Členské státy jsou svázány tisíci předpisů, nařízení, závazných doporučení, kvót a dotací. Členské státy mají omezenou svrchovanost a národní kompetence přecházejí do rukou bruselských úředníků. To vše má důsledek v podobě omezení národních ekonomik a neustálého zadlužování. Projekt jednotné měny měl možná dobré úmysly, ale nevzal v potaz rozdílný stav národních ekonomik. Je sice dobré, že se po celé západní Evropě dá platit jednou měnou, ale ta mohla existovat vedle národních měn, čímž by byla zachována možnost států reagovat na vývoj a nenadálé potíže.

Zrovna tak každý členský stát má jiné priority a jiné zájmy. Snaha svázat vše do jedné společné varianty vede k tomu, že rozhodování Evropy je těžkopádné a bez barvy, chutě a zápachu. Čím dál víc v členských státech začínají mít navrch hnutí, která jsou proti politice Bruselu. Tato hnutí mají stále víc příznivců.

V Německu začíná nabývat na síle hnutí PEGIDA, které se staví proti islamizaci Německa. Islamizace EU je velkým problémem, protože se stále ustupuje kultuře, která není evropská. Ano, cizí kulturu lze tolerovat, ale nedá se jí donekonečna ustupovat. Pak hrozí, že ve vlastním „životním prostoru“ bude naše kultura pronásledována.

V Británii se dere kupředu UKIP, Strana nezávislosti Spojeného království. Cílem je omezení přistěhovalectví a vystoupení z EU. Britský premiér Cameron chce co nejdříve uspořádat referendum o vystoupení.

V Řecku se očekává vítězství krajní levice, hnutí SYRIZA. Řecké levici vadí úsporná opatření, které Řecko muselo přijmout poté, co řecká ekonomika de facto zkrachovala. Žití na dluh došlo na konec cesty. Muselo dojít ke snížení platů, důchodů a úsporným opatřením. Záchrana stála zatím 240 miliard €. SYRIZA plánuje zrušit úsporná opatření a takový hlas pochopitelně získává pozornost voličů, kteří si neuvědomují nezodpovědnost takového rozhodnutí. EU a zejména Německo, které z valné části financovalo záchranu Řecka si uvědomuje, co by to znamenalo. Německo se rozhodlo, že nebude v takovém případě bránit odchodu Řecka z eurozóny. SYRIZA by se eura nerada vzdala, ale je možné, že Řecko bude k takovému kroku donuceno. EU by tak přestala Řecko dotovat. Bude chtít poté Řecko zůstat v EU?

Společenství vzájemně spolupracujících států je na rozcestí. Buď bude dál pokračovat v sebedestruktivní politice a dočká se v brzké době rozpadu nebo lídři členských států pochopí situaci a vrátí se k původní myšlence, kdy nebyl v plánu Superstát, kde jednotliví členové nemají prakticky žádnou moc.

Původní projekt jednotného prostoru s volným pohybem osob, zboží a financí není špatný, ale může snadno dojít zkázy. Je na členských státech jakou cestou se vydají. Buď se vrátí zpět k původní myšlence EU, nebo EU zkrachuje a rozpadne se. Dost možná už rozpad nezadržitelně začal.

Současní konstruktéři s plánem vytvořit z EU jeden velký Superstát, jakési Spojené státy evropské udělali zásadní chybu. Domnívali se, že obyvatelé Evropy budou nečinně přihlížet tomu, jak se hroutí tisíciletá historie jejich států. Podcenili obyvatelstvo a domnívali se, že stačí každodenní povinná radostná masáž o neexistujícím evropanství. Ano, jsme Evropané ve smyslu obyvatelů Evropy, nikoli však jako jeden evropský národ.

EU má šanci přežít, ale zjevně je na kraji propasti. Stoupající odpor obyvatel proti islamizaci, proti bruselským direktivám či přímo diktátu nelze podceňovat. Budou-li i nadále evropští představitelé ignorovat nálady obyvatelstva a odpor proti bruselské politice, budou-li i nadále takové lidi nálepkovat jako extrémisty, nácky či obtížné potížisty, dočkají se nepříjemného překvapení. Dojde ke skutečné radikalizaci a mohutnému nárůstu odporu. Opravdu o to EU stojí?