Likwidacja-sądów-rejonowych
25.7.2017
Kategorie: Společnost

Wolne sądy! … Nedotknutelná komunistická kasta soudců v Polsku?

Sdílejte článek:

FRANTIŠEK SCHILDBERGER

„Wolne sądy! Wolne sądy!“ neboli „Svobodné soudy! Svobodné soudy!“ volají demonstranti v polských městech. Demonstruje se i před polskými ambasádami ve světě.

Na stranu bojovníků proti vládě konzervativní strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS) se nyní postavil i Lech Walęsa, muž, který stál u zrodu současné polské demokracie a kterého bychom chtěli vidět spíše na stejné straně barikády s konzervativní křesťanské hodnoty hájící stranou. A Walęsa a nešetří velkými slovy: tak jako PiS prý nevládli ani komunisté! Tak to zcela jistě není pravda. „Ubraňte se a bude v Polsku dobře!“ volá Walęsa a nabízí se, že když bude potřeba, půjde zase v čele. Zdá se však, že nikdo o něj příliš nestojí: svůj kredit už stačil dávno prošustrovat. Bohužel. Ovšem moc a sláva kazí lidský charakter, to platí i v katolickém Polsku. Ovšem Walęsa vnímá pohyb v současné polské společnosti a cítí příležitost podsadit se na vlnu nespokojenosti, která žene lidi do ulic.

O co jde v Polsku? Mají ty tisíce demonstrantů pravdu? Chce vláda skutečně ovládnout soudy, jak křičí mainstreanová média v celé Evropské unii? Je v Polsku skutečně ohrožena demokracie? Hrozí zemi našich severních sousedů diktatura? Mají pravdu komentátoři, kteří se nebojí ani srovnání s vládou Józefa Piłsudského? Anebo jde, jako tak často v současné Evropě, o tupý, zmanipulovaný dav bojující nakonec proti svému vlastnímu zájmu?

Jako v tolika jiných situacích, i zde tomu není tak jako v pohádkách paní Boženy Němcové – nestojí tu proti sobě statečný princ a oheň plivající drak.

Polské soudy jsou, ostatně obdobně jako je tomu u nás, poslední velké reziduum minulého komunistického režimu: pracují pomalu a neefektivně, jsou na sto honů cítit korupcí a mění se v jakousi mafii, kdy na místa starých soudců nastupují jejich děti a přátelé jejich dětí… Ovšem metoda, jakou lídr PiS Jarosław Kaczyński zvolil pro reformu soudnictví je skutečně na samé hraně demokracie. A lidé správně cítí, že Kaczyński se skutečně pozvolna mění z upřímného bojovníka za křesťanské a konzervativní hodnoty v někoho, kdo začíná milovat moc pro ni samu. Bohužel. Moc a sláva kazí lidský charakter i v katolickém Polsku.

Ale kdo stojí proti Kaczyńskému? Síly, které chtějí změnit Polsko z bašty víry a tradičních hodnot v další liberální a mravně popletenou a rozvrácenou zemi. Hecují lidi – to dovedou – a vidí v nešťastně pojaté soudní reformě  svou příležitost. Modleme se za Polsko. Tamní konzervativní síly jsou oporou i pro nás.

Poznejte osudy soudců polského Nejvyššího soudu, který je nazýván posledním skanzenem sovětských kolaborantů, osudy soudců, jejichž usnesení jsou pro nižší instance polských soudů závazná, soudců, kteří vybírají a schvalují další soudce Nejvyššího soudu, neboť Nejvyšší soud je od roku 1989 v personálních otázkách zcela samosprávný, soudců, kteří se navzájem jmenují do funkcí, v nichž setrvávají, než dosáhnou důchodového věku. Sloužili komunistickému režimu, odsuzovali lidi za letáky k trestu odnětí svobody, byli spolupracovníky komunistické tajné služby, vyučili se u soudců období stalinismu. Po roce 1989 nastoupili na Nejvyšší soud. Soudci, kteří svými výroky opakovaně bránili potrestání zločinů páchaných v období komunismu a chránili před trestem pracovníky polských komunistických represivních složek.

I.

Soudce Waldemar Płóciennik odsoudil za účast na protikomunistické demonstraci v roce 1982 Zofii Pietkiewicz na 8 měsíců nepodmíněně, neboť „urazila během a v souvislosti s plněním služebních povinností zasahující policisty (…), napadala je slovy obecně považovanými za neslušná“. Soud neopomněl dodat, že trest „plní náležitou roli v celkové prevenci, zvláště důležité v současné době z důvodu komplikované společenské situace“ .

Marian Buliński odsoudil v roce 1984 Wladyslawa Waltze k jednomu roku vězení za odmítnutí vykonávat vojenskou službu; o 30 let později, už jako člen Nejvyššího soudu – osvobodil stalinistického dozorce, obviněného z týrání. „Obžalovaný jednal v přesvědčení, že Francis Skibiński spáchal zradu proti státu“ – řekl Buliński při vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2014.

Bývalý člen polské komunistické strany Tomasz Artymiuk vydal v roce 2007 rozhodnutí o tom, že soudci z doby komunismu nemohou být souzeni za porušování komunistických zákonů (!). Jednalo se o vyhlášení stanného práva v prosinci roku 1981, které polské úřady antedatovaly, takže lidé byli souzeni na základě zákona, který nebyl v době souzených činů v platnosti a který ani neznali. V centru medializovaného případu stál Patrycjusz Kosmowski, jeden z vůdců stávky v srpnu 1980. V roce 1982 byl odsouzen na základě dekretů o výjimečném stavu na 6 let do vězení, a to i přesto, že v době páchání domnělého trestného činu tyto dekrety nebyly v platnosti. V témže rozsudku byl potrestán i Jerzy Jachnik, který Kosmowského ukrýval po 13 dní ve svém bytě. V roce 1994 byl proces obnoven a soudy nižší instance uznaly, že soud porušil zásadu nemožnosti zpětné účinnosti práva. Senát polského Nejvyššího soudu ve složení Lech Gardocki (zpravodaj, bývalý člen komunistické strany), soudci: Tomasz Artymiuk (bývalý člen komunistické strany), Wiesław Błuś (kandidát spolupráce), Henryk Gradzik (bývalý člen komunistické strany), Jerzy Grubba (?), Waldemar Płóciennik (viz výše), Andrzej Tomczyk (?) však rozhodl, že není možné „soudit soudce na základě žaloby vycházející z porušení zásady zákazu zpětné účinnosti v souvislosti se záležitostmi v prvních dnech stanného práva“.

Spolupracovníkem tajných služeb a příslušníkem pohraniční stráže byl i soudce Janusz Godyń, spolupracovníkem tajných služeb byl také předseda občanského senátu Nejvyššího soudu prof. Tadeusz Ereciński.

Po dobu 12 let – od roku 1998 do roku 2010 – byl první prezidentem Nejvyššího soudu profesor. Lech Gardocki, člen polské komunistické strany (vystoupil v roce 1981), který byl žákem prof. Igora Andree, soudce doby stalinismu, který byl jedním ze tří soudců, který potvrdil rozsudek smrti pro gen. Fieldorfa Emila „Nila“ (a pak i negativní stanovisko k žádosti o milost). Soudce Andree zastával ve stalinských dobách funkci šéfa Centrální školy právnické, kde ve zrychlených dvouletých kurzech vychovával komunistický režim stalinsky rázné vymahače spravedlnosti (maturita nebyla vyžadována). Lechu Gardockému nic z toho nevadilo, aby v roce 1988 jako odborný redaktor nezpracoval zvláštní sborník vydaný na oslavu vědecké práce Igora Andrejeva.

Že jsou to staré věci a že justice se v Polsku už generačně obměnila?

25. dubna 2017 označilo valné shromáždění Nejvyššího soudu jako jediného kandidáta na uvolněné místo vojenského senátu Nejvyššího soudu Piotra Raczkowskiego. Týdeník Do Rzeczyi zjistil, že ještě v polovině 80. let Raczkowski byl pekař, pak ale úspěšně dokončil dálkové studium práv a jako „člověk plně oddaný komunistické straně byl rychle povyšován.“ Svou kvalifikaci pro Nejvyšší soud osvědčil patrně v roce 2007, kdy dal podmíněný trest 4 vyšetřovatelům z období stalinismu, pro které prokurátor žádal trest nepodmíněný.

Starý a dosud platný zákon o Nejvyšším soudu uvádí, že soudce Nejvyššího soudu je jmenován prezidentem Polské republiky na žádost Národní soudní rady. Národní soudní rada je obsazována soudci samotnými. Kandidáta na soudce Nejvyššího soudu navrhuje Národní soudní radě valné shromáždění Nejvyššího soudu. Piotr Raczkowski je místopředseda Národní soudní rady Polska a na místo soudce Nejvyššího soudu ho schválí Národní soudní rada Polska.

Nelze se ubránit dojmu, že systém soudcovské samosprávy v Polsku je uzavřenou kastou postkomunistů, která se zabetonovala v nejvyšších pozicích a navzájem si přihrává funkce, aby udržela plamen socialistické zákonnosti při životě.

II.

Když se sjednotilo západní a východní Německo, byli (podle jedněch zdrojů) všichni soudci z komunistické éry vyhozeni a nahrazeni právníky ze západu. Podle jiných zdrojů byla vyhozena třetina soudců hned a třetina během osmi let. Dekomunizace německé justice však byla úspěšná, byť se za ni korektní Němci asi stydí, protože k tomu nelze najít téměř žádné informační zdroje. V Polsku má dekomunizace zpoždění 27 let, a proto se reforma justice obrací jen k jejím dvěma nejvyšším článkům, Ústavnímu soudu a Nejvyššímu soudu. Toto omezení na nejvyšší a nejproblematičtější patra justice lze považovat za zdravě zdrženlivé, které je úměrné jak stavu nejvyššího polského soudnictví, tak stavu politické scény.

Že očista od starých, vzájemně se podporujících struktur, může přijít s mnohaletým zpožděním, ukazuje vlna požadavků na pečlivější denacifikaci Německa na konci 60 let. Pokud byl tento zpožděný požadavek legitimní, ve společenském i justičním systému mnohem otevřenějším, než je současný systém polský, je neméně legitimní i požadavek dekomunizace polské justice alespoň v jejím nejvyšším patře.

Autor: František Schildberger

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2017: *****

Zdeněk Rychlý 200,- Kč, Jakub Malinovský 50,14 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Katarina Peková 500,- Kč, Anonymní dárce 30 000,-, Josef Lasek 500,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, David Bezdek 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 32 100,14 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
34 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.