20151125073540_znasilneni-800x500
20.11.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Britské znásilňovací gangy I.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

DENIS MacEOIN

  • Bývalý britský generální prokurátor ve Sněmovně lordů již v roce 2013 uvedl, že 27 policejních jednotek vyšetřuje nejméně 54 údajných gangů, které jsou zapojeny do sexuálního zneužívání dětí (child sexual grooming).
  • Minulý rok se bývalý pákistánský ministr financí a bývalý víceprezident Světové banky Shahid Javed Burki vyjádřil k zacházení se ženami ve své zemi a řekl, že nízké postavení žen má vážné sociální, demografické, vzdělávací a finanční efekty.
  • Tento problém se do jisté míry odráží i ve Velké Británii, kde muslimské ženy (převážně pákistánského původu) čelí omezením, které jim ztěžují zapojení se do pracovního procesu a získání vyššího vzdělání. Problémem je dokonce i jejich nedostatečná znalost anglického jazyka. – Tyto věci zkoumala dáma Louise Casey ve svém vládním přezkumu příležitosti a integrace v roce 2016.
  • Přinášení pákistánských postojů do Velké Británie, často do segregovaných komunit, slouží pouze k udržení přesvědčení, že ženy jsou podřadné bytosti, které jsou ve všech ohledech podřízeny mužům.

24. července 2018 vydal britský ministr vnitra a poslanec Parlamentu za Konzervativní stranu Sajid Javid příkazy k prozkoumání etnického původu členů mnoha znásilňovacích gangů, do jejichž činnosti se zapojil velký počet tzv. “asijských mužů”, kteří po mnoho let sexuálně zneužívali zranitelné mladé bílé dívky, nebo je prodávali k sexuálním účelům jiným “asijským” mužům. Javidova intervence byla významná, protože veřejně uvedl, že většina těchto mužů je pákistánského původu. Javidův otec přišel do Británie z Paňdžábu, s jednou librou v kapse, stejně jako mnoho dalších pákistánských přistěhovalců. Stal se řidičem autobusu a pak majitelem obchodu s oblečením. Přesto se jeho pět synů stalo plně integrovanými Brity s úspěšnou kariérou podnikatelů, politiků a veřejných činitelů. Jsou to modeloví představitelé druhé generace úspěšných imigrantů, na hony vzdálení od členů gangů. V reportáži o rodině Javidů deník The Timesnapsal:

“Jmenování Javida jako prvního nebílého člověka – a prvního s muslimským pozadím – do čela velkého britského státního úřadu je vyvrcholením rodinného snažení dlouhého šest desetiletí.”

Vzhledem k tomu, že je identifikace etnického původu jako faktoru vážných zločinů ožehavé téma, ukázal Sajid Javid odvahu, že tento krok podnikl jen několik měsíců po svém dubnovém jmenování ministrem vnitra. Kritika ze strany Labouristické strany na sebe nenechala dlouho čekat“Jeremy Corbyn, lídr Labouristické strany, popřel, že existuje nějaký ‘problém’ s pákistánskými muži a sexuálním zneužíváním a řekl: ‘Problémem jsou zločiny páchané na ženách z jakékoliv komunity.'” Sajid Javid si byl dobře vědom, že takové vyšetřování by mohlo být krajní pravicí použito k útokům na Pákistánce a muslimy. Byl obeznámen s dřívějšími zákazy demonstrací vydanými Ministerstvem vnitra a s akademickými studiemi na toto téma, a pak měl rovněž své politické a osobní etnické životní zkušenosti.

Sajid Javid se k vyšetření etnického původu členů znásilňovacích gangů zavázal v dopise labouristické poslankyni Parlamentu za Rotherham Sarah Champion. Rotherham byl prvním městem v Anglii, které ve velkém rozsahu zažilo řádění znásilňovacích gangů, a stalo se dějištěm nejrozsáhlejšího skandálu sexuálního zneužívání dětí v Británii. Téměř před rokem se Sarah Champion dostala pod palbu kritiky, protože se odvážila upozornit veřejnost na skutečnost, že členy gangů jsou převážně Pákistánci.

Poprvé byla Sarah Champion zvolena do Parlamentu v roce 2012, v roce 2015 se stala stínovou ministryní pro prevenci zneužívání. Byla touto funkcí oceněna za svoji práci v oblasti sexuálního zneužívání dětí, když předsedala parlamentní vyšetřovací komisi zabývající se sexuálním zneužíváním dětí. Vyšetřování bylo provedeno ve spolupráci s dětskou charitou Barnardo’skterá zveřejnila závěrečnou zprávu z vyšetřování v dubnu 2014. Bohužel, Sarah Champion musela krátce na to v roce 2016 rezignovat, když se několik poslanců pokusilo sesadit Jeremyho Corbyna z pozice lídra strany. V říjnu roku 2016 byla jmenovánastínovou ministryní pro ženy a rovné příležitosti, což byla role, pro kterou byla velmi vhodnou kandidátkou. V listopadu 2016 zahájila Národní akční plán (Dare2Care), jehož cílem bylo předcházet zneužívání dětí a násilí ve vztazích mezi dospívajícími.

O rok později, 16. srpna 2017, byla po velké kontroverzi přinucena na post stínové ministryně rezignovat. Poslankyní Parlamentu však zůstala. 10. srpna 2017 během rozhovoru pro BBC Radio 4 řekla o velkém znásilňovacím gangu, jehož členové byli právě odsouzeni v Newcastlu upon Tyne, toto:

Ve všech městech, kde se tyto případy staly, tvořili většinu pachatelů britští Pákistánci…. Například včera večer jsem v televizním zpravodajství viděla fotografie osmnácti odsouzených členů znásilňovacího gangu a sedmnáct z nich byli evidentně asijští muži. Bolí mě, že se to děje znovu a znovu a vláda neřeší, co se děje. Je tohle otázka kultury, nebo se snad děje něco nového uvnitř [pákistánské] komunity? Za tento zločin již byly odsouzeny stovky pákistánských mužů. Proč nevyšetřujeme, co se to vlastně děje, a co bychom měli prověřit, abychom to napravili?

Ve stejný den publikoval bulvární deník The Sun článek od Sarah Champion, ve kterém napsala prakticky totéž. Článek vyšel s titulkem: “Britští pákistánští muži znásilňují a vykořisťují bílé dívky a je načase, abychom se proti tomu postavili”. V článku bylo napsáno:

Příliš dlouho jsme ignorovali rasu pachatelů těchto zneužívání a co je ještě horší – snažili jsme se tyto zločiny zamést pod koberec.

Takhle to dál nejde. Tito muži jsou predátoři a jejich společným jmenovatelem je jejich etnický původ.

Musíme se podívat pravdě do očí jako dospělí, ať už je jakkoliv nepříjemná, jinak se stejný scénář bude za šest měsíců opakovat znovu a znovu.

Ironií toho všeho je, že tím, že jsme neřešili etnicitu pachatelů zneužívajících dívky, tak politická korektnost způsobila, že je to teď problém rasismu.

Ačkoliv se od článku Sarah Champion snažila distancovat, stala se díky tomuto článku v Labouristické straně vyvrhelem. Labouristická strana vždy zdůrazňovala svůj odpor proti rasismu – s výjimkou rasismu proti Židům. Skupina poslanců Parlamentu napříč politickými stranami napsala deníku The Sun a článek odsoudila. Přestože Sarah Champion odvážně prohlásila, že “pachatelé jsou zločinci a my se s nimi musíme vypořádat, nevyhýbat se problému, a nebát se toho, že bychom byli nazváni rasisty,”byla nucena 16. srpna 2017 odstoupit z postu stínové ministryně.

Další ironií je, že jiná labouristická poslankyně Naz Shah, která je sama pákistánského původu, se pokusila otupit ostří komentářů Sarah Championbezpochyby správným prohlášením, že téměř 90 % pachatelů sexuálního zneužívání dětí (podle všeho ve Velké Británii) jsou bílí muži. Dodala: “Nemohu přijmout a tolerovat příběh, který démonizuje každého pákistánského muže jako násilníka.” Sarah Champion samozřejmě nemluvila o zneužívání dětí obecně v převážně bílé zemi, ale jen o specifikách situace, v Británii dříve nevídané; nikdy netvrdila, že všichni pákistánští muži jsou sexuální násilníci. Není divu, že sama Naz Shah (která byla zrovna dočasně suspendována z Labouristické strany v souvislosti s jejími antisemitistickými výroky) byla jmenována v červenci letošního roku stínovou ministryní pro ženy a rovné příležitosti, což je funkce, kterou zastávala Sarah Champion.

Poté, co bylo Sarah Champion vyhrožováno smrtí, musela jí protiteroristická policie poskytnout zvýšenou ochranu. Takzvaní aktivisté za lidská práva, které zjevně nezajímají práva malých a dospívajících dívek na severu Anglie i jinde, ji obvinili z rasismu v průmyslovém měřítku.

Sarah Champion nebyla mimochodem první, kdo upozornil na pachatele těchto zločinů. Další poslankyně, Ann Cryer, odhalila detaily o znásilňovacích ganzích ve svém volebním obvodu ve městě Keighly v hrabství Yorkshire již v roce 2003. Když to učinila, tak byla “zesměšněna a označena za rasistku, lhářku a člověka s příliš bujnou fantazií [a] byla nucena si doma nainstalovat ‘poplašné tlačítko’.”

Reputace Sarah Champion byla v rané fázi zachráněna dalšími poslanci. Barry Sheerman, labourista zvolený za Huddersfield – město, ve kterém bylo za stejné trestné činy odsouzeno jen o několik měsíců dříve dvacet osm mužů převážně pákistánského původu – prohlásil, že je to “hanebná a nechutná kampaň proti odvážné a pozoruhodné ženě”. A ještě důležitější bylo, že ji podpořil Sajid Javid (v té době ještě nebyl ministrem vnitra), který na její obhajobu tweetoval“Corbyn udělal chybu, že vyhodil Sarah Champion. Potřebujeme pravdivou diskusi o sexuálním vykořisťování dětí, včetně možné rasové motivace.” Toto své předsevzetí splnil prakticky hned, jakmile se stal ministrem vnitra.

Ačkoli se sexuální zneužívání dětí a mladých dospívajících dívek vyskytuje po celém světě, zdá se, že krize znásilňovacích gangů ve Velké Británii je svým obrovským rozsahem na Západě jedinečná. Bývalý britský generální prokurátor lord Morris z Aberavonu uvedl ve Sněmovně lordů již v roce 2013, že 27 policejních jednotek vyšetřuje nejméně 54 údajných gangů, které jsou zapojeny do sexuálního zneužívání dětí. A zeptal se:

“Je to kolektivní amnézie, která nás učinila slepými k okolnostem, že 27 policejních jednotek vyšetřuje nejméně 54 gangů údajně sexuálně zneužívajících děti?”

“Proč vyšetřování a stíhání v tolika různých částech země trvá tak dlouho?”

“Je to strach z rasismu, nebo je to fakt, že mnoho z těchto zranitelných dívek pochází z dětských domovů?”

O čtyři roky později, v srpnu 2017 deník Daily Express publikoval mapu s osmi městy, ve kterých byly aktivní znásilňovací gangyVyšetřování, které proběhlo v dubnu 2017, již přivedlo před soud v lednu roku 2018 také 29 mužů z Huddersfieldu. Všichni obžalovaní byli odsouzeni, čímž se celkový počet měst s aktivními znásilňovacími gangy zvýšil na devět.

15. září 2018 bylo zveřejněno to, co bylo popsáno jako “dosud nejzávažnější odhalený případ sexuálního zneužívání”, a to poté co o tomto případu ve Sněmovně lordů promluvila baronka Caroline Cox, neochvějná obhájkyně práv žen v britských muslimských komunitách.

Případ se týkal dívky Sarah, která byla unesena muslimským gangem, když jí bylo 15 let. Gang ji držel v zajetí po dobu dvanácti let, dvakrát ji přinutili se vdát, opakovaně byla znásilňována, bita a prodělala osm potratů. Její rodina se obrátila se žádostí o pomoc na policii. Ta je však stejně jako v ostatních případech ignorovala. “Znám Sarah a její rodinu,” řekla baronka Cox. “Každý případ sexuálního zneužívání je hrozný, ale délka a krutost jejího únosu činí tento případ nejhorším, s jakým jsem se setkala.”

Sarah je jediná oběť, ale je pravděpodobné, že tento gang obchodoval i s dalšími mladými dívkami unesenými z těch samých ulic.

V roce 2017 Liga na obranu Anglie (English Defence League, EDL), kterou někteří označují za rasistickou – na což odpovídá EDL – “Pravda nemůže být rasistická” – zveřejnila online seznam “muslimských znásilňovacích gangů a dalších odsouzených za znásilňovací džihád”. Jedná se o dlouhý abecední seznam “170 známých dokončených soudních procesů řešících trestné činy vztahující se k znásilňovacímu džihádu v 68 hlavních lokalitách”. Detaily tohoto seznamu vypadají zajímavě, protože tento seznam obsahuje odkazy na zprávy o soudních procesech, ale ve skutečnosti je velmi zavádějící. [1] Především neexistují žádné důkazy o tom, že někdo ze zúčastněných mužů (nejčastěji jeden nebo dva) měl sebemenší představu o vedení “znásilňovacího džihádu”, což je koncept patrně vytvořený lidmi z EDL.

Chování znásilňovacích gangů se svou klanovou strukturou a organizovanou povahou značně liší od znásilňování a sexuálního obtěžování páchaného muži obecně v Británii i v jiných zemích. Pákistánci se zdají být téměř jedineční v tom, jak kombinují svoje úsilí a spolupracují na tomto sexuálním vykořisťování. Proto musí Javidovo vyšetřování pokračovat, i když znepokojí části pákistánských a širších komunit – vzhledem k tomu, že velká část těchto komunit má zájem na tom, aby se tato záležitost vyjasnila a aby byla obnovena jejich dobrá pověst. Patří semvýznamní britští muslimové, jako jsou Yasmin Alibhai BrownMohammed ShafiqNazir Afzal.

Ačkoli je Javidovo vyšetřování zaměřeno na otázku, proč tyto gangy organizují a ovládají právě pákistánští muži, je důležité, aby to nebylo interpretováno jako rasistické úsilí, jak to někteří tvrdili – například když byla Sarah Champion obviněna z “rasismu v průmyslovém měřítku”. Nikdo netvrdí, že rasové charakteristiky násilníků hrají úlohu v jejich zločinnosti, a proto by toto vyšetřování neměl nikdo kritizovat z rasových důvodů.

Zdá se tedy, že problém nesouvisí s rasou, ale že souvisí s kulturou. Mnoho lidí, věřících v multikulturalismus, zdá se, považuje za “rasistické” jakékoliv negativní vyjádření o jiné než západní (a také izraelské) kultuře. Pro některé je dokonce rasistické přebírat od jiné kultury šaty, jídlo, náboženství, architekturu, umění nebo hudbu, a nazývají to kulturním přivlastněním nebo “kulturním voyeurismem – místo toho, aby to chápali jako možné vyjádření obdivu a úcty.

Muži ve znásilňovacích ganzích nejsou pravými představiteli pákistánské kultury a muslimské mravnosti. Podle Bena Sixsmithe:

“Nebyli jen zneužívající cizoložníci, ale pili také alkohol, brali drogy a posílali své oběti na potraty. Jinými slovy nebyli to zbožní muslimové.”

V hlavním politickém diskusním pořadu televize BBC Newsnight zakladatel hnutí Britská muslimská mládež Muhbeen Hussain šel tak daleko, že popřel, že by odsouzení muži byli skuteční muslimové:

Členové těchto znásilňovacích gangů pili alkohol, brali drogy a pořádali “večírky”, při kterých tyto mladé dívky sexuálně zneužívali. Nevím, co je islámského na pití alkoholu, konzumaci drog a zneužívání mladých dívek.

Navzdory rostoucímu sekularismu v některých městech zůstává Pákistán hluboce náboženskou společností, v níž jsou všudypřítomné projevy zbožnosti. Rouhání a příslušnost k jiné víře jsou zdrojem velkých sociálních problémů. Otázkou tedy je, do jaké míry mohou tyto muže ovlivňovat pákistánské hodnoty?

Částečná odpověď spočívá v tom, že navzdory přísným předpisům ohledně chování žen v Pákistánu a řadě překážek bránících vztahům mezi muži a ženami má země, stejně jako některé jiné muslimské země, pověst země s častým výskytem sexuálního obtěžování, i když se nejedná o obtěžování ve formě zneužívání nezletilých dívek. Různé formy obtěžování žen v Pákistánu popsal podrobně například pákistánský sociální aktivista Muhammad Usman Awan. V jednom článku z roku 2016 napsal:

Podle průzkumu provedeného agenturou UNISON v roce 2008 se v Pákistánu více než 50 % pracujících žen potýká se sexuálním obtěžováním. Každý den je ohlašováno stále více případů násilí a ještě více incidentů zůstává neohlášených. V letech 2008-2010 bylo zaznamenáno celkem 24 119 případů násilí spáchaného na ženách, přičemž pouze 520 případů se týkalo obtěžování žen na pracovišti…

V roce 2013 informovala média o 7 733 případech násilí spáchaného na ženách. 1 556 žen bylo zavražděno, přičemž 472 z nich bylo zabito z důvodu “cti”. Země notoricky selhává v omezování počtu případů obtěžování žen.

Jasně převládá fyzické násilí, ale existují i ​​jiné formy obtěžování včetně sexuálního obtěžování žen ve veřejné dopravě:

Stav veřejné dopravy v Pákistánu je na hony vzdálen uspokojivé úrovni. Běžná pákistánská žena jezdí veřejnou autobusovou dopravou denně. Cestování veřejnými autobusy se však pro ženy stalo značně obtížným kvůli nežádoucí pozornosti mužů a jejich neslušným poznámkám.

Obtěžování je, zdá se, obzvláště časté na pracovišti, jak podrobně vylíčila pákistánská novinářka Nosheen Abbas. Návrh zákona o obtěžování žen na pracovišti, o němž se zmiňuje, byl v roce 2010 Parlamentem přijat, avšak v praxi se tento zákon zatím moc neprojevil. V dlouhém a detailním článku zveřejněném v květnu 2018 na pákistánském zpravodajském portálu Dawn napsala novinářka Nazish Brohi, že se od roku 2010, kdy byl zákon přijat, situace zlepšila, ale přetrvávají vážné problémy, a obzvláště se to týká žen, které si na obtěžování stěžují.

Minulý rok se k zacházení se ženami v Pákistánu vyjádřil bývalý pákistánský ministr financí a bývalý víceprezident Světové banky Shahid Javed Burki. Řekl, že nízké postavení žen má vážné sociální, demografické, vzdělávací a finanční efekty. Porovnává to se sousedním Bangladéšem, ve kterém, jak řekl, se situace žen zejména díky jejich zapojení do pracovního procesu výrazně zlepšila:

“Hlavním faktorem pro vyšší sociální postavení žen v bangladéšské společnosti je míra zaměstnanosti žen, která je v Bangladéši 43,1 procenta a je téměř dvojnásobná oproti míře zaměstnanosti žen v Pákistánu, kde činí jen 24,3 procenta.”

Tento problém se do jisté míry odráží i ve Velké Británii, kde muslimské ženy (převážně pákistánského původu) čelí omezením, které jim ztěžují zapojení se do pracovního procesu a získání vyššího vzdělání. Problémem je dokonce i jejich nedostatečná znalost anglického jazyka. Tyto překážky zkoumala v roce 2016 ve svém vládním přezkumu příležitosti a integracedáma Louise Casey. Přinášení pákistánských postojů do Velké Británie, často do segregovaných komunit, slouží pouze k udržení přesvědčení, že ženy jsou podřadné bytosti, které jsou ve všech ohledech podřízeny mužům. Jakmile jsou ženy jako takové ponižovány, mohou někteří muži považovat sexuální zneužívání nemuslimských žen za své bohem dané právo.

Jedním ze zdůvodnění, které pachatelé britských případů sexuálního zneužívání používají, je to, že zneužité dívky jsou nemuslimky, které jsou podřadné, a proto je mohli beztrestně napadnout. Mnoho obětí muslimských násilníků říká, že pachatelé při činu opakovali, že znásilnění je v Koránu povoleno.

Profesorka Univerzity Al-Azhar kromě toho prohlásila, že Alláh dovoluje “muslimům znásilnit nemuslimské ženy, aby je ‘ponížili'”.

Druhá část tohoto článku se zabývá úlohou, kterou hraje absence integrace v kombinaci s konzervativními nebo radikálními náboženskými postoji, stejně jako arabská praxe taharrush jama’i (hromadné sexuální obtěžování), které mohou být klíčem k pochopení toho, proč se toto zneužívání vlastně děje.

Autor: Denis MacEoin, překlad původního textu: Britain’s Grooming Gangs: Part 1, překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Dr. Denis MacEoin má doktorát z Cambridge v oboru perských studií. Vyučoval překládání z arabštiny do angličtiny na Univerzitě Mohameda V ve Fezu v Maroku a arabštinu a islámská studia na univerzitě v Newcastlu ve Velké Británii. Je vedoucím spolupracovníkem Gatestone Institute.


[1] Další statistický seznam jmen všech obviněných ve skupinových soudních procesech uspořádaný chronologicky s podrobnostmi o městech, soudních procesech a rozsudcích naleznete zde.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2018: *****

Rudolf Roedling 1000,- Kč, Jan Klíma 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ladislav Adamec 500,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Jakub Malinovský 111,11 Kč

Celkem za měsíc: 4 111,11 Kč
Vybráno 11.74%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.