800x800_Atentatheydrich
27.5.2021
Kategorie: Historie

Atentát … a jeho přesah

Sdílejte článek:

JIŘÍ FIALA

Když se v Čechách řekne Atentát – prakticky nikoho nenapadne žádný jiný než ten na Heydricha. Dnes od něj uplynulo 79 let.  

 Jako u každé historické události, její význam a dosah – a případně i přesah do současnosti – se dá vidět a zhodnotit až s odstupem času. Čím delšího času, tím je ten přesah jasnější a význam doloženější. 

Když o zhruba 3 týdny později, 18. června nad ránem, se ozvala střelba z pražské Resslovky a započal poslední boj parašutistů, sotva kdo tušil, co se tam děje, kdo to tam vlastně je, co má za sebou – a jak vstoupí tento boj do historie. 

Sotva by si tehdy někdo dokázal představit, že z vojenského hlediska vcelku bezvýznamná přestřelka, jejímž výsledkem byla likvidace paradesantních výsadků čs. armády, vycvičených a vyzbrojených v Británii, Silver A a Anthropoid, bude mít tak dalekosáhlé důsledky. 

Když tuto přestřelku srovnáte s bitvami 2. světové války, počtem nasazené techniky a vojáků – a také počtem obětí – byla tahle akce opravdu relativně bezvýznamnou banalitou. 

Přesto přinesla výsledky, které nedokázaly přinést ani mnohé zásadní bitvy celých armád, při desetitisících mrtvých a raněných. 

Výsledky, které právě na první pohled nebyly vidět – a které akci následovaly se zpožděním, tu menším, tu větším. 

Viděno dnešním pohledem, bylo pro mne třeba docela šokem zjištění, že v době atentátu a těsně po něm měly obě západní signatářské mocnosti, jež podepsaly mnichovskou dohodu o odstoupení našeho pohraničí Německu, za platný právní akt, ze kterého – po skončení války – hodlaly vycházet. A to i za situace, kdy za Británii už bojovaly stovky našich letců i tisíce vojáků pozemních sil. 

Teprve likvidace muže č. 2 nacistického Německa, a to právě v Praze, a následná krvavá msta okupantů přiměly i tyto politiky, považující české země za vzdálenou oblast, o které nic neví – a proč by za ni měli nasazovat svoje zájmy – ke změně postojů. 

Nedokázal bych si představit, že po Spojenci vyhrané 2. světové válce by se Československo obnovovalo v pomnichovských, tedy protektorátních hranicích – a většina z nich by to považovala za samozřejmost. 

Nebýt atentátu, a následné heydrichiády, dost možná by to byla pravda. Pro nás rozhodně hodně tvrdá. Tvrdá pravda – jako odměna za usilovnou práci českých dělníků pro Německo v českých zbrojovkách za pouhé vyšší příděly potravin a dovolenou v Luhačovicích. 

Ostatně, už jen to, že Heydrich jezdil – za války, v okupované zemi – v otevřeném autě a bez doprovodu (což si dnes nedovolí ani žádný významnější vlastní politik), ač jistě pro něj nebylo problémem si obojí zařídit, výmluvně svědčí o tom, co si o Češích, jejich statečnosti a jejich odboji myslel. 

Atentát pomohl i Němcům, natož Spojencům, otevřít oči. A pochopit, že ne všichni se dají koupit za přídavky k lístkům. Že je i druhá tvář tohoto národa, přičemž nad statečností odbojářů, pozatýkaných v souvislosti s atentátem a jejich rodin, žasli i samotní gestapáci, na ledacos uvyklí. 

Atentát z r. 1942 nás vrátil na politickou mapu Evropy, ze které už už hrozilo její vymazání. Jako kdysi velmoci vymazaly Polsko. 

Zajistil vyslovení nulity mnichovské dohody ze strany jejích západních signatářů, Británie a Francie, tedy jako by se nikdy nebyla stala (bohužel, právní akt není totéž, co historie – a z myslí lidí, ani z historie tuto dohodu a její drastické následky už nikdo nikdy nevymaže, byť by byla stokrát nulitní). 

Zajistil, že Československo jednoznačně patří mezi státy bojující proti fašistickému Německu, a tedy i to, že po skončení války stálo na straně vítězů, a nikoliv poražených. 

Ale hlavně – a to je právě ten přesah – a dosah do dnešních časů. 

Jako bílý maják v temnotách času stojí a září každý hrdinský čin, lidsky čistý, bez postranních úmyslů, bez touhy po vlastním prospěchu. Naopak, s ochotou všechno ztratit, bude-li to nutné, i vlastní život. 

Ti, co provedli atentát na Heydricha a ti, co jim to umožnili – tím, že je na našem území ukrývali a poskytovali jim zázemí – dokázali, jakých morálních výšek může i tento národ dosáhnout, je-li správně motivován a cítí-li čistotu myšlenek, za které bojuje. 

Stali se tak věčným vzorem a důraznou připomínkou toho, že ne všichni a ne vždy jsme byli jen národem zbabělých čachrářů a pletichářů, podvodníků a hochštaplerů, které dnes máme tak často veřejně na očích a denně kolem sebe. 

Jako Karel Čapek byl ztělesněním první republiky v literatuře, tak tito vojáci a jejich okolí byli ztělesněním první republiky ve vojenství a politice. 

Snažme se jim aspoň vzdáleně blížit… 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 13 127,- Kč
Vybráno 37.50%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 414 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...
68 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)