SOCIALOBCHOD
23.11.2020
Kategorie: Historie

Bourání socialistických mýtů (plus)

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

ZAVLADSKYK minulému dílu by se možná mělo připojit několik poznámek na účet těch socialistických nostalgiků, kteří v podivuhodné síle i 30 let po změně systému se slzou v oku vzpomínají na minulý režim, tak, jak dokazuje výzkum slovenských badatelů.

Do jisté míry by se to dalo pochopit u těch, kterým tehdejší režim zajišťoval nadstandardní životní úroveň oproti běžné populaci. Protože, co si budeme povídat, pro dělníky těch 40 let socialismu v podstatě nebylo žádným extra přínosem, spíše naopak. Jak už to kdysi dávno zpíval tuším Vláďa Merta: „…ti u soustruhů beztak dávno věděj svoje…, to je pro vás, byrokracie, s bílejma límečkama, která žereš ten svůj život jako ten umaštěnej bůček vstoje…“ čímž myslím nomenklaturní kádry, stranické a kariérní přicmrndávače, samozřejmě furťáky a zelené mozky všeobecně, policajty, estébáky a venkoncem i havíře a oceláře, kteří byli protežovanou společenskou vrstvou.

Náklon doleva

Patrně bude nutné vzít v úvahu strukturu společnosti. Když se podíváme hodně dozadu, až ke vzniku republiky, zjistíme, že už tehdy nálady obyvatelstva konvergovaly významně k socialismu, [1] jako k daleko spravedlivějšímu režimu, než byl poněkud překotný nástup takzvaného „kapitalismu“ z důvodu vzniku průmyslové revoluce a rozvoje sekundárního sektoru (podle Marxova terminologického pojetí, než se tento novotvar začal používat, ten režim v podstatě ani neměl pojmenování; snad nejlépe by platil výraz: volná hospodářská soutěž, volný trh).

Už v letech 1919–20 dokumentuje Alois Rašín snahu Sněmovny přenášet velké množství úloh na centrální vládu a stát. Ve 20. letech evidujeme v Československu první pokus o komunistický puč (nezdařený a poměrně málo známý). Jen na okraj poznamenávám, že ministra dra Aloise Rašína zbaběle střelil do zad komunista Šoupal, kterýmžto zraněním ministr později podlehl († 18. února 1923).

Měšťanstvo či buržoazie (z franc. bourgeoisie) je označení sociální vrstvy měšťanů, čili plnoprávných obyvatel měst. V 19. století bylo měšťanstvo nejvýznamnější a také nejdynamičtější společenskou vrstvou, muselo však čelit požadavkům méně majetných a později i nemajetných obyvatel měst. Marxovi se buržoazie jevila jako jediná „třída“. Proto se „buržoazie“ stala pro dělnické hnutí a později i pro marxismus synonymem vrstvy boháčů a vykořisťovatelů a třídního nepřítele.

V průběhu první republiky hospodářství vzkvétalo a střední stav a buržoazie zažívaly zlaté časy. Tím nechci tvrdit, že (až na některé excesy) by dělnická třída nějak brutálně trpěla. Pak přišla válka a po válce z řady důvodů (které pro účel článku netřeba rozebírat) převzal nad východoevropskými státy kontrolu Sovětský svaz a jeho politika exportu socialistické revoluce (nejen) do uchvácených území.

Emigrace

V letech 1945 až 1948, když už začínalo být jasné, k čemu to tady spěje a že 2. a 3. republika jen těžko naváže na tradici republiky první, vznikla první emigrační vlna (částečně nastartovaná už před válkou). Údaje o množství emigrantů se sice podle zdrojů rozcházejí v poměrně širokém rozpětí, ale za bernou minci vcelku můžeme vzít tyto údaje:

První vlna emigrace byla vyvolána nacistickou okupací roku 1939, kdy odcházeli jednak lidé politicky angažovaní, ale zejména Židé, kterým hrozilo vyhubení v koncentračních táborech (holocaust).

Druhou vlnu politické emigrace tvořili lidé, kteří odešli před nástupem komunismu v únoru roku 1948 a krátce po něm. Většina z těchto lidí považovala svůj exil za dočasný, po pádu komunistického režimu měli v úmyslu se vrátit. Roku 1952 vybudoval režim na hranicích takzvanou Železnou oponu, což emigraci podstatně ztížilo. V této vlně odešlo z Československa přibližně čtyřicet tisíc lidí.

Další emigrační vlna přišla po 21. srpnu 1968 na základě Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Až do podzimu roku 1969 byly hranice poměrně otevřené, což emigraci usnadnilo. Odhadem odešlo z ČSSR v letech 1968–1969 více než 80 000 lidí.

Mezi lety 1969 až 1989 odešlo z ČSSR dalších 140 až 150 tisíc lidí, z nichž bylo 24 % dětí a 41 % osob ve věku 16–30 let. UNHCR uvádí až 250 tisíc lidí.

Úhrnem ale můžeme hovořit až o milionu lidí, kteří byli spíše sebevědomí, činorodí a aktivní, o „emigraci mozků“, a v republice zůstal spíše, líbějí vodpustit, takový šófl, budižkničemové. To je jeden z ne zcela zanedbatelných faktorů.

Zdravotnictví

Socialističtí nostalgici rádi poukazují na to, že za socialismu bylo zdravotnictví zcela zdarma a pouze výdej léků byl za manipulační poplatek 1 Kčs. No, pěkné, pěkné… jen to není pravda. To nám soudruzi chtějí říct, že lékaři studovali zadarmo? Že to nikdo neplatil? Anebo že lékaři a zdravotní sestry pracovali zcela zdarma a bezplatně? A nemocnice se postavily jen tak samy od sebe a neměly žádné režijní náklady na spotřební materiál, otop a tak dále? A léky se samozřejmě také zadarmo nevyrobily, ani nevyvinuly, ani nerostly na stromě ve Slovakofarmě v Hlohovci.

Takže je to jenom tradiční zastírání toho, že samozřejmě zdarma nebylo nic, jen se platilo tak, aby to občan neviděl. Jinými slovy všechny peníze, které se v ekonomice vytvořily v národních a státních podnicích, byly odevzdány do centra, kde se přerozdělily a patřičná část šla do zdravotnictví.

Či ještě jinými slovy: takže si to dělníci sami zaplatili a propaganda jim to prodala jako socialistickou vymoženost. A že samozřejmě pak podnikům nezbývaly peníze na vlastní investice a modernizaci už bylo pouze důsledkem. Protože jak dobře známo, zadarmo není vůbec nic. O tom, že „zdravotnictví zdarma“ bylo prolezlé korupcí, která by zajistila o něco lepší služby, než byl standard, ani nemluvě.

Bydlení

Úplně stejný nesmysl platí o údajném bydlení za půl darma. Jasně, nebyl problém stanovit nájemné ve výši malých stokorun. Problém byl v tom, že byty se samy nepostavily a materiál a mzdy stavebníků se také musely z něčeho zaplatit. Když se v šedesátých letech začala stavět panelová sídliště, pokládala se pouze za dočasné a nouzové řešení s životností maximálně 20 let. Do té doby, než se vyřeší bytová krize. Jenže jak šel čas, bytová krize se nevyřešila nikdy, nikdy stát nezačal stavět bydlení ani na té úrovni, kterou zajistil v někdejším Zlíně Tomáš Baťa svým dělníkům, tedy rodinné domky s hospodářským zázemím.

Kdybychom vynásobili měsíční nájemné v socialistických králíkárnách a plánovanou životnost domů, dospěli bychom velmi rychle k tomu, že se za toto socialistické nájemné prostě byty postavit nedaly, čili mechanismus stejný jako u zdravotnictví — skutečné náklady se před občanem ukryly. Zaplatili si to opět dělníci sami, jenom tak, aby to nebylo vidět, skrze masivní přerozdělování zisku podniků.

A na úkor čeho? No samozřejmě na úkor dělnických mezd. Ty ostatně byly drženy v podprůměru vůči kapitalistickému zahraničí celou dobu, protože skomírající hospodářství nebylo schopno vytvořit dostatečný objem zboží. A jak se původně eufemisticky nazývané „potíže růstu“ postupně měnily na „růst potíží“ problém se jen prohluboval.

Finanční negramotnost

A jako poslední zmíním důsledek předešlých dvou odstavců: protože marxistická filosofie pokládala kapitál za něco odpudivého a jako hlavní zdroj společenských konfliktů, domnívala se, že bez kapitálu bude lépe. Jenže tento hluboký omyl měl těžký dopad na veškerou výrobu a financování. Všem podnikům byl celý zisk odebrán a byl přerozdělen podle centrálního plánu. Úspěšnější podniky kryly ztráty podnikům neúspěšným, cenová konkurence byla potlačena stanovením jednotných maloobchodních a velkoobchodní cen a kvalitativní konkurence byla svázána zavedením Oborových a Československých státních norem, kdy v podstatě každý podnik musel vyrobit dané zboží v identické jakosti, skladbě i ceně.)

Socialistický stát se tak z ideologických důvodů zbavil nervové soustavy, kterou žádný centrální plánovač neumí a nemůže umět nahradit, v důsledku čehož není schopen efektivně alokovat kapitál. V důsledku toho ani není schopen nový kapitál tvořit, pouze stávající spotřebovává. Úspěšné trestá, neúspěšné a líné sanuje. Důsledkem je „vyjídání“ socialistického hospodářství zevnitř.

Primární úloha kapitálu tím byla zcela potlačena a před veřejností tajena, lidé se postupně naučili chápat peníze pouze jako částku, kterou ve formě zálohy a dobírky 2× měsíčně obdrží a musí s ní vydržet až do příští výplaty. Že kapitál má ještě jiné funkce a je třeba jej akumulovat, se odnaučili.

Názornou demonstraci jsme viděli v devadesátém roce, kdy vláda prováděla kuponovou privatizaci a lidem bylo vcelku za symbolický poplatek umožněno vlastnit akcie doposud státních podniků (tedy široce rozprostřít složený kapitál mezi společnost). Lidé už nebyli schopni pochopit, k čemu kapitál slouží a získaných akcií nebo poukázek na ně se překotně zbavili za pakatel ve prospěch různých investičních společností; nedovedli se už chovat jako vlastníci a o svůj nabytý majetek pečovat.

A pak s hořkostí nadávali, že investiční společnosti na jejich úkor zbohatly a vznikla z nich vrstva novodobých milionářů, finančních společností, které zcela legálním způsobem dokázaly kapitál reinvestovat. A dnes už se tito lidé zmohou maximálně na konstatování, že Klaus rozkradl republiku. Když tu možnost měli, rychle si umyli ruce. Ostatně, nepochopení funkce peněz a kapitálu setrvává u většiny populace i 30 let po změně režimu. A je to marné, je to marné, je to marné… To, co v duchu F. Bastiata „není vidět“, nevidí nadále.


[1] Jen jako zajímavost uvádím, že jsem narazil na informaci, že první myšlenky na dělnickou revoluci a socialismus přivlékli do českých zemí ze sousedního Německa už kolem roku 1900 řemeslníci, kteří tam chodili na sezónní práce! (Das Kapital s podtitulem Kritika politické ekonomie, hlavní dílo německého filozofa Karla Marxe, autor vydal roku 1867, další dva díly posmrtně zeditoval a vydal Marxův spolupracovník a přítel Friedrich Engels v letech 1885 a 1894.)

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2021: *****

Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Anonym 555,- Kč, Miroslav Zatřepálek 100,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: 3 955,00 Kč
Vybráno 11.30%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 295 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (30 votes, average: 3,47 out of 5)
Loading...
politicon.cz
184 komentářů

Napsat komentář: Pijack Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.