augusto-pinochet-hero
16.10.2019
Kategorie: Historie

Augusto Pinochet — zločinec, nebo hrdina?

Sdílejte článek:

RADOMÍR MALÝ

11. září není jen dnem počátku konce naší civilizace. Tentýž den, roku 1973, došlo též k vojenskému převratu v Chile. Zatímco za totality všichni antikomunisté drželi generálu Pinochetovi palce v boji proti tamním bolševikům, dnes je tento bezpochyby velký muž většinou našich médií označován za zločince. Podívejme se proto na tuto hrdinskou i tragickou postavu bez zarudlých levičáckých brýlí.

pinochet.jpg (61,617 kiB)

Zesnulému generálovi Augusto Pinochetovi, bývalému prezidentovi Chile je po 11. září 1973 dávána vina na vraždách několika tisíc lidí. Pinochet stál tenkrát v čele vojenské junty, která svrhla prokomunistickou vládu prezidenta Salvadora Allendeho. Generálova osobnost dodnes rozděluje nejen Chilany, ale vůbec světovou veřejnost včetně katolíků. Jedni v něm vidí hrdinu, který zachránil zemi před komunismem, jiní ho považují za sprostého vraha a zločince. Jaká je vlastně pravda? To nás zajímá i jako věřící katolíky — a to jak z důvodů morálních, tak i proto, poněvadž část tehdejší katolické hierarchie v Chile byla obviňována z podpory Pinochetova režimu.

Komunistická diktatura pod vedením Allendeho

Nejprve je třeba analyzovat režim prezidenta Allendeho. Tento marxista a osobní přítel kubánského komunistického diktátora Castra stál v čele země v letech 1970–73. Zvítězil díky tomu, že volební výsledky byly zfalšovány, což přiznává i Pinochetův odpůrce Jiří Chalupa ve svých Dějinách Argentiny, Uruguaye a Chile. V jeho knize se lze také dočíst, jak do země proudili kubánští „poradci“, ve skutečnosti tajní agenti, aby v Chile uspíšili zavedení komunistické diktatury pod vedením Allendeho a generálního tajemníka chilských komunistů Luise Corvalána. Pod taktovkou kubánských „poradců“ řádily v zemi levičácké teroristické bandy, které přepadaly banky a obchody, kradly a vraždily za blahosklonného přihlížení policie. Toto zastrašování obyvatelstva mělo zajistit, aby komunistický puč v Chile proběhl v klidu a bez odporu.

Zároveň Allende tvrdohlavě prováděl v ekonomice socialistické experimenty neustálého „znárodňování“ a byrokratické likvidace svobodného trhu, což vyvolalo v zemi hlad. Když ženy, matky rodin, vyšly ze zoufalství do ulic s prázdnými hrnci v rukou jakožto symbolickým vyjádřením, že jejich děti nemají co jíst, marxistické teroristické skupiny je napadly, některé zabily, jiné vážně zranily.

Podobně se dělo, když později vyhlásili „hladovou“ stávku chilští autodopravci a také část horníků. Země opravdu byla postižena hladomorem, v odlehlejších provinciích se již objevily případy smrti hladem, neboť obchody zely úplnou prázdnotou a rozmohl se černý trh, na němž stály základní potraviny tak horentní sumy, že si je prostý člověk nemohl koupit.

Pokračování marxistického hokuspokusu prezidenta Allendeho by během dvou let způsobilo smrt hladem statisíců lidí, nehledě ke krvavému teroru, který by nepochybně nastal po definitivním zavedení marxistické diktatury a likvidaci demokratické opozice. Tento scénář uplatňovali bolševici všude, kde přišli k moci, proč by Chile mělo být výjimkou?

Vojenský puč jako pomoc v pravou chvíli

Za těchto podmínek přišel vojenský puč generálů Leigha a Pinocheta 11. září 1973 jako pomoc v pravou chvíli. Armáda byla jedinou institucí, kterou se socialistům a komunistům ještě nepodařilo ovládnout. Allende zahynul při ostřelování prezidentského paláce a dodnes není jasné, jestli si sám vzal život, nebo jej zasáhla střela vojáků. Bolševický pokus o převrat v Chile ztroskotal.

Otázka ale zní, jestli lze ospravedlnit oněch nejméně 3 tisíce povražděných, z nichž někteří dokonce zmizeli beze stopy? Odpověď z katolického hlediska je jasná: Nelze. Účel nikdy nemůže posvěcovat prostředky, nota bene je těžko představitelné, že všichni tito mrtví byli komunistickými zločinci. Zcela jistě nutno tyto vraždy lidí bez soudu kategoricky pranýřovat právě tak jako mučení, jehož se dopouštěli stoupenci vojenské junty na fotbalovém stadionu v chilském hlavním městě Santiagu. To všechno jsou skutečnosti, které katolický křesťan nikdy nesmí schvalovat, a naopak je musí co nejrozhodněji odsoudit.

Může za to Pinochet?

Může však za to Pinochet? Pokud mne někdo obviní z naivity a namítne, že to je totéž jako se tázat, jestli za gulagy ruských bolševiků může Lenin nebo za nacistické koncentráky Hitler, tak odpovídám, že zde existuje principiální rozdíl. Již před 11. zářím se rozhodli mnozí Chilané bránit před terorem levičáckých guerill a vytvářeli vlastní antikomunistické oddíly domobrany, které na rudý teror odpovídaly bílým. Po vojenském převratu 11. září, kdy situace byla ještě nestabilizovaná a těžko kontrolovatelná, právě tyto bojůvky se rozhodly vypořádat s levičáky a to jak skutečnými, tak domnělými. Nejednalo se o vojenské oddíly, podřízené generálu Pinochetovi, nýbrž o skupiny ozbrojené milice, které nepodléhaly vojenské juntě, ta nad nimi neměla nejmenší pravomoc.

I když odpor marxistů byl relativně slabý, neboť komunistické vedení pochopilo prohru boje o moc, přece jen trvalo více než měsíc, než se situace aspoň trochu konsolidovala a Pinochet měl zemi plně pod kontrolou. Koncem října přikázal rozpustit všechny ozbrojené oddíly chilských antikomunistů a vydal zákaz jakýchkoliv svévolných poprav bez soudů.

Svobodné volby

Jistě, bylo vyhlášeno stanné právo a začaly fungovat vojenské soudy, které vynesly též řadu rozsudků smrti, avšak vždy za prokázanou teroristickou nebo sabotážní činnost. Aby Pinochet zemi stabilizoval, musel zpočátku vládnout diktátorsky a tvrdou rukou. Úměrně s tím, jak se poměry konsolidovaly, vojenský režim v represích polevoval, až r. 1990 Pinochet dobrovolně abdikoval a vyhlásil svobodné volby.

Za jeho vlády nejenže ustal hladomor, ale Chile se ekonomicky povzneslo mezi nejvyspělejší latinskoamerické země. Krom toho tvrdost Pinochetova režimu záměrně zveličovala komunistická a socialistická propaganda. Roku 1976 chilská vláda propustila z vězení generálního tajemníka komunistické strany Corvalána a povolila mu vycestovat do zahraničí. Z toho, co sám sdělil médiím, vůbec nevyplývá, že se měl v pinochetovském vězení špatně. Četl, chodil na procházky, stravu měl dostačující, ani slovo nepadlo o mučení. Přitom šlo o muže, který měl velkou politickou zodpovědnost za stav země před 11. zářím. Corvalánovo vězení bylo absolutně nesrovnatelné s poměry kupříkladu našich věznic a pracovních táborů pro politické vězně v 50. letech.

Pinochetovi by se mělo dostat veřejného projevu díků

Pinochetovi by se spíše mělo dostat veřejného projevu díků a ne jej obviňovat. Má obrovskou zásluhu, že statisíce Chilanů nezemřely hladem a země se nestala obětí bolševického teroru. Případy tisíců bez soudu popravených a umučených jistě hájit nelze, ale — nehledě k tomu, že Pinocheta osobně lze z toho vinit těžko — proč nikdo nepoukáže na oběti řádění levičáckých band před datem 11. září a do jisté míry ještě i po něm? Proč si nikdo nedal práci, aby toto vyčíslil? V zájmu pravdy by to bylo nanejvýš nutné. Pinochetův režim byl typickou vojenskou diktaturou, která bývala v latinskoamerických státech obvykle instalována tehdy, když se země dostaly do nestabilní situace.

Vojenské vlády, na rozdíl od komunistických či jiných totalitních režimů, nejsou však podbarveny ideologicky, jde jim jen a pouze o to, aby byl „pořádek“, ostatní je nezajímá. Proto nechtějí poručníkovat ve školství či kultuře, pokud tyto rezorty nejsou semeništěm politické opozice, rovněž tak se nesnaží reglementovat soukromý život občanů. Přesně toto bylo charakteristické i pro Pinochetovu Chile.

Náboženská svoboda

Za Pinochetova režimu vládla v zemi naprostá náboženská svoboda, nikdo nebyl pro své světonázorové přesvědčení pronásledován. Pinochet sám byl vlažným katolíkem, který ctil křesťanské dědictví své země a kulturu z něho vzešlou, ale krom velkých svátků a státních ceremonií, spojených s církevními slavnostmi, na bohoslužby nechodil. Jeho vztah ke Katolické církvi byl velmi rezervovaný, čemuž napomohl mimo jiné též postoj primasa, kardinála Silvy Henriqueze, jenž nenalezl téměř jediné slovo odsouzení Allendeho prokomunistického režimu, zato však nešetřil ostrou kritikou Pinochetovy diktatury.

Chilský episkopát se rozdělil na dva tábory. Část biskupů v čele s kardinálem Henriquezem se postavila proti Pinochetovi, jiná část, šlo zejména o biskupy z jihu země, podporovala vojenskou juntu. Pinochet také zakázal potraty, povolené za Allendeho vlády a umožnil je pouze v případě ohrožení života matky. Po obnovení demokracie zakázal chilský parlament potraty i z tohoto důvodu, což platí v této andské zemi dodnes. Vojenská junta rovněž uvalila přísné tresty za šíření pornografie.

Pinocheta je třeba hodnotit kladně

Co tedy říci závěrem? Pinochet jistě nebyl světec a jeho politika snese mnohou kritiku. Jeho režim byl vojenskou diktaturou, která si vždycky počíná represivně. Ke cti tohoto muže budiž však řečeno, že neukládal svým občanům více tvrdých opatření, než bylo bezpodmínečně nutné v zájmu záchrany země před komunismem. Tohoto cíle se nakonec podařilo dosáhnout. Proto je třeba, posuzováno komplexně, hodnotit Pinocheta kladně a ne jej hnát před soud.

Jestliže za jeho vlády došlo, byť bez jeho viny, jak jsem výše analyzoval, k vraždám a mučení tisíců, tak je to jistě odsouzeníhodné, ale nijak to nebrání konstatování, že právo a spravedlnost byly tenkrát na straně Pinochetově a nikoli na straně Allendeho. Ve válce a v krizových situacích, jak ukazují nesčetné případy v historii, se velmi často dopouští neomluvitelných krutostí i ta strana, která je v právu, což je třeba samozřejmě odsoudit, ale nikdy nelze obrátit znaménka a vydávat obránce za útočníka a agresora za nevinnou oběť. Přesně toto platí i v případě Pinocheta a vojenské junty v Chile let 1973–90.

Autor: Radomír Malý


Pozn. red.: Urza ondyno namítal, že si Chilané vlastně nepomohli a byla jim jen vyměněna Allendova/Corvalánova diktatura komunistická za Pinochetovu diktaturu vojenskou. Soudím, že je to buď hluboké nepochopení toho, co znamená komunistická diktatura (či jen velmi povrchní znalost toho, jak se projevovala Pinochetova diktatura vojenská), alebo už projev čisté ideologické zaslepenosti. (Čím se pak liší od ideologického fanatismu komunistů?) Samozřejmě, Pinochet v poslední chvíli silou zabránil právě anarchii, do které se Chile propadalo, obnovil normální společenský řád a více se lidem do života nemíchal.

Právě Pinochet vrátil Chile do režimu standardního laissez-faire, což vedlo k nebývalému ekonomickému rozmachu a společně s odstátňovacími reformami pocházejícími z dílny Chicagské školy (José Piñera) prokázal, že stát, který dbá pouze o vnitřní a vnější bezpečnost občanů a vše ostatní ponechává v rukou trhu, je patrně ideálním zřízením. Jinou otázkou je, jak zajistit, aby po návratu demokratických pořádků nedošlo opět k recidivě socialistických utopií, na které je (nejen) Jižní Amerika velmi chytlavá.

Při vědomí, že většina tzv. Západních států je dnes prolezlá kostižerem socialismu skrz naskrz, ruku v ruce s enormní a rostoucí mocí státu jako následku demokratických procedur, skoro bych děkoval za každého Pinocheta, který se objeví… A pokud se mne zeptáte, jestli mi je líto těch cca 3000 obětí Pinochetovy diktatury (z 18 milionů Chilanů), tak řeknu otevřeně, že není. Jak píše pan Malý, nelze svévolně zaměňovat agresora a napadenou oběť, či soudit ji za nepřiměřenou obranu.

Jak píše dnes shodou okolností pan Miroslav Macek: „V tomto mám celoživotně jasno: kdo neoprávněně vstoupí na můj pozemek nebo do mého obydlí s úmyslem krást či ohrozit na zdraví nebo životě mne či některého člena rodiny, ztrácí v tom okamžiku svým svobodným rozhodnutím právo na život.“ Pro komunisty to platí dvojnásob.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 12 877,- Kč
Vybráno 36.79%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 652 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (21 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...
58 komentářů

Napsat komentář: Jonas Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)