6.7.2013
Kategorie: Historie

Vraždit mají povoleno pouze komunisté…

Sdílejte článek:

OD: JAMES V. JAKOUBEK 06/07/2013

  Na krátkém TV shotu sedí za stolkem Vojtěch Filip, tzv. předseda Komunistické strany Čech a Moravy, následného to spolku bývalé „organizace zločinné a zavrženíhodné“ kterak zcela přesně definuje zákon 198/93 v par. druhém, jinak v Česku známé pod zkratkou KSČ. Vedle něho se pak sveřepě tváří další dva komunističtí tajtrdlíci, nějaká soudružka kterou vzhledem k tomu, že se v Česku nezdržuji, neznám a pak ještě po jakési nehodě již uzdravený Jiří Dolejš. Dle všeho jde o jakousi komunistickou tiskovku o skupině bratří Mašínů. Tito totiž, dle komunistů, nejsou nic jiného než „vrahové“. Dle uvažování normálních lidí kterých je ale v Česku mizivá menšina, naopak hrdinové kteří se v rámci III. odboje postavili teroristické komunistické moci se zbraní v ruce.

 

Komunista, soudruh předseda Filip, rozhořčeně vykládá: „Vrah nemá být oceněn. Vrah je vrah a vrahem zůstane…!“

 

Se všeobecným názorem tohoto druhu nelze než plně souhlasit. Problém ale veliký je v tom, kdo vlastně má nárok nazývat koho vrahem. Soudruh Filip ani jeho kumpáni komunističtí to ale rozhodně nejsou. Ti by se měli před tím než začnou povykovat a někoho vrahem nazývat, podívat do vlastních, komunistických řad kde se to vrahy hromadnými a mnohonásobnými jen hemží. Bez jakékoliv mýlky a pochyb, komunisté jsou tou nejvražednější organizací co kdy kde byla, a to nejen v zemích českých, ale všude ve světě kde komunisté uchvátili moc. Toto je nutné neustále, vždy a všude, zdůrazňovat, neb v normálních časech se komunisté vždy vydávají za tu nejdemokratičtější „politickou“ stranu a hnutí komunistické pak za hnutí jehož cílem je údajně spravedlivá, sociálně rovnoprávná společnost. Skutečnost je ale neoddiskutovatelně přesně opačná – nikde a nikdy ve světě komunisté nepřišli k moci regulérní, demokratickou cestou. Vždy a všude se jednalo o revoluci, o ozbrojený puč, o násilné uchvácení moci, o svrhnutí právního režimu a nastolení diktatury, následované terorem, krvavými, bezohlednými čistkami, hromadnými vraždami politických odpůrců a nadřazení komunistů nad ostatní, nyní zcela bezprávné obyvatelstvo. Všude stejně a bez výjimky!

 

Dějiny komunistického hnutí mluví jednoznačně – největšími hromadnými vrahy v dějinách lidstva byli a doposavad jsou, komunisté. Vladimír Uljanov – Lenin, Josef Džugašvili – Stalin, Mao-Ce-Tung, Pol Pot, vražedníci to a mistři nad mistry krvavého řemesla a dále jejich vzorní žáci jako třeba Ceaucescu, bratři Castrové či malý český Gottwald, abych jmenoval jen některé přeborníky tohoto oboru, seznam tento zcela přesahuje možnosti tohoto článku. Zde měl Stalin naprostou pravdu, když na kritiku svého konání přicházející ze Západu reagoval komunistickou logikou – „Zabití jednoho člověka je tragedie, likvidace milionů jen pouhá statistika…!“ Proto se dnes ani zde na Západě o komunistických zvěrstvech, i když sice ví, moc nemluví. Na straně druhé je zase fakt, že zde v US komunistický převrat třeba Únorového typu je zcela nemožný. A tak dnes v Česku soudruh Filip, dle této Stalinovy teorie, jen povykuje cosi o údajných vrazích Mašínech a o zločinech komunistických na půl huby prohlašuje, že co se zločinů komunistických týče, že jde jen o jakési nedopatření či omyly, za které se ostatně komunisté již dávno jaksi tak nějak omluvili. O nic víc. A čecháčkové zdatní a nanejvýše zabednění, vlastní nedávnou historii vědomě ignorující, tomuto představiteli nejvražednější organizace dějin českých nadšeně plácají a přizvukují. Stačí se podívat na nejnovější statistiku co se bratří Mašínů týče. Na otázku jsou-li tito vrazi dle tohoto „výzkumu“ odpovídá 55% Ano, a zdali jsou hrdinové, 70% Ne. A komunisté sami, dnes, jsou třetí nejsilnější politickou stranou Česka, i když de-jure (zákon 198/93) i de-facto (viz jejich trvalá propagace a chválení svrhnutí demokratického režimu násilnou cestou), žádnou politickou stranou vlastně vůbec nejsou, jen jakousi organizací.

 

Z ničeho nemají komunisté čeští větší strach a obavy než ze zkoumání minulosti a zveřejnění pravdy o jejich 40ti leté vládě v Československu. Proto ty křečovité a nenávistné útoky na adresu Ústavu Studia Totalitních Režimů. Proto hromadná skartace dokumentů během t.zv. „sametové revoluce“ a po té. Proto neustálý jekot o „diskriminačním“ lustračním zákonu. Proto ono běsnění ohledně t.zv. Cibulkových seznamů které byly „Cibulkovy“ jen proto, že je Petr Cibulka uveřejnil. Proto justiční stíháni kde-koho kdo na osoby hrnoucí se do veřejných funkcí a v tomto seznamu jmenovaných poukáže. Komunistické podvádění, lhaní a klam bylo v Česku na umění vysoké povýšeno a většinou více-méně s komunisty kolaborujících čecháčků je proto také schvalováno.

 

 

Co se „vrahů kteří vrahy zůstanou“, abych soudruha Filipa citoval, týče, podívejme se trochu do minulosti komunistické. Jak nazvat třeba vězeňského strážného, jistého soudruha Františka Váňu? Váňa byl strážný ve věznici Leopoldov kde byl znám pod přezdívkou „Jáno Partyzán“. Dne 24. září 1955 vykonával čestnou službu na věži, odkud hlídal vězně pracující poblíže t.zv. „zakázaného pásma“. Při práci politický vězeň Václav Průcha přenášel delší dřevěný sloupek když, zřejmě pod tíhou břemene, ztratil rovnováhu a jednou nohou překročil nízký drát značící hranici tohoto „zakázaného pásma“. Bdělý Jáno Partyzán toto porušení bezpečnosti a pravidel vyřešil dávkou ze služebního kulometu – bez jakéhokoliv varování Václava Průchu zastřelil. Za tento „hrdinský“ čin se mu dostalo odměny, nikoliv však, jak on očekával a posléze si na nespravedlnost trpce stěžoval, povýšení. Tvrdil, že neplnil nic jiného, než jen svoji povinnost a vykonal m.j. rozkaz svého velitele věznice, který, dle Zprávy Kolderovy komise, vítal příchozí politické vězně srdečnými slovy: „Nepřišli jste sem abyste si odpykávali trest, ale abyste tady zdechli..!“ Jak by soudruh Filip a čačtí čecháčkové nazvali tento čin svědomitého strážce vězeňské spravedlnosti Františka Váni? Šlo o bezohlednou vraždu či kterak oceněno velitelem věznice že strážný řádně konal svoji povinnost?

 

Váňa se povýšení za toto své „vzorné plnění vězeňké povinnosti“ nedočkal, dočkali se ale jiní. Zřejmě to považoval za do nebe volající nespravedlnost, protože se zachoval naprosto stejně jako několik let před ním, v jáchymovském lágru Rovnost, jiný strážný, štábní strážmistr Albín Dvořák, známý pod přezdívkou „Paleček“. Ten v únoru 1951 za podobných okolností, coby strážný na věži, zastřelil v dokumentech nejmenovaného vězně. Doba ale byla tehdy jiná, komunistický teror v té době vrcholil, což se projevilo i v tom, co následovalo. Albín Dvořák, vulgo Paleček, byl za tento hrdinský čin povýšen na kapitána a nedlouho po té jmenován velitelem tábora Rovnost. Tam také proslul bestiálními metodami jimiž jednal s vězni. Ku příkladu, v listopadu 1951, čtyři vězňové Rovnosti se pokusili o útěk z lágru. V dole se probourali do větrací šachty kde narazili na železné mříže. Jeden z nich se proto vrátil pro pilku a krumpáč a při tom byl spatřen vězněm – udavačem (jehož jméno a totožnost se nepodařilo zjistit, jen zkratka „St“.) který jejich pokus oznámil veliteli Dvořákovi. Ten zároveň s „osvětovým důstojníkem“ lágru, strážmistrem Tichým, v šachtě ukryté vězně vyzvali, aby se vzdali. Vězňové uposlechli vyzvání a ze šachty vyšli s rukama vzhůru ven. Dvořák – Paleček, s osvěťákem Tichým, na ně ze vzdálenosti několika metrů zahájili palbu ze samopalů. Výsledek – tři na místě zabiti, jeden těžce zraněn.

 

Jak by soudruh Filip nazval tento čin velitele lágru Rovnost soudruha Palečka a jeho osvěťáka Tichýho? Šlo o konání služební povinnosti nebo několikanásobnou zákeřnou vraždu? Nikde jsem neslyšel a ani nečetl, že by nějak proti tomuto a mnohým jiným podobným činům soudruhů komunistů jak on, tak někdo jiný z jejich údajně „demokratické“ strany KSČ/KSČM, protestoval. Dvořák – Paleček byl za tuto bez pochyb úkladnou vraždu bezbraných vězňů rodnou Stranou pochválen a sloužil ve funkci velitele dál. Ve službách bezpečnosti bez úhony pracoval ještě v roce 1968. Na lágru Rovnost m.j. proslul projevem kterým vítal nově příchozí vězně: „Teď tady budete makat a makat a z vašich manželek a sester naděláme kurvy a vaše děti vychováme tak, že vás budou do smrti proklínat…!“

 

Dějiny tohoto druhu se v českých školách ale neučí, nijak se o praktikách komunistických nemluví, narušovalo by to přece budování sametové společnosti české. Ostatně, „my nejsme jako oni“, hulákalo se kdysi na Václaváku. Když se to tak ale vezme, ochranou těchto a jiných komunistických gaunerů, zločinců a vrahů a hromadným proklínáním těch, co se tomuto zběsilému režimu postavili, se jen dokazuje, že většina dnešní veřejnosti české, přesněji čecháčků, je přesně taková, jako jsou a byli „oni“. A „oni“, komunisté dnešní, tuto ochranu komunistických zločinců dirigují a vedou. Proto tolik hulákají proti „Mašínům“, odvádějí tím jen pozornost od vlastních zločinů komunistických. Proto proti vyznamenání činnosti bratrů Mašínů, čin který lze v dnešním politickém klimatu vládnoucím v Čechách nazvat jak statečným, tak zavánějícím politickou sebevraždou, tolik protestují. 

 

Pak se jeden nemůže divit, že komunisté jako zběsilí vyvádějí a ječí co to dá proti „šťourání se v minulosti“. Vždyť vlastně my za nic nemůžeme, vždyť jde o události „minulého století“, vždyť proto soudruh, pardon pan, president Klaus kdysi „mrňavé zpětné zrcátko“ v Česku zavedl a ochránce komunistů a velký humanista Václav Havel „tlustou čáru za minulostí“ po českého písečku narýsoval. Nač se s tím dnes znova zabývat. Ale ti gauneři mašínovští, to je něco jiného. Když vrazi, tak vrazi! Názor tento se ovšem a pochopitelně, vrahů komunistických zásadně netýká a týkat nebude.

 

Proto tedy, Míru Zdar!! Že jo, soudruzi.

 

 

ZDROJ: James V. Jakoubek

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.