Stručné shrnutí případu

 

Rodiče obou dětí jsou českými občany, nikdy nebyli a nejsou občany Norska. Jejich otec emigroval do Norska v roce 1968, v roce 2005 se seznámil s Evou Michalákovou, matkou dětí, která se za ním odstěhovala do Norska. V květnu 2005 se jim narodil syn Denis, v listopadu 2008 syn David. I oba synové jsou výhradně českými občany. Denis měl již od 7 měsíců věku při přechodu na tužší stravu problémy s polykáním, byl maličký na svůj věk a neprospíval. Jedl velmi málo, nechtěl kousat, dlouho držel jídlo v puse než jej spolknul, trpěl zácpou, často prošlo několik dní než šel na toaletu a při vyprazdňování někdy krvácel. Rodiče s ním proto byli na mnoha lékařských vyšetřeních, posléze byl poslán do nemocnice, kde mu byla zavedena sonda do žaludku a přišlo se na to, že trpí na reflux. Proto mu byla nařízena dieta.

Přestože toto vše věděli i v norské školce, lékařská doporučení nejenže nedodržovali, ale udali oba manžele pro podezření z pohlavního zneužívání. Tomu předcházely opakované stížnosti Evy Michalákové na nedostatečnou péči ve školce a přehlížení šikanování mladšího Davida ze strany spolužáků. Na základě udání ze školky byly obě děti rodičům odebrány. Na doporučení norského Barnevernet (obdoba českého OSPODu, tj. orgánu sociálně právní ochrany dětí) se Eva Michaláková se svým manželem rozvedla, v naději, že tak dosáhne návratu dětí – uvěřila, že její manžel děti opravdu zneužíval. Nicméně Barnevernet jí kladl za vinu, že děti před manželem neochránila, později obvinil ze zneužívání dokonce i ji.(citace z přílohy k Petici požadující umožnění návratu Davida a Denise Michalákových do České republiky)

 

 

Postup norských úřadů

 

– Přestože se podezření z pohlavního zneužívání nikdy nepotvrdilo, policie případ odložila a vyšetřovatelé vypovídali u soudu ve prospěch rodičů, zůstaly děti nadále v pěstounských rodinách, kam byly umístněny ihned po odnětí rodičům. Jsou tudíž zadržovány v Norsku protiprávně, bez jakéhokoliv rozsudku soudu ve věci údajného pohlavního zneužívání.

– Děti, sobě věkově blízcí bratři, byly poslány do dvou různých pěstounských rodin. V natolik stresové situaci, jakou bezesporu je odebrání dítěte rodičům, norské úřady ještě obě děti rozdělily. Otec chlapců byl zbaven rodičovských práv, matka je smí vídat dvakrát ročně po dvou hodinách. Při setkáních nesmí na děti mluvit česky a nesmí jim projevovat jakékoliv emoce. Děti zapomínají na svůj rodný jazyk, sebe navzájem i svoji matku. Přestože příbuzní rodičů i obou chlapců jevili zájem o získání dětí do péče, norské úřady se touto možností ani nezabývaly.

– Při procesu došlo k řadě procesních pochybení odporujících základním lidským právům, např. matka dětí neměla zajištěného tlumočníka z/do českého jazyka, norské úřady byly ochotny poskytnout jen tlumočníka z/do polštiny, aj.

S nastupující medializací hrozí norské úřady Evě Michalákové zbavením všech rodičovských práv a předáním dětí k adopci – opět do dvou různých rodin. Dostat dítě z osidel norského Barnevernetu, jehož fungování působivě popsal zdejší v Norsku žijící blogger Andrej Ruščák1, není snadné. Přece se to však v několika případech podařilo. Indičtí rodiče Anurup a Sagarika Bhattarcharyaovi a polští rodiče Helena a Arkadiusz Rybkovi. Ačkoliv se od sebe jejich případy zdánlivě liší, mají přece mnohé společné. Hlavně na konci.

 

MICH

 

Případ Bhattarcharya

 

Dva malí indičtí chlapci byli svým rodičům odebráni na jaře roku 2011 pro podezření ze zanedbávání. Celý případ však začal už podstatně dříve, v době, kdy byl na světě jen starší z hochů, malý Abhigyan. Dle názoru zdravotní sestry působící ve školce, kam chlapec docházel, měl hoch omezený kontakt se svojí matkou, která byla v té době ve vysokém stádiu rizikového těhotenství – z toho důvodu o chlapce pečoval především otec, vyzvedával jej ve školce, navštěvoval schůzky rodičů, aj. Na tuto skutečnost upozornila Barnevernet, který se začal o rodinu zajímat. V květnu 2011 pak došlo k odnětí obou dětí, přičemž mezi nejzásadnější důvody patřilo, že děti spí s rodiči v posteli a dle indických tradic jsou krmeny matčinýma rukama.

Stejně jako v případě Michalákových byli manželé úřady štváni proti sobě, s nadějí, že budou-li vypovídat jeden proti druhému, získá alespoň jeden z nich děti do péče. Jejich manželství takový tlak však nevydrželo a rozvedli se. Ještě roku 2011 vyvinula Indie tlak na návrat dětí rodičům s tím, že se s nimi vrátí do vlasti. Norsko nereagovalo. Indie tedy požadovala návrat dětí do země s tím, že budou děti svěřeny do péče příbuzných. Norsko opět, ještě téhož roku, nereagovalo. V roce 2012 pohrozila Indie diplomatickým konfliktem mezi zeměmi a dosáhla návratu dětí, v té době pobývajících v pěstounské péči, zpět do vlasti, kde byly svěřeny svému strýci, sedmadvacetiletému zubaři. V lednu 2013 byla matka dětí uznána indickým soudem zcela způsobilou se o děti starat a byly jí navráceny do péče.

 

Případ Rybka

 

Polským přistěhovalcům Heleně a Arkadiuszovi Rybkovým byla v Norsku odebrána devítiletá dcerka Nikolka. Dívka byla ve škole „podezřele smutná“, což během dvou let, kdy navštěvovala stejnou školu, nikdy nebyla. Rodiče marně vysvětlovali, že dívčina milovaná babička v Polsku je těžce nemocná a pravděpodobně brzy zemře. Sdělování takových informací dítěti mj. Barnevernet chápe jako zbytečné stresování dítěte. Stejně jako Michalákovým a Bhattarcharyaovým bylo i Rybkovým umožněno vídat Nikolku, umístěnou mezitím do pěstounské péče, jednou až dvakrát do roka po dvou hodinách.

Rybkovi nepodlehli stejným tlakům jako Michalákovi a Bhattarcharyovi, nevypovídali proti sobě, zůstali jednotní a rozhodli si svou dceru prostě vzít zpět. Za tímto účelem si v Polsku najali elitního soukromého detektiva Krzysztofa Rutkowskiho, který vymyslel plán, jak dívku „unést“ zpět. Při prvním setkáním s dcerou jí propašovali mobil, po němž jí detektiv i rodiče posílali zprávy. A jedné noci detektiv se svými muži dívku unesl – doslova. Dívka se spustila z druhého patra rodinného domu po laně, které si sama dle instrukcí připevnila k posteli. Ze sousedního Švédska už rodiče i s dívkou odletěli do Polska dříve, než pěstouni zjistili zmizení dítěte. Norské úřady zažalovaly Rybkovi pro únos. Soud v polském Štětíně však v prosinci 2011 žádost o navrácení dítěte do Norska zamítl. Nikola dodnes žije v Polsku se svými rodiči.

 

Postup českých úřadů

?

1) Článek Andreje Ruščáka o Barnevernetu

2) Petice na podporu Evy Michalákové