czech-hockey
21.5.2018
Kategorie: Společnost

Už nejezdíme vítězit, jezdíme si to užít …

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

PAVEL B. REICHL

Miluji to prostě. Někomu fandit a hnát ho do cíle, držet palce, aby proměnil penaltu a nebo třeba skočil daleko ve skocích na lyžích. Jako kluk jsem si vedl v sešitech různé statistiky, poznával sportovce z celého světa podle fotografií, dokonce u maturity mi nahodila paní profesorka udičku, když viděla jak tápu v otázce obranyschopnosti SSSR, a já překvapil všechny přítomné vyjmenováním sestavy hokejové Sborné …

Fandil jsem vždy z čistým úmyslem a věřil jsem, že každý sportovec, který se objeví v našem reprezentačním dresu, bude připravený pro tu příležitost, pro ten okamžik, vypustit třeba i duši…
Měl jsem štěstí, že až do revoluce tomu tak bylo. A taky je pravda, že když to někdo odflákl, pocítil to..Někdo dostal druhou šanci a jiný třeba už ne.. Asi některé z Vás naštvu, ale tento způsobe mi vždy přišel správný a vždy jsem věřil, že reprezentovat svou zemi by se nemělo jen tak, ale v každém sportovci, že musí být touha urvat nejen pro sebe a své fanoušky tu nejlepší pozici, ale hlavně pro svou vlast. Být vzorem pro děti i juniory, kteří se vždy snaží napodobit své vzory..

Je velice smutný fakt, že v posledních pár letech se stále stejným způsobem mohu dívat jen na český biatlon. Pokaždé, i když se jim nedaří, mám vnitřní pocit, že strašně moc chtějí, že si váží té možnosti, té šance. I proto v sobě nemám třeba žádnou zášť vůči Gabriele Koukalové, která v posledních měsících pěkně rozčeřila stojaté vody, v našem sportu i společenském životě, svou knihou. Já si jí budu vždy pamatovat jako úžasného sportovce, jako člověka co se vždy rval až do posledního metru o vítězství. Jsem jí vděčný za neuvěřitelné chvíle u televize a hromady radosti. A i proto nemám potřebu se o ní otírat a vyčítat jí, že naspala svou knihu tak, jak napsala. Je to totiž už jen její soukromá věc a ona jde se svou kůží na trh.

Ale to jsem odbočil. Někteří z Vás si budou myslet, že jsem nostalgický pako, ale já strašně rád vzpomínám na staré generace sportovců, na jednotlivce i celé týmy. Vzpomínám jak jsem se těšil na různá mistrovství světa nebo olympiády. Kdybych do roku 2011 vynechal jediný zápas hokejové, či fotbalové reprezentace, myslel bych si o sobě, že jsem ignorant a debil.

A pak došlo ke změně. Bohužel.

Sportovci už nejezdí vítězit a rvát se o výsledky. Jezdí si „to užít“…

Poprvé mě toto tvrzení zarazilo, když jsem ho slyšel od plzeňského Pavla Horváta v Lize mistrů, krátce po příjezdu Viktorky do Španělska.. Asi každému bylo jasné, že tam vyhrají těžko, ale šokovalo mě tvrzení, že si to přijeli hlavně užít.

A od té doby to slýchávám opravdu velice často. Naši sportovci nejezdí vítězit, ale užívat si to. Ok, každý si můžeme užívat po svém. Ale splnit limit na OH a pak vytrubovat do světa, že nejdůležitější je si to pěkně užít? 

Tak to pardon, pokud si chce někdo užívat olympijskou atmosféru a spokojí se s umístěním ve třetí desítce a je šťastný jak si to pěkně užil, pak by to rozhodně nemělo být v reprezentačním dresu a za státní peníze.

Ne, počkejte. Já to nikomu nezávidím, fakt ne. Jen mi trhá žíly skutečnost, že nemáme peníze pro mládež a posíláme si za obrovské balíky užívat sportovce. A nabízí se ihned otázka, proč posílat na velké akce stovku turistů, když by stačilo poslat jich sedm. Těch kteří se budou o výsledek rvát. Třeba jako Železný, Špotáková, Šebrle a desítky dalších skvělých českých sportovců.

Kdo se opravdu chce dívat na to. jak namísto rvaní se o úspěch do poslední kapky potu, se z obrazovky usmívá spokojený, opálený sportovec, který si to užil a skončil na pěkném 60. místě? Proč neustále koukáme při vytváření tréninkových podmínek a výběru sportovců někam za hranice? Proč prostě v mnoha sportech nenavážeme na tradici? Proč neupřednostníme bojovníky a srdcaře před osvědčenými salámisty z řad lukrativně placených šampionů, kteří mnohdy považují za vrchol své reprezentace už jen to, že přijeli? Kolikrát už to dopadlo fiaskem? A je jedno jestli fotbal, hokej nebo jiný sport.

Ale teď skončil hokej a zase jsme tam shořeli jako papír a zase jsou všichni happy a spokojení jak si to jednak užili a jak to vlastně bylo úspěšné mistrovství, které trenéra Jandače naplnilo myšlenkou, že to bylo úspěšné mistrovství.

A proto se ptám, proč v reprezentaci nehrají kluci, kteří se budou rvát o úspěch do poslední vteřiny třeba jako Martin Nečas? Kde jsou všichni ti borci z Plzně, Hradce, Třince a Brna? Proč neposkládat tým, který třeba nebude první, ale nikdo se nebude muset stydět za svůj výkon? Proč to ti chlapi vlastně hrají, když předvádí v lize deset měsíců parádní výkony a pak namísto nich jede na mistrovství sotva odrostlý dorostenec z nějaké juniorské zámořské soutěže? Tohle dříve nefungovalo a jak všichni vidíme, nefunguje. I kdyby měl trenér Jandač namísto pěti, deset asistentů a trenérů na Bůh ví co, nebude to fungovat. Kdy už to trenéři konečně pochopí? Kdy si pozvou hráče, kterým se nebudou bát říct, že hrajou tužku, že jsou to lemplové a umí hovno? Dnes se jich bojí. Bojí se, že už příště nepřijedou a jim se zboří domeček z karet jehož základy nestojí na našich ligových hokejistech, ale na paběrkování v zámoří. A pokud nestačí odborníkům a trenérům fakt, že osm let stojí náš hokej za kulový, pak je potřeba změnit nejen trenérské týmy, ale všechny členy hokejového svazu. A nebo alespoň všechny ty, kteří se i po letošní blamáži uculují a vykřikují do světa, jak krásná byla parta a jak si to všichni společně užili.. 

Hokej se nehraje jen pro pocity pár vyvolených, kteří vyviklávají fanouškovskou základnu a odpuzují je od obrazovek a sportovních stránek novin. Bez diváků nebude nikdo do žádného sportu investovat peníze, to je snad každému jasné.

A divák, chce vidět za své peníze výkon svých… A pokud ho nevidí, píská a bučí. Zatím. Ono se lehce může stát, že příště už půjde raději do parku nebo do divadla. A pak jsem vážně zvědavý, za co a jak si to budou jezdit užívat.

Autor: Pavel B. Reichl

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč

Celkem za měsíc: 8 033,00 Kč
Vybráno 22.95%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.