stropnickym
25.9.2017
Kategorie: Politika

Zelení (daleko) před branami

Sdílejte článek:

ANTONÍN BERDYCH

Do české politiky Strana zelených patří. Má své „tvrdé jádro“ voličů a dokáže uspět na komunální úrovni. Je logické, že usiluje i o návrat do Sněmovny. Jaké má vlastně šance a co jí brání v cestě nad 5 % hlasů? 

Na začátek je třeba si říci, jak se vlastně Zelení k současnému stavu dopracovali. Strana sice existovala od devadesátých let, její hvězdná hodina nastala ale až ve chvíli, kdy se do jejího čela postavil Martin Bursík a dokázal oslovit také voliče za hranicí ekologických témat. Prošel branami Sněmovny, pomohl sestavit vládu a strana měla naději být úspěšná.

Následný vývoj byl však tragický. Zelené po vstupu do vlády rozvrátily vnitřní konflikty a zásahy vnějších aktérů: mnozí straníci neustáli tvrdost politického boje mezi premiérem Topolánkem a vůdcem opoziční ČSSD Jiřím Paroubkem. Bursík padl a od roku 2009 se strana vrátila k 3% hranici popularity. Nesla si k tomu nálepku nespolehlivé a chaotické skupiny, která ve výsledku promarní hlasy všech, kdo jí uvěří.

Éra Stropnického

Po dalších peripetiích Zelené nakonec ovládl Matěj Stropnický, tedy člověk, jenž stál za konflikty a nečitelností partaje už v éře Martina Bursíka. Ideově posunul zelené do pozice více obvyklé v západní Evropě, čili mezi levicové a částečně i liberální strany.

Na komunální úrovni dokázali Zelení uspět všude tam, kde měli v čele zajímavé a autentické osobnosti. Jejich působení na pražském magistrátu však už tolik úspěšné není – a hlavní vinu na tom má právě předseda Stropnický.

Osobními konflikty a animozitami přinesl většinou negativní PR, aniž by to kompenzoval atraktivními tématy či iniciativami. V některých otázkách dokázal mít zásadový postoj, brzy jej však překryly kompromisy v rámci magistrátní mnohokoalice.

Jak skrýt vlastní program

Pozoruhodným fenoménem se stal fakt, že se strana dobrovolně rozhodla ze svého programu odstranit tři témata: migraci, gender a squatting. Fakt, že to předseda Stropnický sám a veřejně řekl, dokládá určitou míru naivity: strana nesmí svou volební taktiku komentovat, má jí jen dělat; v tom Zelení připomínají ČSSD.

Strana se měla „umoudřit“ a přestat obhajovat porušování zákonů ČR (formou okupace budov squattery), popř. nerespektování gramatiky českého jazyka genderovým tlakem (ze strany představitel-ů/-ek či hostů a hostek SZ). Místo toho se rozhodla říci, že o tom prostě nebude mluvit.

Hlavní roli v obrazu Zelených před volbami nesl opět předseda Stropnický. Média už dostatečně probrala jeho příspěvky na téma „nadměrného“ létání lidí na dovolenou či o obecném přání na „redukci potřeb“ lidí v Evropě.  Nejnovějším a značně ilustrativním příkladem je jeho postoj k možnému obnovení Mariánského sloupu v Praze.

Nesouhlasit s tím je samozřejmě legitimní. Matěj Stropnický ale na Facebooku označoval tuto náboženskou stavbu za „triumfalistickou“ a za „symbol ponížení“, přičemž se hlásil k odkazu žižkovských anarchistů z roku 1918. Tamtéž dokonce tvrdil, že majetky Pražanů v roce 1648 (ohrožené švédským obležením) byly prapodivného původu. I nezaujatého čtenáře jímá podezření, kdo vlastně Zelené vede.

Z těchto vlastně okrajových příběhů se s určitým odstupem vytváří obraz strany, která kromě několika zajímavých názorů a postojů přináší i mocnou dávku (částečně) skryté ideologie, která je pro velký počet potenciálních či bývalých voličů nepřijatelná. Místo toho, aby si SZ všechny problematické body za cenu ztráty pár set příznivců „vyříkala“ a učesala je, raději vše neobratně skrývá.

Výsledkem je, že se Zelení v průzkumech trvale pohybují okolo tří procent popularity. Jejich šance na vstup do Poslanecké sněmovny se ovšem blíží nule. Aby případná naděje vůbec existovala, potřebují změnit svou image v očích svých dosavadních nevoličů a vykročit ze sociální bubliny, v níž se nalézají. Nálepky rozhádané skupiny se již zbavili, ale pověst státotvorné strany doposud nazpět nezískali. Jak již bylo výše naznačeno, na rozdíl od svých předchůdců na tom současný předseda nese hlavní díl viny.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2017: *****

Hana Lišková 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Tomáš Foldyna 1215,14 Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, David Kostelník 500,- Kč, Daniela Janková 100,- Kč, David Bezdek 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 4 715,14 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 3,75 out of 5)
Loading...
loading...
23 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.