boris-johnson-wave-1024x580
1.8.2019
Kategorie: Politika

Boris Johnson – naděje pro Británii

Loading...
Sdílejte článek:

HERAKLEIOS STALKER

Co bylo všemi očekávané, konzervativními vlastenci podporované, stejně jako kritiky EU, a zatracované všemožnými liberály a sluníčkáři, se naplnilo a stalo skutečností. Po pádu „gumové lady“ Theresy Mayové nastupuje do čela Konzervativní strany Velké Británie a potažmo do čela britské vlády, Boris Johnson. Konzervativní strana, a nejen její elitní vedení, ale i obyčejní řadoví konzervativci, dali Borisi Johnsonovi svůj mandát. Od vedení získal 160 hlasů a 51,3%, ovšem druhý kandidát skončil s obrovským odstupem, jen s 24,7%. V případě voleb mezi samotným řadovým členstvem, které rozhodovalo o Borisi Johnsonovi, anebo Jeremy Huntovi, Boris Johnson získal 92,153 hlasů a 66,1% podpory všech konzervativních straníků. 24. července, se bývalý ministr zahraničních věcí Velké Británie dlouholetý starosta Londýna, Boris Johnson, stane premiérem Velké Británie. Podívejme se proto na člověka, který děsí všechny liberály a sluníčkáře.

 
Boris Johnson patří k mladší generaci konzervativních vůdců. Je ročník 64, Mayová byla ročník 56. Johnson pochází s New Yorku, kde se narodil do rodiny britských podnikatelů. Johnson má velice exotické předky. Z otcovy strany je pravnukem zavražděného čerkasko tureckého předáka Ali Kemala, z matčiny strany má kořeny v litevské rabínské rodině. V mládí získal královské stipendium a studoval na Eton College v Berkshire. Tehdy přestal používat své původní jméno Alexander a začal používat druhé jméno Boris.
 
Po studiích působil v The Times a Daily Telegraph. V době Margaret Thatcherové a druhé poloviny 80. let, v době působení obávané Delorsovi Evropské komise, která zavedla Euro a extrémně prohloubila evropskou integraci, se formují Johnsonovi euroskeptické názory. Byl mezi těmi, kteří euroskepticismu přetáhli od britské levice k britské pravici, a získal si oblibu premiérky Thatcherové. Pokusil se kandidovat do Evropského parlamentu ve volbách 1994.
 
Jako poslanec britského parlamentu zpočátku podpořil válku v Iráku, a dokonce navštívil krátce po dobytí Bagdád, ale později označil válku za katastrofální chybu. Zlom v Johnsonově kariéře nastal v roce 2008, kdy kandidoval poprvé na starostu Londýna. Porazil dlouholetého starostu „Rudého“ Kena Livingstona, stoupence krajně levicových frakcí Labouristické strany, který získal ovšem podporu v nejbohatších čtvrtích Londýna (vyjma „City“), zatímco Johnson získal středostavovské a dělnické oblasti a předměstí. Johnsonovo vítězství bylo prudkým rozjezdem jeho politické kariéry a koncem Livingstonovi, který v dalších volbách prohrával a v roce 2016 byl vyloučen z Labouristické strany, kvůli antisemitismu.
 
Jako starosta Londýna řídil Londýn v době olympijských her, nechal snížit poplatky pro automobily, zrušil ropné dohody mezi Londýnem a Venezuelou, prosazoval zákaz pití alkoholu v MHD a zvýšil sociální podporu. Nicméně, nelze být vůči němu nekritičtí. Amnestoval část ilegálních imigrantů, podpořil London Pride a LGBT hnutí a útočil proti konzervativním křesťanům. Představoval a představuje levé, i když tvrdě euroskeptické křídlo Konzervativní strany. Mayová nepředstavovala nic. Mayová byla ambiciózní, ale neschopné želé.
 
Od roku 2011 bojoval proti antikapitalistickému hnutí Occupy London. V roce 2012 opět porazil „rudého“ Kena, byť oba v absolutních číslech hlasů oslabili. Ken ztratil sympatie levice, Johnson sympatie pravice. V roce 2013 se účastnil zahájení shromáždění Světového islámského ekonomického fóra v Londýně, kde jednal s malajským premiérem a urazil malajské ženy studující na anglických univerzitách, s tím, že si tam akorát hledají manžely.
 
Bez charismatického, populárního a radikálního, i divokého Johnsona, který se rozhodl v roce 2016 naplno věnovat brexitové kampani, konzervativci ztratili Londýn ve prospěch labouristického muslima Sadiqa Khana. Po vítězství brexitového referenda se Johnson na dva roky stal ministrem zahraničí, než byl jako nepohodlný sesazen.
 
S oslabováním, skandály a úpadkem pozice Theresy Mayové, se sabotážemi a obstrukcemi Evropského parlamentu a Evropské komise a britské opozice, se začala naskýtat podpora pro nástup Borise Johnsona. Podpora byla utvrzena evropskými volbami, ve kterých konzervativci těžce prohráli, zatímco strana Brexit, která sice s Johnsonem provázaná nebyla, ale jde v jeho linii, jasně zvítězila.
 
Johnson během vnitrostranických voleb konzervativců, postupně bez větších problémů, eliminoval všechny své oponenty a nakonec zvítězil a stane se premiérem. Z hlediska vnitřní politiky, stejně jako té sociální, nepatří mezi nejlepší z nejlepších a dopustil se řady chyb, přehmatů a špatných rozhodnutí v době, kdy byl starostou, ale pokud dokáže vyvést Velkou Británii z Evropské unie a nakopnout tak tu ztrouchnivělou byrokratickou nestvůru, jež roztahuje své pařáty z Bruselu, tak si zaslouží naši podporu a potlesk.
 
Vzhledem k tomu, že Boris Johnson, již sestavil vládu, hodí se podívat i na ní samotnou, protože již před volbou kandidátů na předsedu, část bývalé vlády, včetně ministra financí, hrozila, že v případě Johnsonova vítězství, rezignují. A tak rezignovali, a namísto nich, nastoupil kabinet, ze kterého mají sluníčkáři dost velký bolehlav.
 
Nebudeme rozepisovat celý kabinet, vypíchneme jen pár bodů a pár nejdůležitějších postav. Proč z něho sluníčkáři mají velký bolehlav? Čtvrtina členů kabinetu jsou ženy a čtyři členové kabinetu z nejužšího vedení jsou příslušníci etnických menšin, včetně ministra financí Sajída Javida, který je sice muslim pákistánského původu, ale taky je velký zastánce Izraele proti antisemitismu a všemožným kampaním.
 
Ve vládě Mayové byl ministrem vnitra. Dostal se do Johnsonovy vlády, i když patřil k těm, kteří chtěli setrvat v Unii, a zatímco kabinet Mayové, který měl Británii vyvést z EU, byl téměř celý tvořen zastánci setrvání v EU, Johnsonův kabinet je fifty-fifty. Polovina zastánci, polovina odpůrci setrvání.
 
Mezi odpůrce setrvání a zastánce Brexitu patří i ministr zahraničí židovského původu Dominic Raab, který nahradil proevropského Jeremy Hunta. Ministryní vnitra a přívrženkyní Brexitu je Priti Patel, politička indického původu, jejíž rodina prchla před terorem v Ugandě. Školství drží Gavin Williamson, politik dělnického původu. Kromě výše uvedené Priti Patelové drží ženy v Johnsonově vládě pozice ministerstev životního prostředí, podnikání, mezinárodního obchodu, kultury, rovných příležitostí, bydlení a titulární funkci strážce tajné pečeti. Kwasi Kwarteng, britský politik ghanského původu je ministrem energetiky. Ministerstvo univerzit drží Jo Johnson, bratr Borise Johnsona.
 
Reorganizace vlády, odvolání a dosazení nových a staronových ministrů, byla největší od konce II. světové války a tuto vládu čekají významné zkoušky. Kromě odchodu Velké Británie z EU, navzdory snahám Evropské komise, půjde i o posílení transatlantických svazků s Donaldem Trumpem a jeho USA, udržení ekonomických a politických vztahů s evropskými zeměmi, vypořádání se s terorismem a islamizací a vnitřní rozvoj země.
 
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2020: *****

František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Alena Fuszteiová 300,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Přemysl Hrůza 1000,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Kamil Potoček 300,- Kč, Ivanka Podzimková 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Iva Floríková 300,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, ing. Josef Musil 200,- Kč, Richard Kovaříček 200,- Kč


Celkem za měsíc: 10 698,00 Kč
Vybráno 30.56%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 136 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,44 out of 5)
Loading...
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
45 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.