Cesty do pekla jsou dlážděny zodpovědností

Hlavně zodpovědně, říká vláda a experti o zatím stále mlhavě teoretické možnosti posunout v pondělí život v Kocourkově o jedno malé políčko směrem od pracovního lágru k protektorátnímu normálu. Hlavně rychle, říkám nejenom já. 

Předevčírem bylo pozdě a už teď je asi tak dva měsíce po dvanácté. To, co se kolem slíbeného přechodu ze čtvrtého stupně bdělosti, zodpovědnosti a ostružinatosti, jak ve svých protistátních pamfletech s oblibou psával nebožtík pan  Škutina – to je ten, co furt vozil Werichovi to slavné vápno (malý antigenní a kulturní rychlotest) – je už symbolické.

V pondělí se teoreticky můžou milostivě a jen částečně otevřít hospody a spol. a jestli se tak skutečně stane se hospodští a spol. prý dozvědí v neděli odpoledne. Přičemž nejdřív slyšeli, že to vypadá dobře, takže mnohdy za poslední úspory objednávali sudy, knihy a šampóny, aby teď zase slyšeli, že to dobře nevypadá. A že možná ty sudy budou muset zase vylejt do kanálu, protože hospody a spol. zůstanou dál zavřený.

Protože expertům se nelíbí čísla. Který se jim ještě předevčírem líbily.

A takhle to tu funguje od jara. Vláda, sama o sobě těleso tradičně jakékoliv akce neschopné až k pláči, nyní navíc pod zhoubným vlivem vakcínových mafiánů jako je Prymula, vězeňských felčarů jako Kubek a magorů jako Flégr, sérií náhodných zákazů a nařízení ve jménu „boje s nákazou“ ekonomicky i sociálně devastuje společnost.

Jediným viditelným pozitivem toho všeho pak asi je, že se panu premiérovi podařilo splnit předvolební slib daný svým oddaným voličům společně s koblihou a konečně fakt řídit stát jako Vodňanské kuře.

Pomocí armády technokratů, byrokratů, technologů moci, kariérních politiků a dalších netáhel, která v životě nešáhla na práci, která nemají ponětí, co v téhle Horní Voltě obnáší být živnostníkem, která netuší, co znamená živit rodinu z hluboce podprůměrné mzdy a hlavně, kterých se takřka nic ze záplavy kokotin, co od jara vymysleli, nijak netýká.

Kolik z epidemiologů, evolučních biologů, hygieniků, úředníků a politiků asi má hospodu, kolik jejich manželů či manželek přišlo díky vládním sociálním experimentům o i tak mizerně placenou práci, kolika z nich se asi stalo, že zůstali jako rodina bez příjmu, protože oba manželé podnikali třeba ve službách?

Vysoké platy stále chodí pravidelně, odměny za „zvládnutí xté vlny epidemie“ jen prší. To se to pak radí: Hlavně zodpovědně a nic neuspěchat!

A teď, po dlouhé sérii protichůdných zákazů a slabomyslných nařízení popírajících zdravý rozum i sebe navzájem, které neustále přicházely s minimálním předstihem, je to tady zas. Možná rozvolníme, možná nerozvolníme. Prostě zase čekejte až na naše nedělní kouzelný čísla a my vám pak podle toho řeknem. Třeba, že velké řetězce už vydělaly na botách dost a vy se teď smíte taky jako malý, český prodejce botek přidat. Abyste měl na daně.

A nebo řeknem, protože ta opička, co nám na ministerstvu zdravotnictví na kole štěstí půjčeným z Mountfieldu losuje „opatření,“ to prostě vytočí, že všechny prodejny pod 15 000 m2 plochy se definitivně zakazují, protože jsou z epidemiologického hlediska příliš rizikové.

Tohle celý už dávno není o zodpovědnosti.

Je to už jenom o tom, co všechno si ještě necháme líbit. Protože tohle tady, díky tomu, že covid-19 už nikdy nezmizí a navíc budou tutově přicházet jeho kámoši, bude už furt.

To jest nějaká forma zdánlivě pouze hygienické totality. Jejíž tuhost se bude řídit podle „čísel“ a kde se policejní těžkooděnci budou beranidly vlamovat na tajný mejdany svobodomyslných lidí úplně stejně jako se na ně vlamovali za komančů.

Gratuluju, právní státe. Gratuluju, média, že vám to zjevně připadá úplně normální.

První známky toho, že hranice trpělivosti byla překročena, už se ale naštěstí objevují. Třeba jeden hospodský z Kunratic se rozhodl, že už si dál od toho hejna diletantů močit na záda nenechá a prostě otevřel. Protože asi, jak by řekl jeden velice známý klasik, pochopil, že už může ztratit jen svoje okovy.

Hluboce se tomu hrdinovi, vyrazivšímu čelem proti socialistickému zřízení, epidemiologickému fašismu a záplavám poslušných rouškomilů, klaním. A dodávám svůj další oblíbený citát: Jen houšť a větší kapky. My snesem i dvouciferný skóre!