Česko stojí za Izraelem!

No jak se to vezme, Česko nebo jen pár židovských kolaborantů.

Ten článek tří ministrů zahraničních věcí a reakce různých politiků na něj jsou pro nás, řadové občany-voliče, z hlediska získávání nezkreslených informací tou nejvýznamnější událostí, a to za velmi dlouhou dobu. Samozřejmě za jednoho stěžejního předpokladu: že tuto situaci budeme umět správně rozklíčovat.

Přiznám se, že se mi ale do vysvětlování této věci příliš nechce, protože není snadné, ba v rámci krátkého diskusního příspěvku je téměř nemožné. Přesto však, pokud se najde někdo, kdo o tuto otázku projeví zájem, pokusím se o to.

Proc kecate dlouho kolem horke kase. Vse se to da vysvetlit velice kratce. Arabove a obzvalast palestinci, buh vi co je tim mysleno, jsou verbez parasitni, k nicemu potrebna a proto ba je mel Izrael zahnat do toho more, kam je chteli Palestinci sami vyhnat. Nikdy tam nebude mir, pokud tam zije jen jeden Arab. Vyresit arabskou otazku jednou pro vzdy. Endlösung je hezke slovo!

Odpověď pro pana Carlose.

Předně hned na úvod předesílám, že k vlastnímu předmětu sporu Izrael vs. Palestina jsem zcela indiferentní a ani nemám dost informací k tomu, abych si troufl posuzovat, kde leží něco, co by se mohlo označit jako „pravda“; tuto věc nahlížím čistě z hlediska českého, potažmo svého sobeckého zájmu – zájmu řadového českého občana-voliče. Ten popíšu stručně v následujících řádcích, byť nutně jen zkratkovitě a bez potřebných doprovodných rozborů.

Platí, že:

1) Současnou geopolitiku ovládají především dvě nadnárodní mocenské skupiny které spolu navzájem soupeří. Oběma těmto skupinám jde výhradně o vlastní mocenské zájmy, na zájmy kohokoliv jiného (včetně České republiky, samozřejmě) neberou zřetel. Neexistuje tedy z hlediska jejich cíle pro nás vyloženě příznivá varianta.

2) Významné zastoupení v obou těchto skupinách mají židé – to je prosté konstatování skutečnosti, nikoliv výraz mé snahy někoho vyzvednou či naopak dehonestovat. Tento fakt má zásadní vliv v rozdílném postoji vládnoucích skupin k problematice Izraele jako státního útvaru.

3) První skupina (řekněme jí tu pracovně „globalisté“, ať se nepouštíme do nějakých debat o správnosti či nesprávnosti pojmů) chce vládnout světu jako homogenizované entitě prostřednictvím bank a korporací; jejich strategií je proto odstranění států a národů a vytvoření vykořeněné masy ovládaných. Druhá skupina (řekněme jí tu pracovně „přátelé Izraele“) chce ovládat svět z jednoho centra – státu Izrael. „Globalisté“ naopak plánují zničení všech národních států, včetně Izraele.

4) Tyto rozdílné strategie dosažení stejného cíle – světovlády – mají dopad na zásadní rozdíl v metodách, které obě strany používají. Zatímco totiž „přátelé Izraele“ se pokoušení o postupné podřízení představitelů jednotlivých států Izraeli, „globalisté“ usilují o zničení jednotlivých národů takovými procesy, jako jsou masová migrace („Kalergiho plán“), podpora různých menšin, úchylek apod.

5) Způsob, jakým se dorozumívají politici, je jiný, než jak činívají řadoví občané; pro ty bývá proto nesmírně obtížné rozklíčovat, který čin kterého politika (o rozumově regulovaném slovním vyjádření ani nemluvě) vyjadřuje jeho skutečný záměr a který je pouhou hrou. Zde však máme před sebou jednu z mála výjimečných situací, kde politici vysílají signály jedné nebo druhé ze dvou nejvýše položený stran geopolitiky a proto je vyloučeno blafování: politici prostě říkají, ke které z obou výše uvedených skupin se řadí (mrkněte třeba na to, co k případnému „blafování“ na této úrovni teď řekl Cyril Svoboda https://www.lidovky.cz/domov/cesku-pevna-podpora-izraele-slusela-uz-s-nami-nikdo-nepocita-rika-cyril-svoboda.A200526_104848_ln_domov_tmr).

6) A jestliže toto chápeme, pak zde jasně vidíme, kdo se hlásí k tomu, že s podporou jedné mocenské skupiny neoddělitelně podporuje i takové její metody, jako masová migrace, LGBT agenda, placení dluhů cizích států (tzv. „přijetí eura“) či zrušení Benešových dekretů. Toto reálně (reálně, o nějaké hrátky a slovní deklarace nám vůbec nejde) podporují všichni ti politici, kteří se v tomto sporu postavili na stranu Palestiny, byť o to tady přitom nejde. Politici, kteří se postavili na stranu Izraele, naopak výše uvedeným globalistickým metodám reálně odporují.

7) Je možné se zeptat, zda lze toto vztáhnout na všechny politiky. Nelze, pokud existuje pochybnost o tom, že daný politik nemá dostatečné povědomí o zahraniční politice. Rozhodně to však platí pro jakéhokoliv ministra zahraničních věcí (ať už to jsou Schwarzenberg, Zaorálek či Petříček na straně jedné nebo Vondra či Svoboda na straně druhé), samozřejmě prezidenta a předsedu vlády, většinu současných i bývalých europoslanců a mnohé další. Tam, kde si nejsme jisti, je možné dobrat se pravdy další analýzou.

8) Někteří politici, kteří jsou významnými hráči v oblasti zahraniční politiky, ponechali tuto situaci bez komentáře. Je tomu tak proto, že se tak záměrně pokoušejí vyhnout tomu, aby případné vyjádření (které, jak jsem si řekli, nemůže být v tomto případě fingované) neprozradilo to, že pozicím, které na úrovni občanů a kolegů-politiků často navenek obhajují, ve skutečnosti oponují.

Praktický závěr pro mě jakožto řadového českého občana je ten, že se prostudováním toho, kdo se v tomto sporu na kterou stranu postavil, dozvídám, kde skutečně usiluje o zničení naší země migrací a její připojení ke globální euroříši, a kdo nikoliv. A tato informace je pro mě důležitá.

Tolik tedy nesmírně stručně, pane Carlosi; vím, že je to takto naprosto nedostatečné, leč moje psaní už i tak přesahuje rozsah běžného diskusního příspěvku. Pokud ale budete mít nějaké podněty či připomínky, pokusím se na ně v rámci svých omezených znalostí zareagovat.