12.3.2015
Kategorie: Společnost

Čím hůře, tím lépe

Sdílejte článek:

KAREL ÁBELOVSKÝ 12|03|2015

… aneb o rozporuplných myšlenkách. A jednou z mnoha, kterou u mne neustále vyvolává současná vládní garnitura, respektive někteří její členové a také její voliči, je i ta, platí-li ustálená rčení a neplatí-li některá rčení třeba i obráceně?

 To vše je tedy logicky i důsledek oné naší snahy a je to v mnoha směrech bezesporu pokrok a úspěch. Ten s sebou ovšem nese i jisté důsledky. A těmi důsledky je nejen snaha o rovnoprávnost, rovné zacházení, o svobodu, ale logicky i snaha o všeobecně platné právo na sebeurčení a všeobecné právo na to mít se lépe. To pak mnohdy přináší konflikty nejen mezi jednotlivci, ale i mezi národy, mezi státy. Mnoho problémů v globalizovaném světě, včetně migrace obyvatel ze zaostalejších zemí, ať už z důvodů ekonomických či třeba politických či jiných, je způsobeno právě i tímto pokrokem, globalizací, a především možnostmi komunikace a také přístupu k informacím. Je otázkou, proč to pak nechápeme a proč například odpíráme toto právo jiným?

 Je asi také pravda, že s posílením všech těchto vymožeností, roste úměrně i oslabení jistých, řekl bych vrozených, tedy nepodmíněných schopností, které nám a před námi jistě i předešlým generacím, připadaly zcela normální. A tak snad i proto každá generace žehrá na rozmazlenost a neschopnost té nové nastupující generace, potažmo pak i na onu “novou” přicházející dobu, nesoucí s sebou pro ně mnohdy nepochopitelné jevy. A to se může projevovat různě, u nás v “Česku” například i nostalgií nad “starými dobrými časy, kdy bylo vše tak “jasné a jednoduché”, dokonce tak jednoduché, že nebylo potřeba se vlastně starat o budoucnost. O vše se postarala a o všem také rozhodla strana a vláda. Pro mnohé to je evidentně dodnes naprosto určující a nepřekonatelné, hraničící s jistým syndromem. Dennodenně posloucháme a čteme jejich nářky. Pokud nemáme problém s pochopením všeho co přináší nová doba, co přináší sám život, proč žehráme nad důsledky, které to s sebou na druhou stranu přináší? Nechápeme-li to, kde bereme právo na to, cokoliv soudit a dokonce o čemkoliv rozhodovat?

ovce

ateo.cz

 Přesto se občas nemohu zbavit dojmu, že platí i ono obrácené “rčení”. Problém, tedy je-li vůbec jaký, lze snad spatřovat v tom, že ztrácíme pud sebezáchovy. Právě ve smyslu ztráty schopnosti rozlišovat co je skutečné dobro a co zlo, co je pravda a co lež. Ztrácíme totiž především schopnost, chápat co je opravdu důležité a co jsou jen pouhé a zbytné “vymyšlenosti” lidí, mnohdy “exaltovaných” lidí “cítících se pouze v ohrožení”, lidí majících strach a chtějících “někam” patřit. Nazývám to “zpovykovaností”, mající vždy nádech hysterie a strachu. Strachu, který bohužel často určuje jen obava o vlastní výhody a vymoženosti. Strachu z osamocení, nutící dotyčného k přimknutí se k davu. Tací se pak logicky neohlížejí na stejná práva jiných lidí, potažmo ani na jejich nesporné právo na život, které u sebe jinak pokládají za naprosto přirozené.

 Projevuje se to třeba tak, že houfně odpírají pomoc těm, kteří to skutečně potřebují, kteří jsou dokonce na životě a na svých ostatních právech skutečně ohroženi, na rozdíl od většiny z nich. A to jak válkou, tak okupací či terorismem, tedy jakýmkoliv násilím. Není v tom skutečně žádný rozdíl. A také se to bohužel projevuje i tak, že si osobují právo “kecat” do života druhým lidem, omezovat je či rozhodovat za ně o tom, co je pro ně dobré a co nikoliv. A bez ohledu na to, že tito lidé jsou právě často jen oběťmi systému, nastaveného právě takovými lidmi. Tak prosté to je a například diskuze o poskytnutí či neposkytnutí pomoci či azylu, o takzvaných “pochopitelných” důvodech odmítaní pomoci, je začasté jen planou a mnohdy i lživou, ještě častěji však jen velmi ubohou a často dokonce nenávistnou obhajobou vlastního strachu a vlastního selhávání. To vše je pak příznačné především voličům stran, které jim slibují, že za ně vše vyřeší a zařídí, a že se o ně postarají. Asi logické, leč naprosto lživé, z mého pohledu dokonce přímo hnusné až zhovadilé.

 Stran, které pak zvyšují výdaje státu naprosto nezodpovědným způsobem. Stran, které díky strachu a také svým nezodpovědným slibům, díky kupování a uplácení svých voličů, ale především pak uplácení státních úředníků, silových a pořádkových složek, justice a soudců například – což můžeme aktuálně sledovat právě nyní – a to vše i přesto, že tito všichni ani zdaleka nepracují tak, jak by skutečně měli. Stran, které z těchto důvodů prohlubují zadlužení země dokonce i v dobách ekonomického růstu. Nebo snad má někdo soudný v této zemi pocit, že soudy a policie pracují rychle, či dokonce nestranně a bezúplatně? Má snad někdo pocit, že všichni tito lidé si skutečně zaslouží, stejně jako sami tito politici, navyšování svých platů? Má snad někdo pocit, že výsledky jejich práce – tedy stav práva, spravedlnosti a bezpečnosti a nálada ve společnosti, to vše ospravedlňují? 

 A je to bezesporu i vina současných politiků, nikoliv jen těch před nimi, jak pokrytecky a lživě neustále opakují! Těch, jejichž minulost je mnohdy velmi úzce spjata nejen s totalitní minulostí, která je v tomto smyslu bezesporu vždy určující, ale také s nedávnou minulostí, kdy rozkrádání a tunelování státu, měli právě jim podobní na svědomí! A je to bezesporu i vina jejich voličů, kteří jim neustále sedají na lep, netušíce, že za vše nezaplatí nikdo jiný, než právě oni. Jednou rukou jim přidají pár set korun, aby jim druhou z kapes vytáhli tisíce.  Dost smutný výsledek neschopnosti a také naivity pravice a odpůrců direktivního a socialistického řízení státu, protože o nic jiného se dnes nejedná. A také neschopnosti individualistů a podnikatelů uvědomit si, že právě zde je potřeba spolupracovat a často i mnohé obětovat, snad právě proto, aby i napříště mohli být těmi individualitami, svobodnými občany a předně slušnými lidmi, kteří se nenechají urážet skutečnými příživníky. Nikoliv jen tupými ovcemi, jdoucími bezmyšlenkovitě a slepě za svým pasákem. Pasákem, který sice nemá ani ponětí, kde se nachází pastva pro ovce, zato přesně ví, kde je to právě pro něj nejsnazší, nejpohodlnější a nejvýnosnější.

ZDROJ: Karel Ábelovský

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2019: *****

Milan Tahovský 1000,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Petr Macura 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Jitka Rytířová 800,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Věra Heyduková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlatimil Běhan 50,- Kč

Celkem za měsíc: 4 255,00 Kč
Vybráno 13.08%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 3 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.