11.8.2013
Kategorie: Ekonomika

Uvědomujeme si vůbec plíživý bankrot EU?

Sdílejte článek:

OD: MARTIN VLACHYNSKÝ 11|08|2013

Od jarního kvazi-bankrotu Kypru panuje pár měsíců na evropské ekonomické frontě klid. Trocha znepokojení, ale asi i škodolibosti („nejen my to nevíme dělat, ale ani Američané!“). Přidal pouze čerstvý bankrot Detroitu.

 

 

No bankroty zaplňující titulky novin jsou jen vytrysknutím na povrch něčeho nepříjemnějšího, co potichu zažíváme už několik let a je reálné nebezpečí, že ještě mnoho let budeme. Můžeme to poeticky nazvat zahnívání, nebo tradičněji jako ztracené dekády. Proč množné číslo? Některé země eurozóny mají již svou první ztracenou dekádu za sebou. Portugalsko mělo mezi lety 2004-2013 reálný růst -0,5% HDP, Itálie -2% HDP a Řecko závratných -10,7% HDP. Znamená to, že dnes tato země dokáže vyprodukovat o desetinu méně, než dokázala před deseti lety. Taková stagnace je příznačná zejména svou plíživostí.

 

Obyvatelé se nestanou náhle chudými, materiální hodnoty nejsou náhle zničeny jako v případě války či živelné katastrofy. Pokud je růst nulový a ne záporný, obyvatelé (pokud výrazněji neroste jejich počet) ani viditelně nechudnou. Přesto má dlouhodobé ekonomické zaostávání výrazně dopady na to, jak bude vypadat naše společnost za dvacet či třicet let. Ekonomika rostoucí 3% ročně je za třicet let o 80% bohatší než ta, co roste tempem 1% ročně. Zhruba o 80% bohatší než Česko je dnes například náš soused Rakousko (v dimenzích HDP na obyvatele). Nemusíme si představovat svět jen v nespolehlivých číslech HDP, stačí přejít přes hranice, abychom si uvědomili následky dlouhodobého ekonomického zaostávání.

Přestože růst nám politici slibují už každou chvíli , je několik důvodů pro celoevropský pesimismus.

 

 

Hrozba bankrotů pokračuje. Ve Španělsku pokračuje intenzivní pokles cen nemovitostí, dosahující až dvouciferných meziročních propadů . Zároveň stoupá podíl špatných úvěrů ve španělských bankách. Momentálně každý 9. úvěr není splácen řádně. Část špatných úvěrů se přesunula do státní banky na špatné úvěry SAREB. Nad slovinskými státními bankami visí Damoklův meč v podobě nesplácených úvěrů, které v této maličké zemi dosahují 7 miliard eur (pětina HDP země). V největších státních bankách jejich úroveň dosahuje až 30%. Řecko má dluh 160,5% HDP a je v depresi již několik let, třetí bankrot se zdá být nezbytný. Kypr čekají podobně těžké časy.

 

V zemích PIGS, které získaly půjčky, i ty dílčí reformy a kvazi šetření přežívají na vlásku. Vlády v Portugalsku, Španělsku a Řecku se opakovaně ocitly na hraně předčasných voleb. 

 

Až na pár výjimek jsou plány na stabilizaci dluhu v jednotlivých zemích postaveny na očekávaném ekonomickém růstu a zvyšování daní. Ten však, i vzhledem k již tak vysokému zdanění, ne a ne přijít .

 

Ozdravné procesy v některých důležitých sektorech nebyly umožněny. Nejvýznamnějším příkladem je automobilový průmysl. Na první vlnu poklesu zájmu o vozy odpověděly evropské vlády šrotovným, případně jinými zvýhodněními na úkor ostatních. Prodej aut narostl, aby se po vypršení účinků propadl na rekordní minima. Velké problémy má zejména PSA. Francouzská vláda prakticky zablokovala jeho snahu o restrukturalizaci a místo toho nabídla peníze daňových poplatníků k udržení fabriky alespoň dočasně v chodu.

 

Podobně reformy pracovního trhu přicházejí velmi pomalu a jen v některých zemích. Vysoká úroveň ochrany pracujících před nezaměstnaností či absolventy má za následek mimořádně vysokou nezaměstnanost mladých. Dopady špatného nastavení pracovního trhu jsou zásadní, což se projevuje velkými rozdíly mezi členskými zeměmi. Například zhruba osm milionů Němců má mzdu nižší než 9,43 eura. V sousedním Francii se lidé s takovou produktivitou zařadí do armády nezaměstnaných, protože nedosáhnou na francouzskou minimální mzdu.

 

EU masivně investuje zdroje do oblastí s velmi spornou návratností. Těmi jsou zejména OZE a přidružené sektory, jako například výroba a infrastruktura elektrických aut . Těm se zákazníci brání zuby nehty. V EU narůstá regulace, ať již environmentální (např. nucené zavření několika uhelných elektráren v době, kdy několik společnosti přesouvá výrobu do energeticky levnějších USA ), bezpečnostní  či finanční (DFT), což zvyšuje náklady firem a snižuje výnosnost kapitálu.

 

V kombinaci s výše uvedenými ekonomickými riziky hrozí, že EU bude pro firmy stále méně přitažlivá.

 

Kdo očekával spektakulární pád může být zklamán. Ale dokola opakované sliby politiků, že zítra se vzbudíme a krize bude pryč, nejsou reálné.

 

 

ZDROJ: Martin Vlachynský

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.