30.7.2013
Kategorie: Společnost

Zasloužíme si svobodu?

Sdílejte článek:

DUŠAN MAKOVSKÝ 30|07|2013

Připomeňme si oběti boje za svobodu. Vojáky, politiky i obyčejné lidi, pro které jejich vlastenectví a láska ke svobodné vlasti byla cestou na popraviště, za mříže, do pracovních táborů, na uran… Miladou Horákovou či Heliodorem Píkou počínaje, Josefem Vaškem nebo Dagmar Šimkovou konče.

 

 

Je to dlouhá, skoro nekonečná řada ne tisíců, ne desetitisíců, ale statisíců lidských příběhů, u mnoha se ani jména nikdy nepodaří dohledat. Velká část z nich svůj život zasvětila boji proti fašistické zvůli a po bolševickém převratu dále bojovala za to, aby byla naše země svobodná a nesvázaná ve svěrací kazajce a ostnatém drátu.

 

Přesto, že jde o statisíce lidských osudů, jako by jejich oběti v dnešní době nic neznamenaly. Bolševici mají stále vysoké volební preference, lidé se zcela paradoxně schovávají za výkřiky o svobodě, ale společně s tím ve stejné větě dodají, že přece nemůže někdo mít víc než oni sami, vyřvávají o pošlapávání demokracie a přitom nepřipustí, že by někdo měl jiný názor než oni sami.

 

Houfně se volá po všemožných regulacích, po tom, že stát se má postarat o práci, o bydlení, o nezakouřené hospody, závidí se těm, kteří mají vyšší platy a plánuje se, jak by se jim jejich výdělky zkrouhly. Jsou slyšet návrhy, aby stát podnikatelům určoval pravidla, aby ošetřil, pokud možno jednotné ceny jejich služeb, volá se po regulaci trhu.

 

Lidé se dokonce vzdávají jedné ze základních svobod, aby sami s vybrali, kdo bude jejich zástupcem v parlamentu. Volební účast se pohybuje kolem padesáti procent, přesto z průzkumů vychází, že devadesát procent občanů není spokojeno. Proto minimálně čtyřicet procent obyvatel odmítá byť jen přiíjmout zodpovědnost za volbu a zůstávají jen hospodskými kritiky. Tak jako za dob socialismu. Co se vlastně starat.

 

 

Ozývají se otázky typu „na co je mi svoboda, když nemám co žrát?“, často rovnou doprovázené radou „ať mi stát dá na žrádlo a pak si budu užívat svobody“. Dobrovolně se tak velká část národa chce opět odevzdat státu, který by rozhodoval a vedl každý jejich krok v předem určených a poctivě hlídaných mantinelech.

 

Nemyslím si, že jako celek je tento národ zkažený a že by si svobodu nezasloužil. Zaslouží si ji, už jen kvůli těm, pro které je svoboda hodnotnější než plný talíř, každý rok nový mobil a dovolená na úvěr. Rozhodně si ji ale zaslouží naše děti. Nestavme jim republiku takovou, kde každý z nich bude trubec s předem nalinkovaným životem, každý den plným talířem, dopředu určeným osudem a zákazem přemýšlet.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.