komunismusfilip218
30.8.2018
Kategorie: Politika

Agent StB Falmer: StB nebyla zločinecká organizace

Sdílejte článek:

COM

„Jako zpravodajská služba to byla služba státu a chránila ten politický režim, na to měla právo. Každý stát si vytváří své zpravodajské služby, to by se musely zpravodajské služby ocejchovat v každém státě,“ vyjádřil se v médiích předseda KSČM a agent StB Vojtěch Filip, alias Falmer. Nevidí tak prý žádný rozdíl mezi počínáním tajných služeb v demokratických zemích a autoritářských režimech.

Filip byl v záznamech StB veden jako ideologický spolupracovník a za svou práci byl několikrát finančně odměněn. Z archivních dokumentů vyplývá, že spolupracoval velmi aktivně a vědomě. „Našli jsme záznamy o padesáti pěti schůzkách,“ zhodnotil jeho činnost historik Petr Blažek. Z neúplného svazku, který StB na Vojtěcha Filipa vedla, vyplývá, že si jej rozvědka vybrala pro „práci tipaře“, který měl pro Státní bezpečnost shánět další spolupracovníky, což dokládají i pozdější osobní svědectví. Zprávy řídících důstojníků jej hodnotí jako spolehlivého a oddaného agenta, který poslední finanční odměnu převzal ještě 1. prosince 1989.

K tomu dva postřehy, které se objevily na internetu. Nejprve Jiří Padevět na svém facebookovém profilu. Píše:

Jeden drobný příspěvěk k žertovnému tvrzení soudruha Filipa-Falmera, že Státní bezpečnost nebyla zločinecká organizace.

Siebert Bohumil, 16. 4. 1909 Jičín – 1991 Praha. Během okupace byl členem Vlajky a účastnil se 8. 8. 1940 útoku na sekretariát Národního souručenství v Dušní ulici. Ve Vlajce pracoval především pod velitelem Svatoplukových gard Jaroslavem Čermákem, majitelem továrny na celuloidové zboží. V lednu 1940 se stal placeným konfidentem pražského gestapa, které mu přidělilo krycí jméno Veselý. Součástí jeho odměny od gestapa byl i byt, který musela opustit židovská rodina. Byl nasazen i na sledování generála Aloise Eliáše a při poválečném vyšetřování tvrdil, že se ho pokoušel varovat. Ludmile Voznicové vyhrožoval udáním, pokud se s ním nebude intimně stýkat. Během okupace se zřejmě značně obohatil, neboť sliboval řadě osob za vysoké finanční částky propuštění jejich blízkých z vyšetřovací vazby gestapa. Celkem takto získal asi 1 600 000,- protektorátních korun. Jako dalšího konfidenta gestapa přímo získal člena Vlajky Antonína Zittu. Od roku 1942 působil jako příslušník závodní stráže v továrně Junkers Flugzeug und Motorwerke v Letňanech, kde udal několik zaměstnanců.

3. 5. 1945 byl zatčen gestapem a vězněn v Malé pevnosti Terezín, mohlo se jednat o poskytnutí krytí ze strany gestapa. Po osvobození byl zajištěn československými orgány a až do soudního procesu vězněn. Ve vazbě byl využíván pracovníky Zemského odboru bezpečnosti jako informátor. Pracovníci ZOB a později Státní bezpečnosti Sieberta dokonce propouštěli z vazby a byl nasazen jako provokatér mimo jiné proti Vladimíru Krajinovi a proti dalším funkcionářům Národně socialistické strany. V letech 1946 a 1947 se podílel na ilegálních a protizákonných obchodech s německými markami, kterými byla přes krycí firmu Eupex financována činnost KSČ. Siebert byl 3. 5. 1947 odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze k trestu doživotního odnětí svobody. Byl umístěn do uranových dolů na Jáchymovsku a pracoval minimálně během roku 1953 v podzemí. 28. 2. 1955 byl na marodce tábora Nikolaj kontaktován příslušníky Státní bezpečnosti a zavázán ke spolupráci, na kterou podle hlášení přistoupil zcela dobrovolně. Vázací akt s ním provedl a přísahu jej nechal podepsat starší seržant Jaromír Čemus. Sám si vybral krycí jméno Danilo. V roce 1955 po záchvatu mrtvice ochrnul na půl těla a převezen do vězeňské nemocnice ve Valticích. Státní bezpečnost s ním na celý rok spolupráci přerušila a jeho svazek byl uložen do archivu. Již během jara 1956 byl znovu aktivován i přesto, že byl stále hospitalizován. Podle hlášení podpraporčíka Josefa Lapšíka ze dne 23. 5. 1956 Siebert velmi dobře komunikoval se svým řídícím orgánem. Nakonec byl kvůli zdravotnímu stavu v roce 1958 propuštěn.

Od roku 1963 pracoval pro Státní bezpečnost pod krycím jménem Motolský, ale byl podezříván z finančních machinací. Během jeho vyšetřování se ukázalo, že skutečně vybíral od svých „klientů“ zálohy na zakoupení automobilů a s penězi vždy zmizel. Ukázalo se rovněž, že několika lidem prozradil svoji spolupráci se Státní bezpečností a dokonce se chlubil styky na Ministerstvu vnitra. Dále bylo prošetřováním zjištěno, že řada zpráv, které podával Státní bezpečnosti, je vymyšlených. Během roku 1963 s ním Státní bezpečnost přerušila kontakt a byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody. V roce 1965 byl jako nevyléčitelně nemocný propuštěn. V roce 1969 opustil na cizí pas Československo a žil ve Švédsku. V roce 1990 se vrátil do Prahy, kde o rok později zemřel.

A ještě z blogu Tomáše Vodvářky:

Od samého počátku převzetí moci v roce 1948 byla činnost Státní bezpečnosti zaměřena primárně na potlačování jakékoli opozice, tedy zcela legálního a v demokracii naprosto obvyklého subjektu. V rejstříku této organizace byly metody, které považujeme standardně za gangsterské. Soudruh Filip by možná měl problém vysvětlit, jakým způsobem ohrožoval stát kupříkladu Josef Toufar, který byl brutálně umlácen k smrti vyšetřovatelem Ladislavem Máchou. Možná zná jméno dalšího faráře Coufala, který byl nalezen umučen ve svém bytě a jehož vražda nebyla nikdy – a to z pochopitelných důvodů – objasněna. Poté by se mohl rozhovořit, jak republiku ohrožovaly řádové sestry v klášterech, které se staraly o nemocné, když stát selhával. Jak naši zemi ohrožovali mniši v řeholních společenstvích, kteří byli počátkem 50. let 20. století svážení v noci jako dobytek do internace v Želivě.

Soudruh Filip si už nevzpomíná na akci Asanace, kdy byli ze země násilně deportováni ti, kteří tak nějak nevyznávali ideu společného vlastnictví továren a dolů a chtěli si žít po svém, aniž by se nechali trávit komunistickou ideologií. Možná mu rovněž unikl bezpočet provokací, třeba noční telefony nepohodlným lidem, v kterých je sladký hlas varoval, že jejich žena s kočárkem může být na procházce obětí autonehody. Možná si matně vzpomene na kvantum domovních prohlídek a zabavování osobních věcí. Nebo třeba vyvážení “závadových” osob v zimě za město jen tak, v domácím oblečení.

Pokud si nevzpomíná, je třeba mu to připomenout, neboť jak se zdá a jak se vyplňuje předpověď, drzost a nestoudnost komunistů po necelých 30 letech od jejich odstavení od moci narůstá poměrně významným způsobem. Že ony omyly, které váhavě připouští, byly prachsprosté vraždy, likvidace těch méně poddajných, ničení charakterů dalších, kteří měli rodiny a závazky a nechtěli zničit život svým dětem.

Soudruh Filip to nepochybně dobře ví. Ví i to, že je chráněn poslaneckou imunitou před případnou impulsivní reakcí občana, který byl StB perzekvován a jemuž by podobné výroky jaksi nesedly. Měl by si však dávat tak trochu pozor. On by se totiž mohl stát jiný politováníhodný omyl, že by třeba při podobných projevech na veřejném místě by onen občan mohl na Filipovu imunitu mohl pozapomenout.

   

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2019: *****

Dagmar Karlíková 500,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Anonymní dárce 1984,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, ing. Jan Kocura 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Dagmar Lavičková 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Švestka 500,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Milan Tahovský 500,- Kč, Rudolf Bláha 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Marin Vacek 500,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ladislav Hegyi 300,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč

Celkem za měsíc: 14 428,00 Kč
Vybráno 41.22%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 81 times, 2 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 4,72 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
221 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.