24.9.2013
Kategorie: Multikulturní soužití

Vypukne občanská rasová válka?

Sdílejte článek:

OD: JOZEF KARIKA 24|09|2013

Začněme optimisticky – možná půjde jen o masové krveprolití . Horizont událostí – tedy bod možného návratu, jsme už dávno překročili, vývoj událostí směřuje samospádem ke svému finále, tj. . k společenského výbuchu. Nejprve stručný politologický exkurz na pochopení toho, proč věci dospěly až do tohoto stadia. To, že většina politických problémů nejenom Slovenska je banální oproti problému s romskou menšinou si všimli už asi všichni, samozřejmě s výjimkou politiků.

 

 

Politik se už z podstaty svého „povolání“ nikdy nebude vážně zabývat skutečnými a vážnými problémy, jeho politická existence je založena na vytváření tzv. politických problémů ze záležitostí, které dříve i poté, jak se jim politik věnuje, fungují zpravidla bezproblémově.

 

Existují problémy a politické problémy. Každý, komu jde upřímně o řešení problému, by se mu měl přestat věnovat, jakmile je problém ve fázi politického problému, tj. v dočasné pozornosti politiků – tehdy je neřešitelný. Třeba počkat, dokud zájem politiků o problém opadne a vznikne tak opět šance na jeho řešení.

 

Politik nikdy problémy neřeší – ze své podstaty je jen vytváří, čímž potvrzuje svou společenskou opodstatněnost. Politika by se daleko nedostala, kdyby se ukázalo, že problém v jakékoliv sféře řeší vždy odborníci dané sféry, nikoli politici. (Průniky těchto dvou skupin jsou vzácnou výjimkou, přičemž však politik – odborník, pokud chce zůstat politikem, musí vždy dříve či později přestat chovat jako odborník.)

 

Jedinou možností přežití politiků ve společnosti je verbální a programové vytváření stále nových a nových problémů. Politika je něco, co se projevuje zásadně přes problém. Jediným skutečným zdrojem politické moci je hněv. Politika proto jakýkoli problém zajímá pouze, dokud pomocí něj může u masy vzbuzovat hněv. Řešení problému hněv nevzbuzuje, proto tuto fázi politik pokaždé obchází tím, že upozorní na nový problém.

 

Z tohoto důvodu dosud využíval každý politik i romskou otázku jen na vzbuzení hněvu, ale když tento cíl splnila, rychle ji ze svého záběru vypustil. Díky dlouholeté aplikaci tohoto postupu se situace dostala do stadia nekontrolovatelnosti. Současný přístup k romské menšině je už jen zoufalým oddalováním výbuchu metodou „dejme jim vše zdarma, jen ať jsou, proboha, ještě nějaký ten rok potichu“. Jenže oni potichu nebudou. Ani majoritní obyvatelstvo nebude potichu, když mu stát přímo před očima předvádí švindlování s aristotelovskou formulí spravedlnosti při přerozdělování společných statků.

 

V rámci této tisíciletími ověřené formule se mají společné statky přerozdělovat na základě zásluhovosti. Experimentování s touto formulí, jaké předvádí náš stát v přístupu k romské menšině, není jen zcela nesmyslnou, iracionální a přehnanou charitou, ale, co je horší, ohrožování podstaty společenské smlouvy, kterou mě občan se státem (tj. že omezí své svobody i majetky – formou daní – na úkor státu, který s nimi na základě společenské smlouvy zachází). Pokud s nimi stát nezachází spravedlivě a přerozděluje je nikoli podle pravidel spravedlnosti, ale např.  na rasovém principu (Romům za společné peníze postavíme a dáme, i když si rozbijí atd. ), začne se občan opodstatněně ptát, proč by měl být vůči takovému státu – a jeho zákonem – vůbec něčím vázán.

 

Obzvláště pokud například sociální pojišťovně začnou docházet peníze na jeho vlastní důchody. Zajímala by mě částka, jakou stát každý měsíc ze společných zdrojů vyhodí oknem na podporu nepřizpůsobivých občanů, kteří celý život neprojevili vůči státu jedinou zásluhu kromě zvyšování opodstatněnosti policie, armády, věznic, dětských domovů, úřadů práce a úklidových čet.

 

Možná už jen její zveřejnění by v době krize, v době téměř kolabujícího stavu škol, nemocnic a silnic, vedlo k spontánním pogromům. Neboť o tom zde mluvíme, o pogromech. Když se společenská situace vymkne kontrole, rovnováha se obnoví spontánně takovými opatřeními, které nemají nic společného s humanismem, spravedlností, dobrem, morálkou nebo civilizovanosti. Bohužel, historie nás učí, že je to nezbytně tak. Ani u nás to nebude jinak. Akce vyvolá reakci, ta další reakci atd.  atd. Ztráty na obou stranách budou nepochybně velké.

 

Abychom si rozuměli, nejsem rasista, nepociťuji žádnou rasovou nenávist, opravdu. Většina Slováků nejsou rasisti. Málokterého vytáčí samotná barva pleti. Drtivá většina z nich jen nesnáší určité negativní vzorce chování, jako kradení, parazitování, totální asociálnost, netolerantnost, záměrnou a cílenou degeneraci, apatii, kriminálnost, využívání práv ale kašlání na povinnosti … To, že je možná 90 procent romské populace nositelem těchto vzorců opravdu není náš rasistický problém.  Jen zobecňování zkušeností.

 

Zvýšená ostražitost vůči Romům jako takovým vede možná v jednom případě z ​​deseti k nespravedlivému předsudku, ale v šesti až sedmi případech k záchraně majetku, zdraví, života nebo alespoň duševní vyrovnanosti a chuti k jídlu.

 

Je v zájmu majoritní společnosti, ale i samotných Romů, aby se co nejdříve přijali realistická řešení tohoto problému. (To znamená už žádné peníze, nic zdarma i za cenu jejich úmrtí, následné ostré a tvrdé použití silových složek, v některých oblastech izolace od majoritního obyvatelstva, konec diskriminace bílých atd.). Netřeba si dělat iluze – už nyní jsou to řešení tvrdá a možná částečně protiústavní. Pokud se však nepoužijí „protože Evropská unie „, tak zákonitě dojde k stupňování napětí a následnému výbuchu. Pak přijdou na řadu řešení zcela živelná a krvavá. Vyvolají obrovské ztráty na majetku i životech, jako “ zachránci „se ukáží skuteční rasisté a neonacisté – odpad společnosti, který se tak dostane na vrch. Co je lepší?

 

Nejde tu přece o šíření rasové nenávisti, naopak – je to volání po chladném rozumu, který jediný může předejít výbuchu takové rasové nenávisti, jaký jsme tu nezažili od dob první Slovenské republiky, a který tuto společnost traumatizuje a rozděluje. Nechci zažít občanskou válku s Romy, ani pogromy na ně. Chci soužití jako s normálními a plnohodnotnými občany. Pokud je ale toto přání nerealistické, je třeba podniknout kroky alespoň na to, aby nedošlo k výše popsanému scénáři .

 

V zájmu majoritní části i romské menšiny je tedy třeba chytit se rozumu. To v první řadě znamená přestat s nesmyslnými a nezdravými řečmi o tom, že za stav romské menšiny může majorita. Každý si za sebe přece zodpovídá sám! Jedině nemocní a degenerovaní ne. Jelikož nejsem rasista a nepovažuji tudíž Romy za degenerované, musím je, na základě logiky, uznat plně odpovědnými za stav, v jakém se nacházejí. Tvrdit cokoli opačně – dělat z nich slabochy, chudáky a jakési polozvířata, neodpovídající za sebe a své životy, by bylo skutečnou urážkou a rasismem.

 

Takové zbavování odpovědnosti jejich samotných a přisuzování odpovědnosti za ně majoritní společnosti je stejným pomýlením jako když dlouhodobě týraná žena obhajuje tyrana, či oloupený uvažuje, jestli náhodou příliš neprovokoval a není zodpovědný za to, že se stal obětí.

 

 

Pokud se někdo dopracuje do stavu, kdy jeho jedinou formou existence, jaké je schopen, je parazitování na systému, musí unést odpovědnost za takové jednání. I v případě, že jde o Romy. Všechno ostatní by bylo rasismem.

 

Proto je třeba věci nazývat pravými jmény. Převládající chování romské menšiny na Slovensku je čistou hybris – tj.  prvkem celkem pohrdavým a arogantním vůči obci (státu) a jejich řádu, prvkem neznajíce míru. Už antičtí Řekové věděli, že přirozenou odpovědí na hybris je nemesis (trestající). Pokud nezasáhne nemesis, pak hybris rozvrátí celý systém a přivodí jeho pád. (Toto je podobné jako s politickou hybris, se kterou máme na Slovensku v poslední době už zase bohaté zkušenosti .)

 

Argumenty o jakémsi přirozeném způsobu romského života, který jsme měli narušit a tím způsobit jejich mizérii, si je rovněž třeba odpustit. Žádný z evropských národů už nežije tzv. přirozeným způsobem života, tj.  způsobem, jakým žil před dvěma sty, či pěti sty lety.

 

Říká se tomu adaptabilita. Jednotlivci i národy se podřizují pravidlům nových epoch, tak to chodí. Každý by mohl začít naříkat nad krásou přirozeného způsobu života v lůně přírody a obviňovat stát z toho, že mu jeho přirozený životní styl bere. Z nějakého důvodu však většina bílých takto nenaříká, ale dokáže se požadavkům státu přizpůsobit i v méně příjemných aspektech .

 

Oproti tomu představa drtivé části romské menšiny je taková, že na straně příjmů její výdobytky moderního státu nevadí, zatímco na straně výdajů by si přáli jakýsi přirozený stav. Přijímají tedy jen “ příjmovou “ část společenské smlouvy, zatímco na “ výdajovou “ nejen, že kašlou, ale na ni agresivně útočí.

 

 

PŘEKLAD: Redakce PP

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.