16.2.2014
Kategorie: Společnost

Zrůdy vpřed!

Sdílejte článek:

OD: JAN ZAJAC 16|02|2014

 

Psal se třináctý únor roku 1979. Heinrich Grüber, vysoký funkcionář SDAP, si upravil kravatu. Dnes je jeho velký den, veřejnoprávní televizní stanice ZDF ho totiž pozvala do svého pořadu Heid Park.

 

 

Koncept pořadu byl takový, že host odpovídá na všetečné otázky občanů, kteří se do něj mohou víceméně dle libosti strefovat. Nepociťoval obavy. Dobře věděl, že jeho strana má v posledních letech širokou podporu; samozřejmě se pár pomatenců, co mu budou připomínat události z dob, kdy oni sami ani nežili, najde. Ale co. Tak to dneska chodí.

 

V duchu se mu mihla představa, jak se s takovými uměli vypořádat před čtyřiceti lety.

 

Uhladil si vlasy a naposledy se podíval do zrcadla. Všechno perfektní. Produkční dal palcem signál, že mohou začít. Moderátor nasadil profesionální úsměv.

 

„Dobrý večer, vážení diváci. Vítejte v Heid Parku, pořadu, kde kladete otázky vy! Přivítejme našeho dnešního hosta, pana Heinricha Grübera, poslance a předsedy mnichovské organizace SDAP.“

 

Heinrich se usmál do kamery. Moderátor si odkašlal a pokračoval: „A už tu máme první dotaz. Pane poslanče, přijde vám normální se hlásit ke straně, která má na kontě miliony mrtvých a zdevastovanou půlku Evropy?“

 

 

Panebože, pomyslel si Heinrich, já to věděl. Už zase. Podíval se do kamery. „Rád bych věděl, kolik lidí SDAP zabila a co v Evropě zdevastovala. Od NSDAP jsme se dávno distancovali, jak určitě víte i vy. Nechápu, proč máte celých pětatřicet let potřebu na nás takhle plivat. My se snažíme pouze o spravedlivou sociální politiku! Raději se podívejte na oběti současného režimu, na ty statisíce, miliony, které přišly o střechu nad hlavou, o práci, na ty desetitisíce sebevrahů…“

 

Moderátor se na něj podíval. „No, vaše strana se odkazu NSDAP zřetelně hlásí – na propagačních materiálech sice Hitlera přímo nemáte, ale vy sám se například každý rok účastníte pietního aktu v místech bývalého Vůdcova bunkru. To mi přijde jako celkem jednoznačné.“

 

Heinrich obrátil oči v sloup. „A co je prosím špatného na pietním aktu za osobnosti, kteří Německo pozvedli z bídy, dali nový život zničenému německému lidu?“

 

Moderátor se zašklebil. „Například to, že za sebou nechali ty zmíněné miliony mrtvých a zdevastovanou Evropu.“

 

„Ale my netvrdíme, že vše, co Hitler udělal, bylo správné. Musíte ho hodnotit optikou tehdejší doby,“ zamračil se Heinrich. „Německo bylo na kolenou, lidé trpěli. Samotný politický program byl naprosto v pořádku, uvědomte si, že Židé skutečně vlastnili většinu výrobních prostředků, kontrolovali banky… A to, že pak přišla válka – to byl výsledek politiky tehdejších západních mocností. Nepřekrucujte historii!“

 

Moderátor polkl. „Raději dáme prostor dalšímu divákovi… Tak. Pane poslanče, jak se stavíte k šesti milionům židovských obětí, které za sebou NSDAP zanechala?“

 

Heinrich se napil vody a nasadil přezíravý obličej. „Pořád dokola. Prosím vás… Neustále slýchám zkazky o těch údajných šesti milionech. Vždyť tolik Židů v Evropě ani nebylo… Ta čísla jsou opravdu hodně nadsazená. Co kdybychom se raději soustředili na budoucnost? Lidé nemají práci, trpí hlady, nemají kde bydlet – a vy se chcete zabývat nějakými údajnými mrtvými z doby před desítkami let?“

 

Moderátor raději nic neřekl a rovnou přečetl další dotaz: „Pane Grübere, za vaši stranu kandidoval Karl Eichmann, člověk, který byl v mládí členem SS a vykonával funkci dozorce v koncentračním táboře. Přijde vám to slučitelné s demokracií?'“

 

Heinrich se usmál. Skvělá nahrávka na smeč. „Milý pane, zeptám se já: přijde vám slučitelné s demokracií zakazovat někomu kandidovat? Mně tedy ne. Ale abych vám odpověděl: to, že byl někdo v SS, z něj nedělá špatného člověka. Zásadní je odbornost, a tu pan Eichmann rozhodně má. Členství v tehdejší elitní jednotce pro mě znamená jenom to, že je to zodpovědný a schopný člověk…“

 

Další dotaz. „Pane poslanče, před necelým týdnem zemřel Josef Mengele. Ve vašem týdeníku jste se vyjádřil, že odešla velká osobnost. Jste normální?“

 

Heinrich se pohodlně opřel. „Ale vždyť je to pravda. On byl skutečně významná osobnost, odborník, člověk, který obětoval celý profesní život vlasti a výzkumu. Vím, že byl v některých ohledech kontroverzní a že se na něj dnešní doba dívá různými pohledy, ale objektivně lze říci, že odešel významný člověk, kterého já osobně vidím rozhodně pozitivně…“

 

…a tak to šlo dál a dál. Heinrich, sebevědomý a sebejistý, debatu bez problémů zvládl. Aby také ne – dobře ví, že za ním většina lidí stojí. To těch pár křiklounů, co se ohánějí minulostí, nikdy nezmění. V posledních volbách získala jeho strana 18 procent…

 

Tento příběh je fikce. Je samozřejmé, že nic takového by se v zemi, kde si lidé váží svobody a demokratických hodnot, stát nemohlo.

 

 

ZDROJ: Jan Zajac

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
4 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.