku nezdravého životního stylu a nemocí, kterým se dá předejít pravidelnou prevencí. Tyto náklady se platí – stejně jako důchody – z přerozdělených daní.

Umělá zaměstnanost je obrovský problém. Na tak malou zemi jako je ČR je cca 900 tisíc státních zaměstnanců prostě moc, a i kdyby potřeba byli, musí si o tom rozhodnout lidé sami. I kdybychom opravdu potřebovali tolik kontroly sami nad sebou, kolik jí dnes je (EET, KH, složitost daňové soustavy apod.), bylo by aspoň jisté, že si uvědomujeme, kolik to (absurdní) divadlo stojí peněz. Mzdy státních zaměstnanců jsou totiž v rámci přerozdělení rozpočtů vyplaceny z peněz, ze kterých by se dalo – za předpokladu rozumného řízení státu namísto sociálního populismu – investovat do vědy, výzkumu, lepšího školství, zdravotní prevence, skutečně funkční rekvalifikace a možná by z nich bylo možné (aspoň trochu) redukovat ten děs schodku na důchodovém účtu.

Ne asi větší, ale mnohem děsivější deficit se odehrává v kapitole školství. Investice do státem organizovaného školství produkují absolventy ve valné většině nepoužitelné pro praxi. Zeptejte se libovolného zaměstnavatele v ČR od Aše až k Těšínu, jakou má s absolventy zkušenost. Školství (a miliardy do něj vložené) se tak podílí na tvorbě front na sociální dávky (všech možných typů) mnohem víc než celý ten “divoký, nebezpečný a proto povinně státem regulovaný” trh. To znamená, že si vlastně platíme za vznik dalších nákladů, jen v jiné kapitole rozpočtu (a jiného ministerstva).

A v čem je průšvih? No v tom, že tady možná vyhazujeme oknem “jen” jednotky milliard ročně, ale vyhazujeme je s iluzí, že ti mladí pak vydělají na všechny kostlivce ve skříni, které po sobě necháme, až budeme za jejich peníze chvilku v důchodu. Jak se ale mohou vypořádat se stamiliardovými kostlivci v zemi, kde se montují auta a šoupají krabice v logistických centrech s minimální přidanou hodnotou práce a tudíž nízkou mzdou? A stát jim ještě pomůže do finanční závislosti na jeho podpoře vskutku dobře mířeným zdaněním jejich práce, takže si podstatnou část jejich mzdy rovnou zkonfiskuje, aby jim její malou část pak – možná někdy – vrátil. Tím vzniknou 2 věci: stát vypadá jako dobrodinec, přestože je to zloděj, a u svého “sociálního dobrodiní” cíleně vyrobí na státní podpoře závislé jedince, rodiny a komunity, v součtu možná miliony lidí, co potřebují “pravidelnou dávku” (a to doslova). A to je přesně cílem obchodního modelu tzv. sociálního státu: vzbudit závislost na jeho podpoře, protože dokud na něm budete závislí, nikdy se proti němu nevzbouříte v naději, že z něj – potažmo z peněz lidí, které ten stát bezuzdně okrádá – něco málo vypadne.

Závěr? Nevyhnutelný a jednoduchý. Stát, stejně jako církev, je postaven na závislosti a víře jako jejím řešení. Jenže zatímco s církví už máme své zkušenosti, kolik (milionů) lidských životů ta závislost a její léčba vírou v Boha stála v běhu dějin, sociální stát zatím ještě zabíjet nezačal a zatím jen pomalu krade (svobody i majetek). Ostatně není divu, je to z pohledu historie zatím ještě málem “roztomilé mláďátko anakondy”, holobradý nováček na scéně dějin působící (díky reklamě) až téměř neškodně. S tím ale vystačí jen do doby, dokud je Vám – obyčejným lidem – ještě co vzít, dokud máte ještě nějaké svobody a nějaké soukromé peníze. Až dojdou – a ony dojdou – pak přitvrdí. A jeho falešně vykládaná, zkorumpovaná a zločinná “solidarita” zase bude zabíjet po milionech.

A v letošních volbách, ačkoli bych se rád mýlil, k tomu “dni D” budeme zase o pěkný kus blíž, všichni mí dobří rodáci.

ZDROJ: Michal Hájek, Česko 2050

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2019: *****

Ladislav Matoušek 100,- Kč, Miroslav Hlousek 100,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Roman Vašíček 2000,- Kč, Pavel Šubrt 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 400,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiřina Gyárfásová 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Bohumil Loucký 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ludmila Karská 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Milan Tahovský 1001,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. František Žmolil 1000,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Petra Rohlíčková 400,- Kč, Pavel Šána 200,- Kč, Nezn. dárce 220,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Mužík 2000,- Kč, Jana Pejosová 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 200,- Kč

Celkem za měsíc: 19 254,00 Kč
Vybráno 55.01%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 38 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
4 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.