22.8.2013
Kategorie: Historie, Politika

A. Dubček – komunista s lidskou tváří nebo jen další v řadě rudých bezcharakterních zmetků?

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ (A) 22|08|2013

Nomenklaturní kádr KSČ, který se shodou okolností stal tragickou hlavní personou tzv. obrodného procesu české společnosti v roce 1968. Kdo poctivě sleduje historii komunistických stran a jejich vlád po celém světě si ani na okamžik nemůže myslet, že usměvavý Saša přišel na nejvyšší stranickou funkci s úmyslem povolit bolševickou smyčku, národu pevně utaženou roku 1948.

 

 

Dubček byl od ledna 1968 z pozice své funkce nejviditelnějším představitelem frakce KSČ, která si dala do vínku uchopení moci ve státě na úkor hradní bolševické kliky kolem presidenta Novotného, jehož problematické názory na Matici slovenskou působily na soudruhy z Bratislavy jako rudý hadr na býka. Ne nadarmo si tedy Dubčekova skupina dala jako jeden z hlavních cílů své rudovlády federalizaci ČSSR na dvě rovnoprávné republiky.

 

Vzhledem k tomu, že Antonín Novotný byl natolik nepopulární jak mezi obyčejnými lidmi, tak mezi aparátčíky KSČ, že se tomu při své návštěvě roku 1967 podivoval sám nejyšší Kremelský boss L.I. Brežněv, nebylo těžké jej sesadit a nahradit populárním generálem Ludvíkem Svobodou. Tímto jednoduchým vítězstvím se dostal Dubček a jeho parta na vlnu. Získali velkou podporu soudruhů na Slovensku, vyhlášením “Akčního programu KSČ”, kde se poprvé od začátku komunistické totalitní vlády mluvilo o svobodě tisku a dokonce o politické pluralitě, se pak podařilo těmto kovaným komunistům něco dříve nevídaného, dostali přízeň a důvěru šedé, dříve mlčící, politicky apatické, většiny národa.

 

Jaký je “Socialismus s lidskou tváří” v praxi a jaký charakter mají jeho představitelé se měli občané Československa dozvědět již velmi brzy. Chvíli to sice vypadalo na svobodné nadechnutí, ale vždy jen pod vedením “rodné” strany. Otěže z ruky nemínil pustit ani Dubček, ani jeho kamarádi. Bohužel pro ně, podcenili touhu po svobodě, která byla národu již více jak dvacet let upírána. Opilí mocí a skandováním svých jmen na schůzích a shromážděních, zapomněli, že komunistický režim lze udržet pouze brutální silou.

 

To však měli na paměti v “bratrském” Sovětském svazu. Celý půlrok střihal zlostně obočím diktátor Brežněv, aby pohár jeho trpělivosti s protivnými svobodomyslnými vazaly přetekl. Přes úlisné řitní lezectví “chrabrých” představiletů KSČ stvrzené Bratislavskou smlouvou, kde se naši bolševici s lidskou tváří zavázali k nesmiřitelnému boji proti všem protisocialistickým živlům a deklarovali neotřesitelnou věrnost proletářskému internacionalismu (rozuměj býti gubernií SSSR), nálady ve společnosti byly pro náčelníky KGB již velmi nepřijatelné a nebezpečné.

 

Logicky tedy přišel 21. srpen 1968. Kruté probuzení ze sna pro levicové západní intelektuály, doufající nekomunistickou část společnosti i Dubčekovo vedení KSČ. Brežněv však již měl připravené nové koně. Kolder, Biĺak, Indra a podobní. Ti dokonce poníženou supliku do Moskvy zaslali, by velký rudý bratr přijel zachránit trosky socialismu v naší vlasti. Kontrarevoluce prý zatemnila mozky poctivým pracujícím. Jak zábavné a tragické zároveň.

 

Celá fraška kolem roku 1968 potvrdila vše, co je o komunistech známé od nepaměti. Dobrovolně se nikdy nevzdají “vedoucí úlohy”, vládnout umí jen s pomocí síly a teroru na obyvatelstvu, při pohledu na Moskvu mají hnědé kaliko a lidé žijící v jejich kleci nesmí dostat ani náznak svobody. Porušení jakéhokoliv výše jmenovaného pravidla vede k destrukci bolševického systému. Proto Brežněv poslal okupanty na věčné časy, aby měl svoji kolonii pod kontrolou, proto dosadil na Hrad a do vlády loutky, které mu lezly do zadní části více než Dubček a jeho parta, proto nastala doba tuhé “normalizace”.

 

Nejvíce hmatatelným výsledkem “Pražského jara 1968″ byla nakonec dokončená federalizace, tedy počátek budoucího rozdělení Československa, kádrové čistky na všech možných i nemožných postech, kdy se k moci hospodářské i politické prodralo to nejvíce slizké kované jádro soudruhů, obrovská vlna emigrace, kdy republika ztratila více jak 100 000 vesměs vzdělaných a slušných lidí, ale hlavně obnovení atmosféry strachu mezi obyčejnými lidmi, kterou KSČ potřebovala ke svému klidu na práci. Stejně jako v 50. letech vzrostla úloha udavačů a donašečů pod taktovkou STB, tvrdé cenzury a surového nátlaku proti všem, kteří stádovitě neohýbali hřbet.

 

 

Komunisti dostali národ zase do těch správných kolejí, kde jej potřebovali mít. Co na to soudruh Dubček a jeho frakce ? Mysleli demokratizaci společnosti vážně ? Možná o tom některý z nich chviličku snil, ale při prvním náznaku možné ztráty moci bláhové myšlenky okamžitě zapudil. Snad jen František Kriegel zůstal na pár okamžiků chlapem, když odmítl podepsat ostudný Moskevský protokol. Toto chvilkové procitnutí Lidového milicionáře je snad jediným skutkem, který snese měřítko charakternosti v podání soudruhů z KSČ za dobu jejich samovlády v naší vlasti.

 

Alexander Dubček byl soudruhy odklizen z veřejného života, vyloučen z rodné partaje a paradoxně se stal jakousi ikonou protisocialistického hnutí, které mu nakonec po sametové revoluci vyneslo křeslo předsedy FS ČSFR. Je to s ním bohužel stejné jako s jedním z hesel na zdech domů při srpnové okupaci 1968: “Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil!” – nepochopení podstaty komunismu. Lenin by totiž udělal to samé co Brežněv, možná by byl ještě rychlejší a krutější, stejně tak Dubček, kdyby jen malinko mohl, stál by po boku Husáka a Biľaka a normalizoval, až by se z něj kouřilo. Protože býti komunistou je celoživotní diagnóza. Diagnóza moci za jakoukoliv cenu bez ohledu na utrpení ovládaného davu.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Aleš Karásek 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Eduard Ezer 500,- Kč, Iva Janouchová 100,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, Rudolf Roedlind 500,- Kč, Silvia Ambrogini 500,- Kč, Miroslav Meder 300,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Miroslav Zatřepálek 100,- Kč, Vladimír Menšík 200,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Richard Kovaříček 250,- Kč

Celkem za měsíc: 20 505,00 Kč
Vybráno 58.58%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 110 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.