5.1.2014
Kategorie: Ekonomika

Bude líp?

Sdílejte článek:

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ 05|01|2014

Ale jo, bude líp. Jasně že jo. Protože každá hospodářská krize přeci jednou skončí. Koneckonců statistiky – můžeme-li jim věřit – jasně ukazují, že česká ekonomika už má vrchol své recese za sebou. Podle posledních dat už padá „jen“ o 1,3 %. Takže svým způsobem ono užjelíp. I když trochu svérázným způsobem. Nezaměstnaní by se s tímhle tvrzením asi hádali. Nezaměstnanost, která hospodářský růst vždy kopíruje až s určitým zpožděním, se totiž dosud zhoršuje: Zatímco v roce 2013 připadá na jedno volné pracovní místo 15,1 člověka, o rok dřív to bylo jen 13,1. Ale dejme tomu, že u některých jiných ukazatelů, jako je třeba vývoj průmyslu, maloobchodní tržby a podobně, už dochází k pomalému zlepšení. (Taktně pomlčíme o riziku, že nová vláda by potenciálně mohla vyvíjet víc aktivity, než by bylo zdrávo, a v rámci ní by mohla strkat svůj nechutně dlouhý nos do takových věcí, jako jsou třeba diskriminační daně pro některá odvětví, či dokonce opětovné zavedení DPH u nákupu firemních aut.)

 

 

 

Ale je tu jedno velké ALE. Až dosud jsme se bavili jen o roce 2014, který by měl domácnostem i firmám přinést zlepšení snad po všech stránkách ve srovnání s rokem 2013. Jenomže co když se zahledíme do ještě vzdálenějšího horizontu?

 

Udělejme si na chvíli malou odbočku do období skoro před sto lety, do první světové války. Tehdy už ekonomika fungovala na stejných principech jako dnes. Byly tu akciové indexy, byly tu centrální banky, byla tu i měnová politika centrálních bank. A tehdy, během první světové války, už také lidé věděli, co to znamená opustit takzvaný zlatý standard. Zjednodušeně řečeno, co to znamená nemít peníze kryté zlatem, ale „jen“ důvěrou.

 

Během války německá centrální banka začala tisknout ničím nekryté peníze. Míněno žádným zlatem. Do konce války se takzvaná peněžní zásoba zhruba čtyřikrát zvětšila. Řada lidí měla strach z inflace, ale inflace „překvapivě“ nepřicházela. Naopak se – navzdory válce – velmi dařilo finančnímu trhu. Akciové indexy dosahovaly rekordních hodnot! Jak je to možné?

 

Vysvětlení je překvapivě prosté. Mezi lidmi panovala skepse. Lidé tedy neutráceli. A pokud lidé neutráceli, nemohly růst ceny zboží. Nemohlo tedy dojít k inflaci. Ale natištěné peníze se někam musely „ztrácet“. Ztrácely se právě do cen akcií. Růst akciových indexů nebyl známkou toho, že by se jednotlivým akciovým společnostem tak skvěle dařilo. Byl jen známkou toho, že banky a další velcí investoři levné natištěné peníze investovali do akcií a vyháněli tak jejich ceny vzhůru. Neboli inflace vlastně existovala. Inflace existovala v cenách akcií.

 

A pak válka skončila. Nastalo několikaleté poměrně úspěšné období poválečné obnovy. A jak se mezi spotřebitele navracel optimismus a lidé začínali opět utrácet, začala náhle – s několikaletým zpožděním – růst inflace. V roce 1923 byla hyperinflace v Německu na vrcholu. Se vším, co k ní patřilo: S totálním rozvratem hospodářství, sociálnímu bouřemi a nástupem Hitlera.

 

Není ta paralela do očí bijící? Evropská centrální banka (ECB) v podstatě také v poslední době „tiskne“ nové peníze. Brání se sice nařčení, že jde o tisk nekrytých peněz, peníze jsou prý kryty státními dluhopisy jednotlivých evropských zemí. Ale není to pravda. Respektive tyto peníze jsou „kryté“ státními dluhopisy, které v podstatě nemají žádnou hodnotu. Kdyby je nevykupovala ECB, tím po nich uměle nevytvářela poptávku, a tedy netlačila uměle vzhůru jejich ceny, byly by téměř bezcenné. Takže vytištěné peníze v eurozóně jsou téměř nekryté.

 

V roce 2006 takzvaná peněžní zásoba eurozóny dosahovala přibližně 6 000 000 mil. eur. V roce 2012 to bylo zhruba 9 500 000 mil. eur. Za rok 2013 data ještě nemáme, ale je jisté, že dál rostla. Není to tedy tak děsivý nárůst jako ve válečném Německu a je rozložen do delší doby. Ale tak jako tak růst objemu peněz v oběhu rozhodně neodpovídá mizerné hospodářské situaci eurozóny v krizi.

 

Někteří ekonomové už dlouho varují, že takový tisk peněz nutně musí vést k inflaci. A jiní ekonomové se jim smějí, kde prý ta inflace je? Vždyť momentálně se dokonce Česká národní banka obává deflace! No pardon, tak to je vážně argument jako noha. Zaprvé Česká národní banka s tím má společného asi jako medvěd s iPhonem. Bavíme se o tisku peněz v eurozóně. Zadruhé nikdy nikdo netvrdil, že spotřebitelská inflace může přijít, dokud neskončí krize. Naopak. Lidé jsou teď příliš skeptičtí, jak by se ostatně v době recese dalo čekat. Tudíž neutrácí. Tudíž ceny nemohou růst. Tak jako během první světové války.

 

Ale současné natištěné peníze se někam musí „ztrácet“. Ztrácí se právě do cen akcií. Růst akciových indexů není známkou toho, že by se jednotlivým akciovým společnostem tak skvěle dařilo. Je jen známkou toho, že banky a další velcí investoři levné natištěné peníze investují do akcií a vyhánějí tak jejich ceny vzhůru. Neboli inflace vlastně existuje – v cenách akcií.

 

 

V roce 2014 snad už bude líp. A to bude znamenat, že důvěra obyvatel se obnoví. Budou ochotni začít zase utrácet. Hádejte, k čemu to pak může s odstupem dvou tří dalších let vést? Ne, hyperinflace by neměla být kvantitativně srovnatelná s tím, co zažívalo poválečné Německo – ale to jen proto, že peněz nebylo dosud vytištěno tolik. Zato eurem se už dneska platí na mnohem větším území než tehdy markou. Takže zvýšenou inflací může být postihnuto mnohem víc lidí.

 

Zajímavé je, že po první světové válce v Československu k žádné hyperinflaci nedošlo. Československo naopak v roce 1923, kdy Německo čelilo vrcholu hyperinflace, zažívalo neuvěřitelnou deflaci, tedy propad cen, až o 30 %. Československo totiž tehdy jaksi neplatilo markou. Dnes jaksi neplatí eurem. Až na to, že dneska je skrze zahraniční obchod Česká republika s eurozónou propojena víc než tehdy Československo s Německem. Takže skrze zahraniční obchod se růst cen také mnohem lépe přenáší ze země do země. Takže izolace od požáru je velmi, velmi nedokonalá.

 

Tak co – ještě má někdo chuť na přijetí eura?

 

 

Převzato s laskavým svolením autorky z:  sichtarova.blog.iDNES.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 45 415,80 Kč
Vybráno 129.75%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 5 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.