30.4.2014
Kategorie: Společnost

Známé symptomy rozpadu říše

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 30|04|2014

V letošním roce uplyne 25 let od pádu komunismu. Výročí sice připadá až na druhou polovinu roku, ale přesto se mi už teď vkrádá do mysli jakési srovnávání a bilancování.

 

 

Bylo mi okolo třiceti let, když Sovětská říše dokonávala. Každý, kdo tu dobu zažil si jistě vzpomene na společenskou atmosféru, která jejímu zhroucení předcházela. Dusná nehybnost, bezčasí, vyprázdněné oficiální rituály a tíživý tlak propagandy, usilovně předstírající, že se nic neděje a že jedeme dál, k šťastným socialistickým zítřkům. Ale pod tímto stojatým povrchem se vzmáhalo jakési sílící, ke konci už ani moc neskrývané nepřátelské mručení, které tu a tam přerůstalo i do drobných zášlehů občanského vzdoru a nesouhlasu. Na pracovištích a v hospodách, zkrátka tam, kde byl občan „mezi svými“ panoval všeobecně sdílený názor, že už to takhle dál nemůže fungovat, že se to co nevidět podělá, že už to přece ti komunisti takhle dál nemohou udržet. Nebylo zřejmé kdy k nějaké změně dojde, ale o tom že se komunismu v té podobě, jak ho známe blíží konečná, pochyboval jen málokdo. Vzpomínky na onu dobu se mi poslední dobou vracejí čím dál častěji a připadají podivuhodně aktuální.

 

Jak se teď bude výročí bolševikova konce přibližovat, užijeme si určitě dostatek fundovaných analýz, jak že ten komunismus porazil Reaganův program hvězdných válek, jak ho udolala americká technologická embarga, jak jej rozložila neefektivnost a těžkopádnost ekonomiky a mnoho dalších mouder. Ale myslím, že jedna podstatná okolnost bude opominuta. Něco, co bych pracovně nazval vyhnitím.

 

Tak jako strom, pokud je v plné síle odolává bouřím, krupobití, ba i úderu blesku, tak také Sovětská říše, pokud byla v plné síle úspěšně přežívala ničivé války, hladomory i tragické sociální experimenty. Plnou silou mám na mysli dobu, kdy přinejmenším příslušníci středního a vyššího managementu sovětského státu, armády a represivních složek, terorizujících obyvatelstvo věřili alespoň trochu ve smysluplnost státní ideje, tedy socialismu.

 

Postupně se ale rozpor mezi ideou a jejím praktickým prováděním, mezi vyhlašovanými cíli a dosaženými výsledky stával natolik markantní ba přímo tragický, že jej nešlo dlouhodobě skrývat ani rozumně obhajovat. A tak navzdory všeprostupující propagandě medií, která lhala o neustálém nárůstu pracovního nadšení oddaných budovatelů socialismu, prostupovala absolutní skepse i těmi dříve loajálními vrstvami tehdejší společnosti. Kulisy sice ještě stály, herci ještě jakž takž hráli své party ale za kulisami hniloba postupovala. Nikdo už nebyl ochoten udělat pro nemilované zřízení více, než jen nezbytné krycí a sebezáchovné minimum, a i z toho se snažil vyvléct. A konečný pád režimu, státu a říše přijali jeho občané s pocitem všeobecné úlevy.

 

Tím se dostáváme ke dnešku. Už 10 let patříme do jiné říše. Media už nám dávno nelžou o pracovním nadšení. Kdepak. Teď jsme všichni zelení; máme opravdu velikou starost o záchranu planety před globálními změnami klimatu. Milujeme všechny jiné a odlišné, nejvíce pak ony mírumilovné migranty, přinášející až k prahům našich domovů islám – náboženství lásky a tolerance. Máme velikou radost z každé vydařené Gay-pride, stejně jako z nových, odvážných genderových zákonů. Soucítíme s chudými celého světa, chtěli bychom je všechny přivinout na svou hruď, dopřát jim teplo našeho krbu a rozdělit se s nimi o naše peníze. Velice toužíme po každodenním obohacování našimi dříve diskriminovanými spoluobčany s jejich veselou, odvázanou kulturou a jsme jim za to ochotni platit jakoukoli cenu. Vyznáváme neziskové organizace, lidská práva, politickou korektnost…. Nebo ne?

 

Má celoživotní zkušenost říká, že k opravdu plnému a šťastnému životu nestačí člověku jen plné břicho. Stejně nezbytná je i jistá míra identifikace s okolím, společností a jejím směřováním, pocit že se věci vyvíjejí správným směrem a že je můžu alespoň v nějaké míře ovlivnit. Což by přece v demokracii neměl být problém, že?

 

Tak schválně. K posouzení toho, jak u nás probíhá vláda toho lidu doporučuji jednoduchý pokus: poptejte se ve svém okolí na názory, postoje a priority svého automechanika, zubaře, trhovce, zkrátka těch šikovných a pracovitých lidí kolem Vás. A pak to srovnejte se směřováním společnosti, tak jak je tlačí a prosazuje vláda, media a „celebrity“. Pokud je tu opravdu demokracie, pak názory démos, lidu, budou jasně v převaze a budou denně rezonovat veřejným prostorem….

 

 

Že ne? Že se jejich výskyt ve veřejném prostoru limitně blíží nule? Nu ano, přiznejme si, že stejně jako v dávné sovětské říši, tak i v současné říši bruselské panuje už dosti dlouhou dobu zásadní rozpor, mezi názory, prioritami a životními postoji občana a jeho státu. A s tím, jak se tento rozpor postupně prohlubuje, vzrůstá i vzájemné odcizení; od prvotní blazeované lhostejnosti ke vzdálené vrchnosti, přes brblání až k současnému stále sílícímu odmítání Říše, jakožto instituce zbytné, otravné a škodlivé.

 

Ano, zas se blíží jedny volby, kus se stále hraje…. Ze setrvačnosti. Ale za kulisami už dlouho hlodá rez a hniloba. Jako pamětník cítím neomylně známé symptomy rozkladu. A ani této říše mi líto nebude.

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2017: *****

Jana Kocourková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jakub Malinovský 55,55 Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Karel Šindelář 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Jiří Skotnica 300,- Kč, Lubomír Janeček 500,- Kč, Robert Schlesinger 500,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Roman Foff 1500,- Kč, Miluše Horáková 500,- Kč, Ludovít Acsay 500,- Kč, Miroslav Seidl 300,- Kč, Jiří Fridrich 50,- Kč, Radoslav Richtar 500,- Kč, Ladislav Slanina 250,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč

***** Celkem za měsíc: 10 088,55 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 4,93 out of 5)
Loading...
loading...
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.